Homilie

Pro každého má Kristus zcela zvláštní, osobitou a originální cestu, jak se stát jeho hlasatelem. Totiž hlasatelem lásky a pokoje, které můžeme ve svém životě rozdávat a naplňovat. A každému z nás dává ty dary Ducha sv., které pro svůj život potřebujeme. A tak jsme schopni prožít život naplněný láskou, pokojem, vstřícností, dobrosrdečností, tolerancí, pokorou a odevzdaností. Jsme schopni. Ale musíme také trochu chtít. Celý článek...

Ježíš koná zázrak, znamení - sytí hladové: nejprve utišil hlad jejich duší, to když jim kázal o Božím království a poté uzdravil jejich nemocná těla … Tolik evangelium - ale neprožíváme my něco podobného? Ježíš nám skrze Písmo a ústa kněží i dnes mluví o Božím království. Ježíš i dnes, prostřednictvím kněží léčí ty, kteří potřebují uzdravení - duší ve svátosti smíření, stejně i ve svátosti nemocných. A především a hlavně: Ježíš se dnes a denně zpřítomňuje, proměněný ve svátosti oltářní... Celý článek...

Sv. Pavel končí dnešní úryvek z listu Římanům slovy: „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ Jsme stvořeni z lásky a pro lásku. Bezmezně milováni Bohem, který z lásky k nám poslal na svět svého jediného Syna. A ten z lásky k nám přijal smrt na kříži, aby nás vykoupil a mohl nám skrze Ducha vrátit ŽIVOT. Usilujme proto ve svém životě o pravdu a lásku, abychom nezraňovali Boha Otce i jeho Syna, který v jednotě Ducha sv. žije a kraluje na věky věků. Celý článek...

V každém člověku je hluboká, existenciální touha po lásce, po Bohu, po životě v duchu a pravdě. Je sice často překryta našimi zkreslenými představami o tom, kdo je vlastně Bůh a jaký má být náš život, ale Duch, který všechno osvětluje a prozařuje, který odhaluje v člověku to nejlepší v hlubinách jeho duše, nám pomáhá hledat a nalézat to nejpodstatnější, nejdůležitější. A to je právě láska. Celý článek...

Štěpán nebyl ve Večeřadle, když se Ježíš modlil svoji modlitbu na rozloučenou. A přece: jeho heroický postoj, jeho neochvějná víra - to jsou plody Kristovy modlitby a Ducha svatého, kterého jim Ježíš seslal, jak slíbil. Kéž bychom i my, s čistým srdcem, upírali pohled k nebi a prosili o dary Ducha sv., zejména dar jednoty a především - lásky. Lásky k Bohu i k sobě navzájem. Celý článek...

Milovat někoho, to znamená přát mu dobro, i takové, které bude na úkor mého dobra. To se nyní děje ve Večeřadle - Ježíš odchází k Otci, už nebude nadále přebývat s učedníky - to je rozhodně nemůže těšit a naplňovat radostí - ale Ježíš jim ukazuje, že pokud jej opravdu milují, pak mu budou přát věčné přebývání s jeho (a jejich) Otcem. Kristovo místo je už navěky „po pravici Otce“ (viz Credo), ale učedníci a církev (tedy i my) nezůstanou sami a bez pomoci. Ježíš sešle svého Ducha, který povede, ač neviděn a nespoután, církev i každého jednotlivého křesťana, do „domu Otcova“. A v tom je i naše naděje. Pokoj vám. Celý článek...

Podívám-li se do našeho kněžského společenství, podívám-li se na společenství bratří a sester v církvi - ano, podívám-li se i na sebe sama - kam se vytratila naše vzájemná láska?! Namísto lásky - závist a nepřejícnost; namísto spolupráce - intrikaření a házení klacků pod nohy; namísto povzbuzení a uznání - pomluvy a nactiutrhání … Kam se poděla naše láska? K Bohu, k církvi, k sobě navzájem? Čím vším jsme zamatlali, začernili obraz Boží v nás? Celý článek...

Jistě není náhodou, že nový papež byl zvolen v den, kdy celý svět slavil ukončení největší války v dějinách. Snad i toto je Božím znamením a nový papež - pontifex, tj. - „stavitel mostů“ bude pastýřem, který bude stavět mosty mezi národy a přispěje k ukončení válek a zachování míru na světě. Celý článek...

Dodnes zástupy poutníků navštěvují ono tradičně uctívané místo na břehu Genezaretského jezera. Dodnes tam kněží slouží mši svatou a připomínají Božímu lidu onen zásadní okamžik v dějinách církve, kdy Ježíš předal poslání prvního pastýře Petrovi a po něm dalším, neméně slabým a zranitelným pastýřům. A my se v této době uprázdněného Petrova stolce modleme za to, aby nový pastýř žil a následoval Krista pod vedením Ducha svatého a k dobru celé církve. Amen. Celý článek...

Zažil jsem za svůj život 7 papežů, ty tři poslední jaksi „naživo“, ale František mi byl nejbližší. Prostřednictvím medií také jakoby vstupoval do našich domů, za ty naše zavřené dveře. Za zavřené dveře našich srdcí. Snažil se rozlomit ony závory předsudků – ať šlo o lidi na okraji pro svoji sociální bídu, migranty, ubožáky v latinskoamerických slumech; nebo ať šlo o vyloučené menšiny. Pro každého měl pochopení, nikoho nevylučoval. V tom byl tak podobný svému Pánu.  Celý článek...

Možná jsem zašel daleko od obvyklého kázání, ale, ono neškodí se zastavit a hledat v událostech Písma svatého i v příbězích našeho života své místo. Nehodnotit a nesoudit ty druhé, ale ptát se po své odpovědnosti, svém podíle na tom, co nás potkává. Cestou našeho života jdeme každý sám za sebe, a jen na nás záleží, kam dojdeme a za co náš život bude stát. Celý článek...

Milosrdný Bůh nám dává nesmírnou šanci, nabízí nám dar odpuštění, dar nového začátku. Přijměme jej, jak se patří, s vděčností, a nikoli z donucení. Klekněme před Pánem ve zpovědnici – ne proto, že musíme, že se to před velikonocemi patří. Ne z donucení okolnostmi, případně rodiči, manželkou apod. Přijďme k Ježíši a on přijde k nám! Nechme se prostoupit, občerstvit, uzdravit, osvobodit oním slovem smíření. S Bohem, s druhými i sebou samými. My všichni jsme hříšníci; žádný člověk nemá právo nás soudit. Jenom Ježíš, a ten nás neodsoudí. Ten nám odpustí. Celý článek...

Každý z nás je jedinečný, milovaný syn (dcera) nebeského Otce a přece, v každém z nás je starší i mladší bratr. Kéž přes své úlety a pády, selhání a hříchy, dokážeme litovat a vracet se, znovu a znovu k Otci, ve svátosti smíření. On nám půjde vstříc. On nám odpustí. Nebraňme mu v jeho lásce svoji sebestředností, pýchou a sobectvím. Nic nebolí Otce (a zpovědníka) víc, než to naše: „Já žádné hříchy nemám, to oni …“ Celý článek...

Kdo z nás může o sobě tvrdit, že je užitečný, nepostradatelný, plodný? Ale když se obrátíme, když budeme usilovat o to, být dobrými lidmi, křesťany, rodiči; když budeme kolem sebe šířit pokoj, žít v pravdě a spravedlivě; rozdávat lásku a být pozorní k druhým – pak se za nás bude přimlouvat nebeský vinař u svého Otce, aby nám dal šanci dále růst. A zrát. A přinášet plody. Žít naplněným, smysluplným, obětavým a obětujícím se životem, znamená být oněmi obrácenými. Připravenými. A pak nás ani nečekaná smrt nemůže vytrhnout z Boží náruče. Celý článek...

Nám nic nebrání v tom setkat se v modlitbě s Ježíšem. Je na nás, kdy se budeme modlit a jak dlouho v modlitbě setrváme. A přece - my nejenže netoužíme v modlitbě setrvat, ale daleko častěji od modlitby utíkáme. Odkládáme nejen modlitbu, ale i Písmo svaté. Hledáme výmluvy, proč „to teď zrovna nejde“, vymlouváme se na okolnosti … Kéž bychom měli, alespoň někdy, onu Petrovu touhu zastavit čas a setrvat v modlitbě. A dost dobře možná, že ona výzva: „toho poslouchejte“ může mít pro nás konkrétní podobu v povzbuzení k modlitbě, k naslouchání a následování Ježíše v našem každodenním životě. Celý článek...

Tady máme návod na postní skutky - neobracet se v postním úsilí k sobě, neotročit tomu, co jsem snědl, či nesnědl a sníst mohl, ale věnovat svou pozornost a péči druhým. Ostatně, nenadarmo stojí postní doba na třech pilířích: postu, modlitbě a almužně. A my se točíme jen kolem toho břicha. Přitom, bez modlitby a skutků blíženecké lásky, bude naše postní úsilí bezcenné. Celý článek...

Máme-li v srdci jen zášť, nepřejícnost, škarohlídství, pomstychtivost, pak uvidíme na každém jen to špatné a pro druhé budeme stejně nestravitelní, jako to špatné ovoce; zatímco budeme-li milo-srdní, dobro-srdeční, pak budeme pro druhé požehnáním. Budeme jak dobrý strom, který přináší dobré ovoce. Budeme světlem pro druhé. (Mt 5,16: Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky …) A s čistým zrakem, s pokorou v srdci a s vědomím svých vin, teprve pak se můžeme stát dobrými vůdci. Namísto do jámy vést své blízké a svěřené duše ke Kristu a snad ještě dál - do Božího království. Celý článek...

Dělá nám dobře, když nás druzí chválí a respektují? Oceňujme a respektujme je i my. Jsme rádi, když se o nás mluví s uznáním? Když jsou k nám druzí přátelští a otevření? Když nám pomohou, velkoryse odpustí? Chovejme se k nim stejně. Jinými slovy - milujme je. Nejen navenek, slovy. Opravdově. A opravdová láska, jak známo, bolí. Nezapomínejte: „Jakou mírou měříte, takovou se naměří zase vám.“ Celý článek...

Nebývá nejlepším to, co je nejjednodušší a nevede k cíli přímočaré. Zevšeobecňování a relativizace jsou cestou do pekel. Možná, až se budeme rozhodovat, neptejme se v prvé řadě, co je dobré pro mne, ale spíše, co se ode mne očekává. Nebo třeba: požehnal by tomuto Bůh? Itinerářem na naší cestě životem nám může být Písmo svaté, ukazatelem na rozcestích Desatero, a světlem našim krokům Ježíš. Ten, který je přece světlem světa. Celý článek...

Není třeba měnit své povolání, není třeba opouštět rodiny a majetky. Ale je třeba: - uvědomit si kým a jací jsme; zříci se toho, co nás spoutává - tj. osvobodit se od svých strachů a závislostí: na mínění druhých, na úspěchu a na uznání, na předsudcích, a hlavně: obrátit se a změnit smýšlení. Koneckonců, to je to první, s čím se Ježíš obracel na zástupy, a s čím se obrací i na nás. Na každého z nás! Celý článek...

My máme ještě nějaký čas před sebou. Čas, kdy se připravujeme (více či méně vědomě) na setkání se SVĚTLEM na konci toho našeho tunelu. Na rozdíl od Simeona víme, že Ježíš je světlem světa, sám to o sobě řekl. Bylo by bláhové zavírat před tímto světlem života oči a utíkat se do svých temnot. Když se budeme dívat do slunce, poškodíme si zrak a nic neuvidíme; když se budeme dívat na Krista, uvidíme dál a hlouběji. Uvidíme to, co je zraku skryté, protože budeme vidět „v jeho světle“, které dokáže prozářit i ty nejhlubší temnoty.  Celý článek...

My jdeme v neděli do kostela (jako Židé v sobotu do synagógy); my hodíme nějaký ten peníz do sbírky (stejně jako vybírali Židé na chudé a potřebné), ale tím to končí. Pro nás, stejně jako pro ně, platí ono: „Tento lid mne vyznává ústy, ale srdcem je ode mne daleko.“ (Iz 29,13; Mt 15,11) Přitom uprostřed nás je živý, přítomný Bůh a my v jeho blízkosti můžeme dennodenně prožívat svůj den spásy, den navštívení. Každý den! Jenomže právě ona každodennost, ono zevšednění, stereotyp zaběhlého, nám brání žasnout, radovat se, děkovat. K naší škodě, samozřejmě. Celý článek...

My jsme, pravda, nebyli svědky jeho prvního zázraku. Ale jsme svědky každodenního zázraku, kdy proměňuje víno ve svou krev. Dnes a denně. Tady a teď. Co asi všechno bude muset ještě Ježíš proměnit v našem životě, abychom v něho opravdu, bytostně, uvěřili? A také: abychom dělali všechno, co nám řekne. Celý článek...

Také my jsme byli pokřtěni a tím se stali žáky v jeho škole lásky, víry a naděje. Vystupuje pro nás ze stránek Písma a učí nás, že i my jsme milované Boží děti a že největším přikázáním je láska. K Bohu, k lidem i k sobě samým. A že jsme pozvaní na cestu s Ním k nebeské hostině do domu Otcova. Vždyť i nám, každému z nás, říká to své „Pojď za mnou!“ (jak zaznělo před více než 2 tisíci let na adresu učedníků.) Moji milí, je na čase zvednout se a jít. Celý článek...

Vyvyšujeme se, prosazujeme své pravdy a svou vůli; skrýváme své slabosti a hříchy. Oháníme se Bohem a jeho slovem, ale nejsme upřímní. Kdybychom byli, pak bychom toužili, aby se narodil v našich srdcích, aby vstoupil do našeho života a prozářil naše temnoty. Platí i o nás ono Janovo: „do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali“? Celý článek...

Josef se obětoval pro svoji rodinu - a může být příkladem poslušnosti Bohu, když přijal Marii k sobě i s jejím nepochopitelným „útěžkem“ a neváhal hned v noci utéci z Betléma do bezpečí. Maria vírou počala svého syna a s důvěrou se svěřila do rukou Božích - „ať se mi stane podle slova tvého“ je aktem sebeodevzdání a sebeoběti. Kdyby neměl Ježíš před očima jejich schopnost sebeodevzdání, důvěry v Boha, obětavosti a vzájemné lásky, těžko by byl schopen naplnit své božské poslání být obětí za všechny. Podobně, když vaše děti budou v rodinách zakoušet lásku, pokoj a vzájemnou důvěru a pomoc, budou schopni i oni pomáhat vám a těm kolem sebe. Přál bych vám, aby ve vašich rodinách bylo dost místa pro každého, kéž by se každý cítil být přijatý se svými přednostmi i nedostatky a kéž by byl každý milován. Pokoj vám a vašim rodinám. Celý článek...

Kéž bychom dokázali být k sobě navzájem vstřícní, pozorní, laskaví a ohleduplní. A co víc, kéž by nám to vydrželo i po vánocích. Ve dnech, kdy nám ti druzí polezou na nervy, kdy se budeme plácat ve svých temnotách a žádné světlo kolem. Ve dnech, kdy nám nebude do zpěvu a radost veškerá žádná. Ale i v těchto dnech je s námi Pán a my jsme milovanými dětmi; jsme rodiči, přáteli a máme tu výsadu, že v celém stvoření jsme těmi jedinými tvory, kteří mohou milovat. A radovat se. A děkovat … Pokoj vám, vám, lidem, ve kterých má Bůh zalíbení. Celý článek...

... V novorozeněti rozeznají budoucího Spasitele zase ti zdánlivě bezvýznamní. Pastýři. Ti, kteří nebudou mít zábrany a předsudky vědoucích, učených, mocných. Ježíš přišel pro všechny - ale radují se z něho, věří v něho zpravidla jen ti nejprostší. I v našem, sofistikovaném a přetechnizovaném světě, vítají Ježíška právě děti, zatímco my dospělí o něm sice hovoříme či zpíváme v koledách, ale ani nás nenapadne se z jeho příchodu radovat, nebo dokonce tančit radostí. Řekl bych: k naší škodě. Celý článek...

Dnešní evangelní úryvek končí slovy: „Jan dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal radostnou zvěst.“ My nežijeme v době Jana Křtitele. Ale máme slova Písma. Kéž jsme otevření jeho slovům. Jeho napomenutím, ale především radostné zvěsti, jíž je evangelium. Ono mluví o tom, že Pán je blízko. Co víc: uprostřed nás! Radujme se v něm a jděme mu naproti. A pak, slovy sv. Pavla: „Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.“ Celý článek...

Adventní doba, to je liturgický čas přípravy na příchod Spasitele. Náš život je v tomto smyslu také takovým adventem, připravujeme se na setkání se Synem člověka, Spasitelem a Soudcem na konci svého života. A průvodcem je nám nejen Jan Křtitel, také naši křestní patroni v nebi, slova Písma i ti, kteří kráčejí naší životní poutí spolu s námi. Ti všichni nám ukazují směr, vytyčují a urovnávají cesty. Avšak kráčet cestou svého života musíme my sami. Každý sám za sebe. Bez pokání, bez víry, naděje a lásky to však nepůjde. Nebojme se a vydejme se na cestu. Celý článek...

... Dítě se těší na dárky od Ježíška; hospodyňky čeká maratón pečení, úklidu a nákupů – a všichni, opravdu všichni, vědomě i nevědomky, čekáme na příchod našeho Pána při svém osobním soudu. A v ten den nepůjde o to, zda máme naklizeno v obýváku, ale zda je čisto v naší duši; nebudeme vydávat svědectví z toho, co jsme nakoupili, jako spíše co jsme rozdali; nebude řeč o bohaté vánoční výzdobě, ale spíše o tom, co zdobí naše nitro: „Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“ O tom bude ta chvíle, kdy se i my setkáme se Synem člověka. Kéž bychom ji ustáli a mohli před ním stát vzpřímeně a se zdviženou hlavou. Celý článek...

Farizeové a zákoníci se drželi svého obrazu krále - Mesiáše, který bude vládnout silou a mocí - a Ježíše, který se nevešel do jejich představ, odmítli. Římané uctívali svého císaře jako nejvyššího Pána a Ježíše, který se prohlásil králem, ukřižovali. Učedníci a apoštolové neunesli, že by jejich Mistr a Pán byl odsouzen a ukřižován, a tak jej opustili. A jak se postavíme k Ježíši, Králi nebe a země, my …? Celý článek...

I slova dnešního evangelia, jakkoli alarmující, nejsou hrozbou, spíše varováním, volně shrnuto: „žij tak, abys na soudu Kristově obstál! Žij tak, abys byl připraven na smrt, ať přijde kdykoli a jakkoli…“ Bylo by bláhovostí budovat si tady na zemi svůj pozemský ráj, vytvářený lidskýma rukama. Ano, žít naplno tady a teď. Ale s perspektivou Božího království, za jehož příchod se církev už po staletí modlí to své: Maran atha - Pane, přijď! Celý článek...

en ten, kdo opravdu všechno dá, také všechno obdrží. Nejde samozřejmě jen o materiální hodnoty. Jde o to překročit své lidské hranice, povznést se nad svou lidskou opatrnost a vzdát se svých malých jistot pro velkou a závratnou nejistotu lásky. V tom spočívá tajemství křesťanské lásky a radosti. Láska se nikdy neptá kolik dáváš, ale jak dáváš. Milovat, znamená dávat všechno!, znamená být schopen oběti. Jen dary z lásky, (a láska přece nepočítá), jsou dary, které otevírají nebeskou pokladnici. Z té nikdy neubývá, stejně jako z onoho džbánu chudé vdovy. A z té budeme jednou odměněni i my na věčnosti. Celý článek...

Jak je to s našimi otázkami Ježíši? Nemůžeme mu je klást z očí do očí, dotazovat se můžeme pouze v modlitbě, a ne vždy se nám dostává odpovědi. A přece, domnívám se, je třeba, ano, máme se Ježíše ptát. Už to, že své otázky, nejistoty, pochybnosti formulujeme, je dobře. A to, že je s důvěrou, odevzdaností a pokorou Kristu předkládáme, je samo o sobě důležité. Vedeme tak v modlitbě důvěrný rozhovor Ježíšem. (A mimochodem, modlitbu lze definovat právě jako rozhovor s Bohem.) Ptejme se. Ježíše i církevních autorit. Žádná otázka není hloupá. Jsem dokonce v pokušení parafrázovat Ježíšova slova: „Kdo se ptá, tomu bude odpovězeno.“ Celý článek...

Ten, který vyznal Ježíše jako Mistra a Pána, jde za ním a s ním, jako jeho učedník. Dostal novou šanci k životu a vrchovatě ji naplnil. Jde za Kristem. Za tím jediným pravým světlem. Za tím, který dává život a navrací zdraví. A tak mi napadá: kolikrát jsme byli my Kristem uzdraveni - ze svých slabostí, hříchů. A ledva jsme se oklepali, pokračovali jsme dál po svých cestách, za svými zájmy a za soudobými slepými vůdci. Ne však za Kristem. Ke své škodě… Celý článek...

„Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají pocítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech.“ Tak to je ono „první budou poslední“, v praxi. Ne vláda a moc, ale služba a bezmoc. Oni by chtěli být ministry v Kristově království, ale ministrare přece znamená sloužit! Služba je způsobem vlády lásky - a Ježíš, Boží Syn přišel sloužit: „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil.“ A nejen sloužil. On svou službu promění v oběť kříže: „A dal svůj život jako výkupné za všechny.“ Celý článek...

Ono je nesnadné být Kristovým následovníkem. Je těžké vzdát se sebe sama, své pravdy, svých předsudků, svých, pouze přízemních hodnot. Však také proto je tak málo skutečně moudrých. Moudrých podle vzoru oné moudrosti, o níž prosil pisatel v prvém čtení; moudrých, kteří umějí rozlišovat podstatné od vedlejšího, důležité od nepodstatného. Moudrých, kteří hledají pravé jistoty. Ty nelze nalézt v ani v majetku, ani v postech, vlastně v ničem, co nabízí tento svět. Ty lze nalézt pouze u Boha. Tak jak Ježíš říká udiveným učedníkům, když se ptají, kdo může být spasen? „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. U Boha je možné všechno!“ Celý článek...

Kolikrát Ježíš mezi řádky naznačil, že nikoli postavení, síla, moc - dnes funkce, posty, majetek - ale upřímnost, pokora, láska a milosrdenství jsou těmi pravými vstupenkami do Božího království. Boží království je královstvím lásky. Tam tvůrci zákonů s tvrdým srdcem; ti, kteří kolem sebe nemilosrdně mlátí zákony a paragrafy, aniž by viděli člověka s jeho lidskými radostmi a bolestmi, nemohou. Tam se spíše dostanou ti, kteří mají bezprostřednost a upřímnost malých dětí. Kdo jsou otevření, soucitní, milosrdní. Blahoslavení, kteří mají čisté srdce. Celý článek...

Být Kristovým učedníkem není o tom hřát se na výsluní jeho blízkosti a ohánět se jeho jménem. Být Kristovým učedníkem znamená v pokoře sloužit a být si vědom, že vše co jsme, a co máme, jsme nedostali pro nás samé, ale jako dar pro službu druhým.  Celý článek...

I když to s evangeliem nesouvisí, přece stojí za to, připomenout si slova z druhého čtení, z listu Jakubova. Tam jsme mohli slyšet o „moudrosti shora“. Ta je vskutku jiná, než ta naše přízemní, lidská! „…je především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná, ani pokrytecká…“ Tuto moudrost shůry v sobě nesou právě ti, kteří „slouží“. Praví Kristovi služebníci a učedníci - nebažící po věcech a poctách tohoto světa, ale toužící se podobat svému Pánu, který je moudrý. Ne chytrý podle lidských měřítek, ale moudrý podle Boží vůle, která tak paradoxně požaduje vzdát se svého já, svých ambicí a dát se cele do služeb Bohu a lidem. To s sebou vždy nese, viděno zvnějšku, bolest a příkoří, avšak z Boží perspektivy radost, pokoj a příslib věčnosti. Celý článek...

„Aby člověk mohl mnoho získat, musí mnoho ztratit“, to je jednoduchá logika. A Kristova logika jde ještě dále - je třeba všechno ztratit – své představy, svou sebestřednost, své falešné ideje a zavádějící touhy a plány, abychom byli vyprázdnění pro Krista a jeho terapeutický, byť mnohdy bolestivý, zásah do našeho života. Vždycky se najdou falešní Petrové, kteří nám budou našeptávat, že se: „nemusíme tolik vydávat, tolik obětovat. Že je třeba přizpůsobit se celku, a nevyčnívat a nedráždit svou jinakostí.“ To jsou slova pokušení; slova, která je třeba odmítnout stejně razantně, jako Ježíš odmítl Petra.  Celý článek...

Izaiáš mluví o starozákonním lidu, stejně jako o nás, lidu zákona nového, ale především, ve svém proroctví ukazuje na Krista. Toho Krista, který k nám už přišel! Přišel jako učitel pravdy; jako zvěstovatel plnohodnotného života; jako lékař duše i těla; jako přítel, kterému na nás záleží. Ježíš je neskutečně skutečný, je Židy tak dlouho očekávaný Mesiáš a pro všechny lidi Spasitel a Vykupitel. Je tím, kdo uzdravuje - slepé, hluché, chromé. On říká: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.“ A my můžeme být uzdraveni jenom tehdy, když si uvědomíme, když si připustíme, že jsme nemocní. A že Krista - lékaře duší, potřebujeme. Celý článek...

Jsme to my, a jedině my sami, kdo rozhoduje o tom, „co z nás vychází“. Žádní soudobí farizeové nám nebudou moci vnutit své pokřivené a pokrytecké zákony a přikázání, když neprojdou sítem našeho srdce, rozumu a svědomí. Snad, domnívám se, nám tohle chtěl Ježíš říci. Kořen zla není tam někde venku, mimo nás. Zlo se zakoření v našem srdci - když mu to dovolíme. A zda to dovolíme, je jen a jen na nás. Celý článek...

My jsme svým křtem uzavřeli rovněž jakousi svatební smlouvu s Kristem a jeho církví - a tak, aniž bychom zavírali oči nad pochybeními církve, aniž bychom omlouvali neomluvitelné a přitakávali ke hříchům a slabostem ostatních křesťanů, si buďme vědomi onoho Petrova: „Pane, kam bychom šli?“ Tak, jako manželství stojí na věrnosti manželů, tak také náš vztah ke Kristu a jeho církvi stojí na naší věrnosti. Zachovat ji, je mnohdy náročné. Ale zpronevěřit se jí, by znamenalo jít cestou bez ideálů, bez víry, a tak se minout s cílem svého života. Věčného života. Celý článek...

Při svatém přijímání přijímáme eucharistii nejen do úst, ale i do svého nitra, a tak se skutečně sjednocujeme s Ježíšem. Pak jsme Jeho - Kristovi, pak i pro nás bezezbytku platí slova, která jsme slyšeli: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne…“ - Bude žít ze mě, bude žít ve mně, bude mít se mnou podíl na nebeské hostině… S jakým pohnutím bychom měli odpovídat při svatém přijímání své „Amen“ (= ať se tak stane; tak jest) na „Tělo Kristovo“ a říkat ono: „Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.“ Celý článek...

Nikde není zaručeno, že nebudeme v životě prožívat podobnou vyprahlost a osobní krizi, jako Eliáš; že nebudeme mít chuť všechno zabalit, na všechno rezignovat. Bůh však má i pro nás připravený pokrm na cestu - chléb života, EUCHARISTII. A v síle tohoto pokrmu se dá jít dál. Přes poušť, přes naše osobní selhání a hříchy, přes naše osobní tragedie, nemoci - dál, až k hoře na níž se setkáme s Živým Bohem. Jsme poutníky na cestě života. Ježíš je pro nás světlem na této cestě, víra kompasem, eucharistie posilou, chlebem na cestu. Celý článek...

Bůh je ve svých darech nesmírně štědrý, on dává víc, ano, mnohem víc, než člověk může přijmout. Poklad Božích darů je nevyčerpatelný a tomu, kdo má, bude ještě přidáno. Boží nabídka je vždycky větší, než naše úzkoprsá lidská poptávka. A co my? Zastavme se, ztišme v modlitbě a s důvěrou Božích dětí očekávejme a přijímejme jeho dary. Važme si jich a buďme si vědomi toho, že tak, jako bohatě přijímáme, máme i my druhým rozdávat. Celý článek...

Je léto, doba dovolených. Doba odpočinku. Vybírejte si dovolenou, odpočívejte každý podle svého gusta. Ale nezapomínejte na čas pro Boha. Doba dovolených je právě příležitostí k setkání se s ním v tichu přírody, daleko od shonu, stresu a napětí, ve kterém většinu svého života žijeme. Trávit čas s Bohem není vůbec na překážku odpočinku o dovolené. Všechno má svůj čas: je čas odpočinku, je čas modlitby, je čas sdílení se s ostatními; je čas sportu, toulek a rekreace. Kdo by chtěl tvrdit, že to nejde skloubit dohromady? Přeji Vám všem krásnou dovolenou, s Vašimi milovanými, s nejbližšími, s přáteli - a také s Ježíšem. Celý článek...

Pasáž o vyslání apoštolů je významná pro pochopení toho, čím je, a jaký má být Kristův učedník. Ve všem zcela závislý a odkázaný na Boha. Nespoléhající na své síly, ani na nic vnějšího. Vědomý si svého poslání a stejně tak dobře si vědomý toho, že je nemá jako výsadu, ale jako (nezasloužený) dar. Podobně, jako píše sv. Pavel, si být vědomi, že „pravá síla se projevuje ve slabosti“; že „poslání“ sice uschopňuje konat i nemožné, ale pouze v síle a moci Kristově. (Domnívám se, že máme skrze povolání v sobě obrovskou potenci, ale bojíme se ji probudit, použít. A když se nám něco mimořádného povede, snadno zapomínáme na toho, který za vším stojí.) Celý článek...

Jestli se my „pohoršujeme nad pohoršením Nazaretských“, pak jsme nespravedliví – vždyť dělají to, co my všichni, když narazíme na někoho mimořádného, schopného, oblíbeného. Svoji nevědomou a nepřiznanou závist proměníme ve zpochybňování, znevažování jeho osoby, či dokonce v pomluvy. Nejsme o nic lepší, než Nazaretští, snad i horší. My přece Krista známe; my víme, že Ježíš je Boží Syn; my jsme se tolikrát setkali s jeho působením v našem životě - a přece, stále narážíme, zakopáváme o to, že Krista vlastně odmítáme tím, že nepřijímáme jeho požadavky; jeho nároky, které na nás klade. Líbezného Krista z barvotiskových obrázků, toho bereme, ale Krista, náročného ve svých požadavcích (a my je známe z evangelií) s tím polemizujeme, toho relativizujeme a obviňujeme z radikality. Je přece jiná doba … opravdu? Celý článek...

Pokud si budeme chtít vystačit sami; pokud si budeme chtít milosti zasloužit svými skutky, budeme ztraceni v davu, který sice žasne, ale vlastně nevěří. Nedoufá. Stojí opodál, nezasáhnut Kristovou láskou a mocí. Neprosí, a proto nedostává. Ona nemocná žena nám může být inspirací. Důvěřuje, doufá, snaží se o kontakt s Kristem. A nebojí se vyznat svou bolest, svou nemoc, svůj hřích. Přiznávám, i já bych chtěl slyšet ono Kristovo: „Neboj se. Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji, zbaven svého neduhu.“ (Svých hříchů, svých pochybností, své pýchy … atd.) Celý článek...

Není snadné si tváří v tvář prohrám, zklamáním, bezmoci, bolesti či utrpení uchovat dětinnou víru v Boha a v Jeho pomoc. Zvláště, když Boží pomoc a vůle bývá zpravidla úplně jiná, než my si představujeme, že by měla být. Bůh nemá snadná a jednoduchá řešení, vyžaduje naše podvolení se jeho vůli, které často nerozumíme. A nemít strach. Doufat. Věřit. Vždyť On i nám říká to své: „Proč se bojíte? Pořad ještě nemáte víru?“ Celý článek...

Nebojme se otevřít své srdce Bohu a jeho hodnotám a pak v němém úžasu zdvihněme své oči k nebi. Možná tam nahoře najdeme odpověď na ty nejzákladnější otázky po smyslu lidského života. A ono je třeba si je klást. V pokoře těch, jež vědí o své bezvýznamnosti a v touze hledajících, se totiž skrývá naše skutečná velikost. Celý článek...

Svatý Pavel dobře věděl, o čem píše. On si míru utrpení pro Krista užil měrou vrchovatou. Ale protože „ví, komu uvěřil“, protože se s Kristem ztotožnil a přijal jej za svého Mistra a Pána, mohl napsat tato slova. Slova, která mohou být pro nás povzbuzením a útěchou. Kristus nesliboval svým bratřím a sestrám sedícím kolem něho - tehdy a obrazně i dnes - snadný a pohodový život bez utrpení, bez bolesti z křivd, pomluv a podrazů, ale nazýval je svými bratry a sestrami, svou rodinou. A patřit mezi Kristovy příbuzné, blízké a přátele, to stojí za to přetrpět nějaké to příkoří od „těch, co stojí venku“. Celý článek...

Jakoby moc byla v posledku vždycky zneužívána. (Dokonce často těmi, kteří, dokud ji neměli, byli docela rozumní a přející.)  Ve jménu zákona, ve jménu strany, ve jménu císaře … ve jménu čehokoli a kohokoli, se už nadělalo tolik zla. Protože ne ve jménu člověka a často i proti člověku. Farizeů kolem nás je tolik. A nikdo z nás není uchráněn ani toho, farizeem se stát. Stačí tak málo. Mít trochu moci a pokládat svůj názor za jediný správný. Bože, chraň nás před farizeji a farizejstvím dnešních dní… Celý článek...

Slavnost Těla a krve Páně, toto „Boží Tělo“ je krásnou, tradicí osvědčenou připomínkou největšího daru, který nám byl dán. Církev ji už od středověku slaví a činí tak někdy „výpravně a okázale“, jindy ve skromnosti. Co však je podstatnější, než fanfáry, družičky, baldachýny, průvody a jiné eucharistické oslavy, je naše víra. Víra v živého a přítomného Krista ve svátosti oltářní; víra v to, že nás svou krví vysvobodil z otroctví hříchu; víra, že nás miluje a na znamení své lásky nám znovu a znovu odpouští a vrací milost posvěcující. Celý článek...

O Nejsvětější Trojici mluvíme jako o tajemství. A právem. Protože do hloubky tohoto božského vztahu nemůžeme nikdy nahlédnout, protože pochopit vztahy uvnitř Božího života svým lidským rozumem prostě nemůžeme. Tajemství nelze proniknout. Teologie může problém jen definovat, pokusit se o popis, ale vysvětlit? To ani nelze. Možná, že by nám více slušelo stát v úžasu nad Bohem, který se zjevuje jako Otec, Syn a Duch; jako Stvořitel, Vykupitel a Posvětitel. Jako ten, který je s námi - pro nás, „po všechny dny až do konce světa“. Celý článek...

Kdybychom přijali za své, že v Duchu svatém jsme všichni jedno, pak by musely ustat všechny hádky, spory, ano i války. Kdybychom přijali do svého srdce Boha, který je Láska. A Ducha svatého, v němž jsme si všichni rovni. Kdyby, kdyby… Celý článek...

Jsme lidé tohoto světa, ale nemusíme podlehnout mentalitě tohoto světa. Snad to má Ježíš na mysli, když říká: „Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého.“ Toho Zlého, kterého Ježíš nazývá „Otcem lži“ (a je to velmi výstižné, vždyť lež je opakem pravdy.) Sebe nazve Pravdou („já jsem cesta, pravda a život.) A v tomto duchu pak prosí Otce: „Posvěť je v pravdě, tvé slovo je pravda. Jako mne jsi poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“ Celý článek...

Poslání k životu z víry, z evangelia, je nadčasové, universální, všeobsahující. Je programem života křesťana. Jít vpřed ve víře, vstříc své spáse, ostatně, slyšeli jsme: „kdo uvěří, bude spasen“. A náš život budou provázet znamení, znamení spásy. (Viditelnými znameními jsou přece, podle definice, svátosti. Také liturgie je znamením; víra a láska jsou znamení, že náležíme Kristu.) Celý náš život provází znamení, avšak my si jich, pro jejich „samozřejmost“, ani nevšímáme. Ke své škodě. Celý článek...

Na nabídku naší lásky nebudou druzí vždycky odpovídat s nadšením, vstřícností a pochopením. Častěji spíše naopak. Ale náš vnitřní zdroj znovu a znovu nabízené a darované lásky druhým, nikdy nevyschne. Protože tím zdrojem je sám Bůh, který nám svou lásku dává skrze svého Syna. Ježíše Krista. Toho, který si nás vyvolil. Který nás posílá, abychom přinášeli užitek. A který nám přikazuje, abychom se milovali navzájem. Celý článek...

O tom, co znamená být Kristovým učedníkem, pojednává mnoho duchovní literatury, já si dovolím volně ocitovat významného učitele duchovního života Eliase Vellu, který říká, že být učedníkem Krista znamená uznat svoji hříšnost, umět se pro Krista zříci sám sebe a ve všem Krista následovat. Zůstávat v Kristově lásce, naslouchat jeho slovu, znamená stále se proměňovat, růst a zrát. A přinášet ovoce. Což je notně náročný životní úkol. A tím ještě není požadavek na křesťany, na ty, co jsou a chtějí být Kristovi, zdaleka vyčerpán... Celý článek...

Těšme se z té výsady, že jsme Božími dětmi, že jsme součástí jeho stádce, že máme své místo ve stádci dobrého Pastýře. O tom nás, nepřímo, ujišťuje také apoštol Jan ve druhém čtení. Že se „nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že už jimi jsme“! To je nádherné ujištění pro náš život. „Už teď jsme Boží děti!“ Máme tedy božskou důstojnost, jsme Bohu podobní, jsme právoplatnými dědici jeho království! Slova dnešní liturgie slova tak mohou dopadat jako osvěžující kapky do našich vyprahlých a vyčpělých duší. (Mnohdy ne nepodobných vyprahlé judské poušti.) Pravý pastýř je jen jediný - Ježíš Kristus. Celý článek...

A co my? Co naše dnešní církev, k níž skrze svůj křest přece patříme? Máme víru, máme dary Ducha svatého, máme poznání, máme eucharistii. Jsou nám odpuštěny hříchy a žijeme v milosti posvěcující. Kam se však poděla ona radost a ochota o Kristu, a o své víře, svědčit? Proč nejsme podobni těm prvním apoštolům? Není zapotřebí, (díky Bohu) abychom o Kristu svědčili svou krví jako mučedníci. Ale je zapotřebí, abychom svědčili. Svým životem z víry a ze svátostí; svojí radostností a pokorou; svojí službou pro druhé; svými pravdivými a pevnými postoji; svou věrností Kristu a církvi. Celý článek...

Ježíš nechce naše oběti, naše úlitbičky zbožnosti či okaté skutky a velkohubá slova. Chce naše milosrdenství, chce, abychom byli milého - dobrého, laskavého srdce. Chce naši lásku, vždyť milosrdenství je jejím výrazem, její tváří. Nechce toho moc, a přece, více, než jsme mnohdy jemu a svým bližním, ochotni dát. Kéž zavládne i v našich srdcích, v našich rodinách a společenstvích pokoj, a milosrdenství ať je naším životním programem. Celý článek...

Velikonoční ráno je časem otvírání hrobů. První byl ten Kristův. Otevřme i my ty své hroby, v nichž jsme se zabydleli, zapouzdřili před druhými. Odvalme ty kameny, které nás uzavírají před láskou k Bohu a k ostatním lidem. Vyvětrejme ten mrtvolný zápach našich hříchů, sobectví, nelásky; a nechme proudit svěží vzduch Ducha sv. a Světlo Kristovo ať prozáří naše temnoty. Celý článek...

Ale cožpak naši předci, a stejně i my, nezabíjíme také své proroky? Neprovoláváme slávu těm, které zanedlouho zatracujeme? Stavíme pomníky těm, které jsme vydali soudům. Těm, za jejichž „příkladné potrestání“ jsme, naši rodiče, prarodiče, podepisovali petice. Nejsme jiní. Nejsme lepší. Jsme stejní. Celý článek...

„Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou.“ Jenomže být poctěn Bohem nepřináší světské ovace ani metály. Být „vyvýšen“ od Otce, to neznamená postavit se na piedestaly tohoto světa, tam staví své pohůnky „vládce tohoto světa“. Být vyvýšen od Otce znamená (jak říká sv. Pavel) „být s Kristem ukřižován“. Ale také (poté, co zrno sobě odumře) být s Kristem vzkříšen. Což neřekl: „Kdo svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný.“ Nepřeslechněme ono: pro život věčný. Celý článek...

„Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Myslím, že tento nejparadoxnější projev Boží lásky nikdy nebudeme sto pochopit. Je to ostatně tajemství, a to je přece uchopitelné nikoli rozumem, ale toliko vírou. Proto je důležité věřit a snažit se žít ve světle. Ne kvůli strachu ze soudu, ale kvůli lásce k tomu, který nás osvobodil ze tmy smrti a nabídl nám světlo života.  Celý článek...

Otevřeme-li se Ježíši, On k nám vejde a učiní si u nás příbytek.  Mimochodem, zkusme si představit, jak asi vypadá ten náš chrám uvnitř. Není v něm také nějaké to tržiště se spoustou špíny, hříchů a nepravostí? Pusťme se teď, v době postní, do jeho „pucování“ (pomocí svátosti smíření), abychom byli připraveni na příchod vzkříšeného Krista o Velikonocích. Celý článek...

