Homilie

Poklad Božích darů je nevyčerpatelný a tomu, kdo má, bude ještě přidáno. Boží nabídka je vždycky větší, než naše úzkoprsá lidská poptávka. Nebojme se proto nabírat plnými hrstmi. Tak, jako Izaiáš vyzýval: „přijďte a jezte zdarma chléb a mléko“, podobně velkoryse nás Ježíš i dnes zve k „pramenům vody živé“ a sám se nám dává „ve chlebu života věčného“. On nám nabízí největší bohatství – v podobě příslibu Božího království, co víc, on nás bezostyšně vyzývá, abychom se stali jeho „uchvatiteli“. K tomu už opravdu nelze nic dodat. Celý článek...

...Jedinou a pravou výkonnou mocí je – SLUŽBA. Služba lidu Božímu, stejně jako celé veřejnosti. Každý, kdo má zodpovědnost za druhé, je natolik věrohodným a pravým pastýřem a vůdcem jen natolik, nakolik je ochoten sloužit druhým, obětovat se za ně a, ne v neposlední řadě, mít s nimi také soucit. Celý článek...

Kristus nepotřebuje „samospasitelné lenochy“ a „rádobyspravedlivé“. Potřebuje naši důvěru, naši ochotu nechat se proměnit; potřebuje naši víru a lásku. Potřebuje naši důvěru a pokoru. Nikoli lid, cituji z prvého čtení: „vzpurné šíje, drzé tváře a zatvrzelého srdce“. S takovými nic nesvede ani nazaretský tesař - Boží Syn. Prostě proto, že nevěří, že věřit, a hlavně cokoli ve svém životě změnit, nechtějí. Celý článek...

Ono Kristovo: „Neboj se, jen věř!“ To je slovo, které bychom si mohli, a měli, opakovat i my v situacích, kdy se zdá, že už není žádné řešení, žádné východisko. Že je konec všemu snažení, prosbám a nadějím. Není. A nebude, uchováme-li si i my, alespoň elementární víru, že s Ježíšem není nikdy nic zcela ztraceno.  Celý článek...

Jan Křtitel je nepřehlédnutelnou, impozantní postavou. Předpovězený a vyvolený samým Bohem, formovaným na poušti v okruhu asketického společenství; zřetelně rozpoznávající své poslání i místo v Boží režii spásy. Vědomý si své úlohy být: „ohlašovatelem Pána, hlasem na poušti, připravujícím cestu Pánu“. Navenek divoký, nesmlouvavý a uvnitř nejspíš velmi citlivý. Vnímavý k Božímu hlasu, velkoryse smířlivý k pokorným a hledajícím, a nekompromisní k jakékoli lži, nepravosti a falši. Celý článek...

Nebojme se otevřít své srdce Bohu a jeho hodnotám. Nevzdávejme se naděje a důvěry v Boží intervenci v našem životě (samozřejmě, budeme-li o ní stát, Bůh se, jak známo, nevnucuje). A pak, v němém úžasu zdvihněme své oči k nebi. Možná právě „tam nahoře“ najdeme odpověď na ty nejzákladnější otázky po smyslu lidského života. A ono je třeba si je klást. V pokoře hledajících a při vědomí své lidské omezenosti a slabých sil, se totiž skrývá naše skutečná velikost. Celý článek...

My potřebujeme věřit. Věřit i tam, kde si nemůžeme exaktně a explicitně svoji důvěru ověřit. Víra má, nejen slovní, podklad v slově věřit, svěřit, důvěřovat – a to lze jen tomu, ke komu máme vztah – důvěry, jistoty, lásky. A ke komu jinému bychom šli, komu jinému bychom mohli bezvýhradně věřit, než tomu, „který má slova života?, Kdo je samým Slovem života. Kdo je ztělesněným životem – protože: „každý kde ve mne věří, nezahyne, ale bude mít život věčný!“ Celý článek...

...A také my, ochrnutí ne na rukou, ale vší lží, záští a hříchem ve svých srdcích, se díky Ježíšově výzvě: „Vstaň!“, kterou nepřímo adresuje i každému z nás, můžeme duchovně narovnat a vykoupeni a omilostněni, stát rovně v duchu a pravdě. Celý článek...

Myslím, ale mohu se mýlit, že především o lásce promlouvá slavnost Nejsvětější Trojice. A také o tom, abychom si uvědomili, že jsme z lásky byli stvořeni, z lásky vykoupeni a že láska Boží je nám skrze Ducha sv. vylita do srdce. Tak to alespoň tvrdí sv. Pavel a žádný teolog by to neřekl lépe a výstižněji. Celý článek...

Možná, že by bylo načase začít prosit. Ano prosit! Abychom se stali otevřenými vanutí tohoto Ducha. On si nejenom vane, kde a kdy chce; je nespoutatelný, stejně jako vítr – to je dobrý příměr, ale on vane neustále. Nedostatek lásky, jednoty, smíření; všechna ta nevraživost, zášť, neporozumění v nás a kolem nás, to není nedostatek Ducha sv. To je důsledek našich zavřených, mnohdy ztvrdlých srdcí; neochota otevřít se Bohu a druhým. Celý článek...

...A co my? Máme tuto lásku? Nechtějme si odpovídat sami, na to nemáme dostatečný odstup a nadhled. Nechme odpověď na našich bližních, kteří žijí v naší blízkosti. Nám nepřísluší hodnotit sebe, ani je. Na nás je o tuto lásku usilovat a za ní se modlit. Neboť, ona, konec konců, není dílem naším, nýbrž dílem Kristova Ducha, na Jehož příchod se v těchto dnech, v závěru velikonoční doby, připravujeme. Celý článek...

Nejsme sirotky, nejsme opuštěni. Nejsme zapomenuti. (I když se tak v životě můžeme mnohdy cítit.) I když se nám zdá, že Bůh mlčí a Duch sv. dříme v bezvětří. Když lidsky vnímáme slabost služebníků církve. A také, i když: „Ďábel obchází jak řvoucí lev a hledá, koho by pohltil …“ (1 Pt 5,8) nejsme sami. Ne, nejsme bezmocní. Jsme Kristovi! Jsme lidmi naděje. Jsme vykoupenými Božími dětmi. Jsme pozváni naším Pánem a Spasitelem do nebeské slávy. Celý článek...

...My častěji, než si pomáhat a projevovat si přízeň, se dokážeme pomlouvat, házet si klacky pod nohy a žárlit na ty, kteří jsou v lásce k Bohu a lidem úspěšnější. Zkusme se povznést nad své přízemní vnímání, city a jednání. Zkusme, stejně jako Kristus nás, i my milovat své bližní. Počítat s nimi. Přát jim. Spolupracovat s nimi na šíření Kristovy lásky. Nestačí jen slova, nestačí jen zbožně tlachat. Vždyť bez skutků je víra – stejně jako láska – mrtvá... Celý článek...

Že Ježíš je skvělý a dokonalý režisér našich životů, o tom nemůže být pochyb. Vždyť zrežírovat život každého jednoho člověka, rozplést všechny zápletky, ukázat nečekaná řešení neřešitelného, obrátit na hlavu všechna zažitá klišé a nadělat z lotrů svaté, to umí opravdu jen největší Pan Režisér... Celý článek...

...Skrze křest jsme přece Boží děti! V praxi by to znamenalo, že i my máme být ochotni nasadit se pro Boží věc, pro jeho zákony, pro Ježíše, pro víru a také pro druhé. Naše nasazení, absolutní a bezvýhradné, by totiž mělo plynout z onoho biblického „poznání“ a „poznat druhého“ je totéž, jako milovat jej, žít pro něj. V případě Ježíše naslouchat mu a nechat se vést; v případě druhých třeba i nést jejich kříže. Tohle nenajdete v žádném programu žádné strany, toto vše ukrývají pouhá čtyři Ježíšova slova: „JÁ JSEM PASTÝŘ DOBRÝ“. Celý článek...

Máme víru, máme dary Ducha svatého, máme poznání, máme eucharistii. Jsou nám odpuštěny hříchy a žijeme v milosti posvěcující. Kam se však poděla ona radost a ochota o Kristu, a o své víře, svědčit? Proč nejsme podobni těm prvním apoštolům? I my přece jsme, prostřednictvím svého křtu, své příslušnosti k církvi „svědky“. Nebojme se tedy svědčit. Svou radostí, svou vírou a především, svým životem. Celý článek...

Nepokoje, svárů, hádek a konfliktů je na tomto světě víc, než dost. To proto, že odmítl Krista – lásku. Staňte se, prosím, šiřiteli pokoje. To je autentické poslání křesťanů. Být šiřiteli pokoje, smíření - a po vzoru prvních křesťanů ze Skutků apoštolů, být také jednoho srdce a jedné duše. Není to snadné, ale lze to. Proč se o to už konečně nepokusit? Pokoj vám! Celý článek...

My můžeme tuto zprávu vyslechnout, vzít na vědomí a pak jít domů a zakousnout se do velikonočního beránka. Můžeme ale také nechat tuto zprávu proniknout do svého srdce, můžeme obrazně řečeno, odvalit kámen, který uzavírá naše srdce, kámen svých předsudků, starostí, lhostejnosti, nedůvěry, hříchu. Můžeme se nechat proniknout světlem Kristovým, které nezadržitelně vyzařuje z prázdného hrobu; můžeme se v síle Kristově proměnit v nové stvoření, stát se novými lidmi. Lidmi vykoupenými, lidmi radostnými, lidmi, kteří mají naději. Naději na to, že i my jednou spolu s Kristem vstaneme k novému životu. Že i my budeme VZKŘÍŠENI. Celý článek...

Kříž neodmyslitelně patří k našemu životu. Na něm se dovršuje naše vykoupení; z něho lze vyčíst tak těžko zodpověditelnou otázku po smyslu utrpení ve světě; na něm můžeme názorně poznat jak hrozivá je moc hříchu i jak nesmírná je láska Boží ke každému člověku, ano, i ke každému hříšníku. Celý článek...

