24.04.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Neodcházet od Krista a od víry

Neodcházet od Krista a od víry

Sk 9,31-42

Jan 6,60-69

Sobota po 3. neděli velikonoční

Kdo z vás navštívil Svatou Zemi, Izrael (a vřele doporučuji všem), nejspíš přistál na letišti Ben Gurion. To se nachází na okraji Tel Avivu, (novověkého města, zal. 1909) v části, které se dnes nazývá Lode - a to je právě ona Lydda, o níž je řeč v dnešních Skutcích apoštolů. A když už jsem u místopisu Svaté Země, dále je dnes připomínáno Joppe, což je dnešní Jaffa, a ta, ač starověkým městem (jedním z nejstarších), je dnes součástí Tel Avivu. Snad tento exkurz nebyl od věci, pro orientaci v působení sv. Petra, o kterém je ve Skutcích apoštolských řeč. Obě města ležela v oblasti, obývaném především pohany, ale s četnými židovskými komunitami. U nich působil už jáhen Filip, (o němž jsme v předchozích dnech četli) který sem přinesl zvěst o Ježíši Kristu a svým působením založil křesťanskou obec. Na něj nyní navazuje ve své apoštolské misi sv. Petr.

Křesťanská církev právě zažívá jedno z mála klidných období, které jí umožňují svobodné hlásání učení o Kristu a tím i její rozmach. Mohli jsme slyšet hned v první větě: „Církev měla pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla s přispěním Ducha sv.“ Po úžasných skutcích, kdy se prvotní církev po Letnicích masově rozvíjela, přišlo zanedlouho první pronásledování a nyní nadchází poměrně krátká doba, kdy si první křesťané mohou, jak se říká, vydechnout. Nebude to ostatně trvat dlouho, ale teď je právě ten příhodný čas, kdy jsou první křesťané horliví ve vyznávání víry v Ježíše a plni Ducha sv. Petr a ostatní apoštolové nezahálejí a konají četné zázraky.

My jsme dnes sledovali prvního z apoštolů, sv. Petra, na jeho okružní cestě. A byla více než úspěšná, snad právě proto, že byla provázena nejen kázáním, ale i skutky blíženecké lásky a dary Ducha sv., což jsou znamení účinnější než pouhá slova.

Petr nejprve v Lyddě uzdraví, „na jméno Ježíše“, již osm let ochrnulého Eneáše: „Petr mu řekl: „Eneáši, Ježíš Kristus ti vrací zdraví. Vstaň a sám si ustel.“ Ten, který nevstal z lůžka má nyní, ve jménu Ježíše vstát, a jako znamení své soběstačnosti, svého zdraví, si sám ustlat to lůžko, na nějž by doposud odkázaný. Obyvatelé z Lyddy a okolí se právě díky tomuto zázračnému uzdravení chromého obrátí a přijmou víru v Ježíše Krista.

O něco málo později Petr ve vedlejším Joppe vzkřísí k životu již zemřelou křesťanku Tabitu. Pro města Joppe a Lyddu je Petrovo působení hotovým požehnáním a také silným impulsem pro utvrzení ve víře v Krista jako Pána.

V Joppe se také, jen o něco málo později, (Sk 10,10-16) odehraje důležitá scéna, kdy Petr uvidí cosi jako