Vstát z mrtvých … co si mají apoštolové pod tím představit? To všechno jim dojde až mnohem, mnohem později. Až budou stát Zmrtvýchvstalému tváří v tvář. Teď však jsou plni dojmů, plni otázek a nejasností. Ježíš je na každém kroku překvapuje, je tak jiný. Tak nepochopitelný a neuchopitelný. Toho poslouchejte! Kde končí rozum, nastupuje víra. Kde si nebudou vědět rady, tam se mají podrobit Božímu Synu. A až dosud, pro nás, pro všechny: kde končí lidské síly, tam nastupuje odevzdání se do vůle Boží. A je a bude lépe činit tak vědomě a dobrovolně, a ne z donucení a z rezignace. Celý článek...

Cesta touto „pouští postní doby“ je náročná, o tom žádná. Ale pouze a jen v její náročnosti, v odříkání, ve vnitřní pravdivosti k sobě samým, se můžeme setkat s Ježíšem. Otevřít se, stejně jako On, Bohu; odevzdat se mu s důvěrou, že nás ochrání, že nás provede úskalími našeho života; že nám pomůže (budeme-li si chtít nechat pomoci - i to je „náš problém“) utkat se s vnějšími pokušeními i vnitřními šelmami v nás. Že nám „stvoří nové, čisté srdce“ jak zpíváme v 50 žalmu (zvaném Miserere - Smiluj se). Celý článek...

Rizikem lásky je, že může být zraňována, zrazována. Kolikrát se s tím Ježíš setkal. Se zklamáním, se zradou od nejbližších, se setká každý, kdo opravdu miluje. Opravdová láska bolí. A Ježíš, ten miloval. Soucítil. I když věděl, že ho láska k bližním přivede na kříž. Celý článek...

Jedno z našich velkých pokušení je záměna hodnot, záměna priorit. Nechci moralizovat – ale i nám by prospělo, ptát se (nejlépe v modlitbě): co je mým posláním? Co ode mne druzí (potažmo Bůh) očekávají? Co a jak mám konat? Odpověď nám nedá „duch tohoto světa“, tu nejspíše nalezneme v tichu samoty u Boha. (Tak jako Job, jako Ježíš.) Celý článek...

Pravý prorok (dobrý politik) musí provádět i navenek nepopulární kroky. Jak říká Mojžíš, falešný prorok (a ten si dá vždycky záležet, aby byl vidět a slyšet) nemluví jménem Božím, ale jménem svým a jiných bohů. Dnes bychom spíše řekli bůžků: konzumu, peněz, majetku, slávy a moci. Znamením pravosti proroků (a veřejných mluvčích) je ovoce jejich učení. (Jak říká sv. Jan: „Po ovoci je poznáte.“) A to je v případě falešných proroků a lživých demagogů zpravidla velmi trpké. Ježíš je jediným pravým prorokem, jemuž naslouchat, nás přivádí k Otci, zatímco falešní proroci, oni „vlci v rouše beránčím“, uvádí lidi leda do pekel. Celý článek...

Kristus, Boží Syn, stojí před galilejskými rybáři jako člověk, jako jeden z nich. Bylo by těžké jej odmítnout, a pak, nemyslím, že by tito rybáři odmítnout chtěli. O tom svědčí jejich reakce: „… ihned nechali sítě …zanechali svého otce Zebedea na lodi a odešli za ním …“. Ježíš je vyzval k následování - a oni uposlechli. Bez výhrad, neodkladně, hned. K následování patří obrácení a současně, bez obrácení nelze Krista následovat. A jaké přineslo jejich obrácení, jejich následování Krista plody, to víme nejen z evangelií, ale i z dějin církve. Hrstka galilejských rybářů se skutečně stala „rybáři lidí“, když jako apoštolové po Kristově vzkříšení, a posíleni Duchem svatým, neohroženě hlásali Kristovo evangelium. Evangelium - radostnou zvěst o Kristu, jehož prvními slovy je výzva, adresovaná nám všem: „Obraťte se a věřte evangeliu!“ Celý článek...

K úloze, k poslání prostředníka nutně patří pokora. Jen pokorní prostředníci mohou naplnit své specifické poslání. Pokud budou (my budeme), vázat své děti, posluchače, farníky jen na sebe; pokud budou na sebe sobecky strhávat jejich přízeň a pozornost, pak je budou od Boha odvádět a sami jim nedají nic. A naopak, pokud budou umět, jako Jan Křtitel, ustupovat do pozadí, zříkat se pro Krista sami sebe, umenšovat se a potlačovat svoji sebestřednost, pak budou dobrými prostředníky. Celý článek...

My jsme pokřtěni ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého. Ve křtu jsme se stali Kristu podobnými. I k nám se - i když ne tak demonstrativně, přihlásil ve křtu nebeský Otec jako ke svým milovaným dětem. A my jimi jsme. Bez ohledu na to, jak jsme se vzdálili od křestní čistoty; nakolik jsme uvězněni v temnotách svých hříchů a slepí k duchovním skutečnostem. Pro nás, pro všechny, přišel Ježíš - a tak můžeme s důvěrou Božích dětí prosit o to, o co jsme se modlili ve vstupní modlitbě: „Dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce.“ Ano, o to prosíme. Celý článek...

Nechme se vést Marií k Ježíši. Ona je tou nejbezpečnější cestou k Božímu a svému Synu; ona je nejjistějším ukazatelem na naší cestě víry. A pokud si, jak je u nás křesťanů dobrým zvykem, přejeme „Požehnaný nový rok“, uvědomme si, že těm druhým přejeme Boží požehnání. To je velká věc. Kéž by to nebyla jen taková rádobyzbožná fráze. Kéž si opravdu navzájem a bez výjimky přejeme Boží pomoc, ochranu; blízkost Panny Marie a přítomnost živého Ježíše v našem životě. To vám přeji také já a vím, že více vám ani přát nemohu. A na závěr mše sv. pak s radostí přidám i požehnání. Celý článek...

My můžeme Vánoce zredukovat jen na Štědrý večer se stromečkem, s dárky i s kaprem s bramborovým salátem. Můžeme je však prožít hlouběji, intenzivněji, duchovněji. Podobně jako pastýři uvěřit, že „Nám, nám, narodil se“ a stát se i pro ty druhé kolem nás požehnáním - a více než hmotnými dárky je obdarovat tím nejcennějším - láskou, pozorností, vstřícností i dobrým, laskavým slovem a skutkem. Nechat zaznít - jak zpíváme v koledě Tichá noc „v hloubi svého srdce ono betlémské Gloria“ a radovat se nejen z toho, že se „Bůh z lásky člověkem stal“, ale i z toho, že ač „hříšníci, smíme se s důvěrou u Svaté rodiny hřát.“ Celý článek...

Jak je to všechno krásně harmonické, jak je to úžasné. Jsme nájemníky v domě Božím; Maria je nejen Boží, ale i naší Matkou; jsme Božími dětmi; jsme Ježíšovými přáteli; ano, i my jsme naplněni Duchem svatým a i nad námi bdí hejno andělů. To všechno jsme a máme. Jen jediné; jen jedno jediné, je zapotřebí: říci Božím plánům s námi to své ANO; přitakat tomu, že On, a jen On, bude Pánem našeho života. A každý den, s pokorou podle Mariina vzoru, říkat: „Zde jsem, Pane. Ať se v mém životě stane všechno - VŠECHNO podle Tvého slova!“ Celý článek...

Uprostřed nás, s námi, na cestách našeho života kráčí Ježíš Kristus. Nepoznán - tak jako jej nepoznali jeho současníci, farizeové i učedníci kráčející do Emaus. Uprostřed nás! Nespoutaný - a přece uchopitelný. Nepoznaný - a přece skrytý za tvářemi těch kolem nás, často právě těch přehlížených a pohrdaných. Je uprostřed nás - a hledat jej a ukazovat na něj je naší povinností, co víc, je smyslem a vitálním imperativem našeho života. Celý článek...

Jan Křtitel je postavou adventu - je očekávajícím, je připraveným ke službě. Nedere se do popředí, naopak, pokorně ustupuje, aby připravil ty, kteří k němu s důvěrou přichází, na příchod Pána. Dobře ví, kým je a jaké je jeho poslání: „být hlasem“ - ohlašovat svého (a našeho) Pána. Vyzývá k obrácení, k polepšení - ne však takovému, jaké si ukládáme my, kdy chceme „být lepší“ jenom na povrchu, jako kosmetický doplněk naší duše. Vyzývá k obrácení pro Pána, kvůli Pánu. Příchod Pána, příprava naší duše na jeho příchod, to je ta pravá tvář adventu. Být připraveni na setkání s ním – nejen o vánocích se stromečkem a koledami; ale především jako s Pánem našeho života. Jako s tím, jehož „očekáváme, na jehož příchod čekáme“. Celý článek...

My všichni se jednou s Pánem setkáme, v okamžiku své smrti. Adventní rozměr našeho života spočívá v tom, že se snažíme být na toto setkání s ním připraveni. Sv. Pavel v dnešním úryvku z listu Korinťanům také zmiňuje „onen den našeho Pána Ježíše Krista“. A co doporučuje svým adresátům (a tím i nám)? „Jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán. A On vám také dá, že vytrváte až do konce. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem, Ježíšem Kristem, naším Pánem.“ Abyste měli společenství - a kde jinde, než v jeho království. Celý článek...

Láska je silnější než soud, než smrt. Láska je prvním a největším přikázáním. Jak říká sv. Jan ve svém evangeliu: „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu.“ Láska je tím nejdůležitějším kritériem našeho života – a také naší věčnosti. Zůstávejme v lásce, nebraňme se jí. Vždyť na ní záleží, zda budeme jednou moci z úst Pána slyšet ona kýžená slova: „Pojďte požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa.“ Kéž i nás jednou postaví Pán po své pravici. Vždyť většího cíle ani nemůžeme dosáhnout. Celý článek...

Co uslyší zodpovědný, obětavý, přičinlivý služebník? „Služebníku dobrý a věrný. Málo si spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým Pánem.“ Služebníku - ano, všichni jsme povoláni ke službě - bližním, Bohu. Dobrý a věrný. Dobrý - být dobrého srdce; a věrný - důsledný, zodpovědný, vytrvalý. Celý článek...

Celé toto krásné podobenství je korunované poslední větou, která je výzvou k bdělosti: „Bděte tedy, protože neznáte den, ani hodinu!“ Bděte, tj. buďte připraveni! Nikdo neznáme hodinu své smrti a nikdo neví, kdy nastane ona hodina, kdy přijde Pán na konci časů. My nemůžeme hodinu příchodu Pána ani uspíšit, ani oddálit. Čas je v rukou Božích. Ale my můžeme být – a kéž bychom byli – na setkání s Ním připraveni. „Bděte tedy, protože neznáte den, ani hodinu!“ Celý článek...

Kéž bychom si my, kněží této doby, vzali tato slova Písma k srdci. Jedinou, skutečnou velikost si nevydobudeme honbou za církevními tituly, výnosnými prebendami, honosnými farami, žádnými velkohubými frázemi, zviditelňováním se mezi mocnými a vlivnými. Skutečná velikost tkví naopak ve skrytosti, v pokoře, v obětavé službě. V takové, kterou Ježíš ukáže při Poslední večeři, kdy učedníkům umyl nohy a vyzval je k témuž: „Jako jsem já učinil vám, tak čiňte i vy!“ Ano, v nezištné službě, těm privilegovaným, stejně jako posledním, zneuznaným, nemocným a bezvýznamným, spočívá skutečná velikost kněze - služebníka. Celý článek...

K tomu, co právě Ježíš vyřkl, nelze nic dodat. Jeho slova nelze zpochybnit, vyvrátit, překroutit. Vždyť cituje slova Zákona! Farizeové, saduceové a zákoníci opět odchází s nepořízenou. Jejich pýcha a uražená ctižádost však už zakrátko, jen za několik málo dní, dozraje v nejhrůznější soudní frašku, v níž označí Ježíše za rouhače a očekávaného Mesiáše odsoudí k smrti. A přece, ztělesněná „láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí …“ Celý článek...

Respektovat státní autoritu, ale mít bázeň před Bohem. Ne strach, bázeň - což obsahuje úctu, lásku, věrnost. Nebo ještě jinak: plaťme státu daně a pobírejme své platy a renty v mincích se státním znakem; avšak služme Bohu a jemu dávejme svou lásku. Jemu se odevzdávejme „s duší i tělem“ a doufejme ve věčnou odměnu Božího království. Celý článek...

Na královskou hostinu jsme pozváni všichni - bez rozdílu vyznání, národností, postavení - to všechno jsou jen naše lidská vnější kriteria. Pro Krista je jen jediné kriterium - být lidmi čistého srdce. To je naší vstupenkou na nebeskou hostinu. „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.“ Celý článek...

Všichni jsme (Židé, pohané, proselyté …) dělníky na Pánově vinici. A ten, kdo ji založil (Hospodin) od nás právem očekává, že „budeme přinášet úrodu v pravý čas“. Ježíš své podobenství říká sice velekněžím a starším lidu - ale ono je platné pro všechny. Je adresováno také nám, každému z nás. A tak si položme otázku, (dříve než nám ji položí Pán při našem soudu) jakými jsme vinaři? Jak usilovně pracujeme na Boží vinici? Ta otázka se netýká jen kněží a služebníků církve. Vždyť Boží vinicí je celý svět a každý na ní má své nezastupitelné místo. Celý článek...

Ježíš zakončuje svá slova, určená do řad velekněží a farizeů, poukázáním na Jana Křtitele. Byl tím, který jej nejen předcházel (tím se Ježíš nepřímo představuje jako Mesiáš, vždyť Jan je jeho předchůdcem), ale „který ukazoval správnou cestu“ (do Božího království). A kdo mu uvěřil? Kdo jej následoval? Celníci a nevěstky. Ti uznali svoji hříšnost. Ti šli cestou nápravy. Ne tak velekněží a starší. Ti měli svoji pravdu, svůj „patent na Boha“ a svoji dokonalost – a tak jsou podobni onomu druhému synu, který krásně mluví a nekoná. (Vposledku, ani jim není Boží království uzavřeno, vždyť je pro všechny. Ale nebudou v něm zdaleka první – jako na zemi, ale poslední. Vždyť přece „první budou posledními a poslední prvními.“) Celý článek...

Nic z naší lidské spravedlnosti, našich měřítek a hodnot, nehraje v Božím království roli. Důvodem naší spravedlivé odměny, naší nebeské mzdy je to, že Hospodář je dobrý. On miluje všechny bez rozdílu. On všechny zve do svého království. A my se, paradoxně, připravujeme o svá prvá místa tím, že je nepřejeme druhým. Že se, stejně jako oni „zasloužilí“ dělníci v podobenství, nad ně povyšujeme a je posuzujeme. A tak - jak je dobře, že o místech v Božím království nerozhodujeme my, ale dobrý Hospodin! Celý článek...

Petře, ne sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát. Petře (dosaďme své jméno) ne jen něco a někdy, ale všechno a vždy. Bůh se nikdy se svým odpuštěním, se svou láskou k nám, nevyčerpá, neunaví. To jen my měříme „co ještě a komu“. Jenomže: odměřujeme-li své odpuštění druhým, jakým právem chceme, aby Bůh jednou odpustil všechno nám? Kdyby bylo Boží odpuštění poměřováno mírou našeho odpuštění druhým …? Hrůza domyslet! Celý článek...

Jistotu absolutního, bezvýhradného přijetí a vyslyšení všech proseb (jsou-li v souladu s Boží vůlí), může dát jen Ježíš. Ten, který nás zná, kterému na nás záleží. Který „je s námi po všechny dny našeho života“. Není to krásné …? Celý článek...

Ježíš nás nepovede ušlapanými cestičkami. Nejspíš také utržíme nejednu ránu na těle, ale: „co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši …?“ Všechno bohatství tohoto světa nemá hodnotu nesmrtelné duše: „jakou dá člověk náhradu za svou duši?“ A co teprve, až přijde finále! „Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“ Celý článek...

Kolik říší, království, velmocí, států, unií a všech mocností, co jich bylo, se snažilo zničit Kristovu církev, jejíž základy položil Kristus na Petrova bedra (a po něm všem papežům, vyznavačům a mučedníkům církve) a přece se nenašla vnější síla a moc, která by ji přemohla a zničila. Taková vnější síla neexistuje. Ale - největším nepřítelem církve je církev sama. Zvnitřku - z mocichtivosti, hamižnosti, kariérismu; z bludných nauk a falešné rétoriky; ze závisti, z morálních pádů svých představitelů, hrozí církvi největší nebezpečí - nestability, nevěrnosti, duchovní korupce atd., atd. Mnohému by se dalo předejít, kdyby si ti, a zvláště ti, co se ohání Kristovým jménem, položili stejnou otázku, jakou položil Ježíš svým učedníkům: „Za koho mne pokládáš TY?!“ - a kdyby se tázaní snažili pravdivě a upřímně odpovědět. Lhaní a křivých prohlášení už slyšela církev tolik… Celý článek...

Boží milosrdenství a pomoc se nevztahuje jen na některé etnikum či pouze jen na určité vyznání, stejně ani na nějaké církevní VIP. U Krista není rozhodující to, co se jeví navenek; neohromíme ho okatou zbožností, svými aktivitami, ale vírou a láskou. A dále třeba to, že pokora, vědomí vlastní hodnoty i schopnost sklonit se v úctě před druhými; ale také se hned neurážet a nečinit ukvapené závěry, jsou tím, co otevírá nebe a dává vyslyšet našim prosbám. (Zatímco nafoukaná, ješitná pýcha, jej zpravidla zavírá.). Celý článek...

Petr nám zase ukazuje, že k Ježíši lze přijít i ve víru těžkostí, protivenství, bolestí, nemocí - jen, to je podstatné, uchovat si víru, důvěru v Ježíše a nespouštět z něho svůj duchovní zrak. Nenechat se zahltit a zviklat množstvím starostí, vnějších aktivit a spoléháním se na své, lidské síly. Dovolit Ježíši, aby řešil naše náročné životní události svým, mnohdy nepochopitelným, způsobem. A hlavně, nespouštět z něho svůj duchovní zrak. Celý článek...

My můžeme - a měli bychom - hovořit o Eucharistii, o „proměnění Páně“ tak jak ho prožíváme. A co víc - spolu s Kristem se nechat „proměňovat“. Zatímco změna pochází zvenčí, proměna je záležitostí nitra. A i když ne tak viditelně a zázračně, i my můžeme být proměněni. Vždyť každé setkání s Kristem, každá modlitba, každý skutek lásky, přispívají k našemu proměnění. K našemu zduchovnění. Proč se nevydat s Kristem na tu „svoji horu“, usednout, či pokleknout před ním a odevzdat se mu. Říci, podobně jako Petr: „Pane, je dobře, že jsem tady, před Tebou. Proměň, prozař, moje nitro, moje srdce, moje skutky…“ Celý článek...

Je rozdíl mezi učitelem Zákona a učedníkem Božího království. První se povyšuje nad Zákon, druhý je učedníkem - tím, který se učí, táže a hledá Boží království. A právě proto je tím, který jako hospodář vynáší „z bohatých zásob věci nové i staré.“ Na znalosti Zákona starého, roubuje znalost Zákona nového. (Zákona lásky) Tak se podobá Ježíši, který „nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit“, a stává se jeho učedníkem. Celý článek...

Souzeni budeme podle lásky – lásky, kterou jsme sami ve svých hodnoceních, posudcích, předsudcích, soudech o druhých prokázali. Když to domyslíme, musí nás až zamrazit. Vždyť dennodenně hovoříme o „těch druhých“, kritizujeme je a posuzujeme. Pronášíme soudy (a neštítíme se ani pomluv) a povyšujeme se nad druhé. Jaké štěstí, že Jakub ještě dodává: „Milosrdenství vítězí nad soudem.“ Celý článek...

Bůh dává všem a to měrou vrchovatou, ale - potíž je vždy na straně člověka. Spočívá v tom, zda otevře své srdce Bohu, jeho tajemstvím, Božímu Synu a slovu evangelia, či zůstane zapouzdřený ve své pýše a soběstačnosti, s níž si chce určovat svůj život sám. Takovému „nemůže být dáno“ proto, že nechce, aby mu dáno bylo ... Kéž by zavčasu (a ono se to vlastně může týkat každého z nás) prohnojili půdu své duše pokorou. Jen zkypřená, zavlažená půda může vydat hojnou úrodu. A totéž platí i o duši člověka. Celý článek...

Duch svatý vede k plné účasti na Kristově životě. Dává se nám zdarma, my se však pro něho musíme rozhodnout. Musíme jej chtít, o něj prosit, otevírat se jeho vanutí. On sice „vane, kde chce“, ale nevnucuje se; chce, abychom se pro něho rozhodli. Abychom, stejně jako pozvaní v evangeliu: „šli k němu“. Tato třetí Osoba Nejsvětější Trojice je principem lásky: Otce k Synovi a Syna k Otci a Otce i Syna ke všemu stvoření. Ke každém z nás. Duch sv. je silou. A tak v jeho síle, v lásce a v pokoře, vyjděme ke Kristu. On nás přece zve - což neříká: „Pojďte ke mně!“ Celý článek...

Následovat Krista se neobejde bez nesení křížů - ale jedině Kristus může náš život naplnit. Dát mu smysl, hodnotu a perspektivu věčnosti. „Investice do Krista“, do života s Kristem, přináší největší výnos. Dlouhodobý a trvalý. Lepší „investici“ nenabídne žádná banka. Celý článek...

Přeceňujeme a vyvyšujeme naše lidské a krátkodobé MÍT nad věčné a zásadní BÝT. A tak MÁME. Své domy, živnosti, auta, děti na studiích, sem tam nějakou tu funkcičku a z ní plynoucí moc nad druhými, ale - jsme šťastní? Jsme spokojení? - tj. žijeme v pokoji, pokojně? Celý článek...

Pro povolané - (a nejen pro ně), platí ono Kristovo poučení, jen o pár veršů dále: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ Nevím, jak mé kolegy ve službě, ale mne tato Kristova slova vždycky „srovnají do latě“. Celý článek...

Oslavujeme veliký, přímo obrovský dar Boha člověku a snažíme se přiblížit nesmírné tajemství. Tajemství LÁSKY. Lásky, která se obětuje do krajnosti a dává sebe sama pro ty druhé, aby oni mohli žít. To je EUCHARISTIE. Kéž by v nás byla neutuchající touha po tomto chlebu živém, kéž by v nás byla neutuchající touha po životě věčném. Celý článek...

Bůh, ve svém stvořitelském otcovství, v obětujícím se milosrdenství Syna, a ve všeobjímající lásce Ducha, je nám blíže, než si myslíme, než můžeme zažít. To je tajemství jeho lásky. To je tajemstvím Nejsvětější Trojice. Celý článek...

Jsou dary sloužícími ke společnému dobru všech, i k růstu každého jednotlivce. Mnohost darů nevede k rozdělení, ale naopak sjednocení. „Ačkoli jsou různé dary a služby, je jen jeden Duch.“ Duch svatý je dárcem jednoty. On sjednocuje společenství církve v jedno tělo. Duch svatý je nejen oživující silou každého křesťana, ale je i oživující duší celého společenství církve. Dává se nám v rozličných darech, v charismatech, ale ne pro každého zvlášť, jako jeho a jenom jeho obdarování, ale k prospěchu všech. Všech bez rozdílu. Kristus nás posílá k ostatním a Duch svatý nás vybavuje prostředky, abychom jim sloužili a je milovali. Celý článek...

To je ideál církve - všechno společné, všichni sjednoceni v Otci i Synu. Společně na modlitbách a v očekávání Ducha svatého, který je všechny - i nás - uvede do pravdy, a svými dary vyzbrojí pro život v plnosti. Který je, i nás, promění žárem své lásky. Už brzy pochopí, co měl Ježíš na mysli, když volal: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ (Lk 12,49) Ano, oheň Ducha svatého. Už brzy se dočkají. A my? My jsme se už dočkali. A jestli jsme studení a nejednotní, pak to není vina Ducha svatého, ani církve. Celý článek...

Jak říká Ježíš: „kdo vytrvá v mém jménu – dodejme v mém duchu lásky a pravdy, tomu dám zvítězit“. Metou našeho vítězství je přebývání s Kristem v jeho království. A Duch svatý, na jehož příchod se v této době připravujeme, je naším pomocníkem, naším Přímluvcem a ochráncem na naší cestě ke Kristu. Jak bylo dnes řečeno: „ … vy mě uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi …“    Celý článek...

Evangelista Jan napíše později v prologu svého evangelia: „Boha nikdy nikdo neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náruči Otcově, ten o něm podal zprávu.“ (Jan 1,18) Tou zprávou je Ježíšův život v poslušnosti Otce; je pravdou, kterou hlásal; je cestou, kterou šel před námi, aby i nám připravil cestu. Cestu do domu svého Otce, do domu, kde je tolik příbytků. Pro každého, kdo bude chtít vejít. Kdo bude chtít spojit svoji pozemskou cestu s cestou Ježíšovou. Kdo jej bude následovat – a to i možná přes svoji osobní Golgotu, vždyť jinak než s křížem jít za Kristem nelze. On je cestou. Cestou do Božího království; cestou k životu věčnému u Otce. Celý článek...

Jestliže o sobě, samozřejmě obrazně, dnes Kristus řekl, že je dveřmi, tak co vzít za kliku a otevřít? Projít s Kristem do jeho ovčince, svěřit se do jeho péče, a na oplátku být poslušní Jeho hlasu. On, Dobrý pastýř, na nás čeká. Nezůstaňme ve své pošetilosti a pýše stát před Jeho dveřmi. Neopouštějme Jeho stádce - církev, a pro svou nevěru a lhostejnost si nezabouchněme dveře do Jeho ovčince - a do Božího království. Celý článek...

Obrácení. To je základním motem dnešních textů, celé velikonoční doby a také by mělo být základní pohnutkou našeho života. Útěk není nikdy řešením; utíkat není ani kam. Žádné Emausy nás nespasí. Zachrání nás pouze naše víra, naše důvěra. Zachrání nás jenom setkání s živým Kristem, byť uprostřed mnohdy chybující církve. Hledejme Krista, a najdeme jeho lásku, pokoj a milosrdenství. A také sami sebe. Celý článek...

„Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“ Tato slova promlouvá Ježíš k Tomášovi, ale i my je můžeme vztáhnout na sebe. Mnohokrát ztratíme Krista, svoji cestu i svůj životní cíl, z očí. A přece, i my můžeme, ve společenství církve, v modlitbě, v Písmu a svátostech znovu uvěřit. Uvěřit, že Ježíš, ač neviděn, je stále s námi, uprostřed nás. Že pro nás, pro každého z nás, přišel a nesl kříž. A že jeho a náš (můj) Otec, nás zahrnuje svým milosrdenstvím. A to neustále. Nejen o této „neděli Božího milosrdenství.“ Celý článek...

Onoho velikonočního rána, prvního dne po sobotě, zaplavilo celý svět Světlo Vzkříšeného. A žádná mračna, žádný hrob, žádná síla je už nezastíní. Ač se o to budou mnozí ve své pošetilosti pokoušet. Nic a nikdo nemůže uhasit SVĚTLO KRISTOVO. Celý článek...

Adorovat kříž neznamená ronit (více i méně upřímné) slzy nad Kristovým utrpením. To znamená naplnit slova Kristova pozvání: „brát na sebe svůj kříž“ – kříž své přirozenosti, zranitelnosti, svých neúspěchů a selhání, a následovat jej. Ne v utrpení pro utrpení, ale v lásce. V lásce stejně zranitelné a zraňované, jako byla ta jeho. Vždyť jenom v lásce (v jeho činech a utrpení těžko) jej můžeme následovat a být mu podobní. Celý článek...

Marta a Marie vyznaly, že Ježíš je Mesiáš. Ostatní potřebovali zjevný zázrak, aby uvěřili v Ježíše, jako Božího syna. A přece: kolik z nich vyzná víru v Ježíše, až zanedlouho půjde s křížem na Golgotu? Nikdo. Nejspíš i oni, očití svědci Lazarova vzkříšení, budou spolu se zmanipulovaným davem křičet: „Ukřižuj!“ Spoléhat se na lidskou paměť, na vděčnost, nelze. Ježíš to ví. Ani my nejsme jiní. My sice žasneme nad evangelními zprávami o Kristových činech. I my ústy vyznáváme, že Ježíš je Boží Syn. Ale jsou to jen slova. Když dojde na skutky lásky; když je po nás žádáno, abychom svědčili o Kristu svým životem, svou modlitbou, svými oběťmi, jsme tolik podobní oněm Židům, tenkrát v Betánii. Celý článek...

Rovněž i druhé čtení z listu apoštola Pavla Efesanům, je jasnou, nepřehlédnutelnou výzvou těm, kteří „chodí ve světle Kristově“ - tj. křesťanům. „Žijte jako děti světla…!  Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v neplodných skutcích tmy…“ To je nepřeslechnutelná výzva, apel největšího Kristova apoštola. „žijte ve světle, protože jste děti světla“. Nenechte se přemoci temnotou, která je okolo vás i ve vás. Buďte jasní, průhlední, osvětlujte druhým učení Kristovo, a to nikoli pouze slovy, ale především skutky, které budou vidět! A které budou pro druhé světlem v jejich temnotách. Celý článek...

Ježíš žízní po naší lásce. Ještě na kříži bude volat: „Žízním!“ – po mně, po Tobě, po každém z nás. Otevřme mu své srdce. Ať nemusí naprázdno žadonit: „Dej mi pít!“ On chce tak málo. A dává tak mnoho. Dejme mu – svůj čas, svou pozornost, svoji lásku. Celý článek...

Možná se doposud potýkáme s tématem proměnění. Přitom proměnění je pro nás běžnou skutečností - při každé mši sv. jsme svědky proměňování, to když Ježíš skrze ruce kněze zpřítomní své Tělo a Krev na oltáři. A také my sami procházíme ve svém duchovním životem proměněním. Náš křest nás proměnil v křesťany, lidi dobrovolně se vydávající Kristu; naše obrácení je také naší osobní proměnou, kdy měníme své postoje, hodnoty a otevíráme se Bohu. Petr při Proměnění Páně reaguje slovy: „Pane, je dobře, že jsme tady.“ Nebo jinak řečeno: je nám s Tebou dobře. Jsme rádi, že jsme s Tebou. Kéž by i naše setkání s Pánem - v eucharistii, v modlitbě, ve slovech Písma, provázelo stejné radostné vědomí: Pane, je dobře, že jsem s Tebou. Celý článek...

Poslední věta evangelia: „Potom ho ďábel nechal - i přistoupili andělé a sloužili mu“, by pro nás mohla být pro změnu nebeskou reklamou. Odoláme-li ďáblovým útokům - a ony budou tím silnější, čím více se budeme držet Boha - pak bude muset ďábel odejít a bude prostor pro anděly. V pozemské realitě to znamená asi tolik, že nenecháme-li se zblbnout povrchními hodnotami a laciným životním stylem, pak dostaneme mnohem více a lepšího z andělských zdrojů. Pokoj, radost, moudrost … víru, naději a lásku. Celý článek...

„Nemsti se, nechovej vůči svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe.“ Nemsti se. Touha po satisfakci, po zadostiučinění, pomstychtivost. Snaha zjednat si (často i „ve jménu Božím“) nápravu, a nejlépe tak, aby protivníka citelně zasáhla, aby pěkně bolela - kdo z nás dokáže takovému pokušení odolat? Ale jakékoli „odplácení zlého zlým“, jakékoli zjednávání si vlastního práva, vede vždy ke zlému. Namísto abychom zlé přemohli, ještě ho násobíme - a mnohdy je naše jednání větším prohřeškem proti lásce, než bylo zlé jednání druhých. Důležitá je poslední věta: „Miluj svého bližního, jako sebe.“ Známe ji z Kristova prvního a největšího přikázání - přikázání lásky. Celý článek...

My se můžeme v mnohém mýlit. To není hřích. Ale faleš, neupřímnost, mlžení či dokonce lež - to už hříchy jsou. V případě zákoníků šlo o účelovou manipulaci s Božím slovem. O překrucování Božích zákonů a přikázání. O jejich výkladu podle lidských představ. A dnes? Máme za sebou volby, kdy jsme byli svědky mediálních manipulací, populistických slibů, nechutných lží křičících z bilbordů. Kéž by si ono Kristovo: „Vaše řeč ať je ano, ano, ne, ne.“, vzali mnozí páni politici k srdci. A nejenom oni. Celý článek...

Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem.“ Jsme obklopeni temnotami. Jsou okolo nás i v nás. Ale nemohou zatemnit světlo, které nám vchází skrze Světlo Kristovo. To světlo, které může prozářit všechny temnoty. Zatímco Izaiáš (a celý Starý zákon) používá futurum – budoucí čas; Ježíš hovoří v prézentu – v čase přítomném. Ani nepřikazuje: „buďte světlem!“ On říká: „Vy jste světlo světa.“ Ne: jednou budete. Tehdy, až. Kristus konstatuje skutečnost: „Vy jste světlo světa.“ Že by nevěděl, co mluví? Nedopusťme, aby se blamoval. Aby se mýlil. Celý článek...

Život s právem, v právu a také v pravdě a s pravdou, je tak náročný. Svět, ten chce být klamán, podváděn; chce žít ve lžích a líbivých slovech. Poukazovat na jedinou a jedinečnou pravdu, která má svůj původ v Bohu, vede vždy k nevoli mocných a k pronásledování. Však také jedinou, opravdovou spravedlnost; spravedlnost, která ví o všech příčinách i důsledcích; která měří všem rovným dílem, takovou na světě nelze najít. Té se dostává jedině v nebeském království, které je přislíbeno všem, kdo o ni usilují. Celý článek...

I my jsme povoláni žít svůj životní program. Žít tak, abychom i my mohli být pro druhé světlem, příkladem. Abychom přinášeli druhým uzdravení skrze pochopení, empatii, odpuštění, soucit, ohleduplnost. Ježíš i nás, každého z nás, ve křtu povolal k životu v plnosti, pravdě, lásce a pokoji. On jde před námi a ukazuje nám cestu. Nalezneme ji, když otevřeme Písmo. A to nejenom o neděli Božího slova. Celý článek...

Ježíš se pro nás stává zdrojem Ducha. A my, otevřeme-li se jemu a necháme-li se jím vést, budeme jím naplněni. (Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije, kdo ve mně věří … z jeho nitra potečou proudy živé vody … to řekl o Duchu, jehož se mělo dostat těm, kdo v něho uvěřili …Jan 7,37-39) A nejenom naplněni, co víc, jím proměněni. A o neustálé proměně, o úsilí jednat v moci a síle Kristova Ducha, jde v životě křesťana především. Kéž by tedy i v nás, na nás, „zůstával“ Duch svatý. Celý článek...

Nechme se vést texty Písma a prosme, aby nás dovedly k přijetí Božího Syna jako svého Pána a Spasitele. Jako toho, který nás miluje, který chce být s námi a chce nás vyvádět ke světlu z našich temnot. Celý článek...

Dříve než přijmete požehnání na konci mše sv., připojím ještě slova současného papeže Františka, z homilie před třemi lety, kde říká: „Drazí bratři a sestry, sestupme z piedestalů svojí nadutosti - všichni jsme pokoušeni pýchou - a prosme o požehnání Svatou Matku Boží, pokornou Matku Boží. Ona nám ukazuje Ježíše: nechme si požehnat, otevřme srdce Jeho dobrotě. Tak bude začínající rok poutí naděje a pokoje, nikoli slovy, ale skutky dialogu, smíření a péče o stvoření.“ Celý článek...

Zanedlouho si budeme navzájem přát a podávat ruce na znamení přátelství a vzájemného přijetí. Kéž by této noci, a nejen této noci, si dokázali podat ruce všichni lidé. Proč je to tak nemožné, když nám všem, všem zazářilo veliké světlo? Světlo lásky, míru, pokoje! Když nás všechny spojuje radost betlémské noci, v níž se světu narodil Spasitel, Ježíš Kristus, vládce všeho světa až do konce časů. (Na tohle proč? nám nedá odpověď evangelium, na ně si musíme odpovědět sami.) Celý článek...

Bůh chce často to, čemu se chceme vyhnout, co v nás vzbuzuje obavy, co je pro nás těžké. Ale hledáním snadných a vedlejších cestiček si komplikujeme život jen my sami. A Boží vůli beztak neunikneme. Kéž bychom měli otevřenost, přímost a spravedlnost Mariinu a Josefovu. Kéž by naše smýšlení a cesty byly přímé. Celý článek...

Jan je člověkem pozemským, narozeným sice mimořádným, co víc, zázračným způsobem, leč přirozeným. Je člověkem z masa a kostí. A tak, ač ve světě vyvolený, přece každý v nebi, je větší, než on. Protože v nebi už všichni patří na Boží tvář, jsou bohatí a velcí Boží blízkostí. Nikdo, ani ten největší ve světě nemůže zastínit toho, jež přebývá v nebi. A přece, nejsme odsouzeni žít pozemský život v jeho živočišné přízemnosti. Stačí pozvednout svůj duchovní zrak a očistit své srdce. A pak, pak se můžeme těšit z Kristova příslibu: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha…“ Celý článek...

Ježíš, Boží Syn, jehož čas již nadchází, je ale jiný. On nenastolí zákon odplaty, ale odpuštění. On „oddělí zrno od plev, a bude očišťovat ohněm!“ Ne však ohněm, který ničí, ale očišťuje a uzdravuje. Ohněm lásky. Jeho plamenů se nemusíme bát. Je však třeba nejprve nepřeslechnout Janovu výzvu: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“  Celý článek...

Žádné mírové smlouvy a pakty o neútočení, nám nezajistí mír. Ten dává jenom Kristus, na kterého čekáme. On je láska. On je světlo. Jedině v Něm, v Jeho Lásce a Světle, můžeme žít v tomto světě nelásky a beznaděje. Jedině v Něm. V jeho světle můžeme vystoupit už dnes z temnot tohoto bláznivého světa. Jedině s pohledem upřeným na něho, s touhou a očekáváním, můžeme už dnes žít jako připravení lidé. Ne v pošetilém pachtění se po hmotných počitcích a povrchních zážitcích. Ne v beznaději a skepsi. S Ním, v Duchu a Pravdě. Celý článek...

Tím prvým, který okusil spásnou moc kříže, je onen kající zločinec. A po něm celé generace křesťanů. Kříži patří čelná místa v chrámech, kříž zdobí naše příbytky i naše šíje. Od chvíle Kristovy smrti, je pro křesťany, pro ty, jež uznávají Ježíše jako svého Pána a Krále, kříž znamením spásy a naděje. (Ave crux, spes unica.) Pokloňme se i my před Králem. Přijměme Pána Ježíše jako pána svého života, co víc, svěřme mu své životy. Větší a mocnější panovník nechodil po tomto světě. A vůbec nevadí, že chodil nejspíš bosý. Celý článek...

Křesťané nejsou, jako Židé, vázáni na chrám; my sami jsme, jak říká sv. Pavel, chrámy. Naše duše jsou chrámy Ducha sv. a naše těla jsou chrámy církve. Kristus je „kámen úhelný“, je stavitelem našich chrámů, které nepominou ani jeho příchodem. My jsme jeho spolupracovníci a současně tvárným materiálem i nástroji v jeho rukách. Na nás záleží, jaký je ten náš chrám, a tím i jakým bude pro nás osobně den soudu. Tím, co bude posuzováno a souzeno, bude právě to, jak jsme stavěli chrám svého duchovního života. Celý článek...

Víra v život věčný - kterou za chvíli vyznáme v Credu, není pro nás jen nějakou lacinou, dětinskou útěchou, jakýmsi placebem, falešným lékem na naše bolístky. Je silou, kterou lze překonat všechny útrapy (vzpomeňte na dnešní starozákonní příběh), je silou, která dává smysl našemu pozemskému životu; je vírou hodnou křesťana. A my si, právě v tomto „dušičkovém období“, kdy navštěvujeme hroby svých blízkých a modlíme se za spásu jejich duší, tuto víru více uvědomujeme. Ano, náš život smrtí nekončí. Je věčný, jako jsou věčné naše nesmrtelné duše. Jak úžasné může být pro nás vědomí, že máme před sebou věčnou existenci v blízkosti - spíše ve splynutí, s největší a nejryzejší láskou, kterou je pro nás ten, který je světlem našeho života; světlem na konci pozemské pouti; světlem věčným. Celý článek...

Jestliže nás mohla a měla slova prvého čtení z knihy Moudrosti přivést k vědomí své nepatrnosti a bezvýznamnosti v řádu stvoření, pak by nás měla a mohla slova evangelia přivést k vděčnosti za Kristovo milosrdenství a dar spásy. Všichni potřebuje slyšet ono Kristovo: „dnes musím zůstat v tvém domě!“ V domě našeho srdce. Nepřeslechněme slova Kristova pozvání. On nás zve k životu věčnému! Je třeba mu naslouchat a s důvěrou se mu otevřít a odevzdat. Celý článek...

Onen farizeus nerozmlouval s Bohem, pouze mu předkládal své zásluhy, ale o Boha, o setkání s ním nestál. Pracoval pro Boha, přinášel mu své oběti, ale bez vztahu, bez lásky, jen jako nádeník, očekávající od něho svoji mzdu. Celník s Bohem rozmlouval. Otevřel se mu s celou svoji morální i duchovní bídou, a pověděl mu, jak málo se cítí být hoden. A přece – právě on, malý ve svých očích i očích spravedlivých tohoto světa, ač na posledním místě v chrámu, byl Bohu nejblíže a odešel ospravedlněn. Celý článek...

„Nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ To není řečnická otázka. To je výzva. Výzva k tomu, důvěřovat v Boha a Jeho Syna. Věřit netoliko vírou z katechismů a teologických pouček. Ale žitou vírou, vírou bez pochybností a podmínek, bez povrchních frází a jen z pocitu povinnosti. Vírou stejně přirozenou, jako jsou naše tělesné potřeby. Vírou průzračnou jak zurčící pramen, jak oči dítěte. Vždyť Kristus je „pramen vody živé“ a vidět jej mohou jen „čistá srdce“ Božích dětí. Celý článek...

Bez lásky k Bohu, bez pokory a vděčnosti dostaneme od Boha mnohé, On se nenechá zahanbit. Avšak s vděčností a pokorou dostaneme neskonale více. Záchranu. Spásu. A to i přes to, že to navenek nemusí být vůbec znát. Ten komu se všechno daří a všechno jde, nemusí být Bohem tolik milovaný, jako věčný smolař, outsider a upozaděný nešika. Ti, kteří se hřejí na výsluní slávy a ve světle pozornosti tohoto světa, žijí možná tím spíše ve stínu Boží pozornosti, než pokorní, soucitní a obětaví. Právě ti nejspíš září ve světle Boží lásky, milosrdenství a slitování. Přesně tak, jak to říká Ježíš opakovaně ve svých podobenstvích. První budou u Boha poslední a naopak. Celý článek...

Domnívám se, že každý, kdo vzal vážně své životní poslání (jakékoli, nejen duchovní) byl dříve či později konfrontován se svou slabostí, nedostatečností, neschopností. To není vůbec špatné, právě naopak. Jen v poznání a přijetí svých omezení, svých slabých sil, jsme schopni být vděčni za ty dary, které máme. Jen tehdy, kdy se vzdáme své namyšlené suverenity a s pokorou pohlédneme na své schopnosti a možnosti, budeme sto vydat ze sebe i to, v co nedoufáme a nevěříme. Naplnění našeho životního poslání není v tom, co si my usmyslíme, naplánujeme a vykonáme vlastními silami. Je v tom, že se s pokorou spolehneme na sílu pramenící z našeho vědomí, že bez Boha, bez víry, naděje a lásky, sami nevykonáme nic. Celý článek...

Je snazší nejít proti proudu a netrápit se s náročností Desatera. Pak ale, stejně jako boháč v evangeliu, myslíme sobecky jen na sebe a ne na věčnost; trápí nás naše pozemské hlouposti a věci zásadní a potřebné pro náš duchovní život, nás trestuhodně míjejí. Co na závěr? Přeji Vám i sobě, abychom se všichni sešli jednou v Kristově náruči a nemuseli s neuhasitelnou bolestí odkudsi pošilhávat po těch šťastnějších. Přeji našim nesmrtelným duším život věčný v Boží náruči. Celý článek...

Všichni jsme nositeli mnoha darů, správci Božích dober. U Boha máme otevřený účet „all inclusive“. Služme pravému Pánu, upírejme zrak k Božímu království. Neotročme majetku a mamonu a nebažme po světské slávě. Pouze Bůh je garantem zaručených, výnosných a jistých investic. Celý článek...

Máme nádhernou jistotu, že Bůh nad námi nikdy nemávne rukou a neřekne si, „tak ať si jde“. Že před námi nezabouchne dveře. Že Jeho Otcovská náruč je pro nás, pro každého z nás, vždy otevřena. Celý článek...

„Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem!“ To je jedna z nejzásadnějších výzev, které kdy na naši adresu mohli zaznít. Tady je třeba moudře „spočítat náklady“ - je pro mne „postavení“ Kristova učedníkem natolik zásadní a podstatné, abych se všeho vzdal a tím si připravil dostatek prostředků na dokončení svého poslání v nebi? (Lehkovážný člověk se rozběhne za Kristem pln nadšení, ale skončí na první překážce; ustrašený člověk raději ani nevykročí; vypočítavý a sebestředný naoko něco rozdá, hlavně aby byl hodně vidět a slyšet a přitom si mnohem více někde ulije. Duchovní kariérista si udělá z následování Krista populistický byznys, v němž ve skutečnosti nežije pro Krista, ale pro sebe sama, a Kristus je jen reklamní kulisou jeho PR.) Celý článek...

Troufám si říci, že POKORA nezbytně patří ke zralé lidské osobnosti. Bude to tím, že opravdová velikost člověka nespočívá v jeho VYVYŠOVÁNÍ, ale ve vědomí své skutečné VELIKOSTI. Všichni nepochybně znáte ty trapné lidské trpaslíky, ony nadutce, jejichž jediným životním cílem je být NĚKÝM, být vidět... Čím větší úsilí, čím vyšší post, čím okázalejší život - tím jsou ve skutečnosti prázdnější. Celý článek...

My jsme si zvykli někdy se lacině ohánět onou poslední větou evangelia: „první budou poslední, poslední budou první“, jako ulevujícím náčinkem na naše mindráky a komplexy, jako hojivou mastí na naši falešnou pokoru, skrývající nepřiznanou závist a zášť. Zkrátka, když už jsme outsidery tady na zemi, tak ať to nebeský Pán jednou těm našim pozemským pánům spočítá a vymění role. Ale nebeská hostina je tak vzdálená od našich pozemských rautů a koryt, jako je vzdáleno srdce bez lásky od Boha a Božího království. V záměně prvních za poslední nejde jen o záměnu postavení a pomyslných křesel. Jde také o „změnu smýšlení, proměnu našich srdcí, záměnu našich hodnot.  Celý článek...

Hříchem novozákonního lidu není až tak nevěra v Boha, jako spíše nechuť následovat Ježíše. Mít jej stále nejen na mysli, ale i na očích, vzdávat se své pýchy a sebestřednosti a nebát se na sebe brát, bude-li to třeba, i kříž. To je myšleno oním „křtem, v nějž byl Kristus ponořen“. A my, křesťané, se Kristu právě skrze svůj křest máme připodobňovat. Kristus nám neslibuje, že to „nebude bolet“, ale že náš kříž ponese s námi - když my budeme ochotni nést jej spolu s ním. Ostatně, ať se nám to líbí, či nikoli, jediná cesta, která má smysl, směr a cíl je právě cesta Kristova kříže. Celý článek...

Na věčnosti platí jen jediná, nebeská měna: to, co jsme ve svém životě dobrého udělali a nezištně darovali. Pouze a jen to, co jsme vykonali z lásky, nečekajíce žádnou odměnu, vděčnost a uznání. (Takže k získání pravého „pokladu“ není třeba pošetile krumpáčem kopat do ztvrdlé země; spíše než hledat v hlubinách země, je zapotřebí vytrvale rozbíjet hlubiny našich srdcí. Tam, a pouze tam, najdeme ten pravý poklad!) Celý článek...

Jistý bohatý turista přenocoval v kartuziánském klášteře. Udiven strohou výbavou cely, zeptal se mnicha, který jej provázel: „Kde máte váš nábytek?“ „A kde máte vy, vážený pane svůj nábytek?“, odpověděl mnich úmyslně na otázku otázkou? „Já? Já tudy přece jen projíždím.“ „No právě“, odpověděl řeholník, „my jsme tu také pouze na cestě“. Celý článek...

Bůh je, narozdíl od nás, vševědoucí, zná všechny souvislosti, zná minulost, přítomnost i budoucnost. On není spoután časem, on jedná vždycky v pravý čas a ne, když my zrovna chceme a dá nám na míru přesně, co potřebujeme. Bůh vyslyší každou naši modlitbu! Vyslyší ji ovšem tak, jak je to v Jeho plánu a ne, jak si představujeme a přejeme my. Proč? Protože je naším Otcem a každé své dítě nesmírně miluje! Celý článek...

V prvém čtení i v evangeliu je Bůh hostem, který přichází k člověku a ten, pokud jej přijme, je obdarován. Co z toho vyplývá pro nás? Být připraveni na příchod Pána. Žít v očekávání. Toužit. Že přijde, zaklepe u dveří našeho srdce a my mu, protože připraveni, poběžíme vstříc. A s úctou a láskou jej přijmeme. Že budeme pozorně naslouchat jeho slovům. Že jej budeme vidět očima víry i v našich bližních – i oni jsou jeho posly. Že jej budeme hostit v potřebných kolem nás. Celý článek...

Mnozí biblisté soudí, že toto podobenství je vlastně autobiografií samého Ježíše. Do postavy Samaritána promítá sám sebe. Vždyť on, protože má s námi soucit, obětuje vše co má, aby nás zachránil, aby nás navrátil k životu. Je-li však Kristus oním Samaritánem, pak jsme my všichni oním ubožákem v prachu cesty. Oloupení ďáblem o svoji čistotu a čest; krvácející z tolika nesčetných ran vlastních hříchů, ponecháni napospas necitelnosti a nezájmu druhých. Ježíš nás nikdy nepřehlédne. Nepůjde kolem nás, bez zájmu a soucitu. Ale také, na to nezapomínejme: On jediný má právo říci na naši adresu: „Jdi a stejně jednej i ty!“ Celý článek...

Svatý Pavel je „bláznem pro Krista“ a kéž by takových „bláznů“ bylo více. Zcela oddaných Kristu, žijících z jeho moci a oběti. Denně beroucích jeho kříž na svá ramena a jenom jím se chlubícími. Vždyť, ruku na srdce: čím vším se chlubíme my? Co vystavujeme na odiv? Věci a hodnoty tohoto světa. Oč větší cenu, než tituly na vizitkách, má cenu titul „služebník, učedník Kristův“. Ten však nenalezneme na zarámovaných diplomech. Ten je zapsán v knize života a je ze všech titulů tím nejcennějším. Celý článek...

Autor listu Židům píše: „Odhoďme všechno, co by nás mohlo zatěžovat a vytrvale běžme o závod, který je nám určen.“ (Žid 12,1) Tato slova lze vztáhnout na následování Krista – jít za ním vyžaduje zbavit se všech vnějších zátěží, vztahů, závazků, ano i hříchů. Za Kristem lze jít pouze jako lidé svobodní, s otevřeným srdcem; Krista lze následovat jen „v duchu a pravdě“. Nebojme se jej následovat. On jde před námi a ukazuje nám směr. Chce to jen odvahu. Cesta do Božího království je náročná a brána úzká – odložme svá nadbytečná zavazadla a vydejme se na cestu! Celý článek...

„Ztratit svůj život“, to znamená zapřít sám sebe; to znamená v prvé řadě přestat usilovat o své sebeprosazování, o naplnění svých plánů se svým životem. Cesta následování je cestou kříže, která nespočívá jen v krvavé lázni bezpráví, ale daleko spíše v boji s vlastním egoismem, s našimi nezřízenými touhami, jdoucími za uspokojením, za ukojením svých žádostí za jakoukoli cenu; se zahleděním se do sebe samých a usilováním o naplňování svých, (a jen svých!) vlastních zájmů, kde jsme si sami jediným měřítkem veškeré skutečnosti. Kristus se pro nás obětoval, doslova „ztratil svůj život“, zatímco po nás chce nikoli sebezničení, ale sebedarování. Celý článek...

Ježíš se, skrze přijímání Jeho Těla a Krve s námi spojuje a dává nám své požehnání pro naši životní cestu. Eucharistie je středem našeho života. Bez ní bychom byli duchovními ubožáky, bez jakékoli naděje. Vždyť konečně sám Ježíš říká: „Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den…“ Celý článek...

Duch sv. nám dává nahlédnout i do pravdy o nás samých. Taková pravda ovšem někdy bolí a proto před ní zavíráme oči. Pravda však vždy vyjde na světlo, prosákne i tou nejtvrdší lží. Protože pravda je z Ducha a toho nelze spoutat, zachytit, vlastnit. Stejně jako lásku, která s láskou souvisí. Láska je tou nejpodstatnější vlastností nejen Ducha svatého, ale celé Trojice. A také našeho života. Vždyť bez lásky by byl náš život prázdný, pustý, nespravedlivý a krutý. Téměř všeho se lze vzdát. Lásky však nikoli – a nikdy! Celý článek...

Nejsme-li pro druhé užiteční svými skutky lásky, nejsme-li nástroji pokoje, živým svědectvím naděje a rozdavateli radosti, je otázkou, kolik je v nás Ducha sv.? Nebo, jak moc jsme pro něho otevření. K našim pravidelným prosbám by měla patřit prosba: „Přijď Duchu svatý!“ A nejen to. Po jeho příchodu, po jeho darech skutečně toužit. Prahnout. Žíznit. Jako laň po vodách bystřin, jako Ježíš na kříži. „Veni sancte Spiritus! Přijď Duchu svatý!“ Celý článek...

Na celosvětovou nemoc s diagnózou: „chronický nedostatek lásky“ lidstvo pozvolna umírá. Ježíš, šéflékař celého světa, dělá, co může, ale bez vůle pacienta, bez jeho touhy po uzdravení, nemůže konat zázraky. Vždyť, i když chodil ještě jako člověk po světě, vyžadoval pro svá zázračná uzdravení lidskou součinnost, ono člověčí: „chci být uzdraven, věřím, že mne můžeš uzdravit“. Z toho plyne další otázka do našich řad, která, bez ohledu na uplynulá staletí, je stále stejná: „Chceme být skutečně uzdraveni?“ Uzdraveni z nejednoty, z nelásky, ze zášti, závisti, egoismu, sobectví a všeho toho, co působí rozdělení; co nás staví proti sobě i proti Bohu. My skutečně můžeme být uzdraveni, pouze tehdy, budeme-li chtít. Budeme-li usilovat o jednotu. Celý článek...

...A tak se, spolu s první apoštolskou církví, připravujme na Slavnost seslání Ducha svatého, nechme se znovu omýt ve křtu Jeho ohně a přestaňme si už konečně věřit jen tak pro sebe. Přinášejme Kristovo evangelium do svého okolí a přestaňme fňukat, jak je svět zkažený. Je to i naší vinou, protože mlčíme, že se nepostavíme bezpráví a zlu kolem nás. Nejsme sami, nejsme ztracení. Vždyť Ježíš nanebevstoupil, aby mohl být stále uprostřed nás. Ve svém Slově, ve svátostech, v každém dobrém skutku, v každé podobě lásky. Copak neslíbil svým apoštolům, a tím i nám, ono: „Já jsem s vámi po všechny dny, až do skonání světa!“ Celý článek...

Mši sv. začínáme pozdravením pokoje. Začínejme s prosbou o Kristův pokoj také každý den a rovněž usilujme o to, být těmi, kdo jej přináší všem, s nimiž se setkají. POKOJ VÁM Celý článek...

Pouze, když budeme o vzájemnou, bezpodmínečnou a nezištnou lásku usilovat, můžeme být pro druhé příkladem, (jako by měl být Ježíš pro nás). On přece na adresu svých učedníků (tedy i naši) říká: „Podle toho poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ Nevím jak vy, ale já, čelem k těmto Kristovým slovům, mám bázeň mluvit o sobě, jako Kristův učedník. Vždyť moje láska je tak přízemní. Tak povrchní. Tak zbabělá. Tak skoupá… Kéž bychom se mohli navzájem nazývat Kristovými učedníky a být, příkladem své vzájemné lásky, vzorem pro ostatní.  Celý článek...

My, ať vědomě, či nevědomě, po Božím království toužíme. Nedojdeme do něho však sami. Nevydobudeme si jej žádnými zásluhami. Je třeba pouze přijmout postavení ovce a následovat svého Dobrého pastýře, kterým je Kristus. Pak - a nikdo nám neslibuje široké a pohodlné cesty - můžeme dojít tam, kde jsme očekáváni. Domů. Ke své cestě však potřebujeme pastýře - průvodce. Toho, který sám o sobě tvrdí nejen, že je „Dobrý pastýř“, ale také, že je: „Cesta, pravda a život.“ Celý článek...

Ježíš, jako pozorný hostitel, má již připravené ohniště, rybu a chléb. Pro nasycení všech to ale nestačí: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ Silák Petr má co dělat, aby plnou síť vůbec utáhl. (Poznámka o tom, že jich bylo 153, není bez významu – tolik bylo druhů ryb – je to poselství o tom, že Kristus dává všeho plnost.) „Pojďte snídat.“ Učedníkům už není zapotřebí ptát se, kdo je to? „Věděli, že je to Pán.“ Není třeba otázek, není třeba odpovědi - „věděli, že je to Pán!“  Celý článek...

Kéž by i pro nás bylo každé setkání s Kristem - ať při mši sv., ať při modlitbě nebo i kdykoli a kdekoli během dne, prožívanou skutečností, že s námi je Bůh a jeho Syn; že žijeme v moci a síle Ducha sv. Že jsme Božími dětmi - stejně tápajícími, hledajícími a pochybujícími; stejně klesajícími a selhávajícími, jako byli apoštolové. Ale přesto věřícími a podle svých, někdy tak slabých sil, Pána milujícími a následujícími. To je, alespoň dle mého mínění, smyslem našeho života, naší víry i našeho poslání. Celý článek...

Na pahorku nad Jeruzalémem je ono nedělní ráno, „den prvý po sobotě a (dle židovského počítání času) den třetí po chvatném pohřbu“, nezvykle rušno. Někdy brzo nad ránem se odehraje cosi nepochopitelného, co vyděsí neohrožené římské vojáky a oni – jak nemyslitelné – se strachy rozutečou. Poté, jak to jen nejdříve lze, přichází ženy – ano, ty jsou vždy první, když jde o pomoc, soucit, službu lásky. Jdou k hrobu, očekávají zemřelého – a jistě nečekají, že se stanou účastnicemi největší události v dějinách. „Kdo nám odvalí kámen? – Kámen je odvalen! Vzali Pána z hrobu! Nevíme, kam ho položili! Kde je Kristovo tělo? Není zde, byl vzkříšen!“  Celý článek...

V jistotě Vzkříšení je naše naděje. Náš smysl života. A ten bude hlubší a čistší, pokud jej budeme žít v připodobnění Kristu – jeho pokoře i v otevřenosti Boží vůli, jakkoli se nám může zdát těžkou a nepochopitelnou. Celý článek...

Kristus říká ženě, se kterou nakonec zůstane sám: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ To je úžasné! Jdi a začni znovu; jdi a užívej zodpovědně své svobody. Všechno je smazáno, jsi volná. Jdi a važ si více mé lásky a svého ženství, neutrácej svou hodnotu v drobných. Jdi!  (Slovy Izaiáše v prvém čtení: „Neohlížej se na věci a činy minulé.“ Tato slova mohou být adresována i nám. Jděme vpřed, následujme Ježíše, žijme v lásce, odpouštějme a hledejme Boží království. Vždyť ono je - může být, uprostřed nás, mezi námi.) Celý článek...

Postní doba je dobou obrácení – obraťme se! Nejprve do svého nitra, uznejme s lítostí, že jsme slabí a chybující; hříšní a nedokonalí a pak jděme se slovy upřímné lítosti k Otci. On nás přijme. On nám odpustí. On nám vrátí důstojnost Božích synů. Jak? Ve svátosti smíření. Oním: odpouštějí se ti hříchy, se nám otevře cesta do Božího království a Otcova náruč. Nezatvrďme se, jako starší syn, ve své pýše, sebestřednosti a sobectví. Nezavírejme si „tvrdostí svého srdce“ cestu k obrácení, cestu k návratu domů. Celý článek...

Nepromarněme Boží šanci! Uvěřme, změňme své smýšlení! Obraťme se! Zřekněme se své pýchy a soběstačnosti. A poslední věta z listu apoštola Pavla Korinťanům v druhém čtení, ať je pro nás výzvou a varováním: „Když se někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“ Celý článek...

Nejprve je třeba uposlechnout Kristovy výzvy k cestě na horu. Jde zpravidla o náročnou cestu (tak jako je náročný výstup na horu Tábor – kdo tam byl, ten mi dá za pravdu). Na hoře je třeba vytrvat – i za cenu únavy a spánku. Toužit po setkání s Kristem – to je možné jen v modlitbě. Nechat se jím proměnit. Nejen z-měnit starého člověka v nás (jak k tomu vybízí postní doba), ale nechat se pro-měnit v člověka nového, v nové stvoření. V člověka, který – teď budu citovat z druhého čtení z listu Filipanům: „s touhou očekává Spasitele, Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby, jako jeho tělo oslavené.“ Celý článek...

Ježíš nad pokušením zvítězil. Kéž v síle Božího slova, Kristovy moci a jeho příkladu, zvítězíme i my. Sami nad sebou. Nad duchem zla, který nás bude pokoušet, zkoušet, vnucovat se a podbízet. Kéž dokážeme být v takových chvílích stejně rozhodní, vytrvalí a stateční, jako Kristus. Celý článek...

Co je oním naším pokladem? A jaké jsou naše kořeny? A naše srdce? Ono je nejen symbolem našich citů, ale jakýmsi středem celé naší bytosti. A tak – podobně jako onen strom – jen člověk dobrého srdce může vnášet do tohoto světa dobro, pokoj, vstřícnost, porozumění, lásku atd., zatímco člověk se srdcem zatvrzelým, plným žlučovitosti, zášti a závisti, seje kolem sebe jen další a další zlo. Celý článek...

„Nesuďte a nebudete souzeni. Nezavrhujte a nebudete zavrženi. Odpouštějte a bude vám odpuštěno.“ Tato slova už přesahují rámec pouhé morálky, to jsou slova eschatologická, odhalující zákoník Božího soudu. Soudu, který čeká každého. Soudu nanejvýš spravedlivého, protože Božího. Milosrdného, protože Otcova. Pravá láska vždycky dává, dává bez míry a nečeká na vyrovnání. Dává, protože chce dávat. Takový je Bůh. Takový je Kristus. A takoví se máme snažit být i my. Odměna nás nemine. Dostaneme mnohem víc, než jsme mohli kdy dát. „Míru dobrou, natlačenou, vrchovatou nám dají do klína.“ Celý článek...

Ježíš není levičák, který by velebil sociální bídu a kochal se pláčem bezmocných. Ježíš ukazuje na povrchnost světských hodnot, na pochybnost našich falešných jistot a pomýlenost našich priorit. Ukazuje nám, že život, jakkoli těžký, ale prožitý naplno a pro druhé; život ve víře, naději a lásce, má, i přes obtíže, utrpení a bolesti smysl a směřuje do Božího království. A ono strašidelné „Běda!“ by pro nás mělo být výstražným červeným světlem na křižovatkách našich cest a stopkou na slepých cestách našeho života. Celý článek...

Nikdo, ani ten kdo se honosí kdovíjakými církevními tituly, nemůže být užitečným „Pánovým služebníkem“, není-li si současně vědom své lidské omezenosti a bídy. Pouze pokora, lítost a čisté srdce, jsou onou silou, která nás pozvedá z prachu před Boží tváří a posiluje k vyjití, následování, hlásání. A rovněž ono povzbudivé Kristovo „Neboj se!“ (ať na břehu Galilejského jezera, nebo při setkání se Zmrtvýchvstalým) nás může zbavit strachu, obav, nejistoty. Nebojme se – uznat svoji slabost a nechat se posilovat Božím slovem, a hledat naší osobní cestu. Budeme-li dostatečně pokorní, pak ji nalezneme. Vždyť Pán jde před námi – ať kráčíme po slunných výšinách či klopýtáme temnými údolími. Před námi jde Pán. Jděme za ním! Celý článek...

Ježíš odchází od těch, kteří jej nechtějí přijmout. Jimž jsou bližší jejich představy, vůle, pohodlí. Ježíše nelze zastavit; slovo Boží nelze umlčet; spásu si nelze vynutit! Je třeba naslouchat Božímu slovu – jakkoli je pro nás nepříjemné; je potřeba konat vůli Boží – jakkoli je pro nás těžká; je třeba milovat své bližní – jakkoli nám ubližují … Bez Ježíšova příkladu, jeho slov a Boží pomoci, bychom to nedokázali. Prosme, aby Pán otevřel naše uši, naši mysl, naše srdce. Prosme, aby pro náš nezájem, svázanost našimi předsudky a pýchou: „neprošel naším středem“ a neodešel od nás! Celý článek...

Bezpočtukrát jsme dostali znamení Ježíšovy blízkosti v našem životě. A přijali jsme jeho znamení? Jeho pozvání k „přijetí radostné zvěsti“? K „osvobození“ z pout našich předsudků a závislostí? Dovolili jsme mu, aby „otevřel“ náš zaslepený duchovní zrak? Aby „uzdravil“ naši duši, nemocnou nedůvěrou, malomyslností, oslabenou povrchností a postrádající duchovní pokrm? Aby nám „navrátil svobodu Božích dětí“? Celý článek...

Skutečná láska nezná míry, rozdává se naplno. Tak bude Ježíš jednat i nadále. Bez ohledu na sebe sama se bude vydávat až do krajnosti, až na kříž: „Nikdo nemá větší lásku než ten, který vydá sám sebe …“ Nyní, v Káni, je na počátku svého veřejného života. Vykonal prvý zázrak. A další budou následovat. Jeho lásku nezastaví ani smrt. Bude se vydávat až do konce věků. Také nám a pro nás. Nezapomínejme na to. A také nezapomínejme děkovat. Vždyť náš život je plný zázraků! Celý článek...

Kristovým křtem v Jordánu začal Ježíš svůj veřejný život Božího Syna a služebníka všech. Naším křtem jsme i my započali život Božích milovaných dětí, a i my jsme byli povoláni k tomu být služebníky. Služebníky Božími i služebníky druhých. Tato služba je službou lásky a proto neponižuje, ale naopak povyšuje. Povyšuje do stavu Božích dětí, a to je skutečnost, nad všechny stavy, hodnosti, tituly. Jsme milované Boží děti! I v nás má Bůh zalíbení! Celý článek...

Moudrost nespočívá v tom, že všechno víme (myslet si to, je pošetilostí nemoudrých a projevem pýchy); moudrost spočívá v tom, že ačkoli nerozumíme, v pokoře Boží skutečnosti, Boží lásku a jeho Slovo přijímáme. Stejně jako i svoji slabost i slabosti druhých. Že se necháváme každodenně obdarovávat Božím slovem; že se tulíme s důvěřivostí Božích dětí do Boží náruče a necháme se jím objímat. Že si dovolíme s prostotou dětí Božích věřit, doufat a milovat. A také, že umíme a chceme děkovat, chválit, radovat se. Celý článek...

Není až tak podstatné, jestli umíme nazpaměť Boží přikázání v Desateru – ale je důležité, jestliže žijeme podle toho, jak nám velí svědomí. Vždyť Boží přikázání máme všichni ve svém srdci a ve svém svědomí. A i když třeba neumíme Desatero nazpaměť, důležitější je, zda podle něho, tohoto Božího zákona; tohoto Božího hlasu ve svědomí, žijeme. Pokud ano, jsme určitě milovanými Božími dětmi. A Bůh Otec, ačkoli nám nebude zametat cestičky života, (a někdy se dokonce zdá, jako by tomu bylo právě naopak), bude s námi. Celý článek...

Slovo o pastýřích je slovem i pro nás. Kéž bychom dokázali s čistým, nezaujatým srdcem, přijmou Boha – Ježíška. On nás už obdaroval – za nás obětoval vše, „abychom měli život a měli ho v hojnosti“. Obdarujme jej také. Čím? Svoji důvěrou, oddaností, láskou. Zazpívejme mu svoji píseň lásky, svoji vlastní koledu, v níž jej přivítáme ve svém životě a najdeme pro něj ve svém srdci místo. Vždyť je tak nenáročný … stačí mu jen kousek místa, jen kousíček naší vděčnosti, chvály – a lásky. Celý článek...

V domě Zachariášově se odehrálo, dnes bychom řekli, setkání dvou světů, dvou Zákonů. Svět Starého zákona, který se už dovršil, a svět Nového zákona, který se v Panně Marii otevírá. Ona je představitelkou Nového zákona, zákona lásky. Světa, jehož Pánem bude Boží Syn. Světa, ve kterém žijeme i my. Kéž svoji šanci na naše setkání s Pánem nepromarníme. Kéž je náš život plnohodnotný a naplněný. Celý článek...

Co mám, Pane, dělat?, abych před Tebou obstál. Před tvým pohledem, který proniká hlubiny mého nitra; před svým svědomím, které je Tvým hlasem v mém nitru; před svými bližními, v nichž přebýváš Ty sám, vždyť jsou tvým obrazem? Co mám, Pane, dělat? Ježíš nám skrze evangelium odpovídá: „obraťte se … změňte smýšlení … milujte Boha, bližního, i sebe sama …“ Celý článek...

Připravit cestu Pánu je naléhavá výzva určená nám všem! Je třeba začít – a pak, pak nám Pán pomůže. Půjde nám naproti, protože se chce s námi setkat. Protože touží slyšet naše vyznání – nejen hříchů, ale především lásky. On nás miluje a touží po nás. Připravme cestu svého nitra, aby už konečně mohl přijít. Tohle je jen a jen na nás. Zahoďme povrchní a nenáročnou víru; vyčpělá gesta, prázdná a zbytečná slova, a dejme se do práce! Celý článek...

Je tu ten, koho se lze bezpečně držet, kdo dává bezpečí, ochranu a jistotu. Ježíš Kristus! On, Α a Ω, začátek a konec, jistota v nejistém, stabilita v ohrožení. On je ten pevný bod v našem životě a životě celého vesmíru! Budeme-li připraveni - na jeho příchod, také na jeho soud a na jeho království, pak můžeme „obstát před Synem člověka“. Bez modlitby a bdělosti to však nedáme … Celý článek...

Pravda vždycky zvítězí! A to i přesto, že její pozemská cesta k vítězství je lemována prohrami, bolestí, kříži. Pravda je umlčována ranami, utápěna v krvi bezbranných, v ponížení pokorných, překřikována lží, překrucována demagogií, manipulována fanatismem, populismem a kompromisy - a přece zvítězí! Povstane z prachu země a bude silou, která dá vzejít novým nebesům a nové zemi, na konci časů. Pravda je nesmrtelná! Ježíš je Král v království pravdy, lásky, míru, pokoje. V království věčném, v království Božím. A to je podstatou slavnosti, kterou slavíme. Celý článek...

Křesťané jsou lidé naděje. Křesťané jsou ti, kteří se s celou církví již celá staletí modlí za příchod Ježíše: „Maran atha“ – „Pane přijď!“. Stejně tak se za něj modlíme i my, i když jen zvykově a bez pochopení, když při každé mši sv., recitujeme: „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“ (Avšak, ruku na srdce, opravdu žijeme v očekávání Kristova příchodu?) Celý článek...

Jak vidno, dnes už nemáme instituci učitelů zákona – ale jejich dvojníci, ty mezi námi chodí i nadále. Varujme se jich, ti nás pokoře a skromnosti nenaučí – učme se raději zákonu lásky od těch posledních, přehlížených a věřících. Od těch dnešních „chudých vdov“. Celý článek...

Ježíš svou odpovědí spojil nerozlučně lásku k Bohu s láskou k bližnímu. Tím mezi nás zavedl nové vztahy. A způsobil, že láska, kterou ho miluje Otec, je totožná s láskou, kterou On miluje nás. A také, že láska, kterou my milujeme své bratry a sestry, je totožná s láskou, se kterou milujeme Boha. Je to vlastně tak jasné! Kdyby nám toto Kristovo přikázání lásky v plnosti došlo, myslím, že bychom se už nikdy nemuseli na nic ptát, stejně jako jeho posluchači Vždyť v tomto přikázání je obsaženo vše, celý smysl našeho života! Celý článek...

„Pane, ať vidím“ – to jsou slova, která bychom měli ke Kristu volat i my, vidoucí. Vždyť kolik věcí bezděky nevidíme, a ke kolika skutečnostem jsme slepí. „Pane, ať vidím!“ – Tvá znamení; potřeby svých blízkých; obdarování a schopnosti, dary a milosti, jichž se nám dostává. Žádný oftalmolog, žádné brýle a vnější korekce zraku nám nemohou nahradit vnitřní zrak víry. Ten není samozřejmostí, ten je darem od Pána. A o tento zrak bychom měli prosit neméně usilovně, jako onen slepý Bartimaios. Celý článek...

„Kdo je mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem. A kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech.“ Toto není utopie (i když snahy o uvedení do praxe vždycky selhali na lidské „tvrdosti srdcí“), toto je Magna charta křesťanů. Sloužit. Obětovat se. Vydávat se. Milovat. Jak nedozírně daleko jsme vzdáleni od tohoto ideálu bratří a sester, spojených v jedné víře, jednom křtu, ve vzájemné lásce. Co myslíte, je to chyba Kristova, nebo naše? Celý článek...

My všichni máme u Boha otevřený účet, podložený tou nejryzejší valutou – jeho láskou. Nevzdejme se věčnosti jen proto, že budeme více spoléhat na sebe, na svůj majetek, na hodnocení druhých, než na Boha a na jeho lásku. Ti, kteří Krista následují, kdo se stali z lásky k němu chudí a poslední, právě ti budou v jeho království prvními. To je ona, tak často Kristem opakovaná a zdůrazňovaná moudrost – totiž, že „první budou poslední a poslední prvními“. Stojí za to, pro Krista všechno opustit, vždyť On nás má čím naplnit. Svoji blízkostí a láskou. Celý článek...

Ježíš, který je ztělesněným milosrdenstvím, zde používá nekompromisní imperativ. Proč asi? Protože biblický rozlukový list, stejně jako soudobý rozvod, nejsou Božím záměrem, ale projevem „tvrdosti našich srdcí“. Tvrdosti, necitelnosti, sobectví, nezodpovědnosti, která ničí posvátný vztah muže a ženy. Vztah, který nemá v živočišné říši podobného, stejně jako není pro muže jiného protějšku a pomocníka, nežli žena. To jsou danosti, které nelze zpochybňovat četností výjimek. „A proto: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Celý článek...

Všechno nedobré v nás, naše pokušení, špatné skutky a rozhodnutí, naše přitakání ke zlému, spočívá v naší vůli. Tu, obrazně řečeno, musíme v prvé řadě ovládat. Tím, že nepodlehneme jejímu diktátu; tím, že nepodlehneme svodům zla, které bývá tak lákavé; tím, že si učiníme jisté násilí a odpoutáme (odsekneme) se od toho, co je nám sice příjemné, ale co nám ve skutečnosti škodí. Důležité je přece zachovat si život, život věčný... Celý článek...

Ponížit se a sloužit! Nepopulární slova. Slova určená kariéristům, sebestředným narcisům, domýšlivým hlupákům. A především nám - křesťanům! Ano, nám! My totiž umíme tato slova zneužít. Převrátit je a udělat z nich karikaturu. Kolik „zbožných věřících“ si vzalo „službu druhým“ za skrytou zástěrku své pýchy. Karikatura onoho ponížit se, nazývaná falešnou pokorou (ve skutečnosti skrytou pýchou). Nechat po sobě šlapat, ponižovat se, sypat si okatě popel na hlavu – nebo se ve službě vydávat až do krajnosti – ale ne z lásky k Bohu, k druhým – ale z lásky k sobě samým, ke svému obrazu o sobě samých. Anebo oněm, pravda, upřímným altruistům, kteří chtějí opravdově sloužit, ale neumí si nechat posloužit. (Neduh pomáhajících profesí.) I těm jsou tato Kristova slova určena. Vlastně: ona jsou určena nám všem. Bez výjimky. Celý článek...

Pro nás je Boží logika těžko pochopitelná, ale to neznamená, že je neplatná. Spočívá v tom, že se v pokoře skloníme před Boží velikostí, že přijmeme jeho pravidla a řád, a zapomeneme na sebe sama. Na své lidské představy a zkušenosti. Že se vzdáme svého sobectví a falešné pýchy. Že se jej budeme snažit následovat v jeho způsobu života a ztotožňovat se s jeho hodnotami. Že se budeme snažit mu být nablízku a učit se jej milovat. To však nepůjde bez toho, že se zřekneme své sebestřednosti. Celý článek...

Což kdybychom do svých proseb, do svých tužeb, zařadili také prosbu o uzdravení – našeho vnitřního zraku, našeho sluchu – ale také našich úst, abychom, jako onen hluchoněmý z dnešního evangelia: „mluvili správně“. Abychom nebyli podobni těm, o nichž mluví Izaiáš, těm, kteří: „mají oči, ale nevidí; mají uši, ale neslyší; mají nohy, ale nechodí …“ Kéž bychom byli nejenom fyzicky zdraví, ale rovněž zdraví i duchovně. Vždyť duchovních invalidů je kolem nás (služebníky církve nevyjímaje) víc než dost! Celý článek...

I uprostřed vší špíny lze zůstat vnitřně čistým. Naše nitro je tím, co ovlivňuje morální kvalitu našeho jednání. Je-li naše nitro (naše duše, rozum, city, svědomí …) čisté, pak jsme čistí a pravdiví, protože v našem jednání existuje soulad, harmonie mezi naším nitrem a jednáním. Je-li nitro poskvrněné, pak budeme poskvrněni i my. Jinými slovy: hodnota našeho jednání, našich činů a skutků, závisí od toho, co je uvnitř nás, co je v naší duši. Je-li Bůh v nás a my v něm, pak můžeme žít i uprostřed stoky (ne, že bych to doporučoval) a přece zůstaneme neposkvrnění. A to bych moc přál sobě i vám. Celý článek...

Cesta nápravy je pouze jediná. Vrátit se znovu k Bohu. K Lásce. K Eucharistii. K životu ze svátostí - zkrátka k víře. Vrátit se ke Kristu. (Nejen verbálně, ale k jeho následování se všemi důsledky.) Vždyť On jediný má „Slova věčného života“. On je přece „DUCH a ŽIVOT!“ Celý článek...

Kéž by náš život byl také takovou krásnou písní chval a díků. Kéž bychom se, se stejnou oddaností a radostí utíkali k Bohu, děkovali mu; a samozřejmě se také obraceli k té, kterou si Pán vzal neporušenou v její pozemské kráse k sobě, a která se za nás, dáme-li ji prostor, přimlouvá. Celý článek...

Jsme poutníci na cestě svého života. I když mnohdy budeme, podobně jako Eliáš, také ztrácet síly, chuť jít dál a angažovat se pro druhé a pro Boha; Bůh nás nenechá na pospas rezignaci. Dá nám skrze Tělo a Krev svého Syna, skrze Eucharistii, novou sílu, důvěru, naději a i my můžeme dojít ke svému cíli – do Božího království, před tvář nebeského Otce. Celý článek...

Ježíš přichází od Boha Otce, zprostředkovává nám Otcovu péči, a proto může nabídnout to, co nikdo jiný. „Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit!“ Převedeno do reality: kdo přichází ke mně – kdo mi naslouchá skrze slovo evangelia; kdo se mnou rozmlouvá v modlitbě; kdo jí nebeskou manu mého Těla v Eucharistii; kdo se mnou spojí svůj život: „nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit!“ Bude žít z Krista a v Kristu – a to je, domnívám se, duchovní program našeho života. Celý článek...

Rozdělit se s druhými, dokážeme jen tehdy, jestliže změníme své smýšlení a začneme se na svět, na lidi kolem sebe, a vposledku i na sebe sama, dívat Kristovýma očima. A v Kristově světle pak poznáme, že to, co máme - a v ještě větší míře, to, co jsme - nemáme jen pro sebe, ale abychom tím posloužili svým bližním. Ono stále platí, a platit nepřestane, ono známé, že: člověk vlastní jen to, co dokázal darovat. Jestli svolíme, jestli dáme Ježíši k dispozici i to své málo, pak se budou dít zázraky, zázraky rozmnožení lásky, i dnes. Celý článek...

K naší činnosti potřebujeme zdánlivou nečinnost, totiž modlitbu. Modlitba není promarněný čas, je pro nás nezbytná. Je nutností pro náš duchovní život, z něhož teprve vychází naše činnost, naše práce, povolání. Potřebujeme odpočinek, potřebujeme modlitbu. (Bez odpočinku bychom byli jak tažní voli, bez modlitby jimi ovšem budeme také.) Právo na dovolenou nám zakotvuje zákon a asi bychom se o něj nenechali dobrovolně připravit. O právo a výsadu křesťanů být s Bohem v modlitbě, se připravujeme sami a mnohdy i docela rádi... ...Přeji krásnou dovolenou: aktivní odpočinek s Vašimi milovanými, nejbližšími, přáteli - a také s Ježíšem. Celý článek...

Na cesty – ať na tu životní, či krátkodobé, je třeba být připraveni a vybavení vším potřebným. Ježíši však jde o to, abychom se na to, co máme, čím jsme, a čeho jsme nabyli, na své (ve skutečnosti iluzorní) jistoty nespoléhali. Abychom se naučili ve všem se spoléhat na Boha a do jeho rukou svěřovat svůj každý den. S jistotou Božích dětí, které ví, že se o ně jejich nebeský Otec postará. Celý článek...

Ono „chlubení svou slabostí“ neznamená věšet každému před nos s hrbatou pokorou své nedostatky. Naopak, to znamená přijmout své slabosti, poděkovat za ně Bohu a snažit se změnit a zlepšit to, co se změnit dá. A co se změnit nedá, to pokorně odevzdat Bohu. Pak teprve vytvoříme volný prostor pro Boží působení, protože tím, že se s Bohem, (potažmo se sebou samými a se svým domnělým osudem) nepereme, dáváme mu prostor svou odevzdaností a může v nás působit jeho veliká moc a láska. A tak se také v nás a na nás, v naší slabosti, může projevit jeho velikost. A pak, „ačkoli jsme slabí, jsme vlastně silní.“ Celý článek...

Nevím, zda je vesmír konečný, nebo nekonečný (pan Werich to druhé tvrdil o lidské blbosti a s tím souhlasím); nevím, jaký byl a je Boží záměr s vesmírem a člověkem. Ale věřím, spolu s dnešními slovy Písma, že člověk byl stvořen k nesmrtelnosti. To však se zdá být v rozporu s naší zkušeností se smrtí. Nikdo se setkání s ní u svých blízkých nevyhnul, a nikdo se setkání s ní, ve svůj čas, osobně nevyhne. Přesto kniha Moudrosti dnes nabízí jako první větu: „Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Všechno stvořil, aby bylo; smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá. Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti …“ Celý článek...