Svatý Josef je podle všeho stále pozorný k hlasu Hospodina, který řídí dějinné události a je připraven jednat podle jeho pokynů. - Benedikt XVI., Myšlenky o kněžství. - Milí přátelé. Děkuji za přání k sv. Josefu. Den sv. Josefa bývá svátkem mužů. Přejeme si proto, aby sv. Josef byl jejich vzorem péče o rodinu a vedl je po cestách vedoucích k P. Ježíši. Celý článek...

I my jsme povoláni svým životem oslavovat Boha a že jsme už jakoby předem, anticipovaně, zásluhou svého křtu, oslaveni. Pravda, s jedinou podmínkou. Vzdáme-li se všeho prázdného, lživého a falešného v našem životě a budeme-li se snažit následovat Krista. (Nepopírám, že to může být, a zpravidla i bývá, pokud jsme v následování Ježíše důslední, cesta křížová. Hlavně však, že vede ke Kristu a tím i k Bohu, neboť: „Kde jsem já, tam bude i můj služebník“.) Celý článek...

Potřebujeme víru! Potřebujeme Ježíše! Potřebujeme církev! Jedno nelze oddělovat od druhého, jak se o to, zejména poslední staletí, snažila. A jaké bylo uplynulé, 20. století? Plné krve, válek, násilí a bezpráví. Proč to všechno? Možná právě proto, že jsme opustili své kořeny. Svou víru. Že jsme se zřekli své historie a chtěli si vybudovat vlastní ráj, věčné říše a světlé zítřky – bez Boha. Jak jsme dopadli? – stačí se rozhlédnout kolem sebe. A díky médiím i po světě. Celý článek...

Zatím se můžeme utěšovat jen tím, že budeme-li se snažit podle víry a Desatera žít, dočkáme se pokoje a spravedlnosti po svém odchodu z tohoto světa. Světa, který, ač stvořený pro nás, lidi, dle dokonalého Božího plánu a jím stále řízený, je svěřen do našich rukou, které toto Boží dílo ničí. (Škoda, že Kristus nepřijde udělat na svět pořádek dřív, než si ho zničíme sami.) Celý článek...

Každý z nás, obrazně řečeno, stoupáme na Horu svého života. Čím méně se toho s sebou snažíme vláčet, tím snázeji se nám stoupá. Odhoďme tedy nejen všechny nepotřebné krámy, na kterých často tak lpíme. Odhoďme především své hříchy, které nám brání ve výstupu. Odhoďme svou pýchu a sebestřednost, která nás spoutává. Odhoďme svou duchovní slepotu a hluchotu, abychom mohli vidět Ježíšovu prozářenou tvář a slyšet slova Otce: „Toto je můj milovaný syn (dcera)“ – a co víc, mohli je vztáhnout i na sebe. Celý článek...

Zpravidla právě tehdy, kdy jsme (obrazně myšleno) na dně, máme šanci se odrazit. Utrpení nás posiluje, vnitřně upevňuje a dává sílu k boji. Jenom tehdy, kdy navenek prohráváme, máme šanci zvítězit – nenadarmo tvrdí sv. Pavel, že „síla se tím zřejměji projevuje ve slabosti“. (2 Kor 12,9) Celý článek...

Ježíš nás varuje, abychom nic nedělali vnějškově, povrchně, tak, aby to viděli ti druzí. Zdůrazňuje vnitřní skrytost našich myšlenek a skutků. Nestavět na tom, jak nás vidí lidé, ale na tom, jak nás vidí Bůh, jehož pohled proniká ve skrytosti hlubiny našeho bytí. Tím více objevíme radost a světlo skutečné vnitřní svobody a Boží blízkosti. Ať je tedy právě tento stav vnitřního světla a radosti, jakýmsi barometrem toho, jak skutečně vážně tuto postní dobu bereme. Celý článek...

Moji milovaní, Ježíš nás CHCE uzdravit. Je jenom na nás, zdali CHCEME i my! Zdali chceme vyjít ze svého záhrobí hříchu, pojmenovat svou nemoc a prosit za odpuštění. Kéž by nám Pán dal poznat skutečný stav naší duše. Kéž bychom si přiznali, že jsme nemocní a Ježíše, tohoto lékaře duší, tolik potřebujeme! Celý článek...

Chceme-li uzdravovat svět a vztahy kolem nás – a toho je věru zapotřebí – pak musíme začít u sebe. A jinak, než skrze modlitbu, skrze bezprostřední a odevzdávající se vztah k Bohu, stejně jako pokoru a vědomí vlastní slabosti, to zkrátka nepůjde. Celý článek...

Kdykoli začneme smlouvat, kdykoli začneme obhajovat své úlety, kdykoli se začneme poměřovat s druhými, kdykoli nás přepadne pokušení okolnosti a své jednání relativizovat – jsme ztraceni! Boží, a náš nepřítel, si vždycky najde skulinku, skrze niž se vetře do našeho svědomí. (A my, ruku na srdce, mu svou lehkomyslností a farizejskými argumenty doslova otevíráme vrata do své duše!) Ďáblu – zlu nelze odporovat bezzubými argumenty. Pouze jasným a rozhodným odmítnutím a bezvýhradným přilnutím ke Kristu. Celý článek...

OBRÁCENÍ je jediným Kristovým imperativem. Znamená radikální proměnu života; odvrácení se od svých maličkých lidských jistot, od svých zajetých kolejí, každodenních rituálů a závislostí. Opuštěním života pod měřítky tohoto světa a svévole a přikloněním se na stranu Ježíšovu. Návratem k jediné jistotě našeho života, k Bohu. To je OBRÁCENÍ! Celý článek...

Moji milí. Nastražme uši a mějme oči otevřené. Bůh je diskrétní. Nevnucuje se a nemanipuluje námi. Hovoří často v tichém ševelení vánku. Nedopusťme, aby nás přízemní starosti a zájmy tohoto světa ohlušily a zaslepily. Celý článek...

...Křest je Božím darem. Není jednorázovým (a už vůbec ne pouze formálním a společenským) aktem, ale je celoživotním závazkem: být darem pro druhé; být pro ně hlasateli víry, šiřiteli naděje a nositeli lásky. Domnívám se, že je to nejdůležitější poslání, které při křtu dostáváme. Celý článek...

V dnešní den se šíří radostná zvěst: veliký nedostupný Bůh se stal Emanuelem, tj. Bohem s námi. Zjevil se mudrcům a pastýřům a celému světu. I nám se zjevuje ve svém Slově, které slyšíme, a ve svém Těle, které smíme přijmout. Celý článek...

Je dobře, že se ve vlastních rodinách snažíme o dobré soužití, i když nás to stojí mnoho úsilí. Je dobré, že se snažíme pro své manželské protějšky, pro své děti, udělat jen to nejlepší. Ale nezapomínejme, že všechno, co děláme, má svou cenu jen tehdy, je-li naším jediným motivem láska! Láska, která nezná žádné podmínky. Která je nezištná a bezvýhradná. Jako láska našeho nebeského Otce. K Němu a ke sv. Rodině, choďme do školy lásky. Celý článek...

Jak tedy může člověk o Vánocích odkrýt Boha, jak může nalézt důvod k radosti? Tím, že se stane malým! Ten, kdo je malý, pokorný a čistého srdce, ten stojí před jesličkami a vidí víc, než pyšný člověk. Dívá se na děravou střechu chléva a vidí široký baldachýn nebe. Dívá se na dítě a vidí, že je to ten, kterého neobsáhne nebe ani země. A přesto se stal člověkem. Celý článek...

Jen jedno jediné, je zapotřebí: říci Božím plánům s námi ANO; přitakat tomu, že On, a jen On, bude Pánem našeho života. A každý den, s pokorou podle Mariina vzoru, říkat: „Zde jsem, Pane. Ať se v mém životě stane všechno – VŠECHNO! podle Tvého slova!“ Celý článek...

Domnívám se, že i my bychom byli možná v životě spokojenější a vyrovnanější, kdybychom si čas od času položili otázku: „Kdo jsem?“ a také: „Jaký Duch ve mne působí?“ či: „Jaké je mé poslání?“ A také, když se budeme snažit si na ni upřímně a pravdivě odpovědět. Ono totiž, nahlédnout s odvahou do zrcadla svého svědomí a svého poslání, přináší dar vnitřní svobody, a tím i pokoje, a to i přesto, že obraz sebe sama, který uvidíme, nebude možná příliš lichotivý. Celý článek...

Neskončit jen u vánočního stromečku a líbezných jesliček. Přijmout reálného Ježíše, nejen toho vánočního, ale toho, který může a chce proměnit náš život. Který je, jako betlémské neviňátko zdánlivě neškodný a bezmocný, ale ve skutečnosti je Pánem nebe a země a chce být i Pánem našeho života. Ne tvrdým panovníkem, ale soucitným přítelem. Pastýřem. Dárcem života. Cestou k Otci. Celý článek...

U Marie nás udivuje velká perspektiva. Anděl jí poodhalí záclonu dějin. Spása světa je blízko a Maria k tomu dává svůj souhlas. Nejde o její soukromou záležitost. Alžběta Marii za to chválí: „Blahoslavená jsi, protože jsi uvěřila“ (Lk 1,45). I ve Starém zákoně je mnoho krásných příkladů víry v Boha – u mužů i u žen. Mariina víra však má zvláštní charakter... Celý článek...

...Náš život není pouhé putování od narození k smrti, ale že je radostnou poutí, na jejímž konci je Bůh - Láska. A láska, ta nikdy nespí, láska nikdy nepřestává. Jestliže Boha, Krista, milujeme, pak lépe rozumíme jeho slovům: „Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde poslední den…!“ Celý článek...

Láska je tím nejdůležitějším kriteriem našeho života - a také naší věčnosti. Zůstávejme v lásce, nebraňme se jí. Vždyť na ní záleží, zda budeme jednou moci z úst Pána slyšet ona kýžená slova: „Pojďte požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa.“ Ano, kéž i nás jednou postaví Pán po své pravici. Větší mety, většího cíle, nemůžeme dosáhnout. Celý článek...

My žijeme v omylu, že je třeba podávat výkony – v životě, v práci, v modlitbě… Nikoli. Bohu jde o naši dobrou vůli, nejde mu o vnější úspěch. Hodnocení, tabulky, statistiky, výkonnostní třídy – nic takového u Boha neexistuje. Bůh na nás nepohlíží skrze lidská měřítka. Jediné na čem mu záleží, je stav našeho srdce. Celý článek...

Nezpochybnitelným projevem moudrosti je rovněž to, být si vědom své lidské omezenosti, nejen co do fyzických a mentálních sil, ale zejména co do času, který nám je dán. Jinými slovy: být si vědomi své smrtelnosti. (I v tomto ohledu se chováme, ke své škodě, mnohdy velmi nemoudře. Vytěsňujeme smrt ze svého vědomí, straníme se každé myšlenky na smrt, ale zejména, vyhýbáme se všem projevům smrtelnosti v našem životě. Jakoby k nám smrt a umírání nepatřilo, žijeme ze dne na den, snažíme se urvat ze světských nabídek, co se dá, bez perspektivy smrtelnosti...). Celý článek...

...Nic tak neodrazuje věřící, jak kněžská nadutost a přetvářka; a z druhé strany – nic tak neoslovuje, jako pokora, upřímnost, lidskost, empatie. Nemám v úmyslu snižovat kněžství a kněze, jen bych si přál, jak píše apoštol Pavel, aby v našich kostelích zněla slova Boží a ne pouze lidská; abychom lidem představovali Boha jako milujícího a milosrdného Otce – a sami se snažili také takovými být. Abychom místo „důstojných pánů“ (děkanů, kanovníků atd.) byli především a hlavně Otci. Abychom si nenechali posluhovat, ale sloužili. Celý článek...

Bez lásky k Bohu, stejně jako bez lásky k druhým i zdravé sebelásky, tj. sebeúcty, nelze vybudovat spravedlivý svět. Dějiny lidstva jsou dějinami bezpráví a utrpení právě proto, že jsme, ať už pod praporem triumfalistického klerikalismu, diktatury moci nebo slepého altruismu, či svedeni sebestředností a pýchou mocných, amputovali tomuto „prvnímu a největšímu přikázání“ některý z jeho rozměrů. Ale tím jsme zmrzačili lásku, tím jsme z nejposvátnějšího a největšího citu udělali jeho neplodnou karikaturu a poškodili tím, jak jinak, sami sebe. Na přikázání lásky nespočívá toliko „celý Zákon a Proroci“, ale ve skutečnosti celý náš život! Celý článek...

...Jestliže pozemské daně nám (snad) zaručí bezpečí, péči v nemoci a pomoc ve stáří, pak Boží daně nám zajistí nebeskou ochranu, posilu v těžkostech a věčnou radost v nebi. Na tyhle „Boží jistoty“ se vyplatí bohatě přispívat, to je ten nejefektivnější „důchodový pilíř“. Celý článek...

Snad, možná, trochu… dovedu pochopit Ježíšovu bolest nad zatvrzelostí farizeů, velekněží a starších své doby. Vždyť i my, kněží, se s ní setkáváme, stejně jako s nepřátelským, (ať zjevným či skrytým,) postojem k církvi, ke všemu duchovnímu, k tomu, co zavání osvobozující náročností hodnotného života. Vztáhněme tedy konečně i na sebe slova Božího pozvání: „Hostinu jsem přichystal, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!“ Prosím Vás, moji milí: Nenechte se prosit! Odložte cáry hříchů, oblékněte svatební šat a plni radostné naděje se těšte na pozvání na hostinu. Ono určitě přijde! Celý článek...

Protože jsou všechna podobenství a celé evangelium nadčasové, měly by i pro nás být v něčem poučné, měly by ukazovat i na naše jednání. My přece nepatříme k těm zaručeně spravedlivým, kteří mají právo odsuzovat proradné vinaře. I my, a to si přiznejme, jsme rovněž nevděčnými vinaři. Nám všem dal Hospodin nesmírný dar; jako Boží děti jsme vinicí, kterou On, Bůh-Otec, s láskou štěpuje a opatruje. Dostali jsme nesčetné dary - své schopnosti, nadání, zdraví, rozum, víru ... A jak se vůči těmto Božím darům chováme? Jak s nimi nakládáme? Celý článek...

Ježíš zajisté nežádal ani po současných zákonících – a nežádá ani od nás, také mnohdy zaslepených svou zbožností a spravedlností, tak radikální obrácení, jako u sv. Pavla. Ale žádá, to, co snadno vyčteme z evangelia: „Naslouchat (slovům Písma), uvěřit, obrátit se a změnit své smýšlení a jednání“ - to je „povinný program“ pro každého věřícího, ať Žida, tak křesťana – a tudíž i pro každého z nás. Celý článek...

Pokroucené pojetí naší lidské spravedlnosti, která je tak slepá a která není sto překročit naše přízemní účetnictví: „má dáti – dal“, dostává v dnešních textech pořádnou trhlinu. My neumíme, nedokážeme vnímat svět, sebe sama i ty kolem nás, Božíma očima. Chceme jen to své malé přízemní; svoje bábovičky na našem malém pískovišti, a tolik se bráníme pozvednout oči výš. Nad naše pravidla, naše chápání, naši spravedlnost. A přitom by bylo tolik zapotřebí, tak jak nabádá úryvek Starého zákona: „hledat Hospodina, jeho vůli a vzývat ho“. Celý článek...

To dnešní podobenství je doslova alarmující – jestliže ho jenom vyslechneme, ale nevyvodíme z něho pro sebe důsledky, pak si koledujeme o pěkný malér. Vždyť slyšet slova svého Pána – slyšet Ježíše, jak na naši adresu říká ono: „Služebníku ničemný!“, by bylo největší tragedií našeho života, naší existence. Je třeba, právě v souladu se slovy Otčenáše si uvědomit, že naše odpuštění je podmínkou Božího odpuštění. Celý článek...

Kristus nikdy nehrál líbivou politiku, ale šlo mu o spásu hříšníků. A na tuto svou lásku, lidsky řečeno, doplatil. Má však své následovníky, a těmi jsme my. A má na nás vysoké požadavky. Být křesťanem znamená velké břemeno. V našem dnešním případě to znamená nemlčet, být svědomím druhých, nazývat věci pravými jmény a přitom, to podtrhuji, milovat druhé. Celý článek...

Zkusme se postavit ke Kristu a potažmo ke svému životu tak, abychom nemuseli jednou slyšet Kristovo: „Jdi mi z očí!“ případně: „Jdi za mne!“, tj. nezastiňuj druhým výhled a nestav se na mé místo. Naše pravé místo je totiž opravdu „za Kristem“ – vždyť ono biblické: „následovat někoho“ znamená jít, kráčet v jeho šlépějích! Jedině následování Krista s sebou – krom nevyhnutelného kříže – přináší i jistotu cíle, totiž, že dojdeme do Božího království. I když to nejspíš budeme muset vzít přes Kalvárii. Upřímně řečeno, je to pořád lepší, než následovat ďábelského podvodníka a svůdce a dojít do nebe oklikou přes očistec – to v tom lepším případě. Celý článek...

Cestou k naší osobní pevnosti, zásadovosti může být to, že si budeme znovu a znovu pokládat otázku: „Kým je Ježíš pro mne? Na čem stojí můj život? Opravdu na skále? Či, co je třeba v mém životě rozvázat, protože mě to svazuje a činí nesvobodným? Nebo naopak – co je třeba svázat, zpevnit, spojit? Co mne, navenek i uvnitř rozděluje?“  Toto jsou skutečně zásadní - klíčové otázky našeho života. (Možná, že na správnou odpověď budeme také potřebovat moc klíčů danou církvi – mám totiž na mysli svátost smíření.) Celý článek...

...Pokora, vědomí si vlastní hodnoty i schopnost sklonit se v úctě před druhými, hned se neurážet a nečinit ukvapené závěry, jsou tím, co otevírá nebe a dává vyslyšet našim prosbám (zatímco nafoukaná, ješitná pýcha jej zpravidla zavírá). Ona kananejská žena může být pro nás příkladem, přinejmenším pro svoji pokoru i víru v Ježíše a v jeho moc. Neuškodí nám, když se od ní přiučíme – třeba právě její pokoře, vždyť ta nám zhusta často chybí. Celý článek...

...My nemusíme jezdit ani do Egypta, ani do Galileje, abychom udělali podobnou zkušenost – pevně a jistě budeme ve svém životě kráčet jen tehdy, neztratíme-li Boha ze zřetele. Budeme-li prosit, abychom neztratili víru a důvěru (ono je to vlastně totéž), ve svého Pána. Prosit, abychom nebyli ustrašení a malověrní. Abychom poznali Pánovu pravou tvář. Abychom zaslechli to jeho „Neboj se“, stejně jako „Vyjdi“ nebo „Pojď“. A pak najít odvahu a vystoupit z bezpečí svých jeskyněk i lodiček, a třeba i proti všem zažitým pravidlům, kráčet ve svém životě – často proti proudu, ale s Bohem a ke Kristu. Celý článek...

Tam na břehu jezera se za ním táhly zástupy, zdravých i nemocných; bez jídla, bez odpočinku, jen aby ho viděly a slyšely. A my? (Kolik výmluv jsem už za svůj kněžský život slyšel jako důvod, proč není možné jít v neděli do kostela a přistupovat pravidelně ke svátostem.) Ti lidé tam u jezera se tlačili, brali s lačností chléb a ryby, děkovali a jásali, a my, kteří dostáváme nekonečně více, protože chléb Kristova Těla, chléb života věčného, my nejenom nejásáme, ale ani neděkujeme. A ani se moc neobtěžujeme pro to být s Ježíšem a něco málo pro něho, pro své blízké a v posledku tím i pro sebe samé, udělat. Celý článek...

Také náš čas – k vydání svědectví; k promodlení se k důvěře v bezmoci; k stanutí tváří tvář zářícímu Ježíši, kterého už žádný oblak (natož mrak) nezastíní – jednou přijde. Je třeba být trpěliví. Naslouchat v modlitbě Božímu hlasu a v srdci Ježíši, který v nás má také zalíbení a který touží, abychom jej následovali a poslouchali. On nás nezavede na scestí, On nás jednou také vyvede na horu - do nebeského Jeruzaléma. Celý článek...

Kdyby nám Bůh dal stejnou nabídku, jako Šalamounovi (odpusťte mi tu troufalost), pak bychom si podle jeho příkladu neměli přát nic menšího, než býti takovými, abychom mohli získat právě Boží království. (Ne, aby nám spadlo bezpracně do klína, to by pro nás nebylo dobře, a to by nám, myslím, ani Bůh nesplnil.) Žít tak, abychom mohli jednou slyšet ono Kristovo: „Služebníku dobrý. V malém jsi byl věrný, ve velkém tě ustanovím. Pojď se radovat se svým Pánem.“ (Všechno zlato národní banky – pokud tam ještě nějaké je; všechna sláva a moc – má-li kdo jakou; se nevyrovná Božímu království.) Celý článek...

Boží království nedobudeme megalomanskými činy; nekoupíme za horentní sumy; nezískáme protekcí na nejvyšších místech. Boha neoslníme svými světskými úspěchy, výší svých kont a dosaženými tituly, řády a medailemi. Ničím z tohoto světského - planého, stejně jako je onen plevel. Boží království se dobývá pokorou, tichostí, trpělivým snášením všech obtíží. Odpouštěním a snahou o smíření. Celý článek...

Odpovězme si tedy každý sám za sebe, jaký je užitek z nás? Kolika asi násobný? A co můžeme pro lepší úrodu, pro svou víru a křesťanský život udělat? Myslím, že i Ježíš chtěl, aby si jeho posluchači podobnou otázku, hezky na tělo, položili. Proč by jinak mluvil o blahoslavených, kteří vidí a slyší; kteří mají otevřené srdce a tím i Boží království na dosah. A protože mají, bude jim ještě přidáno. Jinak to bude s těmi, kdo mají otupělé srdce, osleplé oči a zacpané uši. Těm, protože nechtějí vidět, slyšet a milovat, bude vzato i to málo, co mají. Ještě však není pozdě! Buďme těmi blahoslavenými, kteří se pokusí změnit bonitu svých srdcí, hloubku své víry, naděje a lásky. Celý článek...

Kéž nepřeslechneme ono útěšné: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne.“ Ježíš si zde neprotiřečí, jak by se mohlo zdát, neboť, jak říká dále: „Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“ A čemu, že se to máme učit? Jeho věrnosti, trpělivosti, tichosti a pokoře. Což je učivo, které nám vystačí na celý život a ještě, troufám si říci, nebudeme nikdy zcela hotovi a nejspíš ani nebudeme v Kristově škole žádnými premianty. Celý článek...

Přijímejme tedy Ježíše – a hlavně nezapomínejme na to, že je vždycky jiný, než naše představy. Že je na hony vzdálen sladkým pouťovým obrázkům. Že je ukryt v našich bližních, kteří nám nemusí sedět; že nám v nich může lézt na nervy, nebo třeba i zapáchat jako bezdomovec. Že nemusí mít stejnou barvu kůže, ani stejné kořeny a hodnoty. Ježíš je maximalista, On chce všechno. Ale On na to má právo! On přece také dal všechno! Svůj život, svou lásku, odpuštění a milosrdenství. Proč by tedy nemohl chtít, když ne totéž, tedy alespoň trochu té lásky, vzdání se sebe sama, také po nás? Celý článek...

Bojíme, strachujeme se ledasčeho. Ale toho, z čeho nám plyne skutečné ohrožení, toho se nebojíme. Ducha zla a hříchu. Skutečné nebezpečí podceňujeme, bagatelizujeme, a zdánlivých, malicherných těžkostí, se bojíme. Kristovo NEBOJTE SE, je povzbuzením do našeho každodenního života, ale platí také pro strach z ducha zla. Z otce lži. Z vládce temnot. A také pro to, nebát se přiznat k víře, k Bohu, ke Kristu. Celý článek...

Nezůstaňme jen na rovině nezávazných teologických spekulací. Neodcházejme pro jejich nepochopitelnost a provokativnost, jako učedníci. Neopouštějme Krista a jeho církev. Naopak. Lačněme po tomto „kalichu požehnání“, po Kristově těle, po pokrmu k životu a pro život! Celý článek...

...Nedostatek kněží zde, až na historické výjimky, byl vždycky. A nejen nedostatek, řekněme kvantitativní, co do počtu kněží, ale zejména kvalitativní, jinými slovy, nedostatek opravdových kněží = služebníků a živých nástrojů Kristovy spásy ... „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo“ nemusí být právě jen o malém počtu jeho následovníků, ale i o tom, zda mají mentalitu dělníků, obětavých služebníků a neohrožených svědků. Celý článek...

Nejsvětější Trojice k našemu životu zkrátka patří – patří tak přirozeně, jako naše lidské, osobní vztahy – snad právě proto si vztahy uprostřed Nejsvětější Trojice dokážeme nejlépe představit na vztazích, které žijeme v našich rodinách. A také v církvi... ...Zůstaňme u hloubky tajemství, jež není k pochopení, ale k víře, a volejme a hlavně si navzájem přejme: „Pokoj našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha, ať je s námi se všemi." Amen. Celý článek...

Bratři a sestry. Se vší troufalostí si dovolím tvrdit, že mezi námi není nikdo, kdo by nebyl nějakým způsobem obdarován Duchem svatým. Jen si kladu otázku, proč je mezi námi lidmi tolik nejednoty a napětí, nespokojenosti a závisti, když přece všichni máme společného Ducha. Ducha jednoty, lásky a pokoje. Celý článek...

Tertullián říká: „Šťastní, kdo znají Otce.“ Znát Otce není záležitost poznání a rozumu, ale vztahu. Tato „známost s Otcem“ zasahuje celého člověka, jeho srdce a city. Kéž bychom byli těmito šťastnými! Kéž bychom se radovali z blízkosti Otce i Syna i Ducha sv. Kéž bychom byli křesťany nejen nedělní dopoledne v kostele, ale v každém, i tom sebevšednějším okamžiku svého života. Celý článek...

Pán je stále s námi a uprostřed nás. Nehleďme tedy vzhůru, ale na svět kolem nás a svým životem hlásejme Kristovo evangelium: že lepší je pomoci než ublížit, že oběť je více než sobectví, že být je víc než mít, že láska je lepší než nenávist. Celý článek...

Zachovávat Kristova přikázání není vůbec snadné, ale přináší nám život v harmonii, s Bohem, s druhými, se sebou samými. Ten podmiňovací způsob je na místě, protože milovat Krista, je zdrojem síly abychom překonávali sebe sama a k tomu je věru zapotřebí silné motivace. Tak silné, jako je láska. Jenom láska nás může přenést přes propast našeho sobectví, ješitnosti, přízemnosti a pohodlnosti. Jen láska je mostem, po němž je možné přejít na stranu Kristovu, kde nejsou žádné naše kdyby, ale, snad… Celý článek...

O problémy a konflikty nebude mezi lidmi nikdy nouze, ale lze je, a je třeba, je řešit. Zůstaneme-li jen u hádek, nařčení, podrazů a bojů o svá koryta, dopadneme jako všechny vlády, parlamenty, říše a unie, co jich kolem nás bylo a je. Ale my jsme křesťané – to je jiná. Vlády, strany a koalice se budou hádat a rozpadat, protože uprostřed nich není Kristus a ony nestojí na lásce. Ale církev Kristova, ta ustála všechny vnitřní konflikty (a že jich nebylo málo), a stojí na stejných základech a řídí se stejnými principy už více než 2000 let! O tom, na čem stojí církev, křesťanství, víra, mluvil první papež, sv. Petr, v druhém čtení... Celý článek...

Otevírat se druhým - nebýt uzavření sami v sobě a nežít si jen pro sebe. Nezabarikádovat se ve svém sobectví a ve své lhostejnosti. Přijímat druhé - a to i s jejich chybami a nedostatky; přijímat je takové, jací jsou, nekritizovat a nemoralizovat, ale naopak, vést a pomáhat. Být vstřícní, ohleduplní, tolerantní, a současně pevní a pravdiví ve svých postojích To všechno, a ještě mnohem více, se skrývá za příměrem: být dobrým pastýřem. Celý článek...

Útěk není nikdy řešením; utíkat není ani kam. Žádné Emausy nás nespasí. Zachrání nás pouze naše víra, naše důvěra. Zachrání nás jenom setkání s živým Kristem, byť uprostřed chybující církve. Hledejme Krista a najdeme jeho lásku, pokoj a milosrdenství. A také sami sebe. Celý článek...

To je úkol, poslání, výzva, která neztratila přes všechna století, přes všechny vládce, režimy, války a pohromy, svoji platnost a naléhavost. Být tvůrci pokoje, hlasateli evangelia (více skutky, než slovy), nositeli naděje, radosti a „blahoslavenými, kteří, ač neviděli, přece uvěřili“. Pokoj vám! Celý článek...

...V životě nebývá náš postoj jak jasný a pevný. I my se mnohokrát, a hlavně zbytečně, uchylujeme k malým podvůdkům, zastíráním, přetvářce i lži. Nejsme vždycky na straně PRAVDY, na straně KRISTOVĚ. Zkusme být pravdivější, upřímnější, otevřenější - a přes všechny překážky a nepříjemnosti, které nám to nejspíš vynese, budeme daleko svobodnějšími, šťastnějšími a pokojnějšími. Budeme více Kristovi – a o to přece v našem životě jde. I nám Ježíš říká to své „NEBOJTE SE!“ Celý článek...

KRISTUS VSTAL Z MRTVÝCH! - to je hlavní motiv dnešního dne, dnešní mše sv., celé velikonoční doby, která je před námi. Kristus vstal z mrtvých. Celý článek...

Stačilo jen pár dní, aby se všechno obrátilo. Z opojení nenávist; z vítaného odmítnutý; z milovaného proklínaný; z Krále zločinec. Bůh, mistr paradoxů a nepochopitelné dialektiky, má svérázný rukopis v dějinách spásy. Nejprve jásot Květné neděle, pak oběť Ukřižování a nakonec sláva Zmrtvýchvstání. Nám nezbývá, než se sklonit nad nepochopitelným a uvěřit. Uvěřit, že i v našem osobním životě, plném bolestí a pádů přijde konečné vítězství. Uvěřit, přestože tak často nechápu, přestože nerozumím. Celý článek...

Ostatné číslo českých katolíckych novín (KT 11/2017) prináša na prvej strane správu o literárnej cene pre najlepšiu katolícku knihu za uplynulý rok. Tentoraz získala ocenenie kniha rozhovorov so starším kňazom, jezuitom Janom Rybářom. Rozhovor viedol Josef Beránek, knihu nazval: Deník venkovského faráře. Knihu chvália zvlášť pre úprimnú reč starého kňaza o kresťanskej viere a jeho otvorený kritický pohľad na situáciu cirkvi. Celý článek...

Ježíš nedělal svá znamení, své zázraky proto, abychom se divili. Dělá je proto, abychom mu věřili. Abychom uvěřili jeho slovům, která jsou, jak píše Janovo evangelium: „duch a život“. Chce, abychom uvěřili tomu, co o svém Otci, o sobě samém a o našem věčném údělu řekl. Protože víra v Ježíšovo slovo vede k životu, a to jak k plnému životu tady na zemi, tak k věčnému životu v Bohu. A víra nestojí na tom, že jsme viděli něco podivuhodného, ale na tom, co nám Ježíš řekl a také na tom, co jsme ve vlastním životě poznali jako pravdivé. Celý článek...

Víme, že ani sebelepší, ba přímo ostříží, zrak nám nic nepomůže, jdeme-li tmou. Bloudíme, zakopáváme a jsme stejně zranitelní a nemotorní, jako ti, kteří jsou slepí. Vidíme tedy, že světlo je důležitější, než zrak. A co platí v rovině fyzikální, to také bezezbytku platí v rovině duchovní. Celý článek...

V pařížském Louvru na jednom z nejslavnějších Rafaelových obrazů Svatá rodina není Josef jako stařec – vztahuje ochrannou ruku nad Dítětem a jeho Matkou. Sv. Josef je patronem dělníků řemeslníků, tesařů, dřevorubců, truhlářů, inženýrů, hrobníků, vychovatelů, cestujících. Je ochráncem v zoufalých situacích a patron umírajících a za dobrou smrt. Celý článek...

My sami jsme, z duchovního hlediska, tak velmi podobni oné Samařance. Jsme také velmi žízniví a vyprahlí. Nespokojujme se jen vodou z vodovodu k uhašení tělesné žízně, ale prahněme po vodě živé, kterou dává Kristus. Po ní už nebudeme duchovně žíznit, ale stane se v nás samých pramenem, tryskajícím do života věčného. Celý článek...

Evangelium o proměnění Pána na hoře Tábor je záměrně vybráno pro počátek doby postní. Ona je dobou i našeho proměnění, našeho obrácení a také dobou přípravy na Ukřižování našeho Pána. Oproti trojici apoštolů jsme ve velké výhodě. Na rozdíl od nich víme, že přijde neděle Vzkříšení. Že Kristus vstane z hrobu. Usilujme tedy o vnitřní PROMĚNU, abychom byli dobře připraveni na oslavu tajemství Velikonočního Vzkříšení. Celý článek...

Rád bych dnešní neděli, první postní, věnoval  hlavnímu tématu dnešních biblických čtení, tj. POKUŠENÍ. Vždyť starozákonní úryvek o prvním  pokušení a následném hříchu; stejně jako evangelium o pokušení Kristově a jeho vítězství, jsou už vlastně samotným kázáním. Začněme tedy od Adama. V Ráji. Celý článek...

Pokusme se letos v postní době zaměřit na odpuštění. Snad si vzpomeneme na celou řadu lidí, kteří nám ublížili. Ať je to často v zaměstnání, ale i v manželství, v sousedství nebo na dovolené nebo při zábavě. Ve skrytu duše čekáme, někdy celá léta, na odplatu. Bůh chce, abychom místo neklidu a napětí měli ve své duši klid. Někdy to může být pro naše zdokonalení. Celý článek...

Nestarejme se jen sami o sebe a své nejbližší, ale rozšiřme svůj horizont i na své bližní; nenechme se spoutat do okovů svého sobectví, závisti a nepřejícnosti, ale radujme se z každého dne, i když si nežijeme zrovna na vysoké noze. Je lépe být spokojený s málem, než věčně žehrat na osud, na druhé, potažmo i na Boha. To bychom pak byli jako ti Izraelité z prvého čtení. Život je nádherný dar, tak jej žijme a nebuďme ufňukaní skrblíci a přízemní suchaři. Celý článek...

Proč je tak oblíbený žalm 23 – Hospodin je můj pastýř? Možná že za to může jakási idyla, která z něho dýchá. Vůně jarní zelené travičky, zurčící vody, plný piknikový koš, pohár plný skvělého vína, exotická vůně oleje, dobrota, milost. Celý článek...

Naše skutečná (morální, duchovní) síla je právě v naší vnější slabosti. Je to právě víra, která nám nejen dává orlí křídla, ale i sílu povznést se nad přízemnost tohoto nespravedlivého světa. Pravda, můžeme se mu podřídit, můžeme splynout s davem a hovět si v jeho zatuchlých jistotách a zdánlivé bezpečnosti. Ale potom bychom ztratili mnohem více, než jen svou tvář. Ztratili bychom Boha Stvořitele a Otce. Ztratili bychom Krista Vykupitele, Spasitele a Přítele. Ztratili bychom LÁSKU – a bez té, (stejně jako bez světla, či vody) nelze žít! Celý článek...

To, zda budeme čistou studánkou, světlem zářícím v temnotách, zdrojem lásky a pokoje, nebo zakysaným, žlučovitým, ukřivděným, sobeckým a nepřejícím člověkem, to záleží opravdu jen a jen na nás. Bůh nám dal svobodu si vybrat. Buď být s ním, na jeho straně světla, pravdy a pokoje, nebo na straně světa, kde vládne tma, lež, sobectví a nenávist. Celý článek...

Vždyť kdyby se to, že jsme křesťané, že jsme sůl země a světlo světa, stalo opravdu naším životním programem, pak by muselo být na zemi více světla, více LÁSKY. A to bez ohledu na to, že je nás tak málo. Víte přece dobře, že i malý paprsek prozáří hluboké temnoty, že i malé světélko mění tmu v příšeří. Kdybychom byli pro druhé SVĚTLEM, nebylo by tolik TMY v nás a kolem nás. Celý článek...

Zatímco tady na světě živoří mnoho duchovních mrtvol, v nebeském království, tam jednou, po své tělesné smrti, budeme navždy živými. Jde jen o to, nečekat se svým obrácením až na poslední chvíli, mohli bychom ji promarnit. Začněme už tady a teď svým obrácením. Vždyť nebeské království, tato země živých, toto království světla, míru a pokoje, je už mezi námi, už je na dosah. Celý článek...

Prosme Pána, aby nás zbavil našich předsudků, našich lidských a ubohoučkých představ, které Boha jen zkreslují a deformují. Prosme jej, aby nám dal čisté srdce, jímž jej uvidíme takového jakým je. Jako Syna Božího. Celý článek...

Nechte se oslovovat slovy o Ježíši; nechte se uzdravovat jeho svátostmi; hřejte se na výsluní jeho dobrotivosti a milosrdenství. To všechno je možné i dnes, 2000 let poté, co šlépěje Ježíšovy zanechávaly svůj otisk v písku Judské pouště. Tyto stopy už dávno zavál čas, ale stopy Boží lásky v naší duši, ty nemůže nikdo a nic smazat. Celý článek...

Sviťte a zařte! Máte co vyzařovat. Tenhle pochmurný svět to vaše světýlko tolik potřebuje, i když se ho snaží pošpinit. Mocní Herodové tohoto světa mohou celým národům zatemnit mozek, ale SVĚTLO víry, naděje a lásky zhasit nemohou. Noste si Krista - SVĚTLO v srdci a sviťte druhým. Celý článek...

... Pokud si, jak je u nás křesťanů dobrým zvykem, přejeme „Požehnaný nový rok“, uvědomme si, že těm druhým přejeme Boží požehnání. To je velká věc. Kéž by to nebyla jen taková rádobyzbožná fráze. Kéž si opravdu navzájem a bez výjimky přejeme Boží pomoc, ochranu; blízkost Panny Marie a přítomnost živého Ježíše v našem životě. Celý článek...

Jaké jsou však ve skutečnosti ty naše rodiny? Jejich skutečný obraz má nepochybně mnohé šrámy, původní jasné barvy naší lásky jsou zšeřelé a možná i odhalují plátěný podklad; rýhy se zadřenou špínou naší neúcty nese jejich oprýskaný rám. Nikdy není pozdě na to, vzít do ruky hadřík odpuštění a očistit vybledlé barvy; štětcem dobré vůle vyspravit rýhy a třeba i opravit rám. Nikdy není pozdě! Chce to jen CHTÍT! Chtít znovu zakomponovat do obrazů našich rodin vyhaslou úctu, lásku a věrnost. Celý článek...

Pastýři nejprve spěchají do Betléma. Hledají a nalézají Krista. Ale pak se vrací do svého prostředí a stávají se prvními apoštoly. Jsou tak plní toho, co poznali, co uviděli a prožili, že si to nejde nechat jen pro sebe. Zážitek nalezení, prožitek víry, nutí a zavazuje k tomu vydávat svědectví. To platí nejen pro pastýře, to pro každého z nás! Celý článek...

