09.05.2024, autor: Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Jít vpřed ve víře

Jít vpřed ve víře
Nanebevstoupení Páně

Mk 16,15-20

Nanebevstoupení Páně

Velikonoční dobu završuje slavnost Seslání Ducha sv., než však zahučí vichr a z nebe vyšlehnou plameny Ducha, předchází desetidenní svatodušní příprava, započatá slavností Nanebevstoupení Páně. Co se vlastně stalo onen 40. den po Zmrtvýchvstání? Cosi, co se vymyká naším znalostem a zkušenostem. Mrak z nebe zahalí Krista a on stoupá před zraky užaslých a zmatených apoštolů do nebe. Písmo sv. je skoupé na detaily; nejpodrobnější v líčení této události jsou Skutky apoštolské, jak jsme slyšeli v prvém čtení: „… byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí …“ Evangelista Matouš nám přidává poslední slova Kristova před jeho nanebevstoupením: „Jedenáct učedníků odešlo z Galileje na horu, kterou jim určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim promluvil: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy a získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha sv. a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny po všechny dny až do konce světa.“ Pouze evangelista Lukáš nám jen o maličko více odhaluje závoj tajemství Kristova odchodu do slávy Otcovy, když píše: „Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi.“ 

Je pochopitelné, že bychom chtěli o této události vědět více, ale – možná, že více než „jak to bylo“ by nás mělo zajímat, co Kristovu nanebevstoupení předcházelo a následovalo. A to nalézáme u všech evangelistů: poslání učedníků k tomu, aby šli do celého světa, ke všem národům a hlásali jim evangelium a křtili je ve jménu Otce i Syna i Ducha sv. V tom se shodují všichni a ono je to skutečně důležitější než to, co se bezprostředně odehrálo na Olivové hoře onoho dne, čtyřicátého po onom ránu, kdy Kristus vstal z mrtvých.

„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen.“ To už jsem citoval dnešní evangelium z pera sv. Marka. Který, i přes svoji stručnost, nám dnes nabízí cenný detail poslání učedníků. Přidává patero znamení, která budou Ježíšovy učedníky v jejich misi provázet. (Biblisté mluví o přídavku, který byl implantován do evangelia později, ale to neubírá nic na jeho významu.) „Kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vyhánět zlé duchy; budou mluvit novými jazyky; budou brát do ruky hady, a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce a uzdraví se.“ Poslání učedníků je universální – jděte do celého světa, ke všemu stvoření (to je širší pojem než ke všem národům); plodem vašeho působení je přijatá víra a křest ve jménu Ježíšově. Učedníci budou v jeho jménu hlásat evangelium a v jeho moci konat i zázraky. Marek uvádí ještě znamení, která je budou provázet. Jsou významná a přece nejsou v Písmu sv. tak úplně nová: - vyhánění zlých duchů dobře známe z Ježíšova působení; mluvení cizími jazyky bude nástrojem pro rozšíření Kristova učení hned po Seslání Ducha sv. o Letnicích; budou brát (jedovaté) hady do ruky - připomeňme si kupř. sv. Pavla na Maltě, kdy jej uštkl jedovatý had; smrtelně jedovatý nápoj je neotráví, tady můžeme doložit třeba otráveným vínem podaným sv. evangelistovi Janovi, který mu neublížil, ale jsou dochovány příklady i z nedávné historie; vkládání ruce na nemocné (svátost nemocných, nikoli reiki) a jejich uzdravení – i to známe od Ježíše a od apoštolů ve Skutcích apoštolských a až doposud se skrze vkládání rukou a modlitbu dějí „zázračná“ uzdravení.

Nás samozřejmě upoutají vnější znamení a zázraky, ostatně i pro tehdejší současníky byly potvrzením evangelia a znameními víry, ale jsou to „pouhé“ nástroje evangelizace. Nejdůležitější, nejpodstatnější je právě zvěstování evangelia, a skrze přijatou víru křest v jeho jménu. To je to nejpodstatnější na poslání apoštolů Ježíšem před jeho nanebevstoupením. Naplnění onoho jděte! Nezůstaňte stát, nevracejte se k tomu, co bylo, nesetrvávejte v omezeném prostoru svých zvyků, rituálů, svých přízemních jistot. Jděte a změňte smýšlení. Uvěřte! Buďte otevření – vanutí Ducha stejně jako Kristovu učení, křesťanským ideálům, životu podle Božích přikázání a v souladu s učením evangelia.

To je poslání nejen pro apoštoly, tyto svědky Kristova nanebevstoupení, ale pro všechny lidi – pro všechny národy. Poslání k životu z víry, z evangelia, je nadčasové, universální, všeobsahující. Je programem života křesťana. Jít vpřed ve víře, vstříc své spáse, ostatně, slyšeli jsme: „kdo uvěří, bude spasen“. A náš život budou provázet znamení, znamení spásy. (Viditelnými znameními jsou přece, podle definice, svátosti. Také liturgie je znamením; víra a láska jsou znamení, že náležíme Kristu.) Celý náš život provází znamení, avšak my si jich, pro jejich „samozřejmost“, ani nevšímáme. Ke své škodě.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 

zájezd na Francouzskou riviéru, do Monaka a Lurd

 
Nahoru