Jestliže nás Ježíš pošle „na jezero“, nemusíme se bát. Jako dobrý pastýř nevydává své stádce, na němž mu tolik záleží, lehkomyslně do ohrožení. Navíc, on přece na loďku našeho života nastoupil s námi. Je s námi. Je uprostřed nás. A to i tehdy, když zdánlivě spí. Kdy se nám, v naší duchovní krátkozrakosti, zdá, že mu na nás nezáleží. Je stále s námi. Mnohdy dopouští i bouře. A my jsme stejně pošetilí, jako oni učedníci. Oni dělají, co se zdá nejsprávnější – všemi silami se snaží vylévat vodu z lodi – a přitom, uprostřed nich je Ježíš! Syn Boží! Ten, který má všechno – bouře na moři, stejně jako v našich duších a vztazích – pevně v rukou. Stačí tak málo. S důvěrou a bez okolků jej probudit. Obrátit se na něho s prosbou. S prosbou o pomoc, o ochranu. (Tolik modliteb důvěry a odevzdanosti se nám nabízí.) Celý článek...

Boží realitou je kvalitní úroda – lidskost, pravdivost, čestnost. Boží úroda člověka povznáší a nikoli ubíjí a degraduje. Žně pro duši a ducha – to je ono Boží království, o němž tak často hovoří Kristus. On především má právo poukazovat na životodárnou sílu semene: On sám se stal Božím semenem, které pro nás zemřelo, aby vydalo velký užitek – vždyť my všichni jsme plodem jeho života! On povzbuzuje všechny, aby se nespoléhali na svou sílu, ale sklonili se v pokoře před silou neskonale větší. Právě ti malí, pokorní, bezvýznamní, ti nejspíše dojdou Božího království. Právě ti „blahoslavení“ svoji tichostí, pláčem, chudobou, touhou po spravedlnosti, dosáhnou Božího království. Celý článek...

Jsme děti svých pozemských rodičů a jim povinováni úctou a poslušností. Ale jsme především Boží děti a Bohu, svému Otci v nebesích, svému Stvořiteli, jsme povinováni láskou, poslušností, vděčností. Čtvrté přikázání, definující vztah k rodičům je podřízeno a vázáno na prvé přikázání – přikázání víry, poslušnosti a lásky k Bohu. „Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“  A toto říká Ježíš i o nás a pro nás! Celý článek...

Moji drazí. Za chvíli, při obětování a proměňování budeme mít, stejně jako oni učedníci ve Večeřadle, účast na této Kristově oběti. I my, stejně jako oni budeme mít podíl u stolu s Kristem, a staneme se společníky Boží smlouvy. Zkusme dnes, více než kdy jindy, prožít, přijmout, uvědomit si tuto skutečnost. Berme a jezme chléb života z rukou Kristových! Je to chléb živých, chléb věčného života; vždyť Ježíš řekl: „Každý, kdo bude jíst tento chléb, nezahyne, ale bude mít život věčný.“ Celý článek...

Učení o Nejsvětější Trojici, je z nejtvrdších dogmatických oříšků, a já se rozhodně nebudu pokoušet jej nyní rozlousknout. Teologické nuance ponechám pánům teologům a začnu pěkně od země. Na té stojíme my lidé. Ač každý z nás jedinečný, přesto podstatu máme společnou. Jednou z jejích stránek je to, že navenek vidíme člověka s jeho vlastnostmi, vnějšími atributy – a k naší škodě, hodnotíme jej právě jen podle toho, co je vidět, co je navenek zjevné. Přitom to, co činí každého člověka úžasným, originálním a nepoznatelným, je právě jeho vnitřní život, to, co není navenek vidět. A právě to, co je skryto za slupkou vnějšího zjevu, který je tak ošidný, je na nás to nejdůležitější. Dnes už klasický výrok pana Exupéryho zní: „Co je nejdůležitější, je očím neviditelné.“ A právě od tohoto vnějšího, neviditelného, bych se rád dostal k tomu, který není jako my z masa a krve, který nepodléhá žádným vnějším okolnostem, ale který sám je Tvůrce všeho; existencí, která všechno řídí. K Bohu ve třech osobách. Celý článek...

Jsme milovanými Božími dětmi, které Bůh Otec natolik miluje, že nám macešsky nezametá cestičky, ale nechá nás mnohdy i klopýtat, ba i padat, na cestě životem. Nenechává nás však v žádné šlamastice samotné, ale dává nám účinnou pomoc, prostřednictvím darů Ducha sv. Jsme-li schopni a ochotni s Duchem pravdy, Duchem Utěšitelem a Přímluvcem spolupracovat, pak máme šanci prožít plodný život, protože, paradoxně, právě díky tomu, že uneseme nejednu nesnáz, a třeba i příkoří a bezpráví, uzrajeme v lidi dobrého a čistého srdce, a tím v sobě poneseme plody Ducha sv. A ty, to mi věřte, stojí za to. Celý článek...

Jen málokdo by v samém závěru svého života mohl říci tatáž slova, která napsal sv. Pavel v listu Timotejovi: „Já už totiž mám prolít v oběť svou krev; chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď už mne jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce.“ Moji milí, a teď pozor. Poslední věta tohoto úryvku zní: „A nejen mně, stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.“ (2 Timotej 4,6-8) Tedy i nám! Aleluja! Celý článek...

Apoštol Pavel, po rychlé deportaci z Jeruzaléma nyní „sedí“ už druhý rok ve vězení v Césareji. A ona nepřiměřená délka má své, zcela prozaické, vysvětlení. O tamním místodržiteli Felixovi se ví (historikům to stálo za zaznamenání), že byl bezcharakterní, lačný peněz a úplatný. (Vládl v l. 52-60). Často si Pavla vodil na výslech, rozmlouval s ním o věcech víry a očekával, že Pavel jej bude chtít podplatit. Jenomže, tady ve svých plánech narazil... Celý článek...

I takový gigant, jako sv. Pavel potřebuje slova povzbuzení, potřebuje dodat odvahu a novou sílu. Sám Pán, v jehož jménu tak věrně slouží, jej nejen povzbudí, ale vyzve k poslední cestě, která povede do Říma, centra tehdejšího světa. (Římská říše ovládala prakticky celý známý svět). Tam bude muset! vydat svědectví – svědek = martyr. Pro Pavla je to zřetelná předpověď mučednické smrti, kterou bude muset pro Pána a svědectví o něm, podstoupit. Celý článek...

Budování si fan klubů, trapné podbízení se a přehlížení nedostatků sice možná vynese pastýře na žebříčku popularity, ale stojí proti realitě pravého otcovství. Pavel byl vzorem skutečného pastýře. A také o sobě může s čistým svědomím říci to, nač by z nás měl právo asi málokdo: „Ve všem jsem vám dal příklad, jak se vlastní prací ujímat potřebných a pamatovat tím na slova Pána Ježíše, protože On řekl: „Blaženější je dávat, než dostávat.“ Celý článek...

My neznáme čas, ani okolnosti svého odchodu. Bylo by proto záhodno žít tak, abychom jednou mohli mluvit v podobném duchu jako Ježíš a Pavel - něco na způsob: „Pane, udělal jsem všechno, co jsem mohl a měl. Odevzdávám se Ti, a odevzdávám ti také ty, které jsi mi svěřil (děti, rodina, farnost …). „Všechno mé je tvé. V nich (a v životě, který jsem pro druhé žil a jak jsem ho žil,) jsem oslaven …“ Celý článek...

Dovolím si jen připomenout – přestože o tom Skutky apoštolské mlčí; z pozdějších Pavlových listů Korinťanům a Efezským vyplývá, že v Efezu Pavel ustanovil starším (presbyteroi, jinde episkopoi) – tedy představeným této církevní obce mladého (30-35 let) Timoteje. Jemu také adresuje dva listy, které jsou velmi cenným – a dodnes platným, poučením o tom, jak si má představený církevní obce, jedno zda biskup či farář, ve své svěřené obci počínat. (Nechť je mi odpuštěno, ale doporučoval bych všem svým kolegům se k těmto listům Timotejovi opakovaně vracet, a třeba podle nich i zpytovat své svědomí.) Celý článek...

Kristova závěrečná modlitba ve Večeřadle je náročným textem, který by vyžadoval prorozjímat slovo za slovem. To přesahuje možnost kázání, ale nepřesahuje naše možnosti. Doufám, že nepřecením své kompetence, když si vás dovolím vyzvat, abyste někdy, jednou, vzali do rukou text Janova evangelia a od, řekněme 14. do 17. kapitoly, si jej pomalu přečetli a promeditovali. Pravda, dá vám to hodně přemýšlení, ale stojí to za to… Celý článek...

Nejspíš znáte úsloví, které praví, že: „když dva dělají totéž, není to totéž“. Jistě, pojistky opraví každý elektrikář stejně, ale žádný malíř nenamaluje stejný obraz, žádný literát nenapíše stejnou knihu, i když námět bude společný. Koneckonců, nemusí jít jen o kumštýře, i dobrý řemeslník má svůj „rukopis“, a co teprve kazatel. Sami ostatně víte, že není kněz, jako kněz, i když káží na tytéž texty. Proč tento úvod? Protože na scénu Skutků apoštolských dnes vstupuje nová postava. Bezesporu zajímavá a významná. Žid Apollos, pocházející z Alexandrie... Celý článek...

Včera jsme slavili Nanebevstoupení Páně, tato slavnost má vlastní texty, a tak nám uniklo vyprávění o Pavlově druhé apoštolské cestě. Dovolím si jen stručně připomenout, oč včera šlo, abychom mohli pokračovat v Pavlových apoštolských šlépějích. Celý článek...

Troufám si tvrdit, že bez darů Ducha svatého bychom snad ani nemohli existovat. Duch svatý však mohl přijít teprve poté, kdy Ježíš odešel k Otci. Takže to, co se učedníkům ve chvíli Nanebevstoupení mohlo jevit jako ztráta, bylo paradoxně jejich (a naším) obdarováním. Koneckonců, lapidárně řečeno: „Když něco končí, něco nového začíná“. Skončila Kristova přítomnost na zemi a začala éra Ducha svatého. Celý článek...

Křesťanství vždy zapouštělo své kořeny u těch nejprostších, nejchudších, zdánlivě nevzdělaných. Bude to nejspíš tím, že autentické křesťanství není ani o vzdělání, ani o společenském postavení. Je o moudrosti a dobrotě srdce, o touze po pokoji, společenství a životě v lásce. K Bohu, k lidem i k sobě samým. Nepřipomíná vám to Kristovo přikázání lásky? Celý článek...

My, žel, bereme víru jako samozřejmost, nebo mnohdy i jako obtížnou povinnost - ovšem z takové víry se těžko budeme moci radovat a už vůbec nebudeme ochotni pro ni něco málo obětovat. Škoda. Připravujeme se tak o silný životní náboj: radosti, pokoje a, nebojím se to říci, i štěstí. Celý článek...

Kristus, Petr, Pavel – Židé, na nichž stojí naše víra a kultura. Je dobré si toto čas od času připomenout, zejména když jsme svědky nechutných projevů antisemitismu, a to žel i v řadách křesťanů. Vždyť jsou to „otcové“ naší víry. (Vždy znovu mne oslovují slova velkého papeže minulého století Jana Pavla II., který Židy nazýval „našimi staršími bratry ve víře“.) Celý článek...

Ježíš v evangeliích nikdy nepřikazuje, vždy zve a nabízí. Ale tady a teď, tváří smrti, svým nejbližším přikazuje: Milujte se navzájem!“ a „Zůstaňte v mé lásce!“ Je to výzva neméně zavazující a závažná, jako třeba slova při večeři při proměnění chleba a vína: „To konejte na mou památku.“ Celý článek...

Pavel ve všech těžkostech obstojí a nedá se jimi zlomit. Proč? Protože miluje Krista a je si vědom, že pouze „milostí Boží je tím, kým je.“ My v tom, kým jsme a co po nás Bůh chce, nemáme mnohdy jasno, a proto také nerozumíme Božím znamením, a tak kráčíme po nesprávných cestách. (Jen pod čarou, přiznávám se, že někdy prosím, aby mne v mé tuposti Duch sv. nakopl, a to třeba i pořádně citelně. Ač to nezní moc zbožně, mohu i vám doporučit.) Celý článek...

„Clara pacta, boni amici“ – jasná pravidla dělají dobré přátele. Pravdivost tohoto úsloví je zřejmá. Je třeba jasně vědět, jaká jsou pravidla a co se ode mne očekává, a pak mohu být v dobrých vztazích i s těmi, kteří smýšlí jinak. Právě zřetelně daná pravidla, požadavky a cíle, nás chrání před nedorozuměními a konflikty. Celý článek...

„Nenakládejte pohanům, kteří se obracejí k Bohu, žádná zbytečná břemena. Jenom jim písemně nařiďme, aby se vyvarovali všeho, co je poskvrněno modlářstvím …“ Ani obřízka, ani bezpočet příkazů a nařízení židovského Zákona. Jen jediný – a vlastně první z Desatera – vyvarovat se modlářství a všeho, co je s ním spojené, což je totéž co: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh … nebudeš mít jiné modly mimo mne. Neuděláš si žádnou modlu, ani jakékoli zpodobení … nebudeš se tomu klanět … nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha nadarmo …“ (Ex 20) Celý článek...

Ode dnešního úryvku ze Skutků apoštolů budeme svědky tzv. „Apoštolského sněmu“. Ten významně zasáhne do života prvotní církve – jednak svým závěrem, který vyloučí další spory, napětí a nedorozumění, a také tím, že pro další století církve ukáže, jak je třeba v případě různých názorů, výkladů, postojů, jednat. Celý článek...

Byli jsme svědky tzv. „První Pavlovy apoštolské cesty“, která byla nejkratší (co do vzdálenosti i co do času) a byla ve svém výsledku velmi úspěšná. Dokonce natolik, že znovu rozvíří otázku přijímání pohanů do (žido)křesťanské církve; otázku, která se ještě prohloubí spory o to, zda mají pohané přijímat obřízku, či nikoli. To bude tématem „prvního apoštolského sněmu“ v Jeruzalémě, o kterém budeme číst v následujících dnech. Celý článek...

O bezprostředních Kristových učednících toho, žel, víme příliš málo. Ale i toto „málo“ stačí k našemu povzbuzení, že pro Krista má cenu a smysl se obětovat. Dnes mu nemusíme obětovat svůj život jako mučedníci, ale jako ti, kteří v něj uvěřili, mu můžeme obětovat, svěřit svůj život, ve smyslu duchovním. Na tomto gestu víry rozhodně netratíme. Celý článek...

„Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy!“ Z čeho by nás asi usvědčil Duch svatý? Z pravdy, nebo z pokrytectví? V Kristu není nic nepravého, falešného. Jsme-li jeho, zůstáváme-li v něm, pak ani v nás nemůže být nic nepravého, falešného, obojetného. A pak, podle Kristova příslibu, nám nejen splní, oč budeme prosit (budou-li naše prosby nezištné, pokorné a upřímné), ale také: „poneseme mnoho ovoce a osvědčíme se jako jeho učedníci“. Celý článek...

Takoví jsme my lidé. Setkáme-li se s něčím nepochopitelným, či někým, kdo nás přesahuje - na jedné straně jsme udiveni, ale hned vzápětí se snažíme všechno zlehčit, snížit, ponížit … „Copak to není syn tesařův?“ Obyčejný tesař, kde by vzal moudrost rabínů? Co ze sebe vlastně dělá? Copak ho neznáme a neznáme jeho příbuzné? A výsledek? „Pohoršovali se nad ním!“ a důsledek? „Pro jejich nevěru tam neudělal mnoho zázraků.“ Celý článek...

Samo vzdělání v učení předků, znalost Zákona, by nestačila. To, co dělalo z Pavla apoštola národů, byla jeho horlivost. Jeho láska ke Kristu. Jeho sociální cítění. Jeho vnitřní pevnost. (Navzdory tělesné slabosti, kterou nám Písmo na více místech dokládá). Bezbřehá vůle a statečnost. Odhodlanost a odvaha. Pavel je bezesporu nesmírně zajímavou postavou. Celý článek...

Sv. Kateřina je mimořádná světice. V rodné Itálii je velmi uctívána, je první patronkou této země a druhou patronkou Říma. Od roku 1999 je, spolu s Brigitou Švédskou a Editou Steinovou, prohlášena za „Patronku Evropy“. František Xaver Kraus o ní napsal: „Tato žena a její život jsou jeden z největších zázraků dějin i pro toho, kdo v zázraky nevěří.“ Celý článek...

Budeme nadále naslouchat velmi poutavému (kdyby Písmo bylo literaturou pro mládež, řekl bych „dobrodružnému“) vyprávění o Pavlových apoštolských cestách. O jeho plamenných kázáních i tvrdém pronásledování. O získaných nových křesťanech, i utržených ranách... ...A mimořádné dary, které dostal, a k tomu jeho houževnatost, zapálení pro Krista a pro misijní činnost, přivedou do církve nejen nové křesťany, ale významně přispějí k rozšíření křesťanství po celé oblasti tehdejší Římské říše. Ne nadarmo je sv. Pavel nazýván apoštolem národů, a my budeme nyní, až do konce velikonoční doby, sledovat ve Skutcích apoštolských jeho apoštolské dílo. Celý článek...

Mělo by být věcí naší cti, že i my můžeme nést jméno „křesťan“; že se smíme ztotožňovat skrze svoji víru s lidmi všech národů i jazyků. Žádné uměle a násilně vytvořené společenství, ale bratrská láska, založená na stejné víře a společných hodnotách. „Jeden Bůh, jedna víra, jeden křest!“ Celý článek...

Jenom církev, v níž se můře každý cítit svobodně a uvolněně je opravdovým domovem. Domovem, kde je každému dobře, protože všem nabízí vzájemný respekt, úctu, lásku a pokoj. Protože žije „v Duchu a v pravdě“. Celý článek...

Nenechme se svést falešnými pastýři, kterým nejde o nás samé, o naši věčnost, ale jen o zisk, který z nás mají, (případně o naše volební hlasy). Vlků převlečených za pastýře je kolem dost a dost. Jak varoval Kristus své učedníky, mnozí oblékají roucho beránčí, a mnozí jsou i uprostřed nás. Pravý pastýř je jen jediný - Ježíš Kristus. Celý článek...

„My jsme uvěřili, my jsme poznali.“ Nejde jen o úkon rozumu, ale víry i osobního vztahu ke Kristu. A ten by měl mít každý křesťan. Neodcházet od Krista a od víry, když nám jednání církve, jeho kněží, biskupů apod. není po chuti, ale snažit se za vším vidět Krista; toho, který je dárcem života a kterého následovat je nejen posláním, ale především výsadou. Děkujme za ni a buďme v ní důslední. Celý článek...

Jak moc bychom v dnešní Evropě potřebovali světce takového formátu, jako byl sv. Vojtěch! Mám jen obavu, že bychom jej, stejně jako tenkrát, neposlouchali, odmítali, a možná i zabili. Konkrétní dějinné události se sice neopakují, ale lidská malost, nenávist, neschopnost proměny k lepšímu, ta je zde stále. A tak nezbývá – ale pozor, to „nezbývá“ dávám do uvozovek, než prosit: „Sv. Vojtěchu, pomoz nám odstranit naši vnitřní hluchotu a slepotu; naši slabost a tvrdost našich srdcí.“ Celý článek...

Záhadné zmizení Filipa je zajímavé, ale nemusíme ho řešit; on už svůj úkol, své poslání vykonal, a Bůh jej posílá jinam, aby, cituji: „Procházel krajem a všude v městech hlásal radostnou zvěst.“ To je posláním Filipa coby jáhna a Kristova učedníka, ale - být hlasateli Krista je posláním každého křesťana. I my jsme byli obmyti vodou křtu, naplněni Duchem svatým, i my jsme „posláni“ skrze tzv. všeobecné kněžství. Nemusíme kvůli tomu studovat biblistiku. Stačí, abychom jako křesťané žili, byli pozorní k Božímu hlasu a jeho znamením, a nebáli se svědčit, více skutky než slovy, o své víře. Celý článek...

Řekněte Bohu, jak úžasná jsou tvá díla! Žalmy byly původně písněmi, které se zpívaly při chrámových bohoslužbách, pak se přenesly i do rodinného prostředí a staly se osobní modlitbou Židů. To nám nemusí bránit v tom (berte jako duchovní radu) si někdy pro modlitbu vybrat právě text žalmu a proměnit jej v osobní modlitbu. Z těch 150 žalmů můžeme najít na každý den ten příhodný. Celý článek...

Když sv. Lukáš píše své Skutky apoštolské, chýlí se už prvé století ke konci. Lukáš zná další osudy církve, a tak své vyprávění o životě prvotní církve stylizuje - jednotlivé události zařazuje nejen do historických souvislostí, ale dává jim také podobu teologického výkladu. Proto nás možná zaujme, a to úmyslná, podobnost mezi vyprávěním o Ježíšově utrpení a utrpením Štěpána. Tuto podobnost podporují shodné výrazy, jako např.: „oni se dali do velkého křiku“, „zvolal mocným hlasem“, významná je i modlitba umírajícího a prosba za odpuštění. Jakoby chtěl Lukáš zdůraznit, že být křesťanem znamená podobat se Kristu. Následovat jej a přijímat jeho kříž. Štěpán jej přijal. A my? Celý článek...

U Štěpána je zdrojem Ježíš, Boží Syn, v něhož Štěpán uvěřil, v jehož jménu přijal křest, jemuž svěřil svůj život, a rovněž Duch svatý, jímž byl Štěpán naplněn. Navíc, jako vyvolený od apoštolů, byl povolán ke službě Bohu a lidem - diakonii. Jeho služba se nejspíš projevovala v charis, lásce - k potřebným, chudým, nemocným, ale také v hlásání Ježíše, Ukřižovaného a Vzkříšeného. Není divu, že muž tak mimořádných kvalit, byl pro druhé trnem v oku. Tak, jako bývají ti, kteří svými schopnostmi, dary, jednáním, druhé přesahují. Celý článek...

Každý pohled na kříž nám připomíná jeho rány - tuto cenu našeho vykoupení, našeho uzdravení. Každé setkání s Kristem v modlitbě, je zdrojem radosti. Každá přijatá svátost je pramenem našeho uzdravení naší duše. Každá eucharistie je naší posilou. „On přišel, abychom měli život a měli ho v plnosti.“ Celý článek...

Prvotní církev byla vždy v církvi pokládána za jakýsi vzor (žel nedosažitelný) společného života v pravdě a lásce, ve svornosti a jednotě. My víme ze Skutků apoštolských, že oni sami nedokázali tento vysoký standard udržet, ale volba prvních jáhnů je brilantní ukázkou, jak řešit nedorozumění a spory. V lásce, jednotě a za účasti všech. V tom je příklad prvotní církve stále aktuální a inspirativní. Celý článek...

Život církve (nejen té prvotní) je pestrý a stále se vyvíjí. Boží zákon a dogmata jsou neměnná, ale život prochází neustálým vývojem. Také každý z nás je jiný, jiné jsou naše životní podmínky. Prvotní církev nám však, se svou snahou o jednotu a spravedlivé a pravdivé vztahy, může být příkladem a inspirací. Celý článek...

Je v silách jakékoli vnější moci zakazovat svobodu smýšlení? Může někdo někomu přikazovat, co smí a nesmí říkat? Odpověď apoštolů je jasná: „Více je třeba poslouchat Boha, než lidi.“ Ano, žádní lidští bohové, byť se povýší sebevíc, byť si přivlastňují vládu nad kdečím a kdekým, nemají právo ani moc udusit Pravdu a překřičet Boha. Pravdu nelze umlčet, právo nelze spoutat do nespravedlivých paragrafů. Výsledek je vždycky stejný, potoky krve nevinných a děsivý strach mocných. Fiasko a pád těch, kteří hlásají svojí vládu, svoji pravdu a chtějí se povýšit nad Boha. Celý článek...

V nočním, utajeném rozhovoru s významným farizeem a členem velerady Nikodémem, zazní z Kristových úst ono: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Velerada bude i napříště vynášet své bezzubé soudy nad apoštoly, nechá je zbičovat, zavírat do žaláře, ale odsouzena bude ve skutečnosti ona sama. Protože neuvěřila v Božího Syna. Podle slov, která říká Ježíš Nikodémovi: „Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“ Celý článek...

Posláním prvotní (stejně jako dnešní) církve není hromadění majetku, ale s jeho pomocí vytvářet vhodné zázemí k hlásání evangelia a k naplňování onoho prvého přikázání - přikázání lásky. Ať má jakoukoli formu: v misiích; v církevním školství a zdravotnictví; v charitě i v onom anonymním společenství vzájemné pozornosti a lásky v našich farnostech a rodinách. Církev musí být bohatá nikoli materiálně, ale duchovně. Bohatá tím, že se rozdává, že se podílí na nejrůznějších sociálních a duchovních aktivitách. Celý článek...

Mám za to, že se nám dnes dostalo nejen poučení, jak vypadala modlitba prvních křesťanů, ale rovněž, jak by měla vypadat i naše modlitba. My kolikrát zaměňujeme modlitbu za výčet svých potřeb, zásluh a plánů. Namísto Krista, stavíme do středu pozornosti sebe sama, a očekáváme, že se Kristus bude přizpůsobovat nám a naší vůli. První křesťané byli ve škole modlitby mnohem dále, než my. Neprosí za sebe, ale za úspěch Kristova díla. A právě proto jsou také vyslyšeni. Celý článek...

„Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Toto blahoslavenství, stejně jako pozdravení pokoje, můžeme vztáhnout také na sebe, pokud uvěříme ve slova a skutky Ježíše zaznamenané v evangeliích a v jeho přítomnost ve svátostech, zejména ve svátosti jeho proměněného těla a krve - ve svátosti eucharistie. Celý článek...

Pravda zůstává pravdou a lež lží, bez ohledu na to, kdo ji říká. Krádež je krádeží, podvod podvodem, ať se maskuje kdovíjakým postavením a argumenty. Petrova řeč před veleradou je i pro nás pozvánkou k otevřenému a odvážnému postoji. Ke svědectví, které se sice nesnaží nikomu nic vnucovat, ale nemůže mlčet o tom, co je v našem životě nejdůležitější. A ještě poznámka pod čarou. Probíhá sčítání lidu. Poznámka o tom, že uvádět náboženské vyznání není povinné, je zavádějící vějičkou. Pro křesťana je to nejen věc cti, ale i svědomí! Mějme na paměti, že čím více lidí se bude hlásit ke křesťanství, tím více s námi musí ti, „kteří nás nemusí“, počítat a brát vážně. Celý článek...

Snažme se, aby nám modlitba nezevšedněla, aby se duchovní život nestal zaběhlou rutinou, kdy už si ani neuvědomujeme, koho a proč oslovujeme. Čas od času si připomeňme modlitbu: „Jen zevšednět mi nedej, Pane“, a snažme se, aby na našem životě bylo čitelné, že naše naděje je v Ježíši, a víra ve Vzkříšeného Krista, je motivem našeho života. Zkrátka, aby na nás bylo poznat, v koho a komu jsme uvěřili a svěřili svůj život, svou spásu, svou naději. Celý článek...

Kdyby byl Petr zůstal tím starým Petrem, nepochybuji o tom, že by tuto situaci nezvládl. Bylo tak snadné a lákavé říci - to já jsem ho uzdravil! Zde mluví Petr - křesťan, který ví, že všechno, co činí, dělá jen a jen mocí Kristovou... ...Toto je jiný Petr. Ten, který hlásá Krista a ne sebe. (Jak tomu má ostatně u Kristových hlasatelů být.) Použije onoho chromého jako přesvědčivý důkaz moci, kterou má každý, kdo uvěří v Krista. Dá posluchačům důkladnou lekci víry v Ježíše Krista a zakončí výzvou k obrácení. Celý článek...

BOŽÍ SLOVO a EUCHARISTIE jsou v samém středu společenství putující církve. A kam, že to všichni spolu s Kristem spějeme? Přece domů! Do domu Otcova! Žádný útěk od církve, od Krista, od svátostí kamsi do Emauz, nás nezachrání, naopak. Kristus je tam, kde jsou bratři pohromadě, spojeni poutem jedné víry a vzájemného bratrství. Nezapomeňte prosím nikdy na to, že naší CESTOU, naším ŽIVOTEM je KRISTUS. Celý článek...

„A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí!“ To je, panečku, evangelizace! To kdybychom my, dnešní kněží uměli! To svědčí o síle Božího ducha a slova. Vždyť jenom lidskými silami a pouhou lidskou vůlí by nikdy apoštolové nemohli být tak úspěšní. Ono stále platí, že pouze, budou-li Kristovi hlasatelé autentičtí a pravdiví, budou lidé ochotni jejich hlasu naslouchat a je následovat. (Pokud budou hlásat sami sebe a hledat ve svém poslání jen společenské a materiální výhody, budou nevěrohodní a nikoho nestrhnou k následování. Pouze v upřímnosti, pokoře opravdovosti života a v lásce k lidem, je klíč k účinné evangelizaci.) Celý článek...

Budeme-li stavět na víře v sebe, v majetek, v moc a slávu, budeme stavět na písku a náš život ztratí smysl. Významný český fyzik a astronom, Dr. Jiří Mrázek, řekl jednou krásnou větu: „Nepověsíme-li svůj život na Krista, můžeme jej pověsit na hřebík!“ K tomu se nedá nic dodat. Jen na Kristu, na víře a na lásce můžeme postavit svůj život. Na ničem jiném. A není to málo. Celý článek...

Nebojme se tedy otočit zády k bezvěreckému pokrytectví, hédonismu a sobectví, a jako křesťané, jako potomci apoštolů, s radostí vyznávejme: „Pán vpravdě z mrtvých vstal!“ To je úžasná skutečnost onoho velikonočního rána, prvého po sobotě, kdy hrob, místo smrti a temnot, je prázdný, a všem zazářilo nové světlo. Nejen slunečního rozbřesku, ale Světlo Kristovo, které nelze ničím zastínit, zpochybnit, popřít. Celý článek...

Velikonoce jsou nejen svátky jara – a jaro symbolizuje nové stvoření, ale pro nás křesťany jsou to svátky světla, Kristova světla, které vychází z temnoty hrobu a stává se světlem, jak často slýcháme, na konci tunelu. Zdravotníci a politici si pod oním světlem na konci tunelu představují ukončení epidemie; my, křesťané v tomto světle spatřujeme samého Krista, který je pro nás světlem naděje, že se po sebetmavší noci se rozbřeskne den; stejně jako se po sebetěžším a bolestnějším životě, objeví světlo, převádějící nás do Božího království. Celý článek...

Ježíš se pro nás na kříži cele obětoval. Takové oběti je schopen jen Bůh – Boží Syn. Ale i naše malé oběti – času, pozornosti, trpělivosti, tolerance, shovívavosti, ohleduplnosti atd. mohou mít pro ty druhé velkou cenu. Chopme se této příležitosti být obdarováním pro druhé. Celý článek...

Každá opravdová láska je spojená s obětí; každá opravdová láska se vydává, obětuje, stravuje. Toto velkodušné Boží darování si připomínáme při každé mešní oběti, ale zvláště dnes, kdy si slavíme její ustanovení. Den, kdy vzal Ježíš do svých rukou chléb a víno a navěky zpřítomnil svou smrt na kříži za nás, hříšníky. Spolu s Kristem se spoluobětuje každý kněz při proměňování; spolu s Kristem se i my při každém sv. přijímání stáváme sami „obětí Bohu milou a příjemnou“. Nikdy nebudeme moci dát Bohu tolik, kolik dává On nám. Ale vždycky můžeme a máme říkat: „Pane, tady jsem a chci dělat všechno, co chceš Ty.“ Celý článek...

Kéž bychom velikonoční dobu, navzdory všem vnějším omezením, prožili v radosti. V pokoji. (V tom, který svět nemůže dát – „Pokoj vám zanechávám; ne ten, jaký dává svět, dávám já vám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“- Jan 14,27) Celý článek...

Ve výzvě opětovného shromáždění a návratu Hospodinova lidu nacházíme jednak dobovou výzvu k návratu zbytků Izraele zpět do Jeruzaléma z babylónského zajetí. (Právě v této době babylónského exilu vzniká tento text.) Ale – protože jde o Hospodinova služebníka, v němž je už dopředu předpovídán Syn Boží, návrat Izraele má rovněž nadčasový rozměr, který zahrnuje nejen vyvolený lid, ale i všechny ty, kteří v Hospodina v budoucnu (až do konce věků) uvěří. Pro ně bude (a je) Boží Syn světlem – „Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“ Celý článek...

Tato blíže neurčená Marie prokázala Ježíši velkou lásku. Její nard měl velikou hodnotu, jak se dozvídáme z Jidášovy sobecké poznámky. Láska se však neměří penězi, ale srdcem. Jidáš hledí jen na peníze, Marie s láskou líbá Kristovy nohy a Ježíš, ten vidí Mariino srdce, plné vroucí lásky. Vidí i do našich srdcí – kéž by v nich také našel lásku. Celý článek...

Už není třeba starozákonních obětí. Mezi námi je živý Bůh, který se za nás, jako „oběť čistá a neposkvrněná“, jako „Beránek Boží“ obětoval. Mezi námi a uprostřed nás je „svatostánek živého Boha“. Ten, který na úsvitu třetího dne přijde, aby nám sdělil své: „Nebojte se!“ a „Pokoj vám!“ Celý článek...

My se časově nacházíme v závěru postní doby, zítřkem otevřeme poslední – Svatý týden. A tak nás nepřekvapí, že v evangeliu už spřádá Velerada svůj nejostudnější intriku proti tomu, kterého paradoxně na jedné straně tak toužebně vyhlíží a očekávají; a na druhé tak bytostně nenávidí. Biblicky řečeno – tito „odborníci“ na slova Zákona „nepoznali čas navštívení“... ...Obyvatelé Jeruzaléma mu připraví přivítání jako králi a Spasiteli. Budou, k velké nelibosti Velerady a farizeů, volat své „Hosana Synu Davidovu!“ To si připomeneme už zítra, až si před pašijemi, touto zprávou o utrpení Božího Syna, budeme naslouchat o jeho slavném vjezdu do Jeruzaléma, kde bude jásajícím lidem rozpoznám jako ten, „který přichází z výsosti“. Celý článek...

Ježíšova síla, jeho vnitřní krása a moc nepochází pouze ze slov, která nelze popřít a vyvrátit. Především spočívá ve skutcích. Skutcích lásky. A pro ty jej mocní nenávidí a bezmocní milují a následují. Kéž bychom nezůstávali jen u slov - tak snadno, a tak příliš, se mluví. Ale raději dokazujme svá slova, svoji víru a pevnost svých postojů, skutky. Nejlépe skutky lásky. Celý článek...

Anděl splnil svůj úkol a odchází. Bůh však bude s Marií neustále. Nejen do chvíle, kdy se: „Slovo stane tělem“, ale i do jeho posledního slova: „Do tvých rukou Pane, svěřuji svého ducha.“ Toho ducha, který na Marii sestoupil. Toho Ducha, který sestoupí na apoštoly a zahájí tak dějiny církve. A tím i naše osobní dějiny. Celý článek...

Bůh nezklamal (a nezklame) ty, kdo v něho věří. Kdo pro svoji víru jdou i za hranice bezpečného, jistého, nenáročného. „Bůh dává pomoc všem, kdo se k němu utíkají, kdo ctí jeho jméno …“ Tolikrát slyšeli tito tři toto ujištění, ale slyšet a číst slova Zákona, a stát před hrozbou jisté a kruté smrti, v tom je rozdíl. Velmi obdivuji tento postoj tří mládenců. Nevím, zda bych byl já, či kdokoli jiný, takového schopen. Jsme děti své doby. Vychovaní v socialismu, kde slovo, závazek, slib nic neznamenaly a kde lež a podvod byly povýšeny na normu. Kde bylo běžné žít v přetvářce: „jinak uvnitř, jinak navenek“. Kde veřejně kolaborovali i kněží, ať v tzv. „mírovém hnutí“, v „Pacem in terris“ či rovnou jako agenti StB... Celý článek...

...Slyšet a uvěřit tomu, co Ježíš říká, by znamenalo změnit své smýšlení, své postoje a uznat, že nemají pravdu. Toho nejsou pyšní lidé schopni – a oni jsou pyšní. Na své postavení, na své vzdělání. A tak jsou už dopředu odsouzeni, zatímco ti obyčejní, bezvýznamní kolem, ti: „v něho uvěřili.“ (Kladu si otázku – a dovolám si ji položit i vám – být uprostřed Kristových posluchačů, na čí stranu bychom se přiklonili? Těch zatvrzelých ve své pravdě, nebo těch, kteří uvěřili …? Nevím, jak bych se zachoval „tenkrát“. Ale vím, že dnes bych volil život – víru.) Celý článek...

Bůh nám skrze Kristův kříž nabízí odpuštění. V Novém zákoně není hřích trestán smrtí, ale léčen láskou a milosrdenstvím. Ježíš dává průchod Boží lásce a odpuštění. Buďme šťastni, že žijeme v novozákonní době a tím máme kdykoli na dosah, v každé svátosti smíření, Boží odpuštění. Celý článek...

K Boží oslavě (na rozdíl od povrchní světské slávy) je zapotřebí nesmírné důvěry ve věrnost Otce; odvahy k tomu, nechat se zmařit, zemřít jako zrno vložené do země; a ducha služebníka, ochotného Boha následovat. (To má přeci logiku, mohu následovat jen toho, komu důvěřuji; mohu se obětovat jen pro toho, koho miluji; mohu ztratit, jen když vím, že ztráta je v posledním důsledku vždy ziskem; a smrt, že nemá poslední slovo, ale je cestou k životu.) Toto už je vyšší Kristova škola... Celý článek...

... Letos opět se u našich kostelů nerozhoří plamen, ten, který dává zazářit velikonoční svíci, která je a bude do konce věků obrazem Světla Kristova. Kéž toto světlo Kristovo v nás neuhasí žádná lež, pomluva, pochybnosti a nevěra. Kéž i my máme odvahu Nikodémovu, stanout se svou vírou v Krista třeba i proti všem. (I když navenek sami, Ježíš nás nikdy neopustí a bude s námi. Jedině s ním můžeme mít sílu postavit se proti přesile mocných a přece zvítězit v nezpochybnitelné a neumlčitelné osamělosti Kristovy pravdy.) Celý článek...

Svatý Josef je patronem mnoha profesí, cechů, států i měst, ale je především patronem rodin, dětí, manželů. Pomocníkem v zoufalých situacích a průvodcem v naší poslední hodince. Na jeho bedra se za jeho života sneslo nemálo břemen, ale on je se ctí nesl a unesl. Oč více unese nyní, když je v nejbližší blízkosti Boží, svého adoptivního syna i Matky Boží. Nabízí nám krom vzoru, obrazu otcovství a mužství také svou pomoc. Bylo by projevem naší pošetilosti a pýchy, kdybychom se k němu s důvěrou neobraceli. Tím spíše, že je mu zasvěcen letošní rok. Celý článek...

I když jsou tato Kristova slova určena jeho tehdejším posluchačům, jsou tak trochu určena i nám, křesťanům. My sice věříme v Božství jediného Syna; my víme, že celé Písmo je vlastně o Ježíši, ale přesto i my pochybujeme. Nikoli v rovině teologické, ale lidské. Pochybujeme o vyslyšení svých modliteb, pochybujeme o tom, že všechno v našem životě má svůj smysl a že jej řídí Bůh; pochybujeme o vítězství pravdy, o lásce a odpuštění - a stejně jako Izraelité v prvém čtení, se od Boha přečasto utíkáme k falešným bůžkům. Také proto se Kristus musí u Boha ustavičně i za nás přimlouvat. Celý článek...

„Otče, ne má, ale Tvá vůle se staň“, návod, abychom i my ve svém životě hledali především vůli svého Otce a snažili se ji naplňovat. Vždyť podle toho, jaké bude naše nefalšované, upřímné snažení, jaké budou naše skutky lásky, tolerance, velkorysosti a milosrdenství, dopadne i náš osobní soud před Kristovou tváří. Celý článek...

Zdraví duše vyžaduje víru a tak mne napadá: není naše nechuť k uzdravení, projevem naší malé víry? Naší nedůvěry v uzdravující moc Kristova slova? Každému z nás Kristus jakoby říká: „Vstaň a choď!“ Ale máme doopravdy vůli slyšet? - a hlavně se zvednout a vstát? – vzít své lehátko, obraz našich jistot, a jít? Kam? Ke světlu! Ke Kristu! Celý článek...

Nebojme se svěřit Ježíši svůj život, své touhy, naděje; svá zranění, pochybnosti, ano, i své hříchy! On nás chce, a také On jediný nás může uzdravit; jen On nás může dovést k životu věčnému v jeho království, v tomto „nebeském Jeruzalému“ a našem domově, kam jsme všichni pozváni. Celý článek...

Nikodém je zdánlivě bezvýznamná biblická postava, najdeme jej pouze u sv. Jana. A přece – i přesto málo, co o něm víme, by nám mohl být příkladem. Svoji touhou po poznání, svoji otevřeností. Ochotou povznést se nad „všeobecné mínění“ i nenávist Velerady, ač je její součástí. A také, svoji odvahou a štědrostí – on bude tím, který poruší pravidla nadcházejícího sabatu a přinese na Golgotu až 100 liber (množství víc než dostačující – 38 kg!) směsi myrhy a aloe, k pomazání Ježíšova těla. (Jan 19,39) Tím se právem zařadí mezi Ježíšovy učedníky, kteří, ač zprvu také plni strachu, se posléze stali těmi, kteří se ke Kristu – a to i za cenu pronásledování – odvážně přihlásili. A co brání nám být v tomto ohledu Kristovými učedníky? Tím spíše, že nám žádné pronásledování nehrozí. Celý článek...

