Změňme smýšlení

Sof 3,14-18

Flp 4,4-7

Lk 3,10-18

3. neděle adventní

Adventní doba nám nadělila už 3. neděli adventní, a dozajista vám neřeknu nic nového, když vám prozradím, že se nazývá „Nedělí radostnou“ (Gaudete). A není divu – slovo „radost“, a výzva: „radujte se!“, stejně jako podobné výrazy: veselte se, jásejte, plesejte, se ozývají ve všech 3. čteních a rovněž i v žalmu. Snad by tedy byla na místě otázka, z čeho že se to máme radovat? Proč máme plesat? Odpověď je nasnadě: „protože Pán je blízko!“

Příchod Páně se blíží a my dobře víme, že v Písmu, ale i v našem životě z víry, jde nejen o blízkost Pánova příchodu o vánocích, ale zejména jednou, na konci časů, až bude všechno, všecičko proměněno. (Ta proměna – jako ostatně každá, bude bolestivá, ale důvod a cíl, jež v sobě skrývá, bude velkolepý. Tak nesmírný, že si to ani nedovedeme představit. Naplní se odvěká – byť neuvědomělá touha člověka být s Bohem, splynout s ním, být s ním zajedno – ale kdy a jak to bude, nevíme.) Právě na tuto proměnu způsobenou příchodem Pána se máme těšit natolik, že odložíme všechen strach a obavy: „O nic nemějte starost!“, že se oddáme jásotu, radosti a naše srdce budou plesat – právě tak, jako vyzývá v prvém čtení prorok Sofoniáš „Izraelskou dceru“, čímž míní nejen izraelský národ, ale i všechny duchovní potomky Izraele. (Což jsme i my, skrze Ježíše Krista). Za povšimnutí možná stojí, že k jásotu je povzbuzována nejen Izraelská dcera, ale jásat bude i ten, který je sám příčinou této radosti: „Uprostřed tebe je Hospodin, bude nad tebou plesat v radosti, s veselím nad tebou zajásá“.

Ten dnešní úryvek z proroka Sofoniáše je závěrem jeho proroctví, v němž tepal modloslužbu a oháněl se Božími tresty nad těmi, kdož se Bohu zpronevěřili. („Když se neobrátíte, stihne vás Boží soud!“) A nyní ty, kteří zachovali věrnost Hospodinu, vyzývá k jásotu, který je projevem radosti nad Božím smírem.

O radosti mluví stejně i sv. Pavel v listu Filipanům: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!“ Ono opakování výzvy k radosti, i slovíčko „stále“, je vyjádřením skutečnosti, že naše radost – radost křesťanů nad Pánovou blízkostí, má být ustavičná. Má být stavem naší duše; stavem, který přináší svobodu a pokoj. A že to není zbožná fikce, ale možná realita, o tom svědčí ta skutečnost, že tato slova plná radosti, píše sv. Pavel ve vězení s okovy na nohou. (Vnitřní radost, prožívání Pánovy blízkosti, tomu nemůže zabránit žádná síla zvenčí – svobodu, pokoj a radost nemůže nic a nikdo uchvátit!)

A poslední věta dnešního evangelia? „Dával (Jan) lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal radostnou zvěst.“ Radostnou zvěstí je v překladu evangelium (eu-angelion= dobrá zvěst).

O čem je dnešní evangelium? O předpovědi toho, že po Janovi, ke kterému se s očekáváním upírají zraky celého Izraele, přijde někdo větší, mocnější, než Jan. Skutečný Mistr, Pán, Mesiáš, který nebude křtít jen vodou k očištění od hříchů, ale ohněm a Duchem svatým, k novému životu. Janovi posluchači cítí, že na jeho příchod je třeba se připravit – slova o „pročištění obilí a plev“, jsou slova o soudu, tomu dobře rozumí. A pod vlivem těchto slov cítí, že musí ve svém životě mnohé změnit, napravit, proměnit. A tak zaznívá naléhavá otázka. „Co máme dělat?“ Zaznívá z úst všeho lidu, těch navenek spravedlivých i těch, jejichž povolání je spjato s hříchem: celníků a vojáků. A Jan se nad nikým nepohoršuje a všem dává odpověď – znamení toho, že spása je dostupná pro všechny – hříšné i spravedlivé, mocné i bezmocné, vážené i pohrdané. Pro každého má Jan odpověď, takovou, jaká odpovídá jeho stavu. Lidé mají být soucitní, milosrdní, velkorysí. Mají se umět s ostatními rozdělit. Nehamounit si jen pro sebe, ale vnímat potřeby druhých. Jinými slovy, jde přikázání lásky. O totéž jde i v případě celníků, těchto veřejných hříšníků a zlodějů. „Nevybírejte více, než je stanoveno.“ Tedy, plňte císařskou kasu, jak je vaším povoláním, ale neobírejte druhé, neplňte si na jejich úkor svou vlastní kapsu. A vojáci – což byli okupanti, Římané? „Nedopouštějte se násilí“; konejte své povinnosti, ale v míře potřebné k výkonu služby. Nebuďte svévolnými násilníky, kteří prosazují vůli Říma hlava, nehlava. Kteří zneužívají své moci. Nemějte zálibu v týrání druhých, ale ctěte spravedlnost. Nevydírejte druhé, ale „buďte spokojeni se svým žoldem“ (nikterak malým na svou dobu.)

Pro každého, kdo cítí, že je zapotřebí změnit své jednání, má Jan (vlastně Pán, jehož je Jan mluvčím) odpověď. Odpověď, která nemluví o bezobsažných, rádoby zbožných skutcích, ale o změně životního postoje, smýšlení, jednání.

Zkusme si představit onu situaci – a stát se jejími účastníky. Jsme plni očekávání; cosi velkého, zásadního visí ve vzduchu a Jan ukazuje na příchod očekávaného Pána. Jak se připravit? Co je třeba udělat? Co změnit? Jak obstát před tím, který vidí až na dno duše a bude nás, stejně jako obilí na mlatě, prosévat? „Co mám dělat?“ Zásadní otázka. Platná nejenom v čase Janova kázání v Judsku před příchodem Pána, ale platná v každém čase, (náš čas je také očekáváním na setkání s Pánem) za všech okolností a pro všechny. Samozřejmě i pro nás.

Co mám, Pane, dělat?, abych před Tebou obstál. Před tvým pohledem, který proniká hlubiny mého nitra; před svým svědomím, které je Tvým hlasem v mém nitru; před svými bližními, v nichž přebýváš Ty sám, vždyť jsou tvým obrazem? Co mám, Pane, dělat? Ježíš nám skrze evangelium odpovídá: „obraťte se … změňte smýšlení … milujte Boha, bližního, i sebe sama …“

Co tedy máme dělat? Přijmout Ježíše, důvěřovat mu, následovat ho. Odevzdávat se mu s vydaností a důvěřivostí dítěte. Hledat jeho tvář v bližních kolem sebe (i těch, které nemusíme a kteří nemusí nás); v událostech – radostných i bolestných našeho života. Ježíš – jeho láska, slovo, vůle; milosrdenství, laskavost, soucit, atd., atd. je všude kolem nás. Vidět, vnímat, zažívat, jej budeme však moci pouze tehdy, kdy se vzdáme své vůle chtít si svůj život žít podle svých představ, podle své vůle a pošetilých přání. S pokorou a odevzdaností mu každý den pokládejme tutéž otázku: „Pane, co mám dělat?“, případně: „Pane, co chceš, abych udělal?“

Jiří Vojtěch Černý