24.02.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Změna smýšlení a chování

Změna smýšlení a chování

Jon 3,1-10

Lk 11,29-32

Středa 1. neděle postní

V prvém čtení, stejně jako v evangeliu zaznělo stejné jméno – jméno Jonáše, tohoto, zprvu vzpurného a neposlušného proroka. Jonáš, jako symbol, jako znamení, překračuje hranice času - v prvém čtení čteme příběh jeho poselství v hlavním asyrském městě Ninive a v evangeliu jej dává Ježíš za příklad. Ale abych byl přesný, Ježíšovi nejde tolik o Jonáše. (On sám se příliš nevyznamenal, z Bible víte, že své poselství splnil až na druhý pokus, to když jej Hospodin nechal tři dny a noci zpytovat svědomí v břiše velké ryby). Ježíš na něj v evangeliu poukazuje jako na znamení – a prvé co nás napadne – a celá staletí také jediné, nač biblisté poukazovali, je znamení oněch tří dnů a nocí - v případě Jonáše v útrobách velké ryby; v případě Ježíše v útrobách skalního hrobu. (Zatímco Jonáš byl vyvržen na břehu, aby mohl dokončit misi, k níž jej Hospodin poslal; Ježíš vstává z hrobu, aby dokončil poslání Božího Syna a Vykupitele.)

Nicméně toto není zdaleka jediné znamení, o němž Ježíš mluví. Tím znamením mohou být zrovna tak dobře – a nejspíš i jsou – Ninivané. Pohané, mající své bohy a bůžky, a jsou také lidmi velmi uvolněných mravů. Natolik, že se už na to (obrazně) Hospodin nemůže dívat. A tak posílá Jonáše…

Dnešní úryvek začíná slovy: „Hospodin oslovil Jonáše: Vstaň, jdi do Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám. Jonáš tedy vstal a šel do Ninive…“ Na začátku je slovo Hospodinovo: Vstaň a jdi! To, co je velmi důležité, je to, že Jonáš vstal a šel. Jonáš (byť „napodruhé“), jde do nepřátelského prostředí a tam hlásá to, co se posluchačům zdaleka nemůže zamlouvat: „ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno“.

Jonáš má holé ruce, nic, oč by se mohl opřít, má jen Boží příkaz: Vstaň, jdi a hlásej!

Důležitý je postoj Ninivanů – to je to, co ´dává Ježíš svým posluchačům jako znamení: oni, (jak by asi jednala většina obyvatel v podobné situaci), neodpraví a násilně neumlčí toho nepohodlného cizince, který jim vyhrožuje jménem cizího Boha. Boha, kterého neznají a který není jejich Bohem. Oni nejenže uvěří tomuto Bohu, ale oni dokonce vyvodí z jeho slov, tlumočenými Jonášem, důsledky a začnou se velmi tvrdě postit. Dokonce i král vstane ze svého trůnu, sundá svršky, které jsou znamením jeho hodnosti, a v žínici si kecne do popela, stejně jako jeho poslední poddaný. Právě to, že ninivští nejenom uvěřili, ale že se skutečně obrátili, a začali se důsledně postit a kát - a to pro naději, že ten cizí Bůh vezme v úvahu změnu jejich smýšlení a chování, vedlo k tomu, že Bůh se nad nimi smiloval. A nejen to. Ninivští se tak stali živým příkladem obrácení a právě na ně, na jejich obrácení, Ježíš v evangeliu poukazuje. Co víc, on z nich učiní žalobce svých současníků, kteří jsou nejenom lidem Hospodinovým; ale které Ježíš, Syn Boží, opakovaně – podobně jako Jonáš, vyzývá k obrácení. Oni však, nejenom, že nezmění své myšlení, své postoje a jednání, oni nadto po Ježíšovi alibisticky žádají znamení. Přitom Ježíš sám je tím znamením. Je jako obraz Jonáše, který jménem Hospodinovým volá k lidu: „obraťte se, změňte smýšlení, napravte své chování!“ A oni? Ježíše neuposlechnou, co víc, snaží se jej umlčet. Ježíš odmítá dávat lidu znamení coby senzaci, On, stejně jako Jonáš, vyzývá k pokání a k obrácení. Těmito slovy začíná Ježíš své působení a opakuje je od břehu Jordánu až po Golgotu. Jeho národ však neuposlechne a Syna Božího, posla to samého Boha, odmítnou. Proto Ježíš vyřkl tato slova odsouzení: „Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základě Jonášova kázání obrátili, a zde je přece někdo víc, než Jonáš.“ Ninivští, kteří uvěřili a na slova Jonáše se obrátili, jsou tím znamením, stejně jako Jonáš, který je předobrazem Ježíše, ve své výzvě ke změně postojů a k pokání.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 
Nahoru