Ježíš odhalí farizeům, ale i nám, pravou tvář Boží spravedlnosti. Ne spravedlnost podle vnějších zásluh, ale podle srdce! Spravedlnost Boží lásky. Lásky, která miluje a přijímá hříšníky, která jim odpouští, když jsou ochotni přiznat si svou hříšnost, svou slabost. A také spravedlnost Božího hněvu, který odsuzuje všechny ty pyšné, bezchybné, nafoukané a navenek dokonalé, kteří dělají třeba i nemalé dobré zbožné skutky; ti kdo se modlí, ale ne z lásky k Bohu, ale z lásky k sobě. A hlavně: „aby to všichni viděli…!“ To je to, co nazýváme farizejstvím: zbožnost jen na oko; dobré skutky bez lásky a oběti pro druhé; spravedlnost bez milosrdenství; pýcha a povyšování se nad druhé... ... Hříšník bude ospravedlněn, pyšný ospravedlněn nebude. Ten, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen! Celý článek...

Pro povzbuzení vám tedy ještě jednou zopakuji, co říká prorok Ozeáš svým krajanům, odpadlým od víry svých Otců: „Přímé jsou Hospodinovy cesty, spravedliví po nich kráčejí…“ a také větu určenou všem, kdo hledají - a kdo hledá, ten najde: „Nejsi daleko od Božího království.“ Kéž bychom svým životem, svým jednáním a vírou, mohli tuto Kristovu větu vztáhnout i na sebe. Celý článek...

Bůh naší tvrdohlavostí, paličatostí a pýchou určitě trpí. On ale ctí naši svobodnou vůli. A to je nejvyšší projev lásky - dát druhému svobodu. A Bůh nám ji dal. Jak jsme s tímto Božím darem svobody naložili my, to je jiná otázka – a také odpověď na otázku, kterou často slýchám, a to i od věřících: „jak Bůh může dopustit všechno to zlo, násilí, války a bolest kolem nás?“ Tohle je špatně položená otázka. Lépe by bylo ptát se: „proč to dopustí lidé?“, vždyť Bůh není zdrojem zla, tím je právě to, že si chodíme po svých cestách bez Boha, že si chceme řídit svůj život sami. Že jsme svou vůli povýšili nad vůli Boží. Pak ale všechno to zlo kolem nás není ničím jiným, než důsledkem tohoto našeho pošetilého jednání. Celý článek...

Namísto právního kodexu, který vymezuje přesné hranice našeho jednání a je dílem Boha – Zákonodárce; přetváří Ježíš Zákon v Chartu lásky, která nám dává svobodu a je dílem Boha - Otce. Ježíš vrátí Mojžíšskému zákonu jeho původní smysl a náplň – a tím je láska. Láska Boha Otce – nikoli nekompromisního Boha – Zákonodárce. Boha, který touží po naší lásce, po dodržování přikázání (dnes kupř. Desatera) a to ne z povinnosti či ze strachu, ale z lásky. Celý článek...

Moji milovaní - nestačí se jenom dnes a denně modlit (tedy, doufejme, že modlit a ne jen bezmyšlenkovitě odhrkávat) v Otčenáši: „a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům…“, je třeba jim opravdu odpouštět! A to tak, že vždy, za všech okolností a všechno! Celý článek...

Lásku, uzdravení, milosrdenství, zázraky - nic z toho si nemůžeme vynutit. A na nic, na žádný Boží zásah, pomoc, intervenci, nemáme automaticky nárok. To vše je Božím darem, tady nám nepomůže žádná protekce. Přece si však můžeme mnohé Boží dary vyprosit. Avšak - pouze tehdy, budeme-li prosit pokorně a s důvěrou; a také, nebudeme-li Bohu vnucovat své představy, svá řešení, ale budeme-li otevření pro jeho, vždy naprosto jedinečný a originální vstup do našeho života. Celý článek...

Připravme se na Kristovo vzkříšení. I letos bude nejspíš bez obřadů, bez kostelů a vší vnější slávy. Ale v srdci, můžeme prožívat tuto největší událost. Aby však v něm mohlo zaznít jásavé aleluja, je třeba jej napřed vyčistit od vší špíny, mamonu, hříchů a nepravostí - podobně jako ono chrámové nádvoří. Celý článek...

Smyslem tohoto Ježíšova podobenství je nastavit všem těm rádobyspravedlivým a povýšeným starším synům zrcadlo, a všem, hříšníkům, celníkům, všemu příštímu pokolení, ukázat na lásku nebeského Otce. Na jeho bezpodmínečné odpuštění, na to, jak nás přijímá: v hadrech svých útěků od Boha; a ve špíně našich hříchů; v rozpoznané lítosti, která nás vrhá do jeho otevřené náruče. Celý článek...

My však, jako křesťané, máme druhým z jejich potíží, nesnází, obrazně řečeno, z jejich jam, propastí a prázdných cisteren, pomáhat ven. Přejít okolo bližního, který se topí v těžkostech s tím, že „je to jeho problém“ je rovněž hříchem, stejně jako jej do propasti, do jámy, do jeho maléru, cíleně a zaviněně svrhnout. Celý článek...

Kristus v blahoslavenstvích říká: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je nebeské království…“ Vstupenkou do náručí Boží tedy může být naše chudoba ducha. Ta vůbec nevylučuje bohatství a majetek, (není hříchem vlastnit ale hříchem je se na majetek vázat, nechat se jím zotročit). Avšak, náš majetek, naše postavení a schopnosti, nám musí sloužit pouze jako prostředek a nikoli jako cíl. Protože našim cílem je přece naše věčnost, spása našich duší. A Boží království. Celý článek...

My si dnes, stejně jako Kristovi učedníci tenkrát, představujeme slávu a Boží odměnu jinak. A tak i nám, stejně jako jim, sděluje Ježíš následující slova: „Kdo chce být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“ Celý článek...

„Káží vodu, ale pijí víno“. Tak mluvíme o těch, kteří jsou neupřímní, jejichž slova jsou v rozporu s jejich skutky. A právě těm jsou určena závěrečná Kristova slova: „Kdo se povyšuje, bude ponížen!“ To není dobrá perspektiva. Kéž bychom raději stáli na druhé straně, na straně těch bezvýznamných a přece vnitřně pravdivých, o kterých Ježíš říká: „Kdo se ponižuje, bude povýšen!“ Celý článek...

Při těch slovech by nás opět mělo zamrazit - „být tak milosrdní“ - tak milého, srdečného, otevřeného a chápajícího srdce k druhým, jako je srdce Hospodinovo k nám! A aby posluchači, a také my, lépe pochopili, jak to Ježíš doopravdy myslel, přidává příklady onoho milosrdenství: „Nesuďte, nezavrhujte, neodsuzujte“ - ale také nepomlouvejte, nehaňte; dále: „odpouštějte, buďte štědří a rozdávejte vrchovatou měrou…“ - a to nejenom, když jde o statky hmotné… A tak bychom mohli pokračovat dále. My vlastně dobře víme, co máme činit. Ale, ruku na srdce, děláme to? Celý článek...

Duchovní život je životem proměny. Starý člověk v nás se má znovu a stále proměňovat v člověka nového. K tomu nám Pán dává neustále příležitost. Je však třeba být jako Abrahám - vydat se do neznáma, mnohdy proti vší logice. Bůh před nás staví náročné úkoly, to je pravda. Ale právě díky jim rosteme - ve víře, v lásce. A také, jak věřím, zrajeme ke svému definitivnímu proměnění. Celý článek...

Pokusme se ve svých myšlenkách, postojích a názorech hledat na každém člověku především to, co je dobré. Docela jistě na každém, byť navenek sebehorším nebo sebezaujatějším, něco dobrého najdeme. A současně přimhuřme oči nad vším, co nám na kom vadí - vždyť beztak nikdy nepochopíme, proč je takovým, jaký je. Když se o to budeme vytrvale snažit, časem zjistíme, že se v nás láme odpor a místo něho se začíná vytvářet sympatie. Celý článek...

Bůh není necitlivý dráb či potměšilý strážník, který by číhal na každé naše provinění, aby nás mohl trestat, právě naopak. Je to milosrdný Otec, který má radost z každého našeho dobrého krůčku a jeho otevřená náruč je stále připravena nás zachytit, pevně uchopit a hlavně všechno odpustit. Je to opravdu jen na nás. Buď dobro, nebo zlo. Buď láska, nebo zatracení. Volba je na nás. A my máme svobodu se rozhodnout. Volme Boha, lásku, život. Celý článek...

Často se sice modlíme - upřímně, takříkajíc „celým srdcem“, ale ve skutečnosti, jakoby nevěříme, že Bůh naše prosby vyslyší. Přiznejme si, že „tohle je náš problém…“ Až vás přepadnou pochybnosti o Božím vyslyšení a o své slabosti, až se budete cítit osamoceni a bez naděje, vzpomeňte si na Ester. A také na slova dnešního evangelia. Stále platí, a platit nepřestane, že: „každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ Celý článek...

Důležitý je postoj Ninivanů - to je to, co ´dává Ježíš svým posluchačům jako znamení: oni, (jak by asi jednala většina obyvatel v podobné situaci), neodpraví a násilně neumlčí toho nepohodlného cizince, který jim vyhrožuje jménem cizího Boha. Boha, kterého neznají a který není jejich Bohem. Oni nejenže uvěří tomuto Bohu, ale oni dokonce vyvodí z jeho slov, tlumočenými Jonášem, důsledky a začnou se velmi tvrdě postit. Dokonce i král vstane ze svého trůnu, sundá svršky, které jsou znamením jeho hodnosti, a v žínici si kecne do popela, stejně jako jeho poslední poddaný. Právě to, že ninivští nejenom uvěřili, ale že se skutečně obrátili, a začali se důsledně postit a kát - a to pro naději, že ten cizí Bůh vezme v úvahu změnu jejich smýšlení a chování, vedlo k tomu, že Bůh se nad nimi smiloval. Celý článek...

Prosím, vezměte si k srdci nejen slova prvého čtení o síle Božího slova, ale zejména slova Otčenáše o nezbytnosti odpuštěním, aby i nám mohlo být odpuštěno. Kéž nejsme pro druhé nepřípustnou skálou, která odráží slunce Kristovy lásky a nechává marnotratně po sobě stékat vodu života, ale buďme jak kyprá, úrodná zem, která čeká na Boží vláhu, aby jí mohla pojmout, nasát, a tak nechat v sobě vyklíčit, ze zemřelých semen vlastní sebestřednosti, nesmířlivosti a zahořklosti, novou a hojnou úrodu. Úrodu, jejímiž plody je odpuštění, láska a milosrdenství. Celý článek...

Dnes slavíme primát římského papeže. Prvního muže v celé církvi. A připomínáme si to pomocí trůnu, z něhož papež hlásá evangelium, učí a káže, řídí a spravuje celosvětovou církev. Nejde tedy o svátek, byť sebehonosnější židle, ale o svátek tohoto úřadu. Jeho smysluplnost osvědčuje již dlouhá tradice - v římské církvi se slaví nepřetržitě již od 4. století. Vzpomeňme proto při dnešní mši sv. také na toho, který nese přetěžké břímě pastýře dnešní církve - na papeže Františka. Celý článek...

K tomu, k čemu vyzývá Ježíš po návratu z pouště - k naplnění jeho prvního veřejného apelu: „Obraťte se a věřte evangeliu!“ To je program postní doby pro každého z nás: obrácení - utvrzení se ve víře, v závislosti na Bohu a v lásce k němu. V prohloubení svého duchovního života a v odhodlání následovat Krista, byť se to neobejde bez kříže. Ve změně smýšlení, v ochotě se pro Krista a pro druhé obětovat, leccos si odřeknout. Zbavit se předsudků a zbytečného balastu, který nás svazuje. Nebo ještě jinak - stát se svobodnými a zralými lidmi. Jedině tak můžeme být otevřenými pro Boha a pro druhé. Celý článek...

„POJĎ ZA MNOU!“ - toto slovo zaznívá pro nás všechny, pro každého v jeho životní situaci a stavu. Cesta následování má vždy postní charakter, musí mít, vždyť na konci je naše osobní vzkříšení, nový člověk, který, také skrze půst, může dojít k Bohu, do Božího království. A tam jsme pozváni přece všichni! Celý článek...

Budeme-li upřímní, čestní a spravedliví, budou-li naše vnitřní postoje a myšlenky odpovídat našim skutkům, pak můžeme počítat s Boží pomocí ve všech situacích a okamžicích našeho života. Bůh se stane naším společníkem a ochráncem. A to není zrovna málo. Celý článek...

I dnes se nás - vás, i mne, Ježíš ptá: „Za koho mne pokládáš ty?“ Pokud mu odpovíme, že za Krista, Pomazaného Syna Božího, pak nám nejprve uznale poklepe na rameno, jakože jsme na to kápli, ale pak nám na ta samá ramena naloží náš osobní kříž. Prosím, nebojte se ho přijmout! Je nám ušit na míru a je přesně tak těžký, abychom jej unesli. A čím více jej budeme poznávat a přijímat, tím více nám bude připadat lehčí a život s ním, paradoxně, krásnější. Celý článek...

Postní doba je velkorysou nabídkou, která nám dává prostor ke zkvalitnění duchovního života a vztahů - s Bohem, s druhými i se sebou samými. Využívejme prostředky, které nám dává a jako inspiraci použijme dnešní texty: proroka Joela, který nás vyzývá: „Obraťte se ke mně celým svým srdcem v postu, nářku a pláči. Roztrhněte svá srdce, ne pouze šaty“, a evangelistu Matouše, který nám klade na srdce, abychom byli ve svém jednání a smýšlení upřímní a nedělali nic jen pro vnější efekt a jako zbožné divadlo pro druhé. Abychom se bránili pokrytectví a usilovali o tu jedinou odměnu, která má trvalou hodnotu - o odměnu Otce v nebesích. Toho Otce, který „všechno vidí a odplatí“. Celý článek...

I my se plavíme ve svém životě po mnohdy po značně rozbouřených vodách - ale plavíme se přece na lodi církve - jejímž předobrazem je archa Noemova, a máme k jídlu vedle chleba pozemského, chléb těla Kristova! Kolikrát ve svých modlitbách prosíme Pána o nejrůznější věci, nic proti tomu, ale nejprve bychom měli prosit o jediné: „Pane, dej nám čisté srdce a pevnou víru, naději a lásku. Veď naše kroky po svých cestách a nám dej dar poslušnosti a vytrvalosti, Tě na nich následovat.“ Celý článek...

Kain nebyl Hospodinem „odepsán“, byl sice upřednostněn Ábel - nakonec možná právě pro svou skromnost a smířlivou povahu, zatímco Kain je povzbuzen k nápravě (první výzva k obrácení), ke změně smýšlení o Hospodinu, o bratru i o sobě a je také vyzván k trpělivosti. Jenomže – hněv, zlost, zloba jsou špatní rádci, kteří zatemňují rozum. A tak dojde k první bratrovraždě v dějinách... Celý článek...

... Malomocný se Ježíši „odmění“ tím, že mu brání v jeho činnosti a kolika jiným, stejně postiženým jako on, nepřímo zabrání být Ježíšem uzdraveni. Z tohoto příkladu neposlušnosti můžeme vidět, jaké jsou její důsledky. Nadto nepostihnou provinivšího se malomocného, ale i Ježíše. (Neposlušnost, svéhlavost, nezodpovědnost, sobectví, s sebou vždy přináší také izolaci – od bližních – ať se jim uzavírá hříšník sám svou sebestředností, nebo se jich straní ti druzí pro jejich nesnesitelnou povahu a jednání.) Naštěstí Ježíšova osamělost nezůstane utajena: „přesto k němu chodili lidé odevšad.“ Kdo hledá, touží, doufá, ten si cestu k Ježíši vždycky najde. Tenkrát na kamenité poušti, stejně jako dnes, ve vyprahlosti současnosti lidí s kamennými srdci. Celý článek...

Komu nasloucháme? Jestliže Bohu, nemusíme se bát, i když každý z nás nepochybně nejednou okusil z ovoce zakázaného. Jestli ďáblu v jeho podbízivém vnucování a lži, pak jsme sami překročili hranice ráje. Bůh nám však nezlořečí, Bůh nás nezatracuje. Ne pro sebe, ale pro nás samé se nás stále znovu ptá: „Kde jsi?“ Celý článek...

Se lží NELZE vést dialog! I když bude sebelákavější. Je to vlastně stejný princip, na jakém stojí reklama. Čím větší šunt a zmetek, tím větší vychvalování. Reklama má za úkol vnutit nám něco, co nechceme a nepotřebujeme. Vzbudit v nás touhu a žádost po něčem, co je nám k ničemu. A ďábel? Ďábel pracuje stejnou metodou! Jen nás podlehnutí jeho propagandě, jeho lákadlům a nabídkám přijde dráž než nějaká výhodná koupě, která je nám k ničemu. Ve hře není ani zboží, ani peníze. Nic pomíjivého. Ve hře je naše duše! Naše věčnost! Celý článek...

Kdo jede do Lurd s tím, že „musí“ být uzdraven, odjede nejspíš zklamán. Kdo jede s tím, že bude-li to vůle Boží, pak bude uzdraven, pak zklamán neodjede. Protože i když se viditelný zázrak konat nebude, přesto k zázraku dojde. Cožpak není zázrak, když se z Lurd vrací smířený, vyrovnaný, pokojný člověk? A takovéto zázraky se v Lurdech konají neustále. A nejen v Lurdech. Všude tam, kde jsou lidé ochotni udělat „co jim Ježíš řekne“. Kde se lidé podrobí vůli Boží a nekladou do popředí sebe a svoji vůli. Protože to je pýcha. Pýcha je nemoc duše. A pyšného člověka Bůh nemůže uzdravit. Celý článek...

Máme nejen živočišné pudy, které nás vedou, jak je ostatně Boží vůlí, k rozmnožování. Máme rozum, cit a vůli, abychom vše přízemní a pudové dokázali zkrotit, aby nám sloužilo a ne nám vládlo. Máme dar vyšších citů, morálky, schopnost abstraktního myšlení a hlavně - máme schopnost, dar lásky. Té lásky, která je Boží podstatou („Bůh je láska“); té lásky, která se dokáže nezištně rozdávat a obětovat. Lásky, která nás dokáže povznést nad hranici přízemního a dává nám křídla i nesmírnou energii, v níž dokážeme překonat sami sebe. Ano, Bůh, Boží duch, je dárcem života a láska, láska je jeho motorem. Celý článek...

Vzpomeňte si, co všechno jsme schopni podstoupit, abychom se těm druhým zalíbili, abychom udělali dojem, abychom byli v jejich očích hezcí - a jak málo jsme ochotni udělat něco pro Boha, pro svoji duši. Přitom, marná sláva, pro naši současnost i věčnost je důležitější, jak si stojíme v Božích očích, než jací jsme v očích svých druhých lidí. Vzpomeňme na výrok z 2 Sam.: „Člověk soudí podle zdání očí, Bůh vidí do srdce člověka!“ Před lidmi zaretušujeme kdejakou faleš a křivárnu, před Bohem však stojíme nazí ve svém sobectví a pýše – Pane, dej nám čisté, nesobecké, milosrdné a pokorné srdce! Celý článek...

Když přijmeme tento Boží řád, a také náš vlastní život spojíme s Bohem, jeho zákonem, a především zákonem lásky, a jako Boží děti s nadějí a důvěrou budeme se svým Otcem. A věřte mi, budeme-li v tomto řádu důslední a poctiví, pak nás nemůže zlomit žádná vnější nepřízeň, ať nemoc, životní ztráty, skleslost, beznaděj. Můžeme se těšit ze všeho, co je kolem nás i v nás, a především z toho, že nad námi s láskou bdí náš Otec, který dává všemu, (i tomu, co zrovínka teď nechápeme a co nás možná trápí a tíží) svůj božský smysl a řád. Celý článek...

Tady je odpověď všem kazatelům, hlasatelům, evangelizátorům, misionářům, klerikům, atd. Jaká je naše odměna? „Být služebníkem všech a s nimi, a jako jeden z nich, získat podíl v dobrech evangelia.“ Celý článek...

Moji milí, choďme s Kristem po jeho cestách - nejsou, pravda, vytyčeny patníky a ukazateli po vzoru našich pozemských komunikací, ale, nejsou nepoznatelné. Patníky vymezující nám okraje cesty, je Desatero a naše svědomí; ukazateli jsou texty Písma a Kristova slova. A možná, že na té pomyslné cestě jsou také naši spolupoutníci, kteří nám mohou pomoci - příkladem svého života, konkrétní pomocí, případně také slovem povzbuzení, radou a útěchou. „Kristus je stejný včera, dnes i zítra.“ V této větě je pro nás velká duchovní vzpruha a útěcha. Celý článek...

Svým křtem jsme, obrazně řečeno: „přistoupili k hoře Siónu, k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému“. Jestli na tuto horu také skutečně vystoupíme, záleží už na nás. Máme k tomu všechny prostředky - lásku Boha-Otce, svátosti, Eucharistii, pomoc a přímluvy svatých. Teď už jen odhodit všechno, co nás zdržuje a zatěžuje, zvláště naše osobní hříchy, a můžeme jít. Nejdeme sami, jsme „církví putující“ a Kristus kráčí s námi. Vždyť On je přece CESTA, PRAVDA a ŽIVOT. Celý článek...

Skvělá zpráva je, že Bůh z nás nechce mít „vzorňáky“ a šplhouny. Chce žáčky se zdravým sebevědomím, kteří se umí sklonit před autoritou, kteří umí - ani ne tak „poslouchat“, jako „naslouchat“. Kteří se „neberou příliš vážně“, zato berou vážně a zodpovědně požadavky života, tak jak přicházejí. Kteří nefňukají nad každým bebíčkem života, ale umí zatnout zuby. Kteří dokáží vidět chyby u sebe sama a ne z neúspěchů vinit vždy „ty druhé“. A tak by bylo možné pokračovat. Inu, připomeňme si: „Když tě Pán vychovává, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá.“ Celý článek...

My, na rozdíl od Simeona, můžeme přijímat Pána nekonečně více a bytostněji, než jen do náruče. Máme Ježíše denně na dosah, čeká na nás v každém svatostánku, můžeme ho kdykoliv přijmout do srdce. Může nás to nechat lhostejnými? Může nás skutečnost osobního spojení s Kristem – Světlem národů, neproměnit? Neměli bychom také jeho světlo vyzařovat a být pro změnu také světlem pro druhé? Celý článek...

Je naší výsadou, (nikoli zásluhou) že žijeme v této době. Že nemusíme svoji víru dosvědčovat mučednictvím. Na straně druhé, hrozí nám tím ovšem nebezpečí. Že totiž bude naše víra jen povrchní, zvyková. Že ve vypjatých okamžicích, kdy víra bude jediným řešením a prostředkem vítězství nad tímto světem, sáhneme po bezcenných berličkách soudobých model a kdy budeme namísto Bohu, věřit kdejakým falešným mesiášům. O víru je třeba pečovat, usilovat. Víru je třeba prohlubovat, upevňovat. Jak? Životem odevzdanosti do rukou Božích. Životem, v jehož středu bude Kristus. Životem, jehož pilíři budou víra, naděje a láska. Celý článek...

„Stvoř mi čisté srdce, Pane. Nového, stálého ducha mi dej. Neodvrhuj mne od své tváře, ať ve mně trvá tvůj svatý duch.“ Kéž v nás působí Boží duch - a i my budeme v jeho síle a moci konat to, co od nás očekává náš Pán. Zdánlivě nic zázračného a světoborného - být lidmi otevřeného, čistého, pokorného a tichého srdce. Jako životní program to úplně stačí. Celý článek...

Rozdělení, ať se jedná o nejužší společenství, jako jsou naše rodiny, stejně jako národy, státy a velká společenství, je vždy produktem našeho sobectví, netolerance a neústupnosti - a to lze překonat jen láskou. A o lásku ke svým nejbližším i těm vzdáleným; k těm, co nás mají rádi i co nás nemusí; k těm, kteří hrají s námi na našem plácku i těm, kteří mají svůj píseček a možná s námi ani hrát nechtějí - k těm všem, jak krásně říká Starý zákon: „vzdáleným i blízkým“, mějme vzájemnou úctu a usilujme o hledání cest k sobě navzájem. A to i za cenu ústupků a velkorysé ohleduplnosti. Celý článek...

Ježíš nás volá, Ježíš nás prosí. I dnes, a mnohdy ne nepodobně jako v Getsemanech: „je mi smutno. Zůstaň se mnou!“ Tolik bych ti toho chtěl říci. Zastav své ubíhající myšlenky, své sebestředné fantazie. Zastav se a zůstaň se mnou. Neutíkej přede mnou, před sebou, před posláním být člověkem, který umí být věrný, tichý a pokorný srdcem. Celý článek...

Nový člověk, vzešlý ze spojení s Božím Synem, se už nemusí bát. Boží slovo jej nesoudí, ale odhaluje mu cestu k životu. Uznáme-li, ve světle tohoto Božího slova, že jsme křehcí, slabí a hříšní, Boží Syn, který má soucit se slabými; který prošel vší lidskou bídou a bolestí, nám dá dost síly a milosti, abychom k němu a k jeho trůnu milosti mohli přistoupit. To je poselství dnešního úryvku - a řekněte sami, může slabý člověk slyšet z úst Nejvyššího Soudce - vždyť my všichni jednou budeme stát tváří v tvář Kristovu soudu - útěšnější a povzbudivější slova? Náš Bůh nás nesoudí, náš Bůh nás miluje! Celý článek...

...Jde o to vytrvat v důvěře, v Boží přísliby a zaslíbení. Bůh si za svým slovem stojí. Je to slovo spásy. Spásy, kterou dává Boží Syn. Včera jsme slyšeli výzvu: „Když uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce, jako vaši otcové, když mne pokoušeli na poušti.“ A dnes dodává: „Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku, ať nikdo nepodlehne takovému příkladu neposlušnosti.“ Celý článek...

Takoví jsme my. Pochybovační, nezodpovědní, sobečtí. Nedůvěřiví a neochotní, jde-li o náročné dobro - a naivní a lační, jde-li o zlo, které se tak rádo maskuje za šminky podbízivého, žádoucího a nenáročného. Kéž bychom se už konečně naučili naslouchat pravému Bohu a nezavírat před ním svá srdce! Celý článek...

Dovolím si vám položit, třeba jako téma večerního zpytování svědomí, otázku, kterou si položte sami pro sebe: Kolik toho namluvím, někdy s prominutím i nažvaním s lidmi, a kolik toho řeknu Bohu v modlitbě? Komu se spíše svěřuji? Lidem nebo Kristu? A konečně, odkud mi přijde spíše pomoc? Kdo mi pomohl z mých životních šlamastik a zejména a především: kdo mi navrátil vnitřní pokoj a kdo mi vždycky a všechno odpustil? Celý článek...

Proberme se. Sebeponížení samého Boha a jeho láska nás nemůže nechat lhostejné. Ježíš přichází, aby prozářil naše temnoty a přivedl nás k pravdě. Ježíš přišel, aby za nás zaplatil svou krví a přivedl nás k Otci! Bůh se pro nás ponížil, aby nás povýšil! To je cena lásky Boha k nám! Celý článek...

V každém znamení kříže, na konci každé modlitby, pravdu jednoty Otce se Synem a Duchem svatým deklarujeme. Přijde nám to samozřejmé, že vyznáváme trinitární podstatu Boha. Ale list Židům byl psán v době, kdy se nauka církve teprve bolestně rodila k životu v myslích a ve víře prvních křesťanů. A kdy přijmout tuto skutečnost, tak odlišnou od víry v jediného Boha Stvořitele, bylo pro křesťany ze židovství velmi těžké. Důležité je, že to (i zásluhou listu Židům) dokázali. Celý článek...

Křtem i my začínáme svoji cestu k Otci. Nejdeme sami. Jde s námi Boží Syn a jdeme v síle Ducha sv., který nám byl dán. Můžeme kráčet volně a svobodně. Nejsme zatíženi jako Adamovi potomci žádným břemenem. Jsme milované Boží děti, v nichž má Bůh zalíbení. Křest je začátkem našeho života s Bohem a v Bohu. Nenechme se nechat obrat Božím nepřítelem a svými hříchy o radost z tohoto života, o naději na setkání s Bohem. O vědomí svého synovství vůči Otci, a o lásku Otce k nám. Celý článek...

Přál bych vám, abyste ten pocit klidu, jistoty a bezpečí, který Ježíš dává, skutečně zažili. Je osvobozující a uklidňující. Ne, opravdu se nemusíme ničeho, až už vůbec ne Boha, bát. Jediný odůvodněný strach můžeme mít jen z hříchu, a ze své slabosti, s níž tak často a snadno rezignujeme na boj s pokušeními a vnějšími překážkami. A tak výzva na závěr: opřeme se o vesla své víry, naděje a lásky, zaberme silou vůle - a plujme vstříc Kristu. Tomu, který nás stále povzbuzuje: „Neboj, nebojte se! Já jsem s vámi po všechny dny vašeho života.“ Celý článek...

Boha a Jeho lásku nelze spoutat do žádné litery, nelze uzavřít do učených knih. Proto máme tolik teologů, ale málo věřících. Protože o lásce nelze číst, protože lásku nelze nastudovat. Lásku lze pouze žít, jinak nemá smysl. Proto si může sv. apoštol Jan dovolit říci, že: „kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha“. Učme se proto poznávat Boha svým osobním životem, naplněným láskou. Konečně, vždyť jen takový život má v Božích očích smysl. Celý článek...

Moji drazí, tohle je program! Učit, uzdravovat, léčit chorá těla, nemocné duše, bolavá srdce! Rozsvěcovat světlo naděje a osvobozovat z pout temnoty. To je to, co lidé nejvíc potřebují. Politiku naděje a lásky! Celý článek...

Jak a čím by bylo možno charakterizovat ony mágy? Moudrostí, poslušností, vytrvalostí, nezištností, pokorou … samé dobré a potřebné vlastnosti. A v čem bychom je mohli (měli) napodobit my? (Exempla trahunt.“) Třeba v odvaze nenechat se spoutat tmou okolo nás i uvnitř nás. Nepodlehnout povrchnosti a pohodlnosti, ale překonávat i zdánlivě nemožné při svém hledání (životních cílů, Boha, lásky, smyslu života …) Být vnímaví k Božím znamením a ukazatelům v našem životě. Nenechat se ovlivnit (oblbnout) „vnějším veřejným míněním“, umět žasnout, radovat se i sklonit před tím, co (případně kdo) nás přesahuje... Celý článek...

„Neuzavírejme svá srdce jeden před druhým, buďme navzájem pozorní a ohleduplní, shovívaví a tolerantní. Vždy připravení druhému v jeho nouzi a obtížích pomoci. A o svých dobrých skutcích samozřejmě pomlčme, stejně jako o těžkostech, s nimiž byly spojeny…“ Myslím, že právě něco takového nám chtěl sv. Jan ve svém prvém listu říci. Celý článek...

Naše řeč, naše jednání, budiž také ono Kristovo: „ano, ano, ne, ne“! Dnes, stejně jako v dobách Kristových, se to nenosilo, ale, stojí to za to. Takový život v pravdě a právu, ve spravedlnosti a bezvýhradné lásce, je sice nanejvýš těžký, ale zároveň krásný. Být dětmi Božími, být dětmi Světla je výsada, kterou jsme dostali skrze Kristovo Vtělení. Dokažme svému Pánu a ukažme všem okolo, že jsme za ni vděčni. Celý článek...

...My tak málo prosíme za „dar moudře věci chápat“; a ani nás nenapadne si vyprošovat „správné poznání“ a „osvícené srdce“. Přitom jsou to dary a milosti, které ke svému duchovnímu životu nezbytně potřebujeme. Celý článek...

Rovněž my, křesťané, jsme povoláni k tomu, o Kristu svědčit; jsme povoláni k tomu být s ním spojeni a připravovat svět na jeho příchod. Podobně jako Kristův předchůdce Jan, máme i my lidi vybízet, aby připravovali ve svých duších cestu pro Mesiáše. Nesmíme však podlehnout nejčastějšímu (a nejsvůdnějšímu) pokušení: postavit se na Kristovo místo, zastiňovat jej a zneužívat k tomu, abychom přitahovali pozornost druhých na sebe. (Pokušení velmi časté, zejména pro klérus a angažované křesťany.) Celý článek...

S Božím požehnáním, skrze Pannu Marii, Matku Boží a v Ježíšovu jménu stojíme na začátku tohoto nového roku. Kéž jej prožijeme beze strachu - vždyť jsme pod ochranou samého Boha; ve jménu Ježíšově, našeho Zachránce a s přímluvou Matky Boží a naší - Panny Marie. Můžeme snad pro naši cestu dostat větší pomoc? Važme si ji a děkujme za ní. Celý článek...

Snažme se o to, aby v tom novém roce nebyla nová jen ta poslední číslice, která změní letopočet, ale abychom také nově a lépe prožívali další dny svého pozemského putování zde na zemi, abychom se stávali trochu lepšími, ušlechtilejšími, ochotnějšími; radostnějšími, lidštějšími a důslednějšími křesťany. Slovy sv. Pavla: „Odložme starého člověka a staňme se novým!“ Přeji požehnaný nový rok vám všem! Celý článek...

Sv. Jan evangelista důsledně a důrazně káže, přesto není rigorózním moralistou - naopak, nazývá křesťany svými dětmi, dokonce v originálu používá oslovení: „moje děťátka“. Obrací se na ty, které osobně zná, které miluje - téměř každé jeho oslovení zní „moji milovaní“. Jan skutečně miluje své duchovní děti, ale důsledně je vede k odmítnutí nástrah tohoto světa, které křesťany jen spoutávají. Vede je k přijetí Krista - SLOVA do svého života. Jan je geniálním pastýřem a vůdcem, je starcem, který zná cenu LÁSKY, vždyť on naslouchal bušení Ježíšova srdce, když měl svou hlavu na jeho prsou a Kristovu lásku předával křesťanům až do posledního dechu. Jeho slova jsou slovy milujícího pastýře a tak se jimi nechme oslovit i my. Celý článek...

Praxe onoho „zůstávání v Kristu“ je praxí naplněné křesťanské lásky. Ta se projevuje tím, že dotyční „žijí ve světle“. Žít ve světle však není možné - přímo se vylučuje s tím, žít současně ve tmě, v ne-lásce, v nenávisti. „Kdo tvrdí, že je ve světle, ale svého bratra nenávidí, je dosud ve tmě. Kdo svého bratra miluje, zůstává ve světle … kdo svého bratra nenávidí, je ve tmě a žije ve tmě: neví, kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí.“ Celý článek...

Kéž bychom měli Josefu rozhodnost, pevnost charakteru a vnímavost pro Boží vedení v našem životě. Tak snadno nás přepadne únava, pochybnosti a nerozhodnost. „Vždyť to byl pouhý sen…“ Kéž bychom namísto ve Snáři, listovali Písmem. Dozvěděli bychom se rozhodně víc. A pro Boha bychom mohli být spolupracovníky na jeho díle Vykoupení. To však vyžaduje pevnou víru a ještě pevnější vůli. Celý článek...

Stáří, prožité podle norem tohoto světa bývá mnohdy tak zoufale pošetilé, povrchní, nezodpovědné a naivní. Zato stáří u těch, kteří, podobně jako sv. Rodina, žili podle vůle Boží, bývá moudré - protože stojí na pevných základech. Dokáže vidět dál, protože se snaží dívat Božíma očima. Jistě, tento pohled víry neuchrání seniory před podvodníky, manipulací, lží a bezprávím. Ale před tím bychom měli chránit své rodiče a prarodiče my, jejich děti. Celý článek...

Nekrásnější ozdobou je úsměv, největším darem nezištná láska a upřímné přátelství. A největší moc a síla? Ty jsou paradoxně ve slabosti. Není ostuda být slabým, bezmocným a bezbranným. Vždyť takovým byl i náš Pán, a takovými můžeme být i my. Bohatými, protože můžeme i z mála dávat; šťastnými, protože můžeme pro druhé mnohé udělat. Spokojenými, protože v srdci můžeme mít Boží pokoj. Radostnými, protože žít naplno život, život víry, naděje a lásky, je zdrojem božské radosti. Celý článek...

Popřejme si této noci nejen „radostné Vánoce“, ale také touhu s Boží pomocí proměnit svůj život, své vztahy - k bližním i k Bohu. On nám nabízí světlo, život, lásku. A, popravdě řečeno, není větších a potřebnějších hodnot pro náš život. Vždyť bez lásky a v temnotách zla se nedá žít, nanejvýš leda živořit. Celý článek...

Kdykoli v církvi zpíváme či jen recitujeme Mariin chvalozpěv Magnifikat, kéž bychom se s Marií spojili i v jejím sebeodevzdání Bohu a tak se i my stali Božími nástroji, ochotnými plnit jeho vůli. Bůh má právo to od nás očekávat – vždyť i nám, každému z nás, učinil veliké věci. Kéž je i nám Jeho jméno svaté, vždyť i pro nás, pro všechna pokolení platí příslib Jeho milosrdenství. Nezapomínejme za něj Bohu děkovat, i když to naše děkování nikdy nedosáhne hloubky Mariina Magnifikat, kéž je vždy svobodným, radostným přihlášením se k Bohu a k Jeho vůli v našem životě, ať už je jakákoli. Celý článek...

Blahoslavenými nazve později Pán Ježíš ty, kteří bezezbytku plní vůli Otcovu. Maria je tou První, která odpovídá na Boží výzvu: „Ať se mi stane podle slova Tvého“. Naštěstí však není tou poslední. Každý, kdo ve svém životě odpovídá na Boží povolání je podoben Panně Marii. Každá matka, která přijímá své děti jako Boží dar a nebrání jejich početí a narození je živým obrazem Panny Marie. Kéž by takových matek bylo co nejvíce! Celý článek...

Dějiny lidstva neprobíhají izolovaně od našich vlastních, osobních dějin. Domnívám se, že každému z nás byla a je zvěstována, přinášena, Boží nabídka. Bývá zpravidla těžká, náročná a nepříjemná. Znamená nezřídka udělat si nějaké násilí, něčeho se zříci, něco odpustit, překonat. Ale: na našem ANO nebo NE této Boží nabídce, závisí naše osobní spása - a protože nežijeme ve vzduchoprázdnu: nepřímo i spása druhých. Celý článek...

Tichost, mlčení, je pro každého, kdo chce žít s Bohem a vnímat jeho hlas, naprosto nezbytné. Je třeba být vynalézaví a umět si v ruchu všedního dne, obklopeni rozhlasem a televizí najít chvíli ticha pro modlitbu a pro Boha. Teprve tehdy, když dokážeme zavřít svá ústa, bude k nám promlouvat Bůh. Ten Bůh, který promlouvá jen v tichu a nikoho nepřekřikuje. Celý článek...

Sv. Josef je příkladem skutečného muže a zodpovědného otce. Je přitom postavou z masa a kostí, kterou lze napodobovat, kterou lze mít jako vzor pravého mužství. Kéž bychom se jím nechali inspirovat! (Jinak řečeno: kéž by se mladí muži ve svém životě více inspirovali sv. Josefem, nežli napomádovanými hezouny, pyšnícími se svou nevěrností, které jim tak zhusta nabízí naše civilizovaná pakultura. Kéž by naše společnost podporovala a oceňovala zodpovědné otcovství a vychovávala skutečné muže. To ale nepůjde bez dobrých vzorů a oslovující motivace.) Celý článek...

V Ježíši Kristu se spojuje Bůh s člověkem, nebe se zemí, síla se slabostí. Kristovým příchodem na svět máme i my možnost (obrazně řečeno), povznést se k nebi, nabýt milosti, svatosti a žít životem, který má smysl a cíl. Celý článek...

Jakého ducha a srdce jsme my? Přijali jsme Ježíše? - milujícího, leč náročného hlasatele radostné zvěsti, který je živým Slovem Božím v našem životě? Nebo je pro nás advent jen čekáním na líbezné vánoční Jezulátko, zabalené do barevných obalů, a přece zasuté pod nánosem starostí, nákupů, uklízení, pečení cukroví a příprav na vnější oslavu vánoc. Těch našich vánoc, mnohdy postrádajících svůj původní obsah. Vánoc zbavených radosti - z příchodu Božího Syna na tuto zem; radosti ze zvěsti o spáse pro všechny národy; radosti z vyplnění Božích příslibů spásy a Božího království? Marná sláva, stále platí: jak prožijeme adventní dobu, takové budou naše Vánoce, a co víc: jak prožijeme advent našeho života, taková bude i naše věčnost. Celý článek...

On se každý z nás nějak proti Boží vůli bouří. Není ani divu, Bůh je mnohdy velmi náročný. A každý z nás mnohokrát šlápl vedle, ale hlavní je - nedávat na mínění, na slovo vlastní, ani těch druhých. Klást důraz především na plnění vůle Boží. Snažit se, aby to naše: „Ano, Pane“, bylo upřímné a pravdivé. Celý článek...

Vyšlá hvězda z Jákuba bude ukazovat Boží cesty všem národům, z něho vyjde hvězda, jíž se budou všichni řídit a k níž budou vzhlížet. A žezlo odkazuje na symbol královské moci. Myšlen je sice král David, ale nadčasově předpověď směřuje až k naplnění času, k Davidovu potomku, Synu Božímu. A na jeho příchod se nyní připravujeme. Kéž nepropadneme pošetilosti moábského krále a nechceme si podmanit Boha a řídit své vlastní cesty. Bůh má, jak jsme viděli, dost prostředků, aby nás na našich špatných cestách, které jsou v rozporu s jeho vůlí, zastavil. A klidně k tomu použije i mluvícího osla (ať už toho se zvířecí, nebo s lidskou duší.) Celý článek...

To je ta nejradostnější zvěst, která kdy mohla zaznít. Boží Syn je mezi námi! Proč? „Protože tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Co lze k těmto slovům dodat? Pouze to, co volá církev od pradávna: „Pane, přijď! Maran atha!“ A odpověď? „Ano, přijdu brzy.“ Až se naplní čas. Ten vánoční se naplní už zanedlouho, ten věčný na konci časů, kdy? – nevíme. Ale Bůh vždy splní, co slíbil. Pán přijde! Kéž jsme na jeho příchod připraveni. A kéž jej nepřehlédneme, stojícího skromně v davu kolem nás… Celý článek...

Ačkoli je památka Panny Marie Guadalupské tzv. nezávazná, nadto se v liturgickém kalendáři ještě moc neohřála, už třeba jenom proto, že je sobota, mariánský to den, dovolím si této „nebeské dvořance“ věnovat trochu pozornosti. Oprávněně. Celý článek...

Maria nám připomíná nekonečnou moc čisté oběti, přítomnosti lásky, vnitřní připravenosti a mlčení - a to v dnešní, virtuální době, době počítačů a uspěchanosti, všudypřítomné sexuality a jejích idolů, především však povrchnosti, tolik potřebujeme. V době ztráty těch nejzákladnějších duchovních a morálních hodnot, v době tolerované nevěry a nemanželské sexuality naše „moderní“ doba tolik potřebuje „nemoderní“ Pannu Marii a její příklad čistoty, oběti, odevzdanosti. Otupěli jsme k sobě i k druhým. Je nám tolik zapotřebí se zastavit a pokusit o obnovu nitra. Pohlédnout na tu, která je neporušená - zadívat se na Marii, matku Kristovu. Celý článek...

Ježíš i nám hříchy odpustí, stejně, jako je odpustil onomu ochrnulému v dnešním evangeliu. Ale ono povstání z lůžka bezpečné nečinnosti, z ochablosti vůle a apatie hříchu, onen první krok směrem vzhůru, domů - ono povstání na vlastní nohy, to už musíme udělat my. Stejně jako onen ochrnulý. Jsme ochotni vstát? Jsme ochotni uvěřit, protáhnout zpohodlnělé, ochablé a ztuhlé údy a udělat první, rozhodující krok? Krok ke Kristu, krok k pravdě a lásce... Celý článek...

Připravme v sobě cestu Pánu, připravme svá srdce na Jeho přijetí. Bylo by tragické Ježíše pro svou vnitřní pohodlnost minout, nebo dokonce k Němu ani nedojít. On nás očekává a my máme očekávat Jeho. Právě o tom je adventní doba. O tom je advent našeho života. Celý článek...

Dnešní slova Izaiášova se nám mohou opět stát slovem pro současného člověka v dnešní době. Jednak nás mohou posílit v důvěře, že Hospodin vždycky slyší hlas svých dětí a nenechá jejich modlitby bez vyslyšení. Ale také jsou to slova o tom, že to jediné, co od nás Hospodin očekává, je věrnost, důvěra, pevná naděje. Důslednost v životě, vytrvalost i přes obtíže a překážky, které nás neminou. Nespoléhat se na falešné učitele a prázdné fráze bez Boha, nestavět na svých modlách, na své pravdě a spravedlnosti, ale jen a pouze na Bohu. Celý článek...

„Království Boží je ve vás“, říká přece Kristus. Nejsme je však schopni odhalit a vidět, ani ve druhých, ani v sobě samých. Pro duchovní svět a jeho hodnoty jsme slepí. Stejně slepí, jako slepci v tom dnešním evangeliu. Co se však může stát, budeme-li chtít? Můžeme prosit Pána, aby nám dal dar prohlédnutí, dar uzdravení našeho duchovního zraku. Podle receptu z dnešního evangelia stačí jen PROSIT Pána a VĚŘIT, že Jemu není nic nemožné. Platí to pro nás pro všechny, my všichni jsme slepí k tolika skutečnostem Boží lásky a Boží vůle okolo nás. Pane, otevři oči naší víry, naděje a lásky! Celý článek...

Žít podle vůle Boží znamená mít ty nejsolidnější základy. Stát na skále. Mít pevné hradby proti vnějšímu nepříteli a být zároveň otevřený pro Boha. Pro všechno dobré, čestné a spravedlivé, stejně jako pro všechno obtížné, těžké a bolestné, co takový život přináší. Být zkrátka otevřený pro Boha i pro všechny lidi, kteří v dobrém přichází. Celý článek...

Syn Boží už přišel a dal nám moc být si navzájem bratry, představil nám jednoho jediného, milujícího Otce, – ale svět nepřijal ani tuto představu Boha, ani jeho Syna. A proto, pro naši lidskou pýchu, se termín nebeské hostiny stále odkládá. Ještě totiž nejsme schopni sedět vedle sebe na jedné Hostině a patřit na Boží slávu a společně se radovat. Celý článek...

Když se dnes podíváme okolo sebe, vidíme, že nežijeme v ráji, ale spíše v předpeklí, kde člověk člověku je vlkem, kde vládne zákon džungle a lež se vysmívá pravdě, láska je ušlapána násilím. Znamená to tedy, že se prorok Izaiáš mýlil? Nikoli. To, co prorokoval, se skutečně stalo. Pán, Mesiáš, skutečně přišel a před našima udivenýma očima rozvinul velkolepý plán na realizaci takového nového světa. Nenadarmo přece říká: „Přiblížilo se království Boží“ - už je nadosah, už je ve vás - ale musíte se obrátit, změnit své smýšlení a věřit, věřit evangeliu, věřit ve mně, věřit i v to dobré, co je ve vás. Celý článek...

Nehledět na sebe, na druhé, nehledat žádná „ale, a kdyby“, nebudovat si zadní vrátka. Na jednoznačné POJĎ! prostě JÍT. To je myslím to nejaktuálnější, čím nás mohou a mají apoštolové i přes 2000 let oslovit. Časy a okolnosti se mění, Kristus dnes po nás nepožaduje svědectví kříže, ale naléhavost a závaznost onoho POJĎ ZA MNOU!, neztratila nic na své síle. Celý článek...

Adventní doba nám dává tolik příležitostí, možností, šancí nových začátků. Zkusme je nepromarnit. Pokusme prožít tento advent jinak, než ty předchozí. (Doba koronavirová nám v tom, paradoxně, nahrává.) V pokoji, tichosti, bdělosti a otevřenosti Božím výzvám a jeho Synu - betlémskému děťátku, ale také Spravedlivému, jehož dští oblaka; pro jehož příchod se země otevírá; jehož slávu opěvují nebesa a obloha plná hvězd zjevuje jeho díla… Celý článek...

Dnešním dnem uzavíráme letošní církevní rok a uzavíráme také Knihu Zjevení, která nás v poslední době provázela. Jistě mi dáte za pravdu, že to nebylo zvláště příjemné a libozvučné čtení, právě naopak; apokalyptické obrazy Posledního soudu a konce světa spíše naháněly strach. Vyvolat strach a zděšení však nebylo jejím účelem, ale probudit nás z letargie netečnosti, lhostejnosti k vědomí, že každý den, každá hodina našeho života je důležitá; stejně jako každý náš čin: i sebe méně významný skutek lásky má svou nedozírnou cenu, zatímco každý skutek nelásky, každý hřích pro nás představuje ohrožení... Celý článek...

Všichni budou souzeni podle „Knihy života“, ten, kdo je v ní zapsán, bude zachráněn... ...Vláda s Kristem je slíbena všem křesťanům, „kteří si uchovali víru“; kteří „se neklaněli Šelmě, nepřijali její znamení“ - tj. nekolaborovali s nikým a ničím, co bylo v rozporu s křesťanskou vírou, apod. (viz 20,4;20,6 aj.) Celý článek...

Advent není dobou chystání se na Vánoce, nákupů a shánění, to by bylo málo, ADVENT je dobou ztišení, zamyšlení, pokání a přípravy na SOUD. Je dobou prohlubování víry a naděje. To dosvědčuje poslední věta dnešního evangelia, ve které, navzdory různým apokalyptickým znamením je slovem naděje: „A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše Vykoupení.“ Celý článek...

Svět nás může obrat o všechno, naši nepřátelé nás mohou připravit i o život. Ale duši nám vzít nemohou! O tu se můžeme připravit jenom my sami. Nic nemá větší cenu, než naše spása. Vytrvejme proto v dobrém až do konce, abychom zachránili svou duši a dosáhli spásy! Celý článek...

Kristus, který jedná podle zákona lásky, nás nikdy nepovede proti druhému člověku, ani nám ve jménu falešných idejí nebude dávat do rukou zbraň. Co nám On dává, je víra, naděje a láska. Tyto vlité ctnosti, jsou nejúčinnějšími zbraněmi proti beznaději, lžím, násilí a nenávisti. Ježíš to vyjadřuje povzbuzením: „Neděste se. To vše musí nastat, ale to nebude konec“. O konečném čase rozhoduji já, ne pozemští potentáti, byť si budou uzurpovat sebevětší moc; byť jim budou patřit všechny národy – duše mých věrných jim nikdy patřit nebudou. „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí!“  (A klidně mi nadávejte do pravdoláskařů a sluníčkářů. Já se k nim hrdě hlásím.) Celý článek...

Sv. Kliment má výrazný vztah k naší diecézi a je, spolu se sv. Janem Nepomuckým, jejím hlavním patronem. Tento patronát vznikl nejspíš proto, že v Hradci Králové se nalézá velmi starý kostel sv. Klimenta, a, což je neobvyklé, nese na kopuli, namísto kříže papežskou tiáru. A ještě jedna zajímavost: Chersonés, kde je zaniklé biskupství, bylo titulárním biskupstvím našeho zesnulého sídelního biskupa, Karla Otčenáška. (Letos jubilujícího - 100 let od narození, 70 let od tajného biskupského svěcení a 30 let od biskupské inaugurace.) Na jednu diecézi je těch „náhod“ více než dost, ale já na náhody nevěřím, raději než před nahodilostí, se skloním před Boží prozřetelností, velkorysostí a vedením. Celý článek...

Nemusíme chodit do zemí třetího světa: kolik je jenom v naší zemi starých, bezmocných, na něž i ti nejbližší raději zapomněli - vždyť přece nemají čas. A kolik postižených v ústavech, za něž se jejich úspěšní příbuzní stydí; kolik dětí bez rodičů; kolik vyhaslých nadějí v očích těch, o něž nikdo nestojí… Kristova slova: „Cokoli jste učinili pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste učinili“, by nás měla zamrazit. A donutit sáhnout nejen do peněženky, ale především do svého svědomí. Celý článek...

Kdybychom nemuseli svoji víru osvědčovat skutky, kdyby nám pro ni všichni tleskali - zplaněla by. A ztratila svou chuť a sílu. Víra žije jen tam, kde pro ni musíme něco obětovat, stejně jako církev žije a sílí jen tehdy, musí-li odolávat nástrahám a náporům tohoto světa. Všechno to ožebračování církve, její umlčování, je pro ni v paradoxně požehnáním. ... Bůh umí každou těžkost a oběť královsky odměnit: „radujte se a jásejte, neboť vás čeká v nebi velká odměna“. K tomu není co dodat. Celý článek...

V ruce toho, který sedí na trůně je svitek (jinde kniha), popsaný zevnitř i zvenčí – důležitá poznámka, v nebi už nelze nic z toho, co se stalo nebo stane, dopsat, opatřený sedmi pečetěmi (sedm číslo plnosti - časů, dějin…). Avšak vzít z rukou Božích tento svitek a rozpečetit, není nikdo hoden – to je taková výsada, že se ji nikomu v celém nebi nedostává. Zůstane-li však kniha zapečetěná, nebude nikdo vědět, co je v ní, nebude znát věci budoucí. Sv. Jana tato skutečnost natolik dojme, že se ve svém vidění rozpláče. Je však jedním ze starců utěšen – je zde někdo, kdo je hoden – „Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek.“ (Zřetelnější odkaz na mesiánskou roli Ježíše nelze podat – lev z Judy: potomek Davidův). Beránek Boží. A Jan jej spatří. Celý článek...

Hymnus oslavující Boha jako Pána nebe a země, jako Stvořitele, Všemohoucího, v jehož rukou je soustředěno vše. Celý vesmír, stejně jako život každého jednoho tvora. A člověk, jenž je před ním prachem země a přece osobně milovaným stvořením, nemůže dělat nic jiného, než se sklonit před jeho svrchovaností a jemu se klanět. Vzdávat hold. Uctívat. Chválit. Děkovat. Adorovat. Snad je toto hlavním poselstvím toho dnešního Janova nahlédnutí za oponu neviditelného. Už zde na zemi máme konat to, co bude jednou v nebi věčným nebeským úkonem. Velebit Boha, který je Pánem všeho stvoření. Splynout v jediný nebeský akord chval a díků. Celý článek...

Sv. Jan, jako Kristův apoštol a stařec úctyhodného věku, si může dovolit být tak otevřený. Nedělá to ostatně pro to, aby je kritizoval a srážel, ale naopak povzbuzoval a vedl. Připomíná Kristova slova: „já kárám a trestám všechny lidi, které miluji. Buď tedy horlivý a dej se na pokání. Já stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mne. Kdo zvítězí, toho vezmu k sobě na svůj trůn“. Takové pozvání není radno odmítnout. Kéž by zaznělo i jednou k nám! Celý článek...

Láska, do níž se neinvestuje – ať duchovní, stejně jako lidská, pozvolna vychládá, ztrácí svůj náboj, sílu, cit – a stává se rutinní, lhostejnou, vyprázdněnou. Toto nebezpečí zevšednění, vyčpění, zlhostejnění, hrozí každému z nás. Proto pokládám Janova slova adresovaná do Efezu za důležitá pro každého z nás. Dokonce, ale to je jen mé mínění, osobám zasvěceným jsou určená především. Duchovním profesionálům totiž daleko více hrozí „vyhoření“, zevšednění. Zkuste si někdy, je to jen návrh, vzít tuto větu: jako téma pro své zpytování svědomí. „Ale mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky.“ Nevzdálili jsme se i my svému nadšení, svému vztahu ke Kristu? Celý článek...

„Vezměte mu tu hřivnu. Dejte ji tomu, kdo má nejvíc.“ Proč pán ještě přidal tomu, kdo měl nejvíc? Nejspíš proto, že láska se zmnožuje dáváním – čím více ji dáme, tím více ji dostaneme! Tato rovnice patří k nejdůležitějším v našem životě. A porozumět ji může i ten, který vůbec neumí počítat. Tady nejde o matematiku, tady jde o lásku, o život! Celý článek...

Zkusme si každý z nás sám osobně odpovědět na tuto Kristovu otázku: „Kdyby Kristus teď přišel – mohu se prezentovat jako opravdový křesťan? A jaká je ve skutečnosti moje víra? Jak si stojím v duchovním životě? A je moje modlitba věrná a vytrvalá?“ Zapomeňme na náš častý neduh dívat se na „ty druhé“ a vztáhněme toto podobenství každý sám na sebe. „Našel by u mne Kristus opravdovou víru?“ Celý článek...

Sv. Anežka se zapsala nejen zlatým písmem do dějin našeho národa, ale i do srdcí jak svých současníků – pro svoji dobročinnost, péči o nemocné a důslednou lásku ke Kristu, s níž přijímala všechny potřebné a odmítala sňatky s nejmocnějšími panovníky své doby. Stejně tak ji události posledních, více než 30. let, pro změnu vrývají do srdcí dnešních, nejméně dvou generací, vždyť se stala symbolem nové svobody, obrody národa a události roku 1989 se jí připisují coby iniciátorce zázraku. Celý článek...

Máme víru, máme Písmo a máme Desatero – co bychom měli mít více pro nacházení Božího království? Ještě pravda pár ingrediencí – schopnost radovat se, žasnout, toužit, milovat… Jedině skrze lásku – k Bohu a bližním, ano i k sobě samým, jej můžeme nalézt. Jedině skrze Krista a v Kristu se nám otevírá. Ono je opravdu už mezi námi! Uprostřed nás! Celý článek...

Pro skutky blíženecké lásky nepotřebujeme mít naditou peněženku ani kdovíjaké příjmy. Teplo lidské, nezištné lásky, porozumění vyjádřené třeba jen úsměvem, povzbuzením, dobrým slovem, můžeme rozdávat třeba i s prázdnou kapsou. Láska nic nestojí a nikdy jí není dost. Celý článek...

Dělejme ze své strany všechno, co můžeme, žijme naplno pro Boha a pro bližní a děkujme, že jsme tento den, rok, celý svůj život, mohli být těmi, kteří s Bohem mohli spolupracovat na díle Jeho stvoření. Nečekejme na díky a chválu, ale sami Bohu děkujme a chvalme jej. Beztak naše díky nikdy nebudou stačit na to vše, co udělal On pro nás. Celý článek...

Važme si a uctívejme nejen ony kamenné chrámy, které ještě stále zdobí naši zem, ale, a to především, važme si každého člověka, který chodí po této, ještě stále Modré planetě!“ Celý článek...

Kéž bychom byli tou šťastnou polovinou, která se nechala poučit; neztratila ze zřetele cíl svého pozemského putování a z očí Ženicha. Protože až přijde náš čas, je třeba neodkladně vyjít na cestu! Ne se vracet pro to, či ono, na co jsme zapomněli. Co jsme nepovažovali za důležité. Co jsme promeškali. Až nás pozve Ženich na svatbu, bude to pozvání, které se nebude opakovat. Nepromeškejme jej. Šetřme si olej – lásky, vnitřního světla, pokoje, moudrosti, prozíravosti, do zásoby. A buďme bdělí! Celý článek...

Nejšťastnější je ten, kdo dovede být spokojený s tím, co má. Nejméně šťastným je naopak ten, kdo prahne, touží po tom, mít stale víc a víc, kdo není nikdy s ničím spokojený. Kdo se nedovede radovat. Takoví lidé – a je jich, žel, nemálo, jsou ve skutečnosti ubožáky, byť třeba žijí v nadbytku a přepychu. Ubožáci, protože se neumí radovat. Protože si neumí vážit maličkostí. Protože nikoho nepotřebují a stačí si sami. Celý článek...

„Děti světa“, to jsou pak ti, kteří nás vlastně na každém kroku obklopují. Ti, kteří zaměnili víru v Boha za úsilí o to mít se dobře; kteří svůj veškerý zájem a snažení zaměřují jenom na sebe a nanejvýš ještě na vlastní rodinu; ti, pro které je nejvyšší hodnota něco vlastnit, něco znamenat, někým být. Takový je obraz materiálního světa, který kolem nás vládne. Ale! Křesťan by měl být jiný: - také se stará o rodinu, o svůj výdělek, ale snaha získat nějaký majetek by u něho neměla být motivována snahou vlastnit, ale měl by oceňovat pouze potřebnost a nutnost majetku pro uspokojení životních potřeb - a samozřejmě jej také nabýt pouze poctivým způsobem. To je hlavní rozdíl mezi dětmi světla a dětmi světa. Celý článek...

Užívejme vnějších znamení naší víry, ale snažme se, aby nebyly jen prázdnou a bezobsažnou nálepkou. Zpytujme svědomí, abychom zjistili, zda kříž, který nosíme a kterým se žehnáme, je v nás podložen vnitřním vztahem ke Kristu. Zda slova, která pronášíme ve svých modlitbách, nejsou jen povrchní, a naše skutky zbožnosti jen pro oči druhých. Zda se ve svátostech chceme opravdu setkat s Kristem a dívat se sami na sebe Jeho očima, ne očima těch druhých. To všechno jsou závažné otázky, které by si křesťan měl ve vší upřímnosti pokládat a pravdivě na ně odpovídat. Celý článek...

Je pro nás mnohdy velmi nesnadné poznat, co je opravdu Jeho hlas, Jeho slovo, Jeho poslání, kterému máme dát přednost. O toto poznání je nezřídka třeba Boha prosit. Všeobecně se však dá říci, že jde o zachovávání přikázání. A to není nic nemožného, tajemného, mystického, co bychom nemohli splnit. Přikázání se plnit dají, i když je to někdy obtížné. Ale my si, stejně jako onen král a stavitel věže v evangeliu, můžeme snadno spočítat, že „na to máme“ a že se nám to vyplatí. Totiž zříci se všeho sobeckého a pyšného v nás, a dát přednost Kristu a jeho cestě. Stále platí ono Kristovo: „kdo nevezme svůj kříž, a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem…“ Celý článek...

Čistota srdce, to je ta jediná platná pozvánka na nebeskou hostinu. Nikoli tituly, postavení, jmění a světské zásluhy. Jen čistota srdce a schopnost nefalšované, upřímné lásky. Prosme Pána, abychom i my, přehlížení, bezvýznamní a třeba i v pohrdání všemi, vešli na nebeskou hostinu do Jeho království. Stále platí: „Hostina je přichystána a všichni jsme zváni …“ Celý článek...

Jako živí, jako poutníci po vezdejším světě máme ještě šanci změnit své smýšlení, své jednání. Změnit směr svého putování, svého života. Nepromarněme šanci, kterou, jakožto živí, ještě máme. Obraťme svou pozornost k těm vedle nás. Ne proto, abychom je posuzovali, odsuzovali, pomlouvali. Spíše proto, abychom se ptali: co pro ně mohu – mám učinit? A teprve, až nám naše svědomí nebude bolavou výčitkou, teprve pak pospěšme se svými květinami, svíčkami – a především se svými modlitbami – ke hrobům našich blízkých. A své modlitby za duše v očistci podložme tou nejcennější valutou. Naší láskou. Celý článek...

Pokud si budeme chtít vyrobit okatou svatozář už tady na zemi, je velmi pravděpodobné, že nám pod Kristovým křížem pohasne. Pokud budeme žít jako skuteční křesťané, pak můžeme věřit, že se nám ta naše osobní svatozář rozzáří pod očišťujícím a milujícím pohledem našeho Pána. Toho, který i na naši adresu říká: „Buďte svatí, jako i JÁ jsem svatý!“ Celý článek...

My dnes nemusíme řešit otázku farizejství jako náboženský problém. Ale nebezpečí pýchy, přezíravosti, sebestřednosti a přetvářky, to se týká i nás. Každého z nás. I když nejsme zváni mezi společenskou smetánku a nechodíme na routy s VIP. Jako nafoukaní, přezíraví a pyšní farizeové, se můžeme chovat i my. V kostele, stejně jako v běžném životě, v obchodě, ve frontách, nebo třeba v zaměstnání. Pýchu nelze odložit jako masku po karnevalu, tu nosíme stále s sebou a v sobě. Ale lze se ji zbavit. Přemoci ji pokorou a upřímností. O tu ale musíme vědomě usilovat a nechat se vést Kristem. A také o ni musíme prosit. Celý článek...

A co my? Měříme všem a za všech okolností stejným a spravedlivým metrem? Nasloucháme více svému srdci, svému zdravému rozumu, nebo se také necháme ovlivňovat míněním druhých? Co myslíte, na čem více záleží? A za koho se budeme jednou před Pánem zodpovídat? Za sebe, nebo za druhé? Za otročení předsudkům, tzv. veřejnému mínění, nebo za své skutky lásky a milosrdenství? Přeji vám i sobě, abychom, (podobně jako farizeové v evangeliu) jednou nemuseli před Kristovou tváří zahanbeni mlčet. Celý článek...

Ve svém nasazení pro Krista, pro církevní obce je Pavel nepřekonatelný. Přesto si je vědom svých ubývajících sil a lidských omezení a nestydí se prosit, téměř žadonit, o modlitbu. Z toho je patrné, jakou hodnotu má v Pavlových očích „přímluvná modlitba“. A tak, v porovnání se sv. Pavlem – o co všechno prosíme my? – o své lidské a mnohdy přízemní potřeby; a o co prosí Pavel? Aby byl neohroženým hlasatelem Kristova evangelia! Kéž by nám v tom byl příkladem. Celý článek...

My všichni jsme tento chrám Ducha, živé tělo Kristovo, na němž stojí náš život. Je to ten samý Ježíš, který si ve svém čase vyvolil apoštoly a který si vyvolil i nás. Jsme tedy i my jeho učedníky, jeho nástroji – a kéž bychom také byli pro něho a pro církev použitelní a stejně zapálení jako apoštolové a všichni ti mučedníci za celá staletí a tisíciletí církve. Celý článek...

Pouze tehdy, dokážeme-li se vzájemně jeden druhému podřizovat, prostě proto, že chceme; že nám ten druhý za to stojí, to je mnohem lepší. Ale: - dokážeme-li druhé milovat a podřizovat se také proto, že se tak vzájemně skláníme před autoritou Boží a jeho láskou, pak je to ono. To, k čemu nás dnes vyzýval svatý Pavel ve svém listu. Prožívat své, a nejen partnerské, ale i mezilidské vztahy podle příkladu vztahu Krista k nám. Milovat druhé tak, jak miluje Bůh nás. Celý článek...

Ke svému životu potřebujeme „rovnou páteř“- čest, pravdu, poctivost, přímost. Potřebujeme se „zpříma“ dívat druhým do očí. To je postoj člověka duchovně, psychicky i morálně zdravého. Celý článek...

V každém z nás je mnoho hluchých, prázdných, zraněných a bolavých míst, způsobených neláskou, které může zahojit zase jen láska. A také nás obklopuje množství lidí - trpících, tápajících, zraněných, nepřijatých, nemilovaných, všech těch na okraji společnosti. Oni nás potřebují. Potřebují náš úsměv, naši účast, naše přijetí, naše odpuštění, náš čas, náš zájem. A nejen to. I my potřebujeme je. A možná víc, než oni nás... Celý článek...

Nikdo zvenčí nám nemůže naší osobní cestu ukázat, protože každý z nás je natolik individualitou, že má svoji vlastní, jedinečnou cestu. Tu je však třeba vytrvale hledat, leckdy i o ni zápasit. Stojí to však za to. Protože jedině tehdy, kdy najdeme ve svém životě svou vlastní cestu, své vlastní místo, můžeme být šťastni. A najdeme je jedině s pomocí Boží. Celý článek...

Posláním nás křesťanů je přičinit se, aby dobra a lásky bylo na světě čím dál víc a zlo a nenávist, aby byly nuceny, také naším úsilím, ustupovat. Vítězný boj na konci časů svede Kristus, ale my nesmíme zapomínat, že jsme jeho bojovníky. A že i na nás záleží. Celý článek...

My všichni budeme jednou, ať si to připouštíme, či nikoli, skládat účty ze své věrnosti křesťanské víře, z poctivosti, a pravdivosti svého křesťanského života. Není však třeba žít ve strachu, Kristův příchod má být radostným setkáním se svým Pánem, na kterého se těšíme; ne hrozbou z nevyhnutelného trestu. Toto evangelium je výzvou k permanentní lásce a věrnosti, ne hrozbou k permanentnímu strachu. Jde jen o to, abychom zodpovědně spravovali vše, co nám bylo v životě svěřeno, ať je to naše zdraví, naše děti, naše nadání a hřivny, a pak nás nemůže příchod Pána zaskočit, ať přijde jakkoli nečekaně. Celý článek...

Jestliže je podle evangelia blahoslaven služebník, kterého Pán při svém příchodu najde bdícího a připraveného, pak to také obrazně platí pro nás - budeme blahoslavení (= šťastní, blažení), budeme-li připraveni na setkání se svým Pánem na věčnosti. Připravení, tzn. v milosti posvěcující. Bez hříchů, které by nám bránily setkat se s Pánem, se srdcem otevřeným a s čistým svědomím. Celý článek...

...Jsme zde na světě jenom poutníky. A tak, i když je už po turistické sezóně, na závěr řeknu jednu, řekněme turistickou, minipovídku: Jistý bohatý turista přenocoval v kartuziánském klášteře. Udiven strohou výbavou cely, zeptal se mnicha, který jej provázel: „Kde máte váš nábytek?“ „A kde máte vy, vážený pane svůj nábytek?“, odpověděl mnich úmyslně na otázku otázkou? „Já? No já tudy přece jen projíždím.“ „No právě“, odpověděl řeholník, „my jsme tu také pouze na cestě“. Celý článek...

Bůh nepoužívá donucovací prostředky, ani lidské zákony. Volá nás jménem a čeká, až se od svých světských a leckdy přízemních starostí konečně obrátíme k němu. Aby i On mohl „k nám obrátit a nad námi rozjasnit svou tvář“. Je jenom na nás, ke komu a k čemu se ve svém životě postavíme čelem - protože chceme a toužíme a jsme lidé svobodní; a čemu nastavíme záda, protože světská moc je v našem životě nezbytná. „Dávejte tedy co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ Celý článek...

„Mít svatební šat“, znamená být na královskou svatební hostinu připraven. Být zajedno, sjednocen, s Kristem. Takový byl nejspíš vzkaz evangelisty Matouše prvním křesťanům. Ale stejně tak je platný i pro nás, křesťany 3. tisíciletí. „Hostina je přichystána, všichni jsme pozváni. Buďme připraveni.“ Celý článek...

Není na světě vzácnějšího vína, než to, které pochází z Boží vinice. Které prošlo proměnou při eucharistické oběti. A my na něm máme podíl všeobecného kněžství. My sami máme být také dobrým vínem. Nebuďme tedy ani pláňaty, ani kyselým a trpkým vínem. Dávejme ze sebe to nejlepší a klaďme to na oltář Božího stolu. Jedině Pán dokáže naše úsilí proměnit ve skvělé víno. Ľ chaim! Na zdraví! Celý článek...

Nikdo nejsme u Boha odepsaný, a také, nikdo nejsme bez hříchu. Avšak oproti těm, kteří si zakládají na své nabubřelé dokonalosti, víme, (a může nám to být povzbuzením), že celníci a nevěstky je předejdou do Božího království. Jde zkrátka o to být k sobě a Bohu upřímní a pravdiví. Přemoci se a vydat se pracovat na Otcovu vinici. Když vyjdeme my k Otci, vyjde i Otec naproti nám. Celý článek...

Pán nás stále povolává na svou vinici (a nehraje rozdíl, zda jako duchovní, rodiče, manžele, či v jiné formě povolání) a každému slibuje „spravedlivou odměnu“. Nehledí na to, „jak dlouho“ kdo pracoval, neměří odměnu nebeského království podle našich „výkonů a zásluh“ (beztak jsou měřeny podle našich měřítek a ta jsou od těch Božích diametrálně odlišná). Hledí na naše srdce. Na naši lásku. Na naši ochotu jít na vinici. A třeba také na naši radost z toho, že můžeme s ním a pro něho pracovat. Že můžeme ve svém životě „nést tíhu dne i horko“ - což paradoxně dodává našemu životu jeho skutečnou hodnotu. Celý článek...

Prosme o dar milovat Boha - a pak se (snad) bude dařit i nám odpouštět druhým. A kromě slov o odpuštění v Otčenáši, nezapomeňme také na poučení Ježíše při skandálním narušení hostiny hříšnicí v domě Šimonově: „Kdo hodně miluje, tomu se hodně odpouští.“ (viz Lk 7,47) Ve škole Božího odpuštění a lásky se máme ještě mnoho co učit. Všichni! Celý článek...

V druhém čtení z listu Římanům jsme slyšeli slova apoštola Pavla: „Miluj bližního jako sám sebe. Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je láska.“ Ano, je to pouze a jenom láska, zde „bratrská láska“, která nás opravňuje k tomu „být strážci svých bratří“. (Bez lásky bychom byli opravdu jen denuncianty a falešnými moralisty.) Jenom láska, pokora a zdravé sebevědomí snese napomínání a kritiku od druhých, a stejně tak, jen láska unese nevděk a nepochopení napomínajících. Celý článek...

Ježíš „odplatí každému podle jeho jednání“. Ježíš má jiná kritéria odměn, než jsou naše pozemské platy, prebendy a zásluhy. Důležité pro nás je, ono „podle jeho jednání“. To přece znamená, že výši naší „odměny“ na pomyslné nebeské výplatní pásce, do značné míry určujeme my sami. Tady a teď, svým jednáním. Na pozdější reklamace se v nebeském účetnictví nebere ohled. Není proč. Ježíš je totiž nejen nanejvýš milosrdný, ale i také spravedlivý. Celý článek...

„Za koho mne považuješ ty?“ Je na nás, zda budeme chtít odpovědět, nebo se schováme za „ty druhé“. Ale právě láska k Otci a jeho Synu, stejně jako láska k našim bližním, je i pro nás skálou, jistotou, oporou. Skrze Krista („Já jsem dveře k ovčinci“) můžeme vcházet a vycházet. Skrze Krista - k Otci - a do ovčince, jíž je církev. Církev. Sice chybující a omylná, ale díky Kristu a jeho pozemským nástupcům, soudobým Petrům, stojící na skále. A proto ji žádné mocnosti – pekelné, mocenské, diktátorské ani ideologické, nepřemohou. Celý článek...

... Nepovyšujte se nad druhé; nedělejte rozdíly mezi lidmi, ale všem služte; buďte milosrdní, velkorysí, laskaví. Nepodlehněte pokušení vyvyšovat se nad druhé pro dary, které jste - zadarmo, jak jinak - dostali. Rozdávejte, služte, buďte milosrdní! Mimochodem. Nejsou tato slova určena také nám? Celý článek...

Půjdeme-li proti rozbouřeným vlnám, proti proudu, docela jistě nedojdeme uznání tohoto světa, ale dost dobře možná dojdeme právě k Ježíši. Ostatně, je to nikoli „tento svět“, ale Ježíš, který říká na adresu každého z nás své: „Pojď!“ Nebojme se tedy vystoupit z lodiček svých jistot, zvyklostí, katechismových schematismů, a jít za Kristem. Sice nám nejspíš nateče do bot, ale s ním se neutopíme. Celý článek...

Příběh o zázračném nasycení zástupů je tak hutný, že může stále sytit naši duchovní mysl. Kolik dává prostoru k rozjímání! K touze po setkání s Kristem! Teď je to už na vás. Posadit se a nechat se sytit Božím slovem. Slibuji, že vám tento chléb z Božího stolu nikdy nedojde. Že vás Pán nenechá nikdy o hladu. („Vezměte a jezte z toho všichni. Toto je moje Tělo, moje slovo. To čiňte na mou památku.“) Celý článek...

My, stále tápající a zaslepení všemi vymoženostmi své doby, tolik potřebujeme dar moudrosti! Dar chápavého srdce. A přitom, i my máme možnost prosit Boha Otce o dar moudrosti, i před námi leží, tolikrát nepovšimnuté a přehlédnuté poklady. Jako se Šalamoun dokázal zříci pokušení přát si to, co by prospívalo jen jemu, ale myslel nejprve na naplnění svého poslání, prosme i my o dar moudrosti pro své životní poslání – pro výchovu svých dětí, pro soužití se svými blízkými, a o tolik potřebnou pokoru. Jen s darem moudrosti nalezneme a uchováme poklad víry, naděje a lásky. Celý článek...

Nespravedlnost ve světě, války apod. jsou nepřímým důkazem Boha a jeho lásky, vždyť nejsou produktem Boží vůle, (Bůh to s námi vždycky myslí dobře) ale důsledkem zneužití naší svobodné, lidské vůle. (Bůh nás tak respektuje = miluje, že nám dal svobodu vytvářet svět vědy i mezilidských vztahů a my poznání zneužíváme proti druhým lidem a navzájem si ubližujeme; ovládá nás zloba, zášť, mnohdy, a to už je opravdu „za hranou“ i nenávist - a to vše je dílem naší lidské vůle, nikoli Boží). Co se přírodních katastrof týče, ty jsou dány přírodními zákony (další důkaz Boží existence) ale také dílem nás samých, vždyť jejich děsivé následky jsou zpravidla důsledkem naší zpupnosti, s níž k přírodě přistupujeme. Celý článek...

Vzpomeňte si na slunečnice - obrací své květy ke slunci. Buďme, moji milí, také takovými slunečnicemi. Obracejme se ke Kristu, nastavujme svá srdce, své duše, slunci Kristovy lásky! A přinášejme užitek - buďme užiteční! Není nic horšího, než promarněný život: život bez lásky, bez víry, bez Ducha svatého a bez úsilí stále zušlechťovat, proměňovat, svá mnohdy ztvrdlá, zkamenělá srdce. Celý článek...

Dnes nestojí v popředí otázky teologické. Dnes je třeba spíše řešit problémy ekonomické, sociální, politické, ekologické. Kéž se dnešní Evropa uzdraví a dýchá čistý vzduch, nezničený nejen emisemi škodlivých plynů, ale také nesmiřitelností, neúctou k životu i k názorům a postojům druhých, degradací morálky, pravdy a svobody - a ať dýchá oběma plícemi! Celý článek...

Snažme se být lidmi vyváženými, křesťany hodnými své víry. Pak nám nebude činit takovou potíž milovat správnou měrou své bližní i Krista. Přijímat druhé à priori jako spravedlivé, bez předsudků, se štědrostí a velkorysostí, jako své bratry a sestry v Kristu. A teprve pak, s „čistým srdcem“ „nepřijdeme o svou odměnu“. Pak budeme hodni svého pozemského, a jednou i nebeského, života. Celý článek...

Jemu na nás záleží. Máme pro Něho jedinečnou, nesmírnou cenu. Jenomže, máme odvahu se k Němu utéci? Přiznat se k Němu před lidmi? Nebo jej raději, abychom se v očích světa, v očích lidí, neshodili, zapíráme? Vzpomeňme, co jsme slyšeli na závěr evangelia. „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mně před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“ To mohou být stejně tak dobře slova povzbuzení, jako varování. Celý článek...

Dnešní slavnost je slavností LÁSKY, je pozváním k lásce - vždyť SRDCE je odjakživa symbolem lásky. A Nejsvětější Srdce Ježíšovo je srdcem plným lásky. Lásky, která není jen pro vyvolené; lásky, která je pro všechny, a zejména pro ty, kteří si jsou dobře vědomi, jak mnoho Boží lásku potřebují. Pro všechny ty, kteří jsou „tišší a pokorní srdcem“. V Ježíšově srdci je dost místa pro všechny, tak tedy pojďme všichni - k Ježíši! Celý článek...

Naše dary, schopnosti, vědění máme pro to, abychom jimi obdarovávali druhé. Jenom tím se plně zhodnotí. V „nebeské bance“ nejsou žádné ztráty, tam je nejvyšší návratnost investicí - za předpokladu, že si na svých darech nebudeme „sedět“, že je „nezakopáme do země“, jako onen nešťastník z podobenství. Pouze z toho co rozdáme, můžeme dostávat. To je „Boží ekonomická strategie“. Naše lidské banky by rozdáváním zkrachovaly; my nezištností a darováním naopak bohatneme. Kéž jsme, my všichni, obdařeni tak bohatou výbavou, neméně bohatí také svou štědrostí. Celý článek...

„Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“ To jsou silná slova. Slova, která nás staví před rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky: věřit - nevěřit; nebýt souzen - být odsouzen … Nevím jak vy, ale mně se chce po těchto slovech volat spolu se sv. Petrem: „Pane, věřím, pomoz mé slabé víře!“ Celý článek...

Odhoďme všechno ustrašené, bojácné, předpojaté - a podobně jako apoštolové se radujme z „Dárce darů přemnohých“, z „Božského utěšitele“ i „něžného duší přítele …“ (Pokud byste chtěli v tomto chvalozpěvu na Ducha sv. pokračovat, nalistujte si v kancionálu č. 422, a krom chvály a díků budete mít i bohatý materiál k rozjímání.) Celý článek...

Prosme, abychom v sobě měli „dech božského Ducha“, abychom byli oduševnělými. Otevřenými pro Boha i pro druhé. Abychom přinášeli „ovoce Ducha“ – (viz Gal 5,22): „Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost …“ Kéž jsme plodnými a přinášíme dostatek ovoce. Toto ovoce nepodléhá zkáze, toto ovoce dává pravou chuť našemu životu. Celý článek...

Posledním slovem dnešního evangelia je Kristova výzva: „Následuj mě!“ To je program Petrova života a všech, kdo jsou Kristovi. Kdo jsou křesťané. „NÁSLEDUJ MNE!“ Ve chvílích radosti i bolesti, štěstí i soužení. Ve zdraví i nemoci. V síle i bezmoci. „NÁSLEDUJ MNE!“ Vždyť já jsem „cesta, pravda i život!“ Celý článek...

Žít podle Desatera a bránit se hříchu. Víc po nás Kristus ani nežádá. Náš osobní apoštolát spočívá v tom žít každodenní, navenek obyčejný, leč poctivý, všední život, ve kterém nebude místo pro lež, přetvářku, sobectví, zášť a nenávist. Není to málo a není to snadné. Ale není to nemožné. Vždyť Kristus i nám, každému z nás, říká své: „Neboj se, neztrácej odvahu!“ Celý článek...

"Nehleďte na moc, slávu a funkce, ale ať je vaší největší touhou být dobrými, bdělými a pokornými hlasateli Božího království..." ...Protože církev tvoříme my, netýkají se dnešní Pavlova, a také Kristova slova v evangeliu, jen a pouze církevních představených. I my jsme přece církev, i my jsme potomky prvních křesťanů a neseme zodpovědnost za život církve ve svých domovech, rodinách. I nám patří tato slova povzbuzení, ale také napomenutí. Slova o zodpovědnosti vůči Bohu a také o jeho síle a pomoci. Celý článek...

Jdeme svým životem, a nevíme, co nás čeká. Ale víme, jaký je náš konečný cíl, naše perspektiva. Nejsme proto bezcílně bloudícími ovcemi bez pastýře, ale smysluplně putujícími poutníky, na cestě do věčnosti. Kéž nám Pán, tento dobrý pastýř, dá sílu jít kupředu a dojít svého cíle. Celý článek...

Nebraňme Duchu sv., aby mohl i na nás sestoupit, aby i nás prozářil světlem svého ohně, který nepálí, ale osvěcuje, prozařuje vše nedobré v nás, i okolo nás. Nemůžeme nic ztratit (kromě trochu toho času, který však není časem ztraceným a promarněným), můžeme jen nekonečně získat. Chvalme tedy Pána za dary které nám stále štědře a hojně rozdává, neuzavírejme se jim a prosme, ať i nás, naše srdce a naše duše, zasáhne svým plamenem Ducha sv. Celý článek...

Abychom mohli být jako jedno společenství, „jednoho srdce a smýšlení“, musíme mít společný střed, kolem kterého se můžeme sjednotit. A tím je Ježíš Kristus. (Bez Krista budeme, možná aktivními, ale vyčpělými spolky - to by pak měl pravdu jeden politik, který před lety přirovnal církev ke spolku zahrádkářů…) Celý článek...

My, i když nejsme nikterak hluboce ve víře vzdělaní, přesto mnohé o Kristu, o víře, o modlitbě víme. Ale žijeme podle Božích přikázání? A zejména podle prvního a největšího přikázání lásky? Žijeme horlivě jako první křesťané? Hoříme touhou po spáse duší? O tom, aby Kristovo jméno bylo drahé všem kolem nás? Myslím, že právě naše vlažnost, povrchnost a zvykovost je důvodem, proč Ježíš zůstává jakoby hluchý k našim modlitbám. Zkusme změnit nejprve svůj postoj ke Kristu, k Bohu, k modlitbě a také k těm, kdo jsou kolem nás... Celý článek...

Moji milí. Nejsme a nebudeme takovými duchovními giganty a bojovníky, jako byl sv. Pavel. Ale kéž bychom měli alespoň zlomek jeho víry a naděje. Jeho lásky. Kéž bychom dokázali tak naplno žít z Krista a v Kristu, jako žil on. Kéž by se všechen náš zármutek, stejně jako Pavlův, proměnil v radost. A naše radost, aby byla trvalá. Celý článek...

I pro nás platí slova Kristova: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ To není příslib jeho fyzické blízkosti, nýbrž ujištění o stálé přítomnosti mezi námi: v modlitbách, v liturgii, ve svátostech, ve svatostánku, v povzbuzení k dobrému. Křesťan nemá důvod tvrdit, že jeho život je osamělý a prázdný. Není sirotkem. Kristus je naším pomocníkem, ochráncem a průvodcem, přítelem a přímluvcem v celém našem životě, od narození po smrt a ještě dále, v Božím království. Nebojme se vystoupit z příšeří své bezpečné anonymity do světla Kristova, a v síle a moci Ducha sv. naplnit své životní poslání. Celý článek...

Svět rád naslouchá laciným frázím, líbivým řečem, populistickým slibům. Na to slyší, na senzace, populismus, pokleslou zábavu. Ale zásadně odmítá ty, kteří přicházejí s nabídkou kvality. S nabídkou hodnotného obsahu. Proč? Protože kvalitní, plnohodnotný život je náročný. Protože láska je vždy spojená s obětí a hájit pravdu a právo, se navenek nevyplácí... ...Pavel, zdánlivě poražen a zesměšněn odchází, ale naštěstí jde za ním skupinka těch, kteří, cit.: „se ho přidrželi a přijali víru“. A ti se stanou základem nového společenství křesťanů na evropském kontinentě, nositeli křesťanského učení o Ukřižovaném a Zmrtvýchvstalém Kristu, z něhož čerpáme sílu, v němž „žijeme, hýbáme se a jsme“. A to doposud. Celý článek...

Skutky apoštolské nám v prvém čtení ukazují něco z praxe hlásání evangelia v prvotní církvi. Apoštol Pavel spolu se Silou dostanou pořádný výprask. A nadto jsou ještě důkladně uvězněni a vsazeni do klády. Ti, kteří nechtějí nic o Ježíši Kristu slyšet, si myslí, že je umlčeli. Ano, mocní tohoto světa mohou umlčet Kristovi svědky, ale nemohou umlčet Ducha sv. Ten to je, který otevírá brány vězení a znovu je posílá, aby dále hlásali Kristovu lásku. Celý článek...

Autentické svědectví, které druhé zapálí pro Krista, je možné vydávat jen svým životem s Kristem a v Duchu sv. Ono totiž zapalovat srdce druhých, aniž by naše srdce hořela, nelze. Prosme proto, abychom nebyli „čadícími oharky“, ale hořeli plamenem Ducha sv. Abychom žili v Duchu a v Pravdě. Celý článek...

Větší dar – dar Božího světla a lásky; lepšího pomocníka, moudřejšího rádce a učitele, silnějšího ochránce, výřečnějšího mluvčího, laskavějšího Utěšitele, mocnějšího Přímluvce – a ve výčtu darů Ducha sv. by bylo možno pokračovat dál – nám nemohl Ježíš zanechat. Prosme o jeho pomoc, jeho dary, ano i charismata. Naslouchejme mu a nechme se jím vést k Otci i Synu. Jistějšího průvodce na cestě svého života, na cestě do domu Otcova, nemůžeme na tomto světě (který jej nezná a ke své škodě, nedbá) nalézt. Celý článek...

Vize, fantazie a sny jsou odrazem našeho vnitřního duševního života. Jestliže máme mysl zaplněnou jen světským harampádím, pak jsou vize ve spánku pro praktický život bezcenné a hodí se leda do snáře. Je-li ale náš duchovní život napojen na Krista, pak i sny mohou být prostředkem, kterým k nám mluví Bůh. Je třeba umět se naučit správně rozlišovat - pro rozlišování duchů je běžné zkoumat, co který duch přináší - zda dobro nebo zlo. A tak, namísto bezcenného listování ve Snáři raději prosme o dary Ducha svatého. Všem nám byly hojně dány při křtu a biřmování a stačí se je naučit používat a tím je i rozmnožovat. Celý článek...

Moji milovaní, nejsme sice apoštolové, ale tato Kristova výzva je určena také nám. I my musíme zůstávat v Jeho lásce a milovat se navzájem. (Nemá smysl zastírat, o jak náročný, mnohdy až zdánlivě nemožný požadavek jde. Ale Kristus si za ním stojí svým příkladem a my o něj usilujme svým životem.) Celý článek...

Máme-li před očima jako vzor Kristovu lásku, pak nikdy nebudeme dokonalí v lásce, ale musíme o dokonalost po vzoru Kristově usilovat. Máme tedy před sebou nekonečný, věčný úkol. Nebojme se ho. Jenom láska dává našemu životu smysl. Naplňme jej proto láskou, a budeme šťastni. Vždyť to je v našich silách. Celý článek...

...Není ostudou se mýlit, ale je ostudou neumět si svůj omyl přiznat a přijmout rozhodnutí autority... Celý článek...

Kristus v evangeliu jasně říká, že jen On je tvůrcem POKOJE, toho „pokoje, jaký svět nemůže dát“. Svět se zmítá ve válkách a nepokoji, a je to pouze a jen vinou nás lidí, že jsme nepřijali Kristovo přikázání lásky, ale vedeme si stále sobecky svou a toho svého umrněného pokoje ode všeho, chceme dosáhnout vlastními silami. Bez Krista ovšem nedosáhneme ničeho, jen On může dát našemu životu směr a cíl, jen On nám dává pokoj, s nímž můžeme překonat všechen nepokoj a zlobu kolem nás. Jen On, který je cesta, pravda a život. Který je láska sama. Celý článek...

...Kamenování se dnes už nenosí, ale pomluvy, nactiutrhání, zesměšňování či násilné umlčování, ty jsou stále na programu dne. Máme však Ducha Přímluvce, který nám dá správná slova v pravý čas. Nesnažme se tedy o vlastní obhajobu, ale spolehněme se na slova od Božského Přímluvce. On nás nenechá na holičkách, pokud s ním budeme počítat a nebudeme si chtít žít svůj život po svém. Celý článek...

Výrok: „Já jsem cesta, pravda a život!“ je snad největší výrok, který kdy v celých dějinách lidstva zazněl. A nejpodstatnější. Ježíš však ještě se svou promluvou neskončil. „Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“ No ano, to potvrzuje předchozí slova. Jen s Kristem, v Kristu a skrze Krista lze dojít k Otci – on sám je cestou, naplněním, ztělesněnou láskou. Bez Krista, který je naším životem, opravdu nelze dojít k Otci! Celý článek...

Základní cestou a způsobem, jak poznávat Otce a Syna a žít podle tohoto poznání, je četba Písma svatého a rozjímání nad slovy a činy Kristovými. Tímto způsobem lze mnoho poznat. Nejde však o teologické zkoumání a rozumování. Jde o to, abychom se rozumem i srdcem setkali se svým Pánem, dobrým a laskavým, s jeho milosrdenstvím a moudrostí. A to se pak nutně musí odrážet v našem životě a v našich činech. Celý článek...

Hluboká slova Kristova „Já jsem cesta, pravda a život“ nám mohou, budeme-li chtít, pomoci lépe pochopit, co je smyslem a naplněním našeho života. Troufal bych si shrnout toto Kristovo memento: „Jít s Kristem v Duchu a v Pravdě; jít s Kristem s pohledem upřeným na něho, v odevzdání mu se sebe sama a dojít s ním k tomu, který je Dárcem Života: k Bohu Otci.“ Ježíš přišel, aby svět vykoupil. Přišel, ne, aby soudil, ale aby nás spasil! „Proto na svět přišel, aby nám dal život a dal nám jej v hojnosti.“ Celý článek...

Kristus své vyvolené pověřuje k pokorné a nezištné službě. Tím, že umývá učedníkům nohy, dává jim příklad, jací mají být, jakého ducha mají mít. Ducha nezištné, pokorné služby. Hlasatel Kristův není povolán k vládě, k domýšlivé ješitnosti a moci, nýbrž ke službě. Tento Kristův evangelní příklad je dodnes aktuální. Je určen všem v církvi, od papeže počínaje, přes biskupy, až po posledního faráře. Být církevním představeným, hlasatelem Božího Slova, znamená být zde pro druhé a sloužit jim v duchu pokory, nezištnosti a skromnosti. Celý článek...

Sv. Pavel, Barnabáš i mnozí ostatní apoštolové, nebyli vždy úspěšní, naráželi ve svém povolání na nesčetné překážky, nesnáze, museli unést tíhu bezpráví i skutečného utrpení. Ale vše unesli právě proto, že si byli jisti svým posláním a proto také mohli čerpat sílu z Boží blízkosti. Tak, co kdybychom se napříště, namísto brblání, vztekání a nadávání, raději ponořili do modlitby a ptali se Pána, „co mám dělat?“ Celý článek...

Církev se nejvíce rozmáhá právě v době pronásledování, v době útlaku. To je pro ni přímo životodárné prostředí. A naopak, v dobách, kdy církev neměla žádné vnější nepřátele, (vnitřní z vlastních řad měla vždy a má, žel, stále) duchovně nejvíce strádala. Skoro bych si troufl říci, že platí přímá úměra: čím více roste moc a majetek církve, tím je církev duchovně chudší. Svatosti vnější úspěch a pohodlí nesvědčí. Stejně tak kněžím a církvi. Možná že dnešní nedostatek kněží a řeholníků je i důsledek toho, že se ještě máme příliš dobře, že nás pálí dobré bydlo. Že ze stolu církve chceme jen brát a nic nedávat. Nestálo by to za zamyšlení? Celý článek...

Kéž bychom více prosili o dary Ducha sv. a dokázali si vzít poučení z velkorysého postoje představených první církve: „Jestli tedy Bůh dal stejný dar jim, jako nám, jak bychom se mohli odvážit klást Bohu překážky.“ My je mnohdy, nevědomky, klademe. Svoji zatvrzelostí, lpěním na vnějším a nepodstatném, svoji uzavřeností vůči názorům a postojům druhých. Je třeba nejen prosit o dar vzájemné jednoty, o změnu u „těch druhých“, ale v duchu evangelia a s pomocí Ducha sv. proměňovat především sebe samé. Celý článek...

„Štěstí a přízeň mne provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.“ Je vůbec třeba k těmto slovům pozvání něco dodávat? Snad jen prosbu. Vidět sebe sama Kristovýma očima, očima pastýře, a prosit o dar vděčnosti, lásky a pokory. Kéž nás dary Ducha spolu s Kristem provázejí „po všechny dny našeho života“. Celý článek...

Lékařská věda je také o ty dva tisíce let dále a pak, mnohé nemoci i bolestná úmrtí patří, ať chceme, či nechceme, do Boží režie. Proto: modleme se za své blízké, dělejme vše, co je v našich silách pro jejich uzdravení, ale neztrácejme víru v Ježíše a v sílu modlitby, když se naši blízcí neuzdraví. Nechme prostor Pánu, který jediný ví, co je nám ku prospěchu – i když je to zdánlivě tak negativní záležitost, jakou je nemoc. „Všechnu svou starost hoďte na Pána, On se postará.“ Tohle platí dnes a bude to platit i pro další věky. Jen neochabujme ve víře a v důvěře – to je myslím to, co po nás Pán dnes žádá. Celý článek...

Každý z nás si své vlastní obrácení prožil, ať více, či méně zřetelně. A, buďme k sobě upřímní - jaké jsou jeho plody? Je na nás vidět ono světlo Kristovo? Je z našeho jednání a postojů čitelná naše víra? Kéž by si Pán z nás všech nadělal své nástroje! Kéž by nám dal poznat temná zákoutí v nás a kéž by je svým světlem uzdravil. Kéž by prozářil naši vnitřní slepotu! Celý článek...

Procházejme životem, nebojme se mluvit a svědčit o své víře. I my jsme nástroji Ježíše, i my jsme posláni k tomu, abychom ve svém prostředí a svými prostředky a možnostmi hlásali Ježíše, toho, který je pro nás, pro všechny cestou, pravdou a životem; který je chlebem života a pramenem vody tryskající k věčnému životu. Celý článek...

To, co je na první pohled negativní, použije Bůh pro své dílo. Vzpomínám si v této souvislosti na známý výrok, totiž, že: „Bůh umí psát rovně i na křivých linkách“, nebo, chcete-li, lidové úsloví: „Vše zlé, pro něco dobré…“ Nepochybuji, že jste už mnohokrát sami na sobě zakusili jeho pravdivost, to když se to, co bylo ve vašem životě těžké a bolestné ukázalo nakonec jako největší dar a požehnání. Celý článek...

Že je život podle Boží vůle skutečně náročný, že je nepohodlný a že se dneska se nenosí, to ví každý, kdo se snaží jako křesťan žít. Ale než být loajální k normám tohoto světa, než se mlčky podřizovat diktátu veřejného mínění a mlčet tam, kde je třeba nahlas promluvit, byť nepříjemnou pravdu, to je lepší žít skutečný život, než bezpáteřně živořit. Jde při tom, pravda, často, když ne o krk, tak alespoň o mnohé těžkosti a nepříjemnosti, ale, to mi věřte, stojí za to. Celý článek...

Poslední doba, kdy kolem řádí záludný koronavirus, nám mnohé „anděly“ odhalil. A také nám mohl dát poznat - budeme-li chtít vidět - kdo se za „anděla“ jen vydává a přitom je plný lží, sobectví a na neštěstí druhých si jen honí svoji kariéru, plní vlastní kapsu a loví dušičky voličů. Nenechme si, prosím, nechat vnutit lži křiklounů. Skuteční andělé, ti mlčí a stojí v pozadí. Celý článek...

Obraťme se od svých Emauz, kam jsme se před ostatními, a mnohdy i před sebou samými, utekli. Nebojme se rizika nakažení radostí, pokojem a vírou. (Tenhle virus lásky ke Kristu neškodí jako Covid 19, nezabíjí - a když, tak jen toho starého člověka v nás - a toho není žádná škoda, nad ním netřeba lkát.) Vraťme se do večeřadla církve (byť nyní s provozem značně omezeným) a radujme se! (A nebojme se!) Celý článek...

Upřímně řečeno (nechť nejsem pokládán za rebelanta) mnohdy si říkám, že bychom se, nejenom v církvi, ale v celé společnosti, měli chodit učit moudrosti a demokracii k prvním křesťanům. Jistě, ani u nich dlouho idea společného života a jednání v Duchu sv. a bratrské lásce nevydrželo, ale z té dnešní biblické lekce bychom měli učinit lekci pro všechny představené, ať už v církvi, či ve společnosti. Celý článek...

Pravdu neumlčí žádná nepravda, žádné násilí, žádné vyhrůžky. Pravda se vždycky zjeví tam, kde skutečně je, a ne tam, kde ji chtějí mít mocní. A apoštolové? Zbičovaní (a my jejich utrpení nepodceňujme): „odcházeli s radostí, že směli trpět příkoří pro Ježíšovo jméno a nepřestávali zvěstovat radostnou zvěst, že Ježíš je Mesiáš.“ Celý článek...

Apoštolové byli první „disidenti“ stojící sice bezbranní, ale silní svou pravdou, proti lidské moci. A od té doby je následují v jejich hořkém údělu další a další stovky a tisíce těch, kterým je pravda cennější než život. A Velerady celého světa znovu a znovu vynášejí své kruté rozsudky. Avšak ani přes šílení mocných, nikdy nepřestane platit ono apoštolské: „Více je třeba poslouchat Boha, než lidi.“ Mimochodem, koho posloucháme, komu nasloucháme my? Tomu, co si o nás myslí a co říkají lidé, nebo je pro nás podstatné, co nám říká naše svědomí? Moji milí, jak si stojíme před Božíma očima? Celý článek...

Neměli bychom se spokojit jenom s tím, že neděláme hříchy; měli bychom se snažit o to, aby v nás naše víra, naděje a láska rostla, aby také přinášely plody. Zkrátka, abychom na sobě mohli zakusit ono Kristovo přislíbení: „Kdo ve mně věří, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.“ Celý článek...

Díky, že jsou, stále jsou, ti nepoučitelní idealisté, jako např. sv. František, don Bosco a mnozí jiní „blázni pro Krista“. I když nepochopení a nedocenění, činí náš svět lidštější a krásnější. Vědí totiž, že není důležité MÍT, ale BÝT. A že někým být, neznamená mít funkce a tituly, ale znamená to být pokorným a milosrdným. Přál bych tomuto šílenému světu, který staví na výkonu, úspěchu a ekonomice, více těch, kteří se nejen modlí ono: „Ježíši tichý, srdce pokorného, učiň srdce naše podle srdce svého“, ale kteří se také podle této modlitby snaží žít! Celý článek...

Moji milí, možná to, že: „se modlíme a ono se nic neděje…“ není projevem neschopnosti Boha, ale naší. Konečně, ona se také po naší modlitbě „nezachvěje zem a Duch svatý, možná, že nemá ani kam usednout“. Což kdybychom někdy namísto modliteb o to, aby Bůh splnil to či ono, se modlili, po vzoru apoštolů, za to, abychom byli nástroji šíření evangelia. Aby mohl skrze mne Bůh promlouvat k mým nejbližším, aby to nebyla má slova, ale abych nechal mluvit Ducha sv. ... Celý článek...

Nám, všem křesťanům, je určeno ono: „Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ano, nám je zapotřebí, stejně naléhavě a nezbytně, věřit. Věřit v Ježíše i věřit Ježíšovi. A také milovat. A doufat, že v záři osobního setkání s Kristem, i my, oslněni, stejně spontánně a beze strachu, spolu se sv. Tomášem, budeme moci říci: „Pán můj a Bůh můj.“ (Ať už v modlitbě, adoraci či jednou Kristu tváří v tvář.) Celý článek...

Křesťanská identita je vystavena stále otevřenější agresi, která už nepoužívá biče, skřipců či jiných zjevných mučidel, ale naopak působí skrytě, nenápadně, zdánlivě neškodně, to když se nám snaží namluvit, že nebýt čestný, poctivý a pravdomluvný, je vlastně normální. Že dnes je „jiná doba“. Není a nemůže být! Petrova řeč před veleradou je i pro nás pozvánkou k otevřenému a odvážnému svědectví, které se sice nesnaží nikomu nic vnucovat, ale nemůže mlčet o tom, co je v našem životě nejdražší, nejpodstatnější a nejdůležitější. Celý článek...

V listu Efesanům se píše: „V jeho jménu poklekne každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a všechny národy se mu budou klanět…“ Čemu se klaníme my? Ve jménu koho jednáme? Celý článek...

Bůh sám jednou posoudí, zda nás od praktikující víry odvedla naše pohodlnost, lhostejnost, strach nebo nevědomost. Soud přísluší jen Bohu, já jen připomínám tato Petrova slova, stejně jako důsledky pro náš život, které z nich plynou. Kéž bychom se obrátili, dokud je ještě čas. Celý článek...

Ježíš Kristus nepřetržitě zasahuje do našeho života prostřednictvím ostatních lidí, různých okolností, někdy i nemocí a bolestí - a to vždy k našemu prospěchu a užitku. Jedině On je dárcem našeho tělesného, duševního, ale zvláště duchovního zdraví. Celý článek...

Mohli bychom si říci, že Petrova výzva k obrácení a pokřtění pro nás není aktuální, protože my jsme už pokřtění dávno - ale, ač křesťané, výzva k OBRÁCENÍ je stále aktuální a platí stále, napořád. Celý článek...

Jsme svědky, že o Velikonocích neměl poslední slovo člověk. Ten dokáže jen postavit kříž, vykopat hrob a zavalit jej kamenem. Bůh však kámen odvalil a nechal promluvit svého Syna - a ten říká: „Nebojte se. Já jsem přemohl svět. Já jsem vzkříšení a ŽIVOT“. Ježíš nám dává stále možnost volby - setrvat ve starém: v hříchu, strachu a lži; nebo uvěřit, nechat se oslovit a proniknout jeho slovem. Stát se novými lidmi. A: NEBÁT SE! Celý článek...

Máme dnes také velikonoční ráno, den prvý. Den VZKŘÍŠENÍ. Přeji Vám i sobě, abychom, stejně jako tito jmenovaní tři aktéři prvního dne v dějinách církve, nejen změnili směr svého života, ale především, abychom tváří v tvář Vzkříšenému UVĚŘILI. ALLELUIA. CHRISTUS RESSUREXIT! Celý článek...

Znovu jsme si uvědomili, možná, že silněji, než jindy, že jsme milované Boží děti, pro které, z lásky k nám, poslal Bůh na svět svého Syna a ten, když se naplnil čas, přinesl za nás a pro nás oběť největší, abychom měli život. V něm a s ním jsme zemřeli všemu nedobrému, starému, mrtvému v nás a s ním jsme o těchto velikonocích, a jednou o věčných velikonocích, vstaneme i my k novému životu. To je obsahem velikonoc, naší víry, našeho života. CHRISTUS RESSUREXIT! ALELUIA! Celý článek...

Láska nemá žádná „proč“. Pravá láska je nezištná, nezasloužená; pravá láska dává sebe sama. „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží jeho láska; ne, že my jsme milovali Boha, ale že On si zamiloval nás, a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.“ (1 Jan 4,9-10) Celý článek...

Zelený čtvrtek je svátkem par excellence, je slavností, kdy v židovském Jeruzalémě vzniká křesťanská církev a slaví se poprvé svátost oltářní. Je předvečer 14. nisanu a den na to bude Ježíš, jako tichý beránek vedený na smrt, obětován na kříži. Nevím jak vás, ale mne vždycky tato, do sebe zapadající mozaika událostí a souvislostí, přivádí v úžas. Vždyť, konečně, o tom jsou velikonoce. O tom je naše víra! O tom je naše spása! A v posledku, náš život! Celý článek...

Také my, přiznejme si to, Krista stále znovu a znovu zrazujeme. Svoji nevěrností, svoji pýchou a sobectvím, svoji pohodlností a lhostejností. Prosme jej, aby k nám byl tak milosrdný, tak velkorysý, jako byl k Petrovi a svým učedníkům, kteří jej také zapřeli. Celý článek...

Všichni v sobě neseme něco z Jidášových temnot, z Petrovy křehké výbušnosti a, jak doufám, i z Janovy lásky. Přesto, anebo, snad právě proto, za každého z nás Ježíš obětoval na kříži a v eucharistii stále obětuje sám sebe, protože „si nás zamiloval až do krajnosti“. Celý článek...

Jidáš myslí jen na svou kapsu, Marie jen na Krista, Kristus na nás na všechny. Bratři a sestry, položme si otázku: „Na co, nebo na koho myslíme my?“ Celý článek...

Rozjímat text Písma je náročnější, než si jej jen vyslechnout, nebo přečíst. Ale mimořádná doba před nás staví větší nároky. Zkusme, alespoň tyto velikonoce prožít s Ježíšem pod křížem. Když vytrváme, možná zahlédneme záblesk z otevřeného hrobu. A uslyšíme jeho: „Neboj - nebojte se!“ Celý článek...

...A Ježíš? Už dopředu zná celý hrůzný scénář příštích dní. Přesto jde. Jde do Jeruzaléma na svátky pro jistou smrt. Jde, jako Beránek Boží. Jde - za národ, v jehož jménu byl obětován; jde za všechny hříšníky, pro něž podstoupí nepředstavitelně krutou smrt. Jde jako Syn Boží. Celý článek...

„Blahoslavení čistého srdce, neboť ONI budou vidět Boha. Blahoslavení šiřitelé pokoje, neboť ONI budou nazváni Boží děti. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť JIM patří nebeské království.“ Tato slova největšího manifestu, jaký byl kdy v dějinách prohlášen, nepotřebují komentáře. Nejsou to slova pro chladný rozum a vědeckou spekulaci. Jsou to slova pro naše srdce, naše vědomí a také svědomí. Řiďme se jimi a připomínejme si je právě v okamžicích, kdy budeme mít pocit, že stojíme bezbranní a nepochopení proti všem kolem nás. Celý článek...

Změna života je programem postní doby, a ta nám teď vrcholí. Nemusíme měnit své jméno, není to ani možné. Ale oprašme, obnovme své jméno KŘESŤAN, které od svého křtu nosíme. Dejme mu nový obsah, novou náplň. Věřte mi, to stačí. Celý článek...

Jaké štěstí, že se v každé době najdou ti malí a nepatrní, kteří se neskloní před mocnými, před vládou většiny, a nesou svou kůži na trh. A jsou to právě oni, maličcí a umlčovaní, kteří posouvají jazýčky na vahách spravedlnosti a dějiny lidstva kupředu. Myslím, že v pokušení před poklonkování kdekomu a kdečemu bychom si měli včas připomenout slova Kristova ďáblu, který jej pokoušel na poušti. „Jen Bohu jedinému se budeš klanět!“ A tato slova neztratila svou sílu, svůj obsah doposud. Celý článek...

Kříž je symbol naší spásy, a nemělo by být dne, kdybychom o něj alespoň pohledem nezavadili, kdybychom alespoň slovem modlitby Bohu nepoděkovali. (Nedělá nám potíže užívat léky, jsme-li nemocní, nemělo by nám dělat potíže pohlížet na kříž očima víry, neboť uštknuti jedem hříchu jsme všichni a tudíž jsme všichni nemocní. A jako takoví všichni potřebujeme uzdravení.) Celý článek...

V Novém zákoně není hřích trestán smrtí, ale léčen láskou a milosrdenstvím. Ježíš dává průchod Boží lásce a odpuštění. Buďme šťastni, že žijeme v novozákonní době a že tak na dosah ruky, v každé svátosti smíření, máme Boží odpuštění. Celý článek...

Moji milí, ač uzavření ve svých příbytcích, nenechme se uzavřít do hrobu beznaděje a zoufalství. Ať už budou statistiky sebehrozivější, je zde někdo, kdo vítězí nad všemi nemocemi, katastrofami, ano i smrtí. Ježíš Kristus, Slovo Boží, které volá k životu a Duch Boží, který oživuje. A my, my jsme děti světla, ne děti tmy, jsme povoláni k životu a ne k smrti. Může být lepší zpráva, než tato? Celý článek...

Skrze Mariino FIAT - „staniž se mi podle Tvého slova“, jsme byli pozváni k podílu na Synově Božství - ale: (všechno má své ale) - i my musíme, stejně jako Maria, svým souhlasem s Božím vedením; svým podřízením se Bohu a jeho vůli; a svým osobním FIAT Bohu umožnit vstoupit do našeho života a dovolit mu, aby jej v součinnosti s námi proměňoval a naplňoval. Celý článek...

Před kolika skutečnostmi, zjevnými Božími zásahy do našich životů, zůstáváme stejně zatvrzele slepí, jako farizeové. Je totiž tak těžké si přiznat, že věci, skutečnosti i ti druzí jsou jiní, než jak je vidíme a chceme vidět my. A tak prosme o dar prohlédnutí a spolu se slepcem u Jericha volejme: „Pane, ať vidím!“ Celý článek...

Když na konci XIX. stol. prožívala církev těžké doby, zasvětil ji papež Lev XIII. do jeho ochrany. Dnes si na něho málokdo vzpomene a u křtitelnic jen zřídka vyslovujeme jeho jméno. Na začátku 3. tisíciletí, kdy prožíváme krizi rodinného života, otcovství a rodičovství, bychom měli více odevzdávat sebe, naše rodiny a děti do ochrany pěstouna Páně. A dnes, v této náročné kritické situaci, kdy pandemie ohrožuje celý svět, budeme jen stěží hledat lepšího patrona a přímluvce. Volejme proto s důvěrou: Svatý Josefe, oroduj za nás! Celý článek...

My se vlastně, podobně jako ona žena, Ježíši, jeho touze po naší lásce a po odpuštění, bráníme. Ze slabosti, z předsudků. Ze strachu po tom, že by odkryl naše vnější masky, že by odhalil nahotu našich hříchů. Nebo také: že by po nás mohl něco požadovat - vzdát se svých jistot, představ, racionálních konstrukcí, plánů … „Opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v Duchu a v pravdě.“ Ne pouze někde, (v Jeruzalémě, na hoře Gerazim, v chrámu, kostele …), ne pouze nějak - podle liturgických rubrik a katechismů. „V duchu a v pravdě!“ Duch je život, pravda osvobozuje. A Ježíš je pramen vody živé... Celý článek...

My jsme stále ještě na cestě. Někdo sestupuje z hor úsilí a náročných zkoušek do údolí k odpočinku, jiný bolestně vystupuje na horu své Golgoty – ale: všichni jsme milovanými Božími dětmi. V každém z nás má Bůh zalíbení. A každému Otec ukazuje na Krista se slovy: „Toho poslouchejte!“ To je, alespoň se domnívám, náš životní program, naše poslání. Celý článek...

Duch zla má nepřeberný arsenál účinných zbraní, my však nejsme bezbranní, protože máme „pevnou věž k své ochraně“. A tou je Kristus, který nad duchem zla zvítězil! Budeme-li se držet Ježíše, (a pouze jeho, neboť: „v nikom jiném není spásy“), pak máme šanci nástrahám ďábla a jeho pokušením odolávat. Celý článek...

Na konci postní doby je sice ukřižování, tato cena zaplacená i za naše hříchy, ale že vrcholí Vzkříšením. Zmrtvýchvstáním. A ono je cestou, pozvánkou, také pro nás. Půst tedy není dobou smutku, ale dobou přípravy; není dobou beznaděje, ale dobou očekávání. A my přece máme co a koho očekávat! Celý článek...

Křesťan není člověkem bez citu, není ani fackovacím panákem, ani bezmocnou onucí v rukou nepřátel. To vůbec ne! Je plnoprávným člověkem, vědomým si své důstojnosti, ale také, a to je podstatné!, respektujícím důstojnost druhých, a to i těch, kteří se k němu chovají nepřátelsky a nespravedlivě. Křesťan je člověk, který z principu, tj. cíleně, užívá namísto nenávisti lásku; namísto lži pravdu; namísto ponížené podlézavosti rovný postoj. Celý článek...

Začal jsem homilii důrazem na lidskou svobodu a odpovědnost. Biblická zvěst o lidské svobodě a odpovědnosti je stále aktuální. Setkáváme se totiž velmi často se snahou mnohých lidí ospravedlnit se odkazem buď na bezvýchodnou určenost lidského údělu, osudem, nebo, co hůř, věštbami a horoskopy. Případně nemožnosti změnit svět a ty druhé. Sirachovec, stejně jako Kristus, tento alibismus odmítají. Shrnuto: Člověk je skutečně člověkem, jen když nese odpovědnost před Bohem, který mu daroval možnost svobodného rozhodování. Celý článek...

Stavme na světlo, na podstavce ne sami sebe, ale světlo Kristovo, které z nás bude zřetelně vyzařovat. Buďme pokorní a milosrdní, laskaví a ohleduplní, a tím budeme svítit daleko účinněji, než všechna ta studená světla novodobých egoistů, kteří si staví pomníky a piedestaly, aby „byli vidět“. (Možná budou nějakou dobu „na výsluní slávy“, ale, slovy Písma „jejich pád bude veliký“.) Raději se držme při zemi a sviťme světlem Kristovým, které neoslňuje, ale které, v upřímné a pokorné duši, nezhasne. Celý článek...

Že jsme plni sobectví a nejsme ochotni upozadit sami sebe a obětovat se pro druhé. Vyjít sami ze sebe a nadřadit zájmy obecné nad zájmy vlastní. Že nás nechce zajímat a nezajímá, co se děje za dveřmi našeho bytu a nejsme ochotni vyjít ze své ochranné ulity své anonymity a zasadit se za věci veřejné, za Boha, za spravedlnost. (Přitom ale bláhově očekáváme, že se druzí budou obětovat za nás, a nedochází nám, jak je to vzájemně propojené.) My se máme obětovat pro druhé. Celý článek...

Vždycky je možné, co víc, žádoucí, poprosit Krista, pozvat jej, toto Světlo, do naší každodennosti. Dovolit mu, aby svým světlem prozářil vše temné v nás, aby svými paprsky (silnějšími všech laserů) spálil všechno zlo v nás a přepálil ona pouta, ona jha, jimiž jsme připoutáni k věcem tohoto světa. Když říká: „Pojďte za mnou!“, tak jsou to pro nás slova života. Je třeba všeho nechat, našich jistot, našich sítí, zvednout se a udělat prví krok – a pak další a další. Cesta ve světle Kristově, jeho následování, nejsou snadné (to nám ostatně nikde nesliboval), ale jsou smysluplné. A dát svému životu smysl, to je přirozené poslání každého z nás! Celý článek...

Ať v síle mládí či slabosti stáří; ať v hadrech ze „sekáče“, nebo v prvotřídním obleku; ať se selským rozumem, nebo ozdobeni akademickými tituly – zkrátka, ať jsou mezi námi sebevětší rozdíly (ty sociální jsme nadto vytvořili uměle my sami), pro každého může být Ježíš nejbližším přítelem, průvodcem, učitelem, bratrem. Nakolik si ho „připustíme k tělu“, nakolik jej budeme hledat a poznávat ze stránek Písma a z osobního setkání v modlitbě, to je na nás. On čeká, On miluje, On po nás touží. Po každém z nás! Celý článek...

Poděkujme za dar našeho, dnes již svátostného, křtu. Obnovujme si, zejména když se cítíme slabí a padáme pod tíhou životních okolností či hříchů, křestní sliby. (Nemusíme čekat až na velikonoce.) A přistupujme ke Kristu, tomuto „prameni vody živé“ a vyznávejme s pokorou a lítostí své hříchy. (Nemusíme odkládat až na další vánoce.) Nikdy není pozdě na to, obrazně řečeno, svléci ze sebe své špinavé hadry a ve vodách rozhřešení obléci čistý šat Božího dítěte. Celý článek...

Dostali jsme dar rozumu, dar řeči, dar víry. Zadání je jasné. Být, podle příkladu Božího Syna, slovem pro dnešní dobu! Odrážet Boží obraz! Být světlem pro druhé! Celý článek...

Jméno Ježíš zaznívá jako příslib i na začátku tohoto nového roku. Ano, i s námi, budeme-li chtít, půjde ten, kterého můžeme nazvat svým Zachráncem a Spasitelem. Tím druhým jménem, které před nás církev klade na začátku nového roku, je jméno Panny Marie. Ona stojí vždy vedle Ježíše a v Jeho jménu nám pomáhá, nás chrání a vede. Nechme se vést - Marií k Ježíši a Ježíšem k Otci. Lepší itinerář na cestu nám nemůže nikdo dát. Celý článek...

Moji milovaní - většina z vás jste rodiči (nebo prarodiči). Navrhuji vám, jako novoroční předsevzetí, snažit se být více rodiči podle vzoru svaté rodiny, jejíž svátek dnes slavíme. A přeji vám všem, aby i vaše rodiny byly svaté, aby v nich byla Boží, i vaše vzájemná, láska. Celý článek...

Lid, který chodil ve tmě – lze chodit ve tmě? Natož bezpečně a jistě? Odpověď je jasná. Nelze! Jenomže: jsme my lidem, který „chodí ve světle“? Nejsem si jist. (Když pomineme všudypřítomný světelný smog i skutečnost, že poslední desetiletí jen těžko nalezneme místo s opravdovou, hlubokou tmou.) Co se týče umělých světelných zdrojů, jsou vánoce až „přesvíceny“. (I ze světelné výzdoby a množství světel se dá udělat nejen výnosný byznys, ale i měřítko úspěchu a předmět soupeření). Jenomže, téměř s přímou úměrou, v nás ubývá světla duchovního. Vždyť, ruku na srdce, co kolem sebe vyzařujeme? Opravdu je to světlo, radost, pokoj? A přitom, právě toto jsou ony atributy skutečných vánoc! Celý článek...

Dnešní racionalistická a pragmatická doba nepřipouští žádná znamení, žádná tajemství. Všechno chce vysvětlit, zdůvodnit, případně zpeněžit. Kdyby takovými byli i Josef a Maria, neslavili bychom Vánoce. Vždyť škrtneme-li z Vánoc tajemství: Krista - Božího Syna, narozeného z Panny, zůstane nám jen „dárkový“ Ježíšek a z Matky Boží jen lidská matka s dítětem. A z Vánoc jen pohanská oslava slunovratu, nacpaného břicha a dvou dnů volna navíc. Je zapotřebí si stále připomínat, že i pro nás, pro naši dobu, je dáno toto tajemné znamení: „Hle, Panna počne a porodí Syna.“ Na nás je, abychom jej přijali, stejně jako tajemství pro nás narozeného Ježíše, Božího Syna. Zkrátka, abychom přijali a prožili to pravé duchovní bohatství vánočních svátků. Celý článek...

Adventní doba je dobou velké duchovní nabídky. Nabídky naděje, touhy, zrání v trpělivosti, očekávání a ztišení v modlitbě. Zkusme ji využít podle Izaiášova receptu: k proměně, k uzdravení našich vztahů a srdcí; k prohloubení naší víry, naděje i trpělivosti, Využijme ji k pročištění našich očí, abychom viděli Boha a jeho znamení; našich uší, abychom slyšeli, co nám říká; našich těl, abychom nežili jako chromí, ale chodili po Jeho cestách. Celý článek...

Můžeme buď vstoupit do vln Jordánu a vyznat své hříchy a usilovat o obrácení. Nebo také můžeme zůstat stát se zaťatými pěstmi a zatvrzelým srdcem, jako oni farizeové. To kam se postavíme, to je už na nás… Celý článek...

Chce to začít pěkně u sebe: kupř. otevřít zaťatou pěst a rukou pohladit; namísto závisti a zášti se umět radovat z úspěchů druhých. Nebo třeba: namísto ironie říci milé slovo; namísto despektu a ponížení nabídnout povzbuzení a útěchu; namísto pomluvy druhého pochválit. A tak by bylo možné pokračovat. Celý článek...

My nemusíme čekat se svým přihlášením se ke Kristu až k takovémuto vyhraněnému, kritickému okamžiku, až ke „smrtelné posteli“. My můžeme Krista, svobodně a radostně, vyznávat každý den. A s důvěrou královských potomků naslouchat příslibu: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16) Celý článek...

Je jen jedna cesta, která vás provede všemi nástrahami, pronásledováními, válkami, přírodními katastrofami, vesmírnými znameními. Cesta následování. Ano, je to cesta lemovaná utrpením, pronásledováním, bolestí; je to cesta nenávisti a bezpráví tohoto světa – ale, jediná, která vás provede ke světlu. A vy po ní nepůjdete sami a bez pomoci. Jako jsem šel před vámi za svého života, půjdu před vámi i nadále. Vy mne následujte! Celý článek...

Cestu známe. Je jí sám Boží Syn. Vydejme se za ním, následujme jej. Možná (a dost pravděpodobně) nás cestou také potká bolest, utrpení, nepochopení, zjevné i skryté násilí. Nebojme se. Vzpomeňme na oněch 7 statečných bratří, kterým víra v Boha a Zákon otců byly cennější než vlastní život. Nemyslím, že by po nás Bůh takovou oběť žádal. Ale drobné oběti všedního dne (najít si čas pro modlitbu, chránit své srdce před zlobou záští a závistí; umět se omluvit a spolknout nepravdivá a pomlouvačná slova, přijmout své limity a omezení, atd., atd.) takové na nás má právo požadovat, a my, my prosme o sílu je přinášet. Celý článek...

Máme zač děkovat. A také máme zač prosit. Aby se nám už konečně otevřely oči. Abychom se snesli ze svých pomyslných výšin a přijali své místo vedle Ježíše. Pak mu možná také uvidíme do očí. Najdeme v nich bezpodmínečné přijetí, lásku a odpuštění. Kéž by pro nás tento pohled byl natolik pokorný a hluboký, abychom poznali pravdu o sobě samých, o svých bližních, a hlavně o Boží lásce. I na nás se Ježíš obrací se svým slovem: „Dnes musím, chci, toužím, zůstat v tvém domě. Být Tvým hostem. Prosím, pozvi mne dál!“ Celý článek...

Dříve, než začneme posuzovat a soudit „ty druhé“, zkusme se na sebe podívat Kristovým pohledem. On nepřišel soudit, ale ospravedlňovat. (A my, my nejsme spravedliví, my jsme, pravda, díky Kristu, už ospravedlněni.) My o své ospravedlnění před Bohem,o musíme ještě usilovat. Přiznejme si, že namnoze tak dobře víme, co mají dělat a jak mají jednat „ti druzí“. Kéž bychom se raději ptali: „Co mám dělat já? A jakého mne chceš Pane mít?“ Najdeme-li odpověď, pak najdeme i své místo – nejen v onom chrámu před Bohem, ale hlavně v životě. Celý článek...

Náš tzv. vyspělý, kulturní svět dělá mnohdy jakoby pravý opak: dá jim peníze na zbrojení namísto traktorů; postaví bilbordy s Coca-colou namísto nemocnic; dosadí vlastní ekonomy a manažery, vydrancuje přírodní bohatství a z místních obyvatel udělá chudáky nejen materiální, ale také duchovní. A protože tím, jak se plní kapsy monopolů, je země chudší a chudší, tak jim jako lék nabídne prezervativy na regulaci porodnosti. Tak takhle se mi alespoň jeví působení tzv. „Mezinárodního měnového fondu“. Už zmiňované „Papežské misijní dílo“ nabízí lepší a účinnější zbraň, vlastně zbraň toho nejsilnějšího kalibru a dosahu: Lásku, nezištnou pomoc, modlitbu. Celý článek...

Najděme si ve shonu našich upachtěných dní čas na to, abychom poděkovali Bohu Otci. Nejen a především účastí na mši sv., na Eucharistii, ale také v každodenní modlitbě. Zkrátka, zastavme se a poděkujme Dárci. Prosme ho, oč potřebujeme, to ano, ale nezapomeňme mu vzdávat díky a chválu. On stále čeká, je trpělivý a pokorný. Nenechme jej čekat příliš dlouho: Jsme to přece my, kdo potřebujeme být uzdraveni. My, kterým jde o netoliko o přítomný životní komfort, o zdraví těla a duše, ale o celou věčnost. Celý článek...

...To, k čemu nás Bůh posílá, máme dělat naplno. Není fér si vybírat, uhýbat tomu, co se nám zdá těžké; pokukovat po druhých a srovnávat se s nimi. A ještě více není fér Bohu předhazovat, co jsme už my pro Něj všechno udělali. Máme být jako oni služebníci v evangeliu – nejdřív se postarat o záležitosti svého Pána, a teprve poté se starat i o sebe sama. Bůh nám nic nedluží! Dlužníky jsme v každém případě my! Celý článek...

My lidé jsme tak pošetilí. Tak nepoučitelní. Zajímají nás drby ze života společenských celebrit (opravdu celebrit?), poklonkujeme vlivným a bohatým (bohatství se tak rádo spojuje s mocí – a vzniká tím velmi nebezpečná kombinace) více než chudým, nemocným, handicapovaným, tedy právě těm, kterým Ježíš věnuje svou primární pozornost a lásku. U nás je tomu, žel, úplně naopak. Tak naopak, jak opačné jsou i konce těchto, zde na zemi protěžovaných a opomíjených... Celý článek...

Závěrem se Ježíš jakoby opakuje, když připomíná známé úsloví o tom, že „dvěma pánům sloužit nelze“. To je nepopiratelná pravda. Jde jen o to, rozhodnout se, koho přijmeme za svého pána. A kterému správci svěříme svůj jediný majetek – vlastní život. Výběr nám nikdo nevnucuje – kéž jsme prozíraví a vybereme, vsadíme, na toho správného Pána! Celý článek...

Přijměme poselství dnešních textů i skutečnost vlastní hříšnosti a dříve, než začneme soudit a zatracovat „ty druhé“, vzpomeňme na postoj milosrdného Otce. Uvědomme si, že i nám bylo mnoho odpuštěno a učme se nabízet své odpuštění i „našim hříšníkům“, tak, jak se to modlíme v Otčenáši. Celý článek...

Každý z nás, musíme zvážit, jak Ježíše Krista ve svém životě následovat. I my musíme „počítat“, jak postavit ve svém srdci Boží chrám. Jinak jej bude budovat kněz či řeholník, jinak muž, otec rodiny a jinak matka mnoha dětí. A jinak nemocný, upoutaný na lůžko. Každý v roli a postavení, které mu zadal do rovnice jeho života Bůh. Neznámou v této rovnici je Boží vůle. Ale tuto rovnici lze „spočítat“. Jak říká Kristus: „sednout si napřed a spočítat, zdali na to mám.“ Celý článek...

Dnes byla řeč o pokoře, ale zrovna tak dobře bychom mohli mluvit o nedostatku sebekritičnosti, ohleduplnosti, velkorysosti. O neúctě, pohrdání – zkrátka o všech těch neřestech, kterými sobě i druhým ztrpčujeme život. Namísto abychom s úctou hleděli na druhé a snažili se je vidět Božíma očima, hledíme přečasto se samolibostí jen na sebe a hledáme jen své výhody. Že se v realitě života takový postoj obrátí proti nám, potvrzují i Kristova slova: „Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Celý článek...

My jsme si zvykli někdy se lacině ohánět onou poslední větou evangelia: „první budou poslední, poslední budou první“, jako ulevujícím náčinkem na naše mindráky a komplexy, jako hojivou mastí na naši falešnou pokoru, skrývající nepřiznanou závist a zášť. Zkrátka, když už jsme outsidery tady na zemi, tak ať to nebeský Pán jednou těm našim pozemským pánům spočítá a vymění role. Ale nebeská hostina je tak vzdálená od našich pozemských rautů a koryt, jako je vzdáleno srdce bez lásky od Boha a Božího království. V záměně prvních za poslední nejde jen o záměnu postavení a pomyslných křesel. Jde také o „změnu smýšlení, proměnu našich srdcí, záměnu našich hodnot.  Celý článek...

Hříchem novozákonního lidu není až tak nevěra v Boha, jako spíše nechuť následovat Ježíše. Mít jej stále nejen na mysli, ale i na očích, vzdávat se své pýchy a sebestřednosti a nebát se na sebe brát, bude-li to třeba, i kříž. To je myšleno oním „křtem, v nějž byl Kristus ponořen“. A my, křesťané, se Kristu právě skrze svůj křest máme připodobňovat. Kristus nám neslibuje, že to „nebude bolet“, ale že náš kříž ponese s námi - když my budeme ochotni nést jej spolu s ním. Ostatně, ať se nám to líbí, či nikoli, jediná cesta, která má smysl, směr a cíl je právě cesta Kristova kříže. Celý článek...

Na věčnosti platí jen jediná, nebeská měna: to, co jsme ve svém životě dobrého udělali a nezištně darovali. Pouze a jen to, co jsme vykonali z lásky, nečekajíce žádnou odměnu, vděčnost a uznání. (Takže k získání pravého „pokladu“ není třeba pošetile krumpáčem kopat do ztvrdlé země; spíše než hledat v hlubinách země, je zapotřebí vytrvale rozbíjet hlubiny našich srdcí. Tam, a pouze tam, najdeme ten pravý poklad!) Celý článek...

Náš život nemusí být „marnost nad marnost“, nemusí být pomíjivý a prázdný hromaděním bezcenných statků. Sice mezi námi stále budou chamtivci a zbohatlíci, ale také lidé bohatí podle Kristových měřítek. Ti, kteří mají víru, dobré srdce, lásku k Bohu a k lidem a čisté svědomí. Vždyť pouze na bohatství v Bohu a u Boha, lze stavět - nejen své domy, stodoly, kariéry, ale především svůj život! A na toto pravé bohatství jsou všechny síly tohoto světa, ano, i sám ďábel, krátcí. Celý článek...

Bůh je, narozdíl od nás, vševědoucí, zná všechny souvislosti, zná minulost, přítomnost i budoucnost. On není spoután časem, on jedná vždycky v pravý čas a ne, když my zrovna chceme a dá nám na míru přesně, co potřebujeme. Bůh vyslyší každou naši modlitbu! Vyslyší ji ovšem tak, jak je to v Jeho plánu a ne, jak si představujeme a přejeme my. Proč? Protože je naším Otcem a každé své dítě nesmírně miluje! Celý článek...

Pro Abraháma je návštěva Boha důvodem k projevu úcty; pro Martu návštěva Krista - Boha, důvodem ke starostem; pro Marii je důvodem k radosti a naslouchání. A - čím je Kristova přítomnost v našem životě pro nás? Je i pro nás vždy vítaným hostem? Celý článek...

Nikdo nejsme pro své postavení dispenzován od lásky k bližnímu. Jsme součástí jednoho celku Božího lidu, jednoho těla - nejen církve, ale celku stvořeného Božího těla. Patříme k sobě a to navzdory všem umělým kategoriím a překážkám, které jsme mezi sebou vybudovali. Přestaňme se ohlížet na své postavení, odložme své laciné výmluvy a falešné předsudky. A nezavírejme své oči před potřebami, starostmi a bolestmi ostatních lidí. Jsou to naši bližní! Celý článek...

Boží moudrost je na straně svatých, pronásledovaných, nezištných, pokorných a pokojných, a zdánlivě slabých a bezmocných. Těch, kteří poslechnou ono Kristovo „JDĚTE, POSÍLÁM VÁS!“ Zažijí sice mnohé porážky a ústrky, ale za nimi stojí Bůh, který dopřává konečné vítězství. A který slibuje: „Přiblížilo se k vám Boží království!“ A tento Kristův příslib můžeme vztáhnout i na sebe, když přijmeme mentalitu Božích dělníků. Když nebudeme těmi, kteří si chtějí nechat sloužit, ale budeme sloužit v duchu a moci Kristově, druhým. Pak i my můžeme s neochvějnou nadějí očekávat Kristův příslib: „Přiblížilo se k vám Boží království!“ Celý článek...

Jít za Kristem znamená dát se cele do služby Bohu a druhým a neohlížet se, nesrovnávat se s druhými, ani nedbat jejich mínění. Nemyslete si však, že jít za Kristem znamená vzdát se jakékoli odměny. Právě naopak. Odměnou je naplněný život zde na zemi a jednou život věčný. A to je taková odměna, že se jí nic na tomto světě nevyrovná. Celý článek...

Kristus je garantem našeho života, my však těmi, kdo svůj život mají ve vlastních rukou. Bylo by snazší být pasivními loutkami Krista diktátora; je těžší být s Kristem zodpovědnými spolutvůrci vlastního života. Ježíš nám nic nepřikazuje, nic za nás neřeší. Dává nám příklad. Ukazuje směr. Nabízí sebe jako cestu, pravdu a život. Avšak rozhodnout se, zda jej budeme – a to důsledně, každodenně, následovat; zda se budeme dobrovolně vzdávat svých příjemných pozemských dober pro náročného Krista, tak tohle je na nás. Jenom na nás. Celý článek...

Skrze Pravdu a v Pravdě, nás tedy Duch uvádí do hlubin Ježíšova nitra, do hloubky jeho Božského Srdce. A nejen to. Duch nám skrze ni dává nahlédnout i do srdcí našich blízkých a co víc (a možná především) dává nám prohlédnout i do pravdy o nás samých. Taková pravda ovšem někdy bolí a proto před ní zavíráme oči. Ale pravdu neumlčíme tím, že ji popřeme, že ji překroutíme, že ji přetřeme na růžovo. Pravda vždy vyjde na světlo, prosákne i tou nejtvrdší lží. Protože pravda je z Ducha a ducha nelze spoutat, zastavit, zachytit. Stejně jako lásku. Celý článek...

Dovolíme-li Pánu - tím, že se mu bezvýhradně vydáme, aby nás povolal na to naše, zcela jedinečné místo; pak nám dá v dramatu našeho života roli, která je nám „šitá na míru“. Která nám bude sedět. A naopak, budeme-li si chtít o svém životě rozhodovat sami, pak se budeme se svým povoláním, se svou rolí, trapně míjet a dary, které nám dal do vínku Duch sv., zbytečně promarníme. Celý článek...

Ježíš jakoby spojuje jednotu a lásku v jedno – a to je správná rovnice. Způsobů k jejímu správnému řešení v našem životě je mnoho; od tolerance, velkorysosti, ohleduplnosti, přes schopnost oběti, pokory až k ochotě k odpuštění. A opět – nejen formálnímu, ale vše a všechny zahrnujícímu odpuštění, které se zdá snad až nemožné, které bolí… Celý článek...

Výuka Ducha sv. nevede jen do minulosti, k tomu, co Ježíš vykonal a čemu učil. Působení Ducha sv. nás uschopňuje správně vidět současnost, žít plně v přítomnosti. Plodem Ducha je právě to, co přislíbil Ježíš svým učedníkům i nám. POKOJ. „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám.“ Tento pokoj, stav vnitřní vyrovnanosti, klidu a míru - se sebou, s Bohem i druhými, je právě darem, je působením Ducha sv. v nás. Je to výsostný dar, který v nás, skrze vanutí, skrze dary a charismata Ducha sv., působí. Otevřeme se mu a nebojme se! Z jeho ovanutí nám rýma nehrozí. Celý článek...

...Na závěr si dovolím být jako kněz trochu osobní až vyzývavý: až zase pokleknete ve zpovědnici a budete znovu vyznávat svá stále stejná vyznání, zkuste do zpytování svědomí zařadit i toto Kristovo „nové přikázání lásky“; toto jeho „jako jsem miloval já vás“. Budete-li sami k sobě upřímní, pak už nebude možné říkat ono, alespoň pro mé srdce zpovědníka tolik bolestivé: „já vlastně žádné hříchy nemám…“ Celý článek...

Být křesťanem znamená znát Ježíše, mít s ním vnitřní spřízněnost, být naladěn na stejnou vlnu s Ježíšem. To je ono: „Moje ovce znají můj hlas.“ A ony přijímají bez výhrad a vnějších zábran Jeho slova. A proto jdou za ním, stávají se účastnými Jeho života a jeho osudu. Celý článek...

„Následuj mě!“ - Petře, Pavle, Ondřeji, Michale, Josefe, Jiří, Vojtěchu …- mohli bychom, lépe, měli bychom, zde dosadit každý své jméno. Ježíš volá i nás! Volá nás k následování. Ke vzájemné, sebeodevzdávající se lásce. A samozřejmě - ke svědectví. Tak jako nelze Krista následovat jen tak nezávazně, polovičatě a pro sebe; stejně tak si nelze žít sobecky jen pro sebe i lásku, víru a naději. Celý článek...

Nikodém netuší, jak se se šedinami na hlavě může znovu narodit. Ti, kdo utekli „hrobaři z lopaty“, by mu uměli povykládat, co to znamená znovu se narodit. Když k tomu dochází v „pozemských“ záležitostech, potom se to dá i v „nebeských“. Dá se jen tak odložit stará víra jako nějaký obnošený kabát do skříně? Jenže i zde platí andělova slova: „Bohu není nic nemožného.“ Tak jako se člověk nerodí z vlastní vůle, ani druhé narození není úplně celé v jeho režii. Pokud na začátku stojí hledání cesty, pravdivost a snaha o změnu, změna nastane. Tyto atributy patří člověku, ostatní je záležitostí Boha. Nejeden „stařec“ či „stařena“ překvapili tím, co vše dokázali změnit na „stará kolena“. Celý článek...

Moji milí - i my jsme učedníky ve večeřadle - vždyť večeřadlem je pro nás každý kostel, kaple, místo, kde se společně scházíme k lámání chleba - Eucharistii, ke společným modlitbám a četbě slov Písma. I nám, do našich obav a nejistot zaznívá Kristovo „Pokoj vám“ i „Nebojte se“. Ale také i nám je určeno poslání - být Kristovými učedníky a Božími dětmi. Kontury tohoto našeho povolání jsou často mlhavé, ale budeme-li prosit o světlo, o dar Ducha, budou stále zřetelnější a jasnější. Celý článek...

Vzkříšení nelze vysvětlit. Nelze jej popsat. Vzkříšení je třeba uvěřit. Pouze s vírou a s otevřeným srdcem se lze stát účastníky a co víc, nositeli, velikonoční události – Ježíš byl Vzkříšen z mrtvých! Je zde, s námi a uprostřed nás, byť neuchopitelný. A přece stále přítomný, jednající, milující. Mám za to, že o tom jsou velikonoce. Celý článek...

Až budeme nyní odhalovat kříž, kéž se nám alespoň trochu poodhalí hluboké tajemství Boží lásky. A kdykoli, nejen tyto dny, budete stát před křížem - ať v kostele nebo u vás doma; zpytujte svědomí, jak chápete lásku, a udělejte pod křížem nové rozhodnutí. Rozhodnutí pro lásku. Pro lásku - a tudíž pro život, protože jenom láska dává život a vede k životu. A to i přesto, že opravdová, skutečná láska, vždycky bolí… Celý článek...

To je Zelený čtvrtek. Den našeho povýšení za cenu Božího ponížení. Den, kdy jsme dostali pokrm pro život věčný, kdy se samo nebe sklonilo k našim nohám, a Bůh nám slíbil věčný život. Prosím, nenechme se o tento den svoji povrchností připravit. Vždyť, jak jsme si připomněli v žalmu: „Toto je den spásy, který učinil Bůh.“ Celý článek...

Pod Kristovým křížem nalezneme zbabělce i hrdiny. Tak, jako ostatně i pod našimi obraznými kříži. Rozhodnutí, jakou roli si vybereme, to už záleží na nás. Není třeba velkých gest a slov. Je třeba mít srdce na pravém místě a nenechat se zmanipulovat. Vnější svoboda je křehká a snadno nás o ní připraví tento nespravedlivý svět. A přece - tváří v tvář vší lži, přetvářce, bezpráví a násilí, si můžeme – co víc, musíme, zachovat vnitřní svobodu. O tu nás nemůže nikdo a nic zvenčí připravit. O tu se připravujeme sami. Kéž si dokážeme zachovat svou pravou tvář. Nejásat chvíli Hosana a za chvíli už Ukřižuj! Celý článek...

„Já tě neodsuzuji. Jdi, a od nynějška už nehřeš!“ Tato slova jsou největším darem, který můžeme dostat. Slova odpuštění a přijetí. Slova, která nám navrací naši lidskou hodnotu a důstojnost. Slova, která nás staví na rovnou zem a dávají nám šanci, nezatíženi tím vším co bylo, začít znovu a lépe. Neohlížet se zpět a začít znovu. Bez hříchu, zato s Kristem. Celý článek...

Postní doba je dobou, kdy (doufám, že nejen mluvíme) usilujeme o obrácení. To je její hlavní náplní. A zde máme příklad obrácení, pěkně plasticky vykreslený. To když mladší syn, pod tlakem své tíživé situace, prázdných kapes a žaludku si uvědomí, co všechno ztratil. Když pochopí, že jeho útěk ke svobodě jej zavedl do ještě hlubší nesvobody a skutečné bídy. „V domě mého otce je dostatek i pro posledního nádeníka – vstanu a půjdu k otci!“ To je obrácení! Uvědomění si své situace a touha ji změnit. Škoda, že syna nevede k obrácení láska k otci, ale vlastně ponižující situace a sobectví – avšak, naštěstí, udělá ten rozhodující krok. Krok směrem k otci! Celý článek...

Neplodný fíkovník je varováním. Nebudeme-li přinášet ve svém životě dobré plody, budeme-li jalovými, nanicovatými sebestřednými sobci bez užitku, bez lásky, bez schopnosti se obětovat; pak i nám hrozí, že nás Hospodin nechá vykopat. Bůh s námi má nesmírnou trpělivost. Znovu a znovu nám dává šanci. Ježíš, jako ten nejpečlivější zahradník nás neustále zalévá, kypří, okopává; piplá se s námi. Ale nejde to do nekonečna. Celý článek...

Pravá, skutečná modlitba, ta proměňuje! Člověk, který se modlí, který se stýká s Bohem, ten se musí změnit! Konečně, každý z nás se mění podle toho, s čím a s kým se stýká. Styk s Bohem, rozmlouvání s Bohem, vztah k Bohu oduševňuje. Proměňuje naše srdce i naši tvář. Člověk, který se stýká s Bohem, má tvář jakoby prozářenou. Modlitba, dotek Boží oduševňuje. Celý článek...

Postní doba je dobou obrácení – a to vyžaduje mnoho duchovní energie. Energie proto, abychom nezrezignovali na to podstatné, tj. na duchovní rozměr pokání. PŮST, MODLITBA, ALMUŽNA, OBRÁCENÍ a OBĚŤ jsou výrazy charakterizující postní dobu. Něco nám o jejich skutečném obsahu napověděl Ježíš v evangeliu. My se s náročným obsahem těchto slov teprve budeme utkávat. Přál bych Vám, abyste obstáli. Tak jako Ježíš. Celý článek...

Nic z postních skutků nemáme konat pod vnějším (či veřejným – protože se to tak dělá) nátlakem, ale dobrovolně, z lásky. A také si můžeme více uvědomovat, jak nás modlitba, pozornost k druhým a odpoutanost od sebe sama osvobozují, vymaňují ze závislostí. Jak, pokud je konáme s čistou, nesobeckou a upřímnou motivací, v nás nechávají více vyniknout Boží obraz, který je hluboko v nás. A který je možno vidět pouze u těch, kdož jsou tichého, pokorného, čistého srdce. Celý článek...

Srdce je nejen symbolem našich citů, ale jakýmsi středem celé naší bytosti. A tak – podobně jako onen strom – jen člověk dobrého srdce může vnášet do tohoto světa dobro, pokoj, vstřícnost, porozumění, lásku atd., zatímco člověk se srdcem zatvrzelým, plným žlučovitosti, zášti a závisti, seje kolem sebe jen další a další zlo. Ovoce lidí se zlým, zaslepeným srdcem, přináší jen další zlo, a to plodí další a další – této setbě zla je třeba se statečně a čelem postavit (i s nebezpečím, že nás smete s sebou) a proto odkazuji na citát o tom: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“. Celý článek...

Neexistuje lidský návod, jak Ježíšova slova naplnit; existuje jen jedna cesta, jak jim dostát. To když se spojíme s Bohem a budeme prosit o pomoc a sílu. O sílu, kterou sice lidé neocení, dokonce ve své většině zneváží a zesměšní. A která je přesto jedinou silou, která tento svět, s jeho zákony džungle, vrací zpět do harmonie ráje. Je jenom jediný zákon, pro který stojí za to žít (a nejspíš i trpět). ZÁKON LÁSKY. Celý článek...

Možná by nám neškodila taková malá inventura naší víry – zda opravdu věříme v Krista pro nás ukřižovaného a vzkříšeného. Nebo našich priorit podle Kristových blahoslavenství. V pokoře (protože pokora je přijatou pravdou o nás samých) si probrat na čem nám v životě opravdu záleží. Co pokládáme za nejdůležitější v našem životě? A pokud skončíme jen u plné peněženky, plného břicha a prázdných slov a slibů, pak by věru stálo za to, se nad sebou samými zamyslet. Celý článek...

Setkání s Bohem, nahlédnutí za oponu lidského horizontu, nezbytně přivádí člověka k poznání a uznání své malosti, slabosti, nicotnosti. Právě zážitek s Boží přesažností, záblesk Božího světla, má moc člověka proměnit. Vrhnout jej v pokoře před Bohem, před Kristem, na kolena. A já se domnívám, že právě tato upřímná pokora, je pro nás odrazovým můstkem pro to, abychom i my, s vírou v ono: „Neboj se, já jsem s tebou!“ nepřeslechli jedinečnou Kristovu výzvu: „Pojď za mnou!“ Celý článek...

Skoro by si žádalo zakončit dnešní zamyšlení nad Jeremiášem a Ježíšem apelem na zdravý rozum; na schopnost dívat se dopředu a dál a nesledovat jen své přízemní cíle a podléhat zažitým představám a bludným předsudkům. Bůh je vždy a ve všem dál než my, a tak je pro nás lépe mu naslouchat (byť se mnohých negativních emocí beztak nezbavíme), než se nechat strhnout ke krátkozrakým, odmítavým až agresivním, reakcím své lidské slepoty a nezralosti. Celý článek...

Slovo Boží ukazuje, usvědčuje, naplňuje. Je slovem života a pro život. Jenomže – plný účinek na člověka má, až když ten je přijme za své, za slovo pro sebe sama. A toho, zdá se, není v pohodlí zabydleného, zaopatřeného, plně schopen. Teprve když jsme „natvrdo“ konfrontováni se svou bídou, bezmocí a vinou, jsme pro Boží slovo otevření a vnímaví... Celý článek...

...On bude vždy stát na straně dobra, na straně Boží. A přesto nikdy nebude vystupovat jako nějaký „nadčlověk“, či jako líbivý „superman“ – o nafoukaném a ješitném farizeovi oni nemluvě. Ježíš je člověk, který se umí smát i plakat; je Bůh, který je tak neskonale lidský. Bůh, který nás, slabé a natvrdlé lidičky, nesmírně miluje. Až k oběti vlastního života. Celý článek...

Křtem jsme se stali Kristovými spolupracovníky na spáse světa a Božími dětmi. Křtem z nás bylo sňato břemeno dědičného hříchu. Křtem jsme dostali příslib života věčného. Kéž tento nezasloužený dar svého křtu neprošustrujeme povrchností svého života, ale naplníme. Tady – a jednou v nebi. Celý článek...

Hvězda dává směr. (Staří mořeplavci se také orientovali, řídili hvězdami, a ony je dovedli do bezpečí přístavu.) Také my, křesťané, jsme-li moudří a osvícení, jsme na cestě za hvězdou - ke Kristu, ke světlu, stejně jako tehdy oni mudrci. (Avšak, s námi je to horší. Máme přesné přístroje, máme svoji vědu, a přitom naše pýcha se zaslepeností, nám brání dívat se ke hvězdám. Nadto světelný smog nám zahaluje výhled, podobně jako „smog naší racionality, předsudků a nevěry“). Celý článek...

Je dobře, moc dobře, že s Pannou Marií můžeme začínat každý další nový rok. Kolikrát to ještě bude, to nevíme, a vědět ani nemusíme. Důležitější je vědět, spoléhat a věřit, že jde s námi a vedle nás na naší životní cestě; že jí na nás záleží, jako mamince. Celý článek...

Svatá rodina. Dokážeme ještě vyjmenovat její členy, jenže, co dál? Někdy mám pocit, že jsme Svatou rodinu zakonzervovali do tradic, zarámovali do barvotiskových obrázků – ale, nepřijali ji do svého života! Ke své škodě – vždyť nám může být téměř dokonalým vzorem rodiny. Rodiny, která je v dnešní době tolik ohrožená, tak znehodnocovaná a znevýhodňovaná. A to navzdory tomu, že její význam je pro zdravý vývoj dětí a vztahů mezi manželi, a potažmo celé společnosti, zcela nezpochybnitelný. Celý článek...

Ať Tichá noc svým kouzlem rozehřeje vaše srdce a napřáhne ruku ke smíření; k pohlazení; ke slovu odpuštění a třeba i vyznání lásky. Uděláte tak sobě samým největší radost a uděláte radost i Ježíškovi... Celý článek...

I nás ještě čeká naše narození pro nebe. A na to se připravujeme adventem celého našeho života. Kéž bychom také jednou mohli slyšet na naši adresu: „Požehnaný služebníku, vejdi v radost svého Pána.“ Nebo „Blahoslavený, který jsi uvěřil“. Neboť: „každý, kdo ve mne věří, nezahyne, ale bude mít život věčný v nebi.“ Toto slyšet, bych přál sobě, i každému z vás! Celý článek...

U Jordánu, z Janových úst, zazněla tak zásadní slova! Stručné směrnice pro náš život, směrnice, které vytyčují nejdůležitější ukazatele: lásku a spravedlnost. Jaká škoda pro nás, lidi všech věků, že je přecházíme, že jim nenasloucháme, že si je nebereme k srdci! (Odpusťte mi mou smělou úvahu: jak by mohl vypadat svět, kdybychom vzali Janova slova vážně! Kolika bezpráví, bídy a bolesti, bychom mohli být ušetřeni, kdybychom žili podle Janových rad…) Celý článek...

Doba adventní je dobou přípravy, očekávání – dnes zazněla adventní výzva v celé své naléhavosti: „Připravte cestu Pánu!“ Kéž bychom tuto výzvu nepřeslechli. Ačkoli zaznívá každý rok, nikdy není stejná, stejně jako nejsme stejní i my, na své cestě životem. (Každý den je jiný a i my jsme jiní s každým dnem. Přinejmenším starší – ale, kéž by nám krom let přibývalo i zralosti, a krom vrásek, přibývalo i moudrosti.) Celý článek...

„Bděte a modlete se v každé době“, tohle je návod, nástroj – a zdaleka ne jen pro onu „dobu“, ale pro každodenní život. Být bdělými – nenechat se uklinbat svým pohodlím a nenáročností duchovního života a modlit se – vždyť modlitba je setkáním s Pánem, je důvěrným rozhovorem s tím, s kým je nám dobře... Celý článek...

Nebojme se být dětmi světla a přinášet Světlo Kristovo do tmy tohoto světa. (Jak říká staré úsloví: nežli nadávat na tmu, je lépe rozsvítit.) Myslím, ne jsem si jist, že na to naše, sice slabé a nepatrné, světélko, lidé tohoto světa právem čekají. Nebojme se tedy – a sviťme! Celý článek...

Ani sz. Daniel, ani evangelista Marek, nepíší své poselství proto, aby nás strašili, nebo ukájeli naši zvídavost o době konce světa, či aby řešili, jak to bude. Dokonce ani neřeší, proč to bude. Oni své svědectví adresují všem lidem, jako velkou, naléhavou a svrchovaně důležitou výzvu. Výzvu o tom, abychom uvážili už „tady a teď“ čím, jak a proč žijeme my?! Protože, a to je nezpochybnitelné poselství dnešní neděle -  náš dnešní, současný život rozhoduje o naší budoucnosti! Celý článek...

Jak jinak vidí Boží Syn a jak jinak vidíme my! Připomínám slova z knihy Samuelovy: „Člověk soudí podle zdání očí, Bůh vidí do srdce člověka.“ A tady Bůh v osobě svého Syna chválí tu nejposlednější ze všech a odsuzuje ty, jež se derou dopředu. Jaké štěstí pro nás; pro všechny ony chudé vdovy; pro nemajetné a věřící; pro oddané a nezištně sloužící, že naším soudcem bude ten, který vidí nejenom do našich peněženek, šatníků a garáží, ale hlavně a především, do našich srdcí. Celý článek...

K autentickému křesťanství patří touha ptát se a hledat odpovědi. Co k němu naopak nepatří a co jistě Ježíš neocení, je zůstat spokojený s poučkami katechismu na úrovni obecné školy; být zapouzdřený ve svém vidění Boha a církve a nenaslouchat hlasu svého svědomí. Na nic se neptat a nic neočekávat; vzdát se života ze svátostí. To je stav, který nejenže nevede do nebeského království, ale co hůř, daleko jistěji směřuje do pekel. Celý článek...

Slepec Bartimaios může být pro nás vzorem učedníka. Je osloven, uzdraven Kristem, a jde za ním. Kolikrát nás Ježíš uzdravil z naší vnitřní slepoty? Kolikrát nás uzdravil z temnot hříchu ve svátosti pokání? A my? Šli jsme, a jdeme za ním? Myslím, že by nám neuškodilo prosit Ježíše, stejně jako Bartimaios: „Pane, ať vidím!“ Nebo: „Ať prohlédnu!“ Celý článek...

Je třeba „probrat se ze spánku“: je třeba vstát od televizních obrazovek a monitorů počítačů a začít žít skutečný, nikoli virtuální, život. Vlastní život, ne těch druhých. Bude to nepochybně bolet. A určitě se u toho ušpiníme. Dojdeme k nejedné úhoně a ztrátě. Ale bude to život! Život v Boží režii. Náš život, ve kterém, coby věrní služebníci, můžeme udělat ten jediný, smysluplný, „kariérní postup“. Do Božího království. Celý článek...

Je nesnadné být Kristovým následovníkem. Je nesnadné umět se vzdát sebe sama, své pravdy, svých předsudků, svých, pouze přízemních hodnot. Je málo „chudých duchu“, je málo „blahoslavených“, je málo, skutečně moudrých. Moudrých podle vzoru oné moudrosti, o níž prosil pisatel v prvém čtení; moudrých, kteří umějí rozlišovat podstatné od vedlejšího, důležité od nepodstatného. Moudrých, kteří hledají pravé jistoty. Ty lze nalézt pouze u Boha. Ten nikdy nezklame, ten dává vždy mnohonásobně víc. My pokřtění máme u Boha otevřený účet, podložený nejryzejší valutou – jeho láskou. Nevzdejme se věčnosti jen proto, že více spoléháme na sebe, na své schopnosti, na svůj majetek, než na Boha a na jeho lásku. Celý článek...

S tvrdým srdcem nedojdeme dál než k sobě samým, avšak s čistým srdcem dojdeme do Božího království. Neboť stále platí, (pro ty, kdo žijí v manželství, stejně jako pro zasvěcené osoby): „Blahoslavení čistého srdce, neboť jejich je nebeské království.“ Celý článek...

Víme přece, že v Božích očích má větší cenu podaná sklenice vody v jeho jménu, než drobínky na charitu z nakradených miliónů. Že přihlásit se veřejně k Bohu nám nevynese žádné uznání v očích tohoto světa, ale otevře nám cestu k srdci samého Boha. Že: „Kdo přijme jednoho z takových dětí (= slabého, opuštěného, chudého, vyčleněného, opovrhovaného) kvůli mně, mně přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal.“ Když domyslíme tato slova do konce, pak přijmout Boha znamená současně také být Bohem přijat. A o co více by nám v životě mělo jít? Celý článek...

Pramen špatných činů a přitakání ke zlému spočívá v naší vůli. Tu, obrazně řečeno, musíme mrzačit. Tím, že nepodlehneme jejímu diktátu; tím, že nepodlehneme svodům zla, které bývá tak lákavé; tím, že si učiníme jisté násilí a odpoutáme se od toho, co je nám sice příjemné, ale o čem nám svědomí vypovídá, že nám škodí. Důležité je přece zachovat si život, život věčný, a to nepůjde samo a snadno, ale pouze za tu cenu, že si leccos dokážeme odříci, že se lecčeho dokážeme vzdát. Celý článek...

„Vezmi svůj kříž!“ My se křížům, ať mají jakoukoli podobu, snažíme vyhnout; nepřijímáme je dobrovolně a s láskou, jako náš Pán a často fňukáme i pod malými kříži a protivenstvími. Je třeba přijmout skutečnost, že kříž k životu křesťana patří, a že není nástrojem jakési Boží škodolibosti, ale naopak, nástrojem paradoxní Boží lásky a vykoupení. Celý článek...

Prosme Pána, ať uzdraví naše oči a dá nám pravé světlo, abychom viděli jeho pohledem. Ať otevře naše uši, abychom v hluku světa slyšeli často slaboučké a nesmělé volání potřebných. Ať uzdraví náš jazyk, aby nebyl nástrojem, který zraňuje, lže a pomlouvá, ale aby dokázal k druhým promlouvat o Bohu a o lásce. A nakonec: ať jednou zazní Boží Effatha před nebeskou bránou, až před ní, zbaveni všeho pozemského bohatství a vší pomíjivé slávy, budeme stát. Amen. Celý článek...

Zlo je nazýváno dobrem a pravda popírána; lež a korupce jsou glorifikovány a postaveny na místo zákona, zatímco pravda a poctivost jsou pošlapávány a vysmívány. Proto je tolik zapotřebí si, podle Ježíšovy výzvy, hlídat čistotu svého srdce a nenechat se zmanipulovat pokřivenou morálkou tohoto světa. Dovolím si zakončit výzvou, či spíše prosbou: „Pane dej, ať nejsme jen posluchači Tvého slova, ale ať také podle něj ŽIJEME! Celý článek...

Cesta nápravy je pouze jediná. Vrátit se znovu k Lásce, k Bohu. Znovu k Eucharistii a k víře. Vrátit se ke Kristu. Vždyť On má: „Slova, která jsou duch a jsou život.“ A co víc. On je přece: „Cesta, Pravda a ŽIVOT“! Celý článek...

Mnozí z nás přistupují neděli co neděli, ke svatému přijímání. Tak to má ostatně být. Ale ono není přijímání, jako přijímání. K přijímání nestačí pouze se postavit do řady a pasivně přijmout eucharistii, to ke skutečnému přijetí Kristova Těla opravdu ještě nestačí… Je třeba vědomě - s úctou i pokorou; vírou i úžasem, přijmout Boha do svého srdce a svého života - pak se skutečně sjednocujeme s Ježíšem. Celý článek...

Zkusil jsem si položit otázku, zda bych, jsa mezi Kristovými posluchači, uvěřil Kristovým slovům. A musel jsem si po pravdě připustit, že být v jejich kůži a jejich situaci, nejspíš bych také neuvěřil. Ale naštěstí – žiji v dnešní době a dnes a denně – jaká milost a výsada! – mohu tento chléb života přijímat. Mohu mít účast na Kristově božském životě, spoluúčast v životě samého Boha, a věřit v Kristova slova o tom, že tento chléb je duchovním pokrmem na mé pouti pozemského života, směrem k věčnosti. Tomu věřím a jsem šťastný. Celý článek...

A každý, kdo přichází (přijít znamená vydat ze sebe úsilí, hledat cestu, jít kupředu) – tedy každý, kdo přichází - nejenom ti vyvolení, ti VIP; ti, kteří věří v toho správného Boha a správnou církev; ti, kdo splňují všechny náležité podmínky ustanovené lidskými zákony a slepou morálkou; - každý, kdo chce k Ježíši přijít, ten nebude nikdy hladovět; každý, kdo v Něho uvěří, nebude nikdy žíznit. Celý článek...

Poklad Božích darů je nevyčerpatelný a tomu, kdo má, bude ještě přidáno. Boží nabídka je vždycky větší, než naše úzkoprsá lidská poptávka. Nebojme se proto nabírat plnými hrstmi. Tak, jako Izaiáš vyzýval: „přijďte a jezte zdarma chléb a mléko“, podobně velkoryse nás Ježíš i dnes zve k „pramenům vody živé“ a sám se nám dává „ve chlebu života věčného“. On nám nabízí největší bohatství – v podobě příslibu Božího království, co víc, on nás bezostyšně vyzývá, abychom se stali jeho „uchvatiteli“. K tomu už opravdu nelze nic dodat. Celý článek...

...Jedinou a pravou výkonnou mocí je – SLUŽBA. Služba lidu Božímu, stejně jako celé veřejnosti. Každý, kdo má zodpovědnost za druhé, je natolik věrohodným a pravým pastýřem a vůdcem jen natolik, nakolik je ochoten sloužit druhým, obětovat se za ně a, ne v neposlední řadě, mít s nimi také soucit. Celý článek...

Kristus nepotřebuje „samospasitelné lenochy“ a „rádobyspravedlivé“. Potřebuje naši důvěru, naši ochotu nechat se proměnit; potřebuje naši víru a lásku. Potřebuje naši důvěru a pokoru. Nikoli lid, cituji z prvého čtení: „vzpurné šíje, drzé tváře a zatvrzelého srdce“. S takovými nic nesvede ani nazaretský tesař - Boží Syn. Prostě proto, že nevěří, že věřit, a hlavně cokoli ve svém životě změnit, nechtějí. Celý článek...

Ono Kristovo: „Neboj se, jen věř!“ To je slovo, které bychom si mohli, a měli, opakovat i my v situacích, kdy se zdá, že už není žádné řešení, žádné východisko. Že je konec všemu snažení, prosbám a nadějím. Není. A nebude, uchováme-li si i my, alespoň elementární víru, že s Ježíšem není nikdy nic zcela ztraceno.  Celý článek...

Jan Křtitel je nepřehlédnutelnou, impozantní postavou. Předpovězený a vyvolený samým Bohem, formovaným na poušti v okruhu asketického společenství; zřetelně rozpoznávající své poslání i místo v Boží režii spásy. Vědomý si své úlohy být: „ohlašovatelem Pána, hlasem na poušti, připravujícím cestu Pánu“. Navenek divoký, nesmlouvavý a uvnitř nejspíš velmi citlivý. Vnímavý k Božímu hlasu, velkoryse smířlivý k pokorným a hledajícím, a nekompromisní k jakékoli lži, nepravosti a falši. Celý článek...

Nebojme se otevřít své srdce Bohu a jeho hodnotám. Nevzdávejme se naděje a důvěry v Boží intervenci v našem životě (samozřejmě, budeme-li o ní stát, Bůh se, jak známo, nevnucuje). A pak, v němém úžasu zdvihněme své oči k nebi. Možná právě „tam nahoře“ najdeme odpověď na ty nejzákladnější otázky po smyslu lidského života. A ono je třeba si je klást. V pokoře hledajících a při vědomí své lidské omezenosti a slabých sil, se totiž skrývá naše skutečná velikost. Celý článek...

My potřebujeme věřit. Věřit i tam, kde si nemůžeme exaktně a explicitně svoji důvěru ověřit. Víra má, nejen slovní, podklad v slově věřit, svěřit, důvěřovat – a to lze jen tomu, ke komu máme vztah – důvěry, jistoty, lásky. A ke komu jinému bychom šli, komu jinému bychom mohli bezvýhradně věřit, než tomu, „který má slova života?, Kdo je samým Slovem života. Kdo je ztělesněným životem – protože: „každý kde ve mne věří, nezahyne, ale bude mít život věčný!“ Celý článek...