19.04.2019, autor: Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Rozhodnutí pro lásku

Rozhodnutí pro lásku

Velký pátek

Jan 18,1-19,42

Dozněla poslední slova PAŠIJÍ, slova o UMUČENÍ našeho Pána; slova o Ježíšově UKŘIŽOVÁNÍ a SMRTI.

Jako bychom stáli spolu s Pannou Marií a sv. Janem na Kal-várii. Všichni a všechno mlčí. Konečně, tváří tvář smrti nelze jinak, než mlčet.

Ježíš přišel na tuto zem, stal se čkem, kázal, uzdravoval, na-pomínal… a nyní mlčí. Jeho ústa vydechla naposledy: „Do-konáno jest…“

A přece. Nyní, umučený a probodený na kříži, káže své největší kázání. Kázání kříže. O čem je toto kázání? O lásce. O lásce k nepřátelům: na adresu svých katanů říká: „Otče, odpusť jim.“ O lásce své - vždyť říkal: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své nepřátele.“ A On ho položil. Vystoupil na vrchol Kalvárie, na vrchol lásky. A také o lásce k svému Otci: „Do tvých rukou, Otče, poroučím svého ducha…“

Když v Betánii vzkřísil Lazara, modlil se k Otci: „Otče, věděl jsem, že mě vždycky vyslyšíš.“ Ale když prosil v Getsemanech: „Otče, Tobě je všechno možné, odejmi ode mne tento kalich“, zdá se, že ho Otec neslyší. A tak jde Ježíš na kříž. Prožívá ne-pochopitelné chvíle, kdy je ponořen do hrozné tmy pocitu, že ho Otec opustil. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“

Tento neproniknutelný výkřik Božího Syna, který se může zdát výkřikem pochybnosti o lásce Otcově, je temným pozadím, na němž máme pochopit plnou hloubku božské lásky. I přes tuto zdánlivou pochybnost, že jej Otec opustil, se Ježíš dále drží Jeho lásky, všechno dokonává a svěřuje se Mu i v této situaci: „Otče, do Tvých rukou svěřuji svého ducha.“ Miluje synovskou po-slušností svého Otce, miluje i nás – až do krajnosti! Přišel pro nás, aby nás spasil. Žil pro nás. Hlásal radostnou zvěst, uzdra-voval… a pak ho všichni opustili.  Zůstal osamocený, obklopen nenávistí, podroben nepředstavitelnému utrpení. A přesto miluje dál… „Otče odpusť jim…“ Láska zjevená na kříži není „něco za něco“. Znamená: všechno, zadarmo, gratis.

To co vidíme na kříži, je zřejmě největší bezpráví i největší oběť v dějinách čka. Takový postoj lásky je opravdu bláznovstvím. Je možný pouze v hlubokém zakotvení v Bohu a v naprostém spolehnutí se na Něho. Pouze z Boha a v Bohu lze takto milovat.  Spolehnutí na Boha nikdy nezklamává: kříž nezůstal poslední etapou, ale proměnil se ve Zmrtvýchvstání. V nesrov-natelnou plnost vítězného života, osvobozeného ode všech pout a omezení a ode všech bolestí. Dřevo kříže se proměnilo ve strom života.

Až budeme nyní odhalovat kříž, kéž se nám alespoň trochu poodhalí hluboké tajemství Boží lásky. A kdykoli, nejen tyto dny, budete stát před křížem - ať v kostele nebo u vás doma; zpytujte svědomí, jak chápete lásku, a udělejte pod křížem nové rozhodnutí. Rozhodnutí pro lásku. Pro lásku - a tudíž pro život, protože jenom láska dává život a vede k životu. A to i přesto, že opravdová, skutečná láska, vždycky bolí…

Jiří Vojtěch Černý

 

 



Zájezd do Slovinska

 
Nahoru