Josef uvěří – v tom je podobný patriarchovi Abrahámovi, který také uvěřil v nemožné početí. Josef jedná – a v tom bychom mu měli být podobni pro změnu my. Uvěřit a v síle své víry jednat! To je naše poslání. A to je právě to, o čem píše sv. Pavel v dnešním úryvku z listu Římanům: jsme povoláni do stavu svatých, Bohem milovaných dětí! Jsme církev Kristova! Jsme lidem Božím! To je výsada, to je povolání! Naplníme je tím, že budeme jednat jako Josef, tj. věřit a konat to, co cítíme jako správné a spravedlivé, co je v souladu s Boží vůlí. Celý článek...

Využijme proto adventní doby k pročištění svých srdcí, abychom viděli Boha a jeho znamení; abychom slyšeli, co nám říká; abychom chodili po Jeho cestách. Prosme Krista, aby vykonal i na nás zázrak uzdravení našich duší a srdcí. Abychom jej poznali, až zakrátko přijde jako betlémské Dítě a pozvali jej do našich domovů, do našich, mnohdy neuzdravených vztahů. Abychom jej viděli v každém, kdo je kolem nás. Celý článek...

Není mezi lidmi nikdo, kdo by obrácení nepotřeboval. Všichni můžeme „připravit cestu Pánu“ ve svém srdci a ve své duši. Pokáním, které je vstupem do světa plného jasu (i když třeba se slzami), do světa pravdy, pokoje a lásky. Do světla, v němž není žádné tmy, lži a bolesti. Do světa bezpečí a harmonie. Celý článek...

Okruh církevního roku se každoročně začíná adventem. Každoročně nám církev připomíná, jak čas běží, a přestože nevíme, kdy Pán přijde, víme jistě jen to, že skutečně PŘIJDE! A proto, je zapotřebí žít v bdělosti, v očekávání. Neprospat svůj čas a nepromarnit život, který je tak krásný. Ale krásný je právě proto, že je náročný, že před nás staví nesnadný požadavek: „Žít jako ve dne a obléci na sebe Krista!“ Je to náročná, ale nikoli nesplnitelná výzva. Celý článek...

Ve dvacátých letech uplynulého století, bohatšího na hrůzy válek víc, než kterékoli jiné, vyhlásil papež Pius XI. tuto slavnost Ježíše Krista Krále. (1925) Aby celému světu znovu připomenul toho jediného, ve kterém je naše spása, vykoupení a záchrana. (Zatímco lidé stále podléhají vějičkám falešných mesiášů a klamavým slibům politiků.) Je jenom na nás, zda i my Krista – Krále nebe a země - přijmeme jako jedinou a nejvyšší autoritu, nebo se necháme vést soudobými slepými vůdci. Celý článek...

Jen Bůh je pevnou skálou, na které můžeme postavit svůj život i svou věčnost. On je LÁSKA a PRAVDA. On dal našim duším nesmrtelnost a šanci na věčnost. Budeme-li mu důvěřovat, budeme-li klást svůj život s důvěrou do Jeho rukou, pak můžeme s nadějí a beze strachu očekávat den, kdy přijde náš Pán! Celý článek...

Smrtí život nekončí, pokračuje dále, ale v jiných rozměrech, v jiné formě. Než uměle konstruovat plané spekulace, je lepší žít s pohledem do budoucna, plným naděje. Vždyť: „co lidské oko nevidělo, co na lidskou mysl nepřišlo, to připravil Bůh těm, kde ho milují“. Celý článek...

Ježíš, obrazně řečeno, stále kráčí kolem nás a stále jakoby říká: „Pojď za mnou, chci být hostem v tvém domě, pod tvou střechou. Nezdráhejme se, pro naše bláhové, lidské a přízemní předsudky, na jeho slovo pozvání odpovědět. On nás, trpělivý a pokorný, stále vyhlíží na křižovatkách našich cest; on nás hledá, schovávající se za naší bezzubou, lidskou spravedlností. Celý článek...

Naše víra, i když v tomto světě vysmívaná, může být pro nás paradoxně velkým nebezpečím pýchy. (A pýcha, jak známo z lidového pořekadla, předchází pád.) Na to si vzpomeňme, až budeme v pokušení se na někoho kolem nás dívat spatra jenom proto, že není tak dobrý, tak zbožný jako my. Ono totiž, a v tom je ten háček, nikoli vnější zbožné skutky, ale upřímnost a pokora, jsou tou pravou cestou k našemu ospravedlnění u Boha. Celý článek...

Teprve, až se dokážeme odpoutat od svých představ a plánů a skloníme se před Boží vůlí a necháme Boha svobodně jednat, zažijeme, kdo je to Bůh. (A uvidíte, že se nestačíte divit, jaká geniálně jednoduchá a krásná řešení našich zápasů, obtíží a peripetií života, má pro nás Bůh přichystána.) Celý článek...

Vezeme se na káře své pochybené, rutinní, víry a snad ani netušíme, jak zavádějící je to cesta. Víte co by nám prospělo? Vystoupit! A jít raději pěšky. Pomalu sice a s námahou. Jen podle kompasu našeho svědomí. Celý článek...

Boží slovo je stále aktuální. I dnešní texty, ač staré tisíce let, nám mají co říci. Třeba to, že i naši budoucnost, naši hodnotu v Božích očích, neurčuje náš majetek, naše postavení, naše tituly a co já vím, co ještě; ale náš vztah k Bohu a k bližnímu! Celý článek...

Řeknete možná, že se vás tohle evangelium netýká, vy jste přece poctiví a nikoho jste ani nepodvedli, ani neokradli. To vám rád vě­řím. Ale v očích Božích tím ještě nejsme svatí. I my jsme spoutáni mnohými zbytečnostmi; i my se pachtíme za uznáním; i my chceme být dobří v očích druhých a už tolik neusilujeme být takovými i v očích Božích. Celý článek...

Není těžké uhádnout, co Ježíš chtěl tímto podobenstvím svým posluchačům sdělit. Je tak srozumitelné... A co víc, je určeno i pro nás. Co my nato? Ano, co my? Chceme skutečně jít k Otci? Nechat se obdarovat, přijmout pozvání na hostinu? Věříme, opravdu věříme, v lásku Otcovu k nám? Věříme, že je k nám velkorysý, že nám odpouští, že nás miluje? Celý článek...

Když dáme kříži ve svém životě pozitivní náboj a i to všechno těžké a bolestné PŘIJMEME jako dar a dokážeme NÉST a OBĚTOVAT, pak jsme praví Kristovi učedníci. A pak z toho, co bylo pro nás těžké a obtížné, můžeme učinit dar, OBĚŤ pro druhé. Je to vlastně tak jednoduché. Kristus se pro nás OBĚTOVAL. Když my budeme schopni OBĚTOVAT své vidění světa, své domnělé i skutečné, kříže pro Krista a pro druhé, budeme správní Kristovi učedníci. Ne dokonalí a bezchybní, ale dobří. A o to právě jde. Celý článek...

Troufám si říci, že POKORA nezbytně patří ke zralé lidské osobnosti. Bude to tím, že opravdová velikost člověka nespočívá v jeho VYVYŠOVÁNÍ, ale ve vědomí své skutečné VELIKOSTI. Všichni nepochybně znáte ty trapné lidské trpaslíky, ony nadutce, jejichž jediným životním cílem je být NĚKÝM, být vidět... Čím větší úsilí, čím vyšší post, čím okázalejší život - tím jsou ve skutečnosti prázdnější. Celý článek...

Zatímco na olympiádě je nespočet závodníků a disciplín, ale vždy jen jedno první místo, které získá jen jediný; na Boží olympiádě je tomu úplně jinak. Naštěstí pro nás. U Boha není žádný favorit, ani žádný outsider. Není jen jeden jediný, ten nej, nej, ale do cílové pásky Božího království může doběhnout, dojít, ba se i dobelhat, každý. Celý článek...

O tomto napětí Ježíš mluví, o napětí, jehož zdrojem je to, že mnozí v Krista nevěří a praxe křesťanské lásky, Boží spravedlnosti a života v pravdě, je pro ně nepřijatelná. Realitu rozděleného světa, rozdělených národů a rodin vytváříme my sami, tu nelze svalovat na Krista. Celý článek...

Víra je kladný postoj k budoucnosti. A nejen to, víra je i kladný postoj k přítomnosti, je schopností žít svůj život naplno, v důvěře a beze strachu. A tak na závěr ještě jedna otázečka: jak žijeme se svým Pánem tady a teď? Mohl by mne - nás, nazvat blahoslavenými, bdělými a pohotovými služebníky? Celý článek...

Jistý bohatý turista přenocoval v kartuziánském klášteře. Udiven strohou výbavou cely, zeptal se mnicha, který jej provázel: „Kde máte váš nábytek?“ „A kde máte vy, vážený pane svůj nábytek?“, odpověděl mnich úmyslně na otázku otázkou? „Já? Já tudy přece jen projíždím.“ „No právě“, odpověděl řeholník, „my jsme tu také pouze na cestě“. Celý článek...

Slova Kristova příslibu nikdy nepřestanou platit, je jen na nás, zda je vezmeme vážně a nebudeme se ostýchat prosit stejně neodbytně jako Abrahám, či jako onen bezejmenný přítel, u Božích dveří. Vždyť Kristus nás nazval přáteli a Bůh nás ve křtu přijal za své děti. Je snad myslitelné, že by Bůh nesplnil přání svých dětí, tím spíše, když se na něho obrací tak důvěrným oslovením: „TATÍNKU“? Celý článek...

Na první poslech mají jak prvé čtení, tak i evangelium, společné téma. A tím je, řekněme: POHOSTINNOST. Celý článek...

Dnešní podobenství, které jsme v evangeliu slyšeli z úst Kristových, je notoricky známé. Podobenství o milosrdném Samaritánovi. Nechci dnes rozebírat toto krásné podobenství, vždyť je tak jasné, tak průzračné a také tak oslovující, že nepotřebuje komentáře. Podívejme se spíše na situaci, která tomuto Kristovu podobenství předchází. Celý článek...

V evangeliu je řeč o bohaté žni (jak by ne, vždyť ji zasel sám Boží Syn!) a dělnících na Božím poli, které Ježíš POSÍLÁ, aby byli jeho svědky a hlasateli jeho učení. A těmi jsou především kněží, ti, kteří s neméně silnou naléhavostí zažívají i další Kristova slova: „Posílám vás, jako ovce mezi vlky.“ A k tomu dále: „Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.“ Celý článek...

