06.05.2020, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Čerpat sílu z Boží blízkosti

Čerpat sílu z Boží blízkosti

Sk 12,24-13,5

Středa 4. velikonočního týdne

Skutky apoštolské, ze kterých čteme po celou velikonoční dobu, jsou popisem rozšíření první církve, z maličké hrstky apoštolů do celého světa. Dnes jsme svědky toho, jak se ze sv. apoštola Pavla, dosud jednoho z předních členů významné křesťanské komunity v Antiochii, stává hlasatel evangelia na dalších územích Římské říše. Pavel je Bohem vybrán, vyvolen, ustanoven. Je k tomuto úkolu od Boha povolán. To bychom neměli přejít, jako nepodstatnou část textu. „Když konali posvátnou službu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Šavla pro dílo, ke kterému jsem je povolal.“ Ano, Barnabáš s Pavlem jsou Bohem POVOLÁNI. Jejich autentickým povoláním je hlásat evangelium, kázat, učit a oslovovat všechny okolní pohanské národy. Ale! Přenesme Boží výzvu, Boží povolání i do dnešní doby. Vždyť Božího povolání se nedostalo pouze a jen Pavlovi, Barnabášovi a snad ještě několika vyvoleným. Dostalo se ho NÁM VŠEM! Boží povolání nemusí být a také nebývá, promulgováno zřetelně a jasně, manifestačně a halasně. Nebývá tak zjevné, jako bylo v případě těchto dvou apoštolů. Ale přesto JE! U každého z nás. Ženy jsou Bohem povolány k mateřství, muži k otcovství; mnohé profese nejsou jen zaměstnáním, ale povoláním, a netýká se to jen kněží, ale třeba i lékařů, učitelů a vlastně každého, kdo svou práci dělá naplno a rád, byť je obyčejným rolníkem nebo třeba kovářem. Každý z nás je Bohem povolán na určité místo jeho Stvoření; každý z nás je nepatrným kolečkem v obrovském soukolí Božího plánu. Určitě znáte kolem sebe i lidi otrávené, znuděné, nešťastné ve své práci a poslání. Troufám si říci, že to jsou právě ti, kteří nekonají to, k čemu jsou od Boha posláni, kteří se, ať vědomě či nevědomě, vzepřeli Božímu plánu. Kteří nejsou na svém místě - a proto, tam, kde by měli být, chybí a tam kde jsou, přebývají. (Tuto úvahu říkám tak trochu úmyslně pro rodiče ještě mladých lidí. A chci na ně apelovat. Ať nenutí své děti do profesí a postojů, které jsou jim cizí. Není pro člověka trapnější a bolestnější pocit, než ten, že jsem prožil svůj život zbytečně a prázdně. A to právě hrozí tam, kde děláme to, co dělat nechceme, co je nám cizí.) Povolání k životu dostáváme od Boha zdarma, ale za svůj život jsme zodpovědní. Z toho, jak svůj život naplníme, z toho budeme jednou skládat účty. Přeji Vám i Vašim dětem, abyste našli své místo v životě a stáli na něm se ctí. Přeji vám, abyste byli ve svém životě spokojení, byť vás budou provázet obtíže a nezdary. Ty konečně k životu patří a právě překonáváním překážek rosteme ve víře a důvěře a stáváme se více lidmi. Sv. Pavel, Barnabáš i mnozí ostatní apoštolové, nebyli vždy úspěšní, naráželi ve svém povolání na nesčetné překážky, nesnáze, museli unést tíhu bezpráví i skutečného utrpení. Ale vše unesli právě proto, že si byli jisti svým posláním a proto také mohli čerpat sílu z Boží blízkosti. Tak, co kdybychom se napříště, namísto brblání, vztekání a nadávání, raději ponořili do modlitby a ptali se Pána, „co mám dělat?“

Jiří Vojtěch Černý

 

 

Zájezd Alpy - rakouské Tyrolsko

 
Nahoru