10.02.2016, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Postní doba nám nabízí mnohem více, než jen křížek na čele. Nabízí nám proměnu.

Postní doba nám nabízí mnohem více, než jen křížek na čele. Nabízí nám proměnu.

Joel 2,12-18

2 Kor 5,20-6,2

Mt 6,1-6;16-18

Popeleční středa

Tak nám dnes začala postní doba. To je myslím, zbytečná informace, to víte všichni, a mnozí z vás dnes právě proto do našeho chrámu přišli. A někteří také kvůli tzv. Popelci, křížku z popela na čele. Dobře, to je v pořádku. Ale pokud by nám šlo jen o ten křížek, který beztak večer smyjeme, pak by pro nás mohla postní doba skončit už dnešní večerní hygienou. Ale to by byla škoda! Veliká škoda! Protože doba postní trvá 40 dní a nabízí nám mnohem více, než jen křížek na čele. Nabízí nám PROMĚNU. Nabízí nám 40. denní dobrodružství, v němž se připodobníme 40tiletému putování izraelského lidu na poušti. A nemusíme kvůli tomu jet hned do Egypta. Nemusíme kvůli postní době navenek vůbec nic měnit. Nic vnějšího. Ale musíme mnohé změnit uvnitř, sami v sobě. Zastavit se, udělat si čas, nechat ho dokonce jakoby marnotratně v tichu plynout, to proto, abychom se mohli zklidnit a ztišit. Abychom si vytvořili jakousi poušť sami v sobě. K poušti patří ticho, k poušti patří také vnější nepohodlí – zde reprezentováno postním řádem. K poušti patří změna hodnot. To, co je pro nás v běhu dní nepředstavitelně důležité, je na poušti zbytečné a bezcenné. Na poušti se nedá spěchat, na poušti se musí umět zastavit, čekat a mlčet. Poušť vytváří podmínky pro setkání s Bohem, pro schopnost slyšet jeho hlas a vidět sebe sama v jeho světle, jeho očima. Setkání s Bohem v tichu srdce vytváří prostor pro přemýšlení, a přehodnocování. Postní doba je dobou proměny srdce, duše. Je obrácením, změnou postojů, hodnot, nazírání na život vůbec. Postní doba je úžasnou nabídkou, kterou nám církev dává, a kterou by bylo skutečně škoda promarnit.

Věděli to už sz. proroci, věděli to otcové pouště. A církev to sděluje i nám. Třeba hned prostřednictvím dnešních liturgických textů. Nejprve nás prorok Joel naléhavě vyzval k obrácení. Ne nějakému formálnímu, ale značně radikálnímu… jakoby ústy samého Hospodina volá: „Obraťte se ke mně celým svým srdcem, v postu, nářku, pláči. Roztrhněte svá srdce, ne pouze šaty a obraťte se k Hospodinu svému Bohu…!“

Sv. Pavel v listu Korinťanům zase zdůrazňuje další podstatný prvek postní doby – USMÍŘENÍ. „Smiřte se s Bohem!“

A evangelista Matouš nám připomněl tři klíčové pojmy, které k postu patří: PŮST, MODLITBU A ALMUŽNU. (Ono, pro nás zastaralé slovo almužna bychom mohli nahradit výrazy: dobré skutky, milosrdenství, štědrost.) Ale nejen to. Ježíš nás v evangeliu důrazně varuje před vnější okázalostí, před nespravedlivými a nepravými pohnutkami našeho postního jednání. Modlitba, stejně jako postní úsilí a zejména skutky milosrdenství, mají být skryté, v tichosti, bez vnějšího halasu, humbuku, předvádění se, chlubení a pokrytectví. Pak jsou totiž zbytečné a bezcenné, pak už jsme si vybrali svoji odměnu v podobě lidského uznání tady a pro nebe nám už nic nezbude, byť jsme toho vykonali sebevíc. U Boha jde vždycky o srdce, o lásku, o správnou motivaci…

Za chvíli budete označeni popelcem, křížkem z popela loňských kočiček. Jeho udělování je doprovázeno slovy: „Obraťte se a věřte evangeliu!“ OBRAŤTE SE, VĚŘTE!

Ono OBRÁCENÍ je tím nejdůležitějším na postní době. A nepřijde samo o sobě, bez našeho úsilí a přičinění. Na OBRÁCENÍ je třeba pracovat. Není však jenom v našich silách, nezvládneme ho jen naší lidskou vůlí a rozumem. Musíme v sobě najít vůli a prostor pro Boha, pro naslouchání jeho hlasu, musíme mu dovolit, aby nás On sám proměnil (i když to může bolet), musíme najít sílu k tomu změnit své zaběhlé cesty a kráčet po náročných cestách Božích.

Jiří Vojtěch Černý

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru