Ježíš dává průchod Boží lásce a odpuštění

Dan 13,41-62

Jan 8,12-20

Pondělí po 5. neděli postní

V evangeliu jsme sledovali zášť Ježíšových nepřátel, kteří si vzali jako zástěrku pro své nečisté úmysly, ženu, která byla skutečnou cizoložnicí a hříšnicí. V příběhu Danielově sledujeme ženu, která je rovněž obviněná z cizoložství, avšak zcela neprávem. Její obžaloba je také zástěrkou zášti a současně chlípnosti a pomstychtivosti.

V obou případech obžaloba z cizoložství, v obou případech šťastný konec. V případě hříšnice z evangelia je co odpouštět, v případě Zuzany, není co trestat. Novozákonním žalobcům jde o to dostat Ježíše a o ženu jim vůbec nejde; starozákonním žalobcům jde o to dostat krásnou ženu, ale když to ani násilím nejde, použijí nejhanebnější lži a podvodu. Kristus i Daniel jsou mladí muži, jejichž moudrost a smysl pro spravedlnost přinesou ospravedlnění a záchranu.

Jak vidíme, společných paralel je zde více než dost. Hlavní postavou starozákonního čtení je mladičká a krásná Zuzana. Tak krásná, že není divu, že její krása a půvab zamotá hlavu dvěma obstarším chlípníkům. Jak se situace vyvíjí, jsme četli a není třeba to opakovat. Čemu však je třeba věnovat pozornost, je heroický postoj judské Zuzany. Zuzana zabědovala: „Ze všech stran jsem sevřena. Když to udělám, bude to má smrt, neudělám-li to, neuniknu vašim rukám. Lépe mi bude, když to neudělám a padnu do vašich rukou, než abych zhřešila před Hospodinem.“ To je jasný postoj, to není kličkování mezi větším a menším zlem, z hlediska následků je to dokonce postoj, který vede k jasné smrti (lid dá jistě za pravdu soudcům, kteří mají moc a veřejnou autoritu, než ženě). Fascinující na Zuzaně je právě ona ochota zemřít, než v sobě zdeformovat pravdivost a čistotu svého života. A také její víra v Hospodina, její důvěra proti beznaději. „Věčný Bože, který znáš skryté věci, který víš všechno dřív, než se to stane, ty víš, že křivě proti mě svědčili.“ Zuzana věří ve svého Hospodina, a to i když je její situace z lidského hlediska bezvýchodná. Hospodin se však postará. Pošle svého služebníka Daniela, který moudře věc vyřeší, vrátí slepé spravedlnosti opět zrak, a potrestá bezpráví. Opravdu šťastný konec. Jako v pohádce. Jenomže ten dnešní příběh je více než jen zbožnou pohádkou, ve které dobro zvítězí nad zlem, čistota nad chlípností, spravedlnost nad bezprávím.

Začal jsem srovnáním SZ čtení a evangelia. Na těch dvou příbězích obžalovaných žen je vidět kontrast mezi SZ a NZ. Ve SZ byl dáván průchod spravedlnosti a viník byl trestán i smrtí. V NZ Bůh spravedlnost vykonal na svém milovaném Synu a nám už jen nabízí odpuštění. V NZ není hřích trestán smrtí, ale léčen láskou a milosrdenstvím. Ježíš dává průchod Boží lásce a odpuštění. Buďme šťastni, že žijeme v novozákonní době a že tak na dosah ruky, v každé svátosti smíření, máme Boží odpuštění.

Jiří Vojtěch Černý