...Následovat Krista není věc výběru podle inzerátu. Zde se nenabízí taková a taková platová třída, ani pracovní doba a dovolená se v Kristově povolání nevymezuje. Od Krista, od víry a lásky, nemáme nikdy pohov; od sebezdokonalování nemáme nikdy padla. Jít za Kristem znamená dát se cele do služby a neohlížet se po druhých. Celý článek...

Ježíš je tedy nejen předmětem naší víry, naší naděje, ale co víc, I našeho NÁSLEDOVÁNÍ. Jenomže, ono následování není, a ani nemůže být, nezávaznou procházkou. Je cestou vzdání se sebe sama, své sebestřednosti, onoho „ztracení sebe sama“, vzdání se svého života. To neznamená rezignovat na svůj život, naopak, naplnit jej – ale paradoxně tím, že se jej budeme vzdávat – pro druhé, pro Krista. Celý článek...

V biblických textech, připadajících na dnešní neděli, bylo nejfrekventovanějším pojmem slovo HŘÍCH. Výraz, který je nepopulární a, k naší škodě, ze slovníku dnešního člověka téměř vymizelý. Celý článek...

Jsme nemenšími hříšníky, než byl sv. Pavel před svým obrácením, ale jsme také, stejně jako on, povoláni k životu skrze křest a své obrácení. To je to prvé, co Ježíš, po svém křtu, říká Božímu lidu: „Obraťte se a věřte evangeliu!“ Tato slova jsou určena i nám. Neměli bychom je přeslechnout, nechceme-li zemřít bez naděje na své vzkříšení, na svůj nový život. Celý článek...

Kdybychom si nechali při slavnosti Těla a Krve Páně amputovat eucharistického, osobního, sebevydávajího se Krista, pak nejenže nemáme co slavit, pak nemáme pro co žít. Náš život by totiž postrádal ten nejdůležitější rozměr. Duchovní, transcendentální rozměr. A bez něj nelze hodnotně žít, leda naprázdno živořit, bez jiskřičky naděje. Celý článek...

Duch svatý je často přirovnáván k síle, k energii, k větru, k ohni, k prameni oživující vody. Tyto základní, život dávající elementy, nemůžeme jakkoli spoutat, usměrnit. Ani si je vynutit. Stejně tak i Duch svatý vane jak chce a kde chce. Naším životním úkolem je jediné. Nechat se tímto Duchem prostoupit. Oživit. Obnovit. Celý článek...

A teď se zadívejme sami na sebe! Je v nás a kolem nás, jednota? Jsou naše rodiny jednotné? Vládne jednota v našich městech a obcích? V naší církvi? Je náš demokratický stát jednotou v mnohosti? A, existuje vůbec jednota ve světě? Domnívám se, že opravdové jednoty je ve světě právě tolik, kolik je v něm opravdové lásky. Celý článek...

Jestliže jsme plní neklidu, nepokoje, napětí, stresu a kdoví čeho ještě, pak je to také určité znamení. Znamení toho, že jsme Ducha sv. nepřijali, že jsme se Ježíši a Jeho slovu neotevřeli. Vždyť Duch sv. je Duchem Božím, Duchem Kristovým; a život v lásce, v pravdě a ve víře, přináší člověku vnitřní radost a pokoj. Tedy přesně to, co tak usilovně hledáme a co nám tento svět, postavený na výnosu a výkonu, namísto na lásce a pravdě, nikdy nemůže dát. Jde o to, před čím se skloníme, co přijmeme za své. Celý článek...

Kéž by naše křesťanství bylo na nás čitelné a zjevné. Ne spoustou laciných slov, vnějšími, manifestačními projevy, ale vnitřní schopností lásky, odpuštění, tolerancí a vstřícností. Ano, podle toho, a ničeho jiného, nás ostatní, ti, kteří nesdílejí naši víru, poznají: budeme-li mít lásku k sobě navzájem! (To není bezzubý závazek, ani nezávazný výstup jalových konferencí a zasedání, to je program, výzva, poslání…!) Celý článek...

V běhu dní jsme zahlceni svými všedními starostmi a kdeco považujeme za důležitější, a podstatnější, než úvahy o smyslu života a jeho naplnění. Ty mnohdy odkládáme „na potom“, vždyť je třeba tolika věcí dosáhnout, vybudovat si postavení i tu střechu nad hlavou. Ano, to vše je důležité a k našemu životu nezbytně patří. Ale pro své aktivity, pro své představy o tom, jak žít a co vykonat, zapomínáme na perspektivu věčnosti. Celý článek...

... Bylo to onoho rána takové upřímné ticho. Nikdo se na nic nevyptával, nebylo třeba se ptát, vždyť Kristus i beze slov odpovídá na všechny otázky našeho života. Byla to hluboká MODLITBA těch, kteří jsou spolu. A toto společenství pokoje s Kristem a v Kristu můžeme prožívat i MY. Potřebujeme k tomu na jedné straně víru v Krista a straně druhé vědomí své slabosti a toho, že Krista k svému životu nezbytně potřebujeme. Celý článek...

Sama pochybnost může být pro náš život pozitivní zkušeností. Bývá totiž cestou k hledání pravdy, k hlubšímu přesvědčení, k prohloubení víry a důvěry. Vidíme ostatně, že Ježíš Tomáše za jeho pochybovačnost neodsuzuje, stejně jako nás v našich pochybnostech a malomyslnosti. Vždyť o nich ví a s nimi i počítá. Ale nám, stejně jako jemu říká: „Nebuďte nevěřící, ale věřící!“ Celý článek...

KRISTUS VSTAL Z MRTVÝCH! - to je hlavní motiv dnešního dne, dnešní mše sv., celé velikonoční doby, která je před námi. Kristus vstal z mrtvých! Celý článek...

Věřte mi, nebo ne, Velikonoční vigilie je největší událostí celého roku. My jsme si zvykli pokládat za nejvýznamnější slavnost Narození Pána, vánoce, ale není to správné a pravdivé. O betlémské noci se narodil Boží Syn, náš Spasitel, ale do dnešní noci totiž zahrnujeme celé dějiny lidstva, celé dějiny spásy, do dnešní noci zahrnujeme celou minulost i budoucnost Božího lidu. Celý článek...

Život s Kristem a v Kristu, život v duchu a v pravdě, je – a jistě vám neprozradím nic nového, náročný. Ale, a to především, je krásný. Dává smysl našemu životu pozemskému a uvádí do života nebeského. Proto církev po celá staletí zpívá: „AVE CRUX, SPES UNICA“ – BUĎ ZDRÁV KŘÍŽI, NAŠE JEDINÁ NADĚJE“. Přidejme se i my k tomuto chvalozpěvu, opěvující KŘÍŽ. On je skutečně naší jedinou nadějí, naší cestou. Celý článek...

Zelený čtvrtek, jak jsme zvyklí, tento, navýsost důležitý den nazývat, je bezesporu slavností par excellence. Je v něm obsaženo tolik symbolů, a v jeho liturgii je zhuštěno tolik lásky. Jeho největším darem je dar Eucharistie – Ježíš, Boží Syn, se VYDÁVÁ, cele daruje a stává se bezmocným, v oběti Těla a Krve, pro nás zhmotněné pod způsobami chleba a vína. Celý článek...

Květná neděle nás uvádí do vrcholného období celého liturgického roku, do tzv. Svatého týdne, ve kterém si církev připomíná největší a nejdramatičtější události ze života Ježíše Krista. Události, které rozhodně nejsou samoúčelné, vždyť byly prožity pro nás a kvůli nám. A také pro odčinění nesmírné křivdy, kterou spáchal člověk proti Bohu. Ale pěkně popořádku. Celý článek...

Ano, nemusíme se vláčet životem s těžkou koulí svých hříchů na noze. Můžeme je odevzdat Kristu, nechat je uzdravit a dovolit mu, aby nás proměnil. A jít! Kam jinam, než dopředu? Kam jinam, než ke světlu, k pravdě, k životu. Ke komu jinému, než ke KRISTU! Celý článek...

Toto nádherné podobenství nepotřebuje vysvětlujících komentářů. Je nad slunce jasné, že Ježíš zde mluví o nás a o našem Otci. Všichni bez rozdílu jsme se nejednou proti otcovské Boží lásce provinili a všechny bez rozdílu nás Bůh Otec přivinul do své náruče. A to ne jednou, ale mnohokrát. A zatímco my se k Bohu přibližujeme jen pomalými, nesmělými krůčky tápavé a provinilé chůze, On k nám ve své lásce směřuje daleko rychleji. Spěchá, doslova běží vstříc s otevřenou náručí. Celý článek...

...V této souvislosti si vybavuji námitku, která se často ozývá, (a to i z úst věřících), že „kdyby byl Bůh, tak se to, či ono nestalo, to, či ono by přece nemohl dopustit...“ Nejspíš jste ji také nejednou slyšeli. A možná, že jste ji někdy, kdy se zlo, neštěstí a bolest kolem vás zdály k neunesení, sami říkali, nebo alespoň mysleli. Ono: „kdyby byl Bůh, tak by nemohl dopustit - všechny ty války, tolik násilí, nespravedlnosti, zbytečných smrtí... Kdyby...“ Ale z čeho to vlastně Boha viníme? Z neschopnosti? Nezodpovědnosti? Nebo poťouchlosti, s níž si někde na obláčku mne ruce, jak nás zase dostal? Celý článek...

...Pro modlitbu, pro setkání s Bohem, je však třeba vytvořit v sobě i kolem sebe, vhodný prostor. Učedníci stoupají s Ježíšem na horu, aby se s ním modlili. I my, obrazně řečeno, můžeme a máme, vystupovat z přízemnosti svých běžných denních starostí a aktivit, na osamělé, vyvýšené místo, abychom mohli být s Bohem v tichosti sami a tak se s ním setkat... Celý článek...

Nabízím předsevzetí typu: „nenechat se zblbnout“ - pokušeními tohoto vyprázdněného světa  a jeho bezduchou morálkou,  bulvárním tiskem a komerčními televizními „kanály“ (doslova). Co třeba: každý den udělat maličký, byť sebemenší, skutek blíženecké lásky; udělat někomu (samozřejmě nezištně a neokázale) radost - a postit se - ne toliko od jídla, ale především od zbytečných slov, planých řečí, od posuzování druhých, dvojsmyslných narážek, od sebeoslavných a sebestředných řečí. Celý článek...

Tak nám dnes začala postní doba. To je myslím, zbytečná informace, to víte všichni, a mnozí z vás dnes právě proto do našeho chrámu přišli. A někteří také kvůli tzv. Popelci, křížku z popela na čele. Dobře, to je v pořádku. Ale pokud by nám šlo jen o ten křížek, který beztak večer smyjeme, pak by pro nás mohla postní doba skončit už dnešní večerní hygienou. Ale to by byla škoda! Celý článek...

K tomu, abychom se ponořili do modlitby, abychom nabrali ve svém duchovním životě onu potřebnou hloubku, je třeba rovněž zajet na hlubinu. Nebát se opustit zvykovost a vydat se na náročnou a nejistou Kristovu cestu. Napnout plachty své modlitby, své touhy po setkání s Pánem, a nebát se nechat unášet vanutím Ducha sv. Zanese nás do nejistých vod, do zdánlivě neproniknutelných temnot hlubiny vlastní duše – ale: jedině hluboký duchovní život může přinést své plody! Celý článek...

I nám se totiž může stát, že ovlivněni veřejným míněním, nebo rozkolísáni vlastními pochybnostmi, buď Krista samého, nebo alespoň to, co ho reprezentuje, tj. církev, křesťanskou morálku, nebo i hlas vlastního svědomí - ODMÍTNEME. A učiníme tak zpravidla rovněž zmanipulováni - svými emocemi, stejně jako rozvášněný dav z nazaretské synagógy. Takovéto naše jednání však není o nic moudřejší, než to jejich. Celý článek...

Také v životě dnešního člověka je několik dní zcela mimořádných, - dní, které vystupují z šedi těch ostatních. Den svatby, den narození dětí, den skončení studia, i první den v práci... takové dny si uchováváme v paměti. A mezi tím nekonečná řada dní, kdy se nic výjimečného neděje; dní které ubíhají v zapomnění, jeden podobný druhému. Celý článek...

Máme za sebou, v rozmezí necelých dvou týdnů, tři svátky, které církev spojuje jedním názvem: THEOFANIE, nebo, chcete-li: ZJEVENÍM PÁNĚ. Všechny tři nám představují Ježíše, jako toho, který se zjevil, byl odhalen, rozpoznán, jako Boží Syn, ale pokaždé v jiném prostředí a v jiné situaci. Celý článek...

Dnešní neděle je poslední nedělí vánoční doby, jí toto zvláštní a podmanivé období církevního roku končí. (Zítra se ve většině kostelů budou uklízet jesličky, z domácností zmizí vánoční stromky) Ostatně, známá pravda o tom, že: „když něco končí, tak zároveň něco jiného začíná“, platí i pro cyklus liturgického roku. Zítřkem tedy počíná všední období liturgického mezidobí. Ale dnes je právě tato neděle, neděle Křtu Páně. Celý článek...

Na slavnost Zjevení Páně nasloucháme rok co rok stejným textům Písma sv., textům o velkém Božím příslibu a naději, která dostává hmatatelný obraz v „nalezení dítěte s jeho matkou Marií“. Co však předchází Zjevení Páně, je znamení SVĚTLA. A já bych se pro letošní kázání u tohoto pojmu zastavil. Celý článek...

Vzhledem k pořadí dnů v týdnu, není pravidlem, abychom každý rok slavili ještě tzv. Druhou neděli po Narození Páně. (V předchozích letech se na ni nedostalo.) A tak, díky této neděli, jakoby „navíc“, jsme mohli slyšet liturgické texty, které nám církev nabízí. Celý článek...

Vstup do nového roku konáme, mohli bychom říci, pod ochranou a patronátem Panny Marie. V tom samém je už cosi symbolického. Tak, jako vstupujeme do svého života zaštítěni a chráněni náručím své matky, tak také do nového roku vstupujeme zaštítěni milujícím mateřstvím Matky Boží a matky nás všech, Panny Marie. Celý článek...

Ještě po staletích nás zrůdný Herodův rozkaz - povraždit všechny nemluvňata v Betlémě - naplňuje spravedlivým hněvem. A právem. Celý článek...

Domnívám se, že svátek Svaté rodiny, tradičně slavený první neděli po vánocích, se výborně hodí, nebo spíše: zapadá, do atmosféry vánoc. Jestliže centrální postavou vánoc je Ježíš, pak nám přece nemůže uniknout, že je tu také Panna Maria... a sv. Josef... Celý článek...

Včera jsme slavili slavnost narození Božího Syna a dnes už slavíme svátek mučedníka. To se může zdát na první pohled poněkud netaktické. Proč nám liturgický kalendář nedopřeje chvíli setrvat v radostné náladě vánoc, proč nám hned den po radosti z Narození připomíná bolest z násilné smrti? Snad proto, abychom si více uvědomili souvislosti. Celý článek...

Ranní mše sv. o slavnosti Narození Páně má už od 6. stol. své vlastní jméno – říká se jí „Pastorální-pastýřská“. Ne náhodou, vždyť pastýři v ní hrají nepřehlédnutelnou roli. Celý článek...

Začnu dnešní noční promluvu, kdy všechno v nás a kolem nás je naplněno čímsi nedefinovatelným a netušeným, docela prozaickou otázkou: Co vlastně jsou Vánoce? Každý z vás asi odpoví jinak. Celý článek...

Nacházíme se v samém závěru adventní doby a večer, který tradičně nazýváme večerem Štědrým, je už na spadnutí. Dříve však, než se po štědrovečerní rybě, (ryba je symbolem křesťanů), odebereme k rozsvícenému vánočnímu stromku (obrazu stromu uprostřed rajské zahrady; stromek je zelený, protože symbolem života; svítí, protože je odrazem Světla světa – Ježíše Krista) zastavme se u jednoho slova, které jsme dnes slyšeli a které je také s vánocemi neodlučitelně spojeno. Celý článek...

Dnešní, třetí neděli adventní, nazýváme nedělí gaudete, tj. nedělí radostnou. Nejspíš to znamená, že bychom se měli dnes (ale jistě nejen dnes, lépe, zvláště dnes), radovat. Ale, co je to radost? Celý článek...

ADVENT je, jak je nám ostatně neustále připomínáno, dobou očekávání a přípravy. Zatímco pojem čekat se na první poslech jeví jako statický, výraz připravit, ten je dynamický, nabitý aktivitou. A stejně tak i advent, ačkoli je dobou ztišení a usebrání, je ve skutečnosti dobou mimořádné aktivity. Celý článek...

„Hle, blíží se dni…“ - tak začínají prvá slova dnešní bohoslužby slova. Ano, blíží se dni – vlastně už nastaly, oné zvláštní doby, kterou církev nazývá adventem. Minulou neděli jsme oslavili konec liturgického, církevního roku, slavností Ježíše Krista Krále; toho, který je Pánem nebe i země, celého vesmíru a přitom tak osobně, také Pánem každého z nás. Celý článek...

Podivný dialog. Představitel světské moci a odsouzenec na smrt. A přece - v onom Pilátově: „Ty jsi přece Král?“ zaznívá ještě výsměch a pohrdání, ale současně i zájem, možná i úcta. Pilát není člověk vysokých morálních kvalit a také není žádný citlivka. Ale jedno je mu jasné. Celý článek...

Slavíme předposlední neděli církevního roku, příští, poslední, bude, jak jistě víte, nedělí, kdy oslavíme Ježíše Krista Krále. A my jsme mohli už dnes, v druhém čtení, vyslechnout jakousi teologickou přípravu na tuto slavnost, to když nám bylo připomenuto, že, cit.: „Ježíš Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždy posadil po Boží pravici.“ Celý článek...

Zploštit a zneužít poselství dnešního evangelia jen na pobídku k větší štědrosti našich příspěvků do církevních pokladniček, či nespočetných výzev a složenek na, jinak jistě potřebné a dobročinné, účely a nadace, mně připadá až neuctivé k poselství dnešního evangelia (i když se tak nezřídka děje). Vždyť zde jde o víc, než jen o finanční či jiné příspěvky. Celý článek...

Navzdory tomu, že na dnešní neděli připadá 31. neděle v mezidobí, slavíme v celé církvi slavnost „Všech svatých“. Ta totiž má jakoby přednost před nedělí, (a to i přesto, že každou neděli církev slaví jako slavnost). Ale uznejte sami, my dnes neslavíme slavnost nějakého světce, dokonce ani Panny Marie či Ježíše – my slavíme slavnost celého nebe! Celý článek...

Tak, jako při každé mši sv., otevíráme nejprve prvé čtení. Tak také já začnu hezky od začátku, od prvého čtení. Z úryvku z knihy Jeremiáše. Celý článek...

Na světě je několik miliard lidí. A přece, každý člověk je jiný, každý je nezaměnitelný originál. Mnohé vlastnosti však máme my lidé společné – lišíme se jen tím, že u někoho vystupují více na povrch, u jiného nejsou tak patrné. Mám na mysli především naši sebestřednost, ctižádostivost, touhu vyniknout, atd. Ale, nechci posuzovat, (natož odsuzovat), chci mluvit o tématu dnešních biblických čtení. Ona totiž mluví o MOCI a o SLUŽBĚ. Celý článek...

Požadavkem evangelia je být vnitřně bohatý a svobodný. Nesvázaný vlastněním čehokoli, nebo i kohokoli. Je to prosté, protože jakékoli vnitřní otročení (čemukoli, případně komukoli), nás tím samým uzavírá další výzvě, a to vrcholné výzvě, evangelia: „Přijď a následuj mne!“ Celý článek...