08.05.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Obstát v těžkostech jako apoštol Pavel

Obstát v těžkostech jako apoštol Pavel

Sk 16,1-10

Jan 15,18-21

Sobota 5. velikonočního týdne

V Písmu sv., a to jak Starého, tak i Nového zákona, se nezřídka setkáváme s Božími poselstvími, tlumočenými prostřednictvím snů. V Písmu to vždycky dobře dopadne; dotyčný, jemuž se slova Božího ve snu dostalo, ráno vstane a koná podle toho, co mu ve snu Bůh sdělil. Takový sv. Josef je hotový přeborník v rozlišování snů a zejména v jejich naplňování ve skutečnosti. Jenomže, ono je to se sny ošidné, každému se leccos zdá, ale naše sny jsou spíše záležitostí zpracovaných obrazů našeho života, než projevem Boží vůle. (Asi ty autentické Boží sny vypadají jinak, nevím…)

Sv. Pavel na své druhé apoštolské cestě měl také sen. „Stál před ním nějaký Makedoňan a prosil ho: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“ Sv. Pavel se po tomto nočním vidění snaží co nejdříve výzvy uposlechnout, a hledá způsob, jak se do Makedonie co nejdříve dostat. Zjevně tedy bere sen vážně a snaží se ho naplnit. Jak se mu to podaří, o tom budeme číst už v pondělí. Dnes se vraťme k tomu, co onomu nočnímu vidění předcházelo.

Sv. Pavel má dozajista plán, vizi své misijní cesty a přitom hned dvakrát (alespoň tak to dnešní úryvek zmiňuje) dojde k jeho revizi, ke změně trasy. Lukáš lakonicky sděluje: „Potom šli přes Frýgii a blatským krajem, protože Duch svatý jim zabránil kázat slovo Boží v provincii Asii.“ A podruhé: „Chtěli přejít do Bithýnie, ale Ježíšův duch jim to nedovolil …“ Jak asi vypadal zásah Božského ducha? Jak jim zabránil, jak jim nedovolil? Jakými prostředky, způsoby? O tom víme stejně málo, jako o nočních viděních. Ale absence mé osobní zkušenosti mi nebrání uvěřit, že skutečně Duch svatý vedl apoštoly, a vedl je tou správnou cestou. Ostatně tyto kraje, které jim „zatrhl“ navštíví později. Zřejmě, až k tomu bude ten pravý čas.

Bible pracuje s inspirací, s imaginací, s podvědomými i transcendentálními zážitky. Přesto nejde o žádnou esoteriku, magii, či kdovíco. Bůh má zkrátka nepřeberné množství prostředků jak nás oslovit. (Jediné co neumí je přemoci naší nevoli mu naslouchat, nechtít slyšet, uzavřít se čemukoli, co by mohlo Boží slovu a vůli představovat.) Od chvíle, kdy bezmocný a oslepený Pavel ležel v prachu u Damašku a slyšel „já jsem Ježíš, kterého pronásleduješ“, nepřestával po Ježíši toužit a upínat k němu svůj duchovní zrak. Proto je také schopen vést svoji misi podle Kristova itineráře a ne podle své vůle. A když jde špatnou cestou, Duch sv. mu zabrání a on své plány přehodnotí. Pavel je ideálním vzorem člověka, který je tvárným nástrojem v Božích rukou. Který se sjednotil s Boží, a nikoli svoji vůlí. (Není svévolný.)

Ostatně, v dnešním úryvku nejsou podstatné Pavlovy myšlenkové a volní pochody, ale jeho poslání. A to naplňuje „na výbornou“.

V Lystře se setká s Timotejem, svým budoucím průvodcem a pomocníkem. Přestože má za sebou apoštolský sněm, kde bylo rozhodnuto, že pohané nemusí přijímat obřízku, přesto Timoteje obřeže. Jistě ne ze strachu před Židy, ale Pavel je výborný diplomat a ví, že právě zde je dobré židům ustoupit, aby měl volné ruce ke své misi. (Timotejova nástupce Tita obřezat nedá, protože se pohybují v jiných krajích a situace mezi křesťany se už stabilizovala.) Pavel je v otázkách víry, v zásadních skutečnostech neústupný a dovede stát za Kristem i za cenu velkých obětí. Je ve svém životě ustavičně napadán, pronásledován, vězněn. Byl zřejmě chatrnější tělesné konstrukce i zdravotně oslabený a přesto pro Krista přestál více, než kdokoli jiný. Jeho úděl misionáře koresponduje se slovy evangelia: „Jestliže vás svět nenávidí, uvažte, že mne nenáviděl dříve než vás … že však nejste ze světa, proto vás svět nenávidí … když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás …“

Pavel ve všech těžkostech obstojí a nedá se jimi zlomit. Proč? Protože miluje Krista a je si vědom, že pouze „milostí Boží je tím, kým je.“ My v tom, kým jsme a co po nás Bůh chce, nemáme mnohdy jasno, a proto také nerozumíme Božím znamením, a tak kráčíme po nesprávných cestách. (Jen pod čarou, přiznávám se, že někdy prosím, aby mne v mé tuposti Duch sv. nakopl, a to třeba i pořádně citelně. Ač to nezní moc zbožně, mohu i vám doporučit.)

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 

zájezd na Francouzskou riviéru, do Monaka a Lurd

 
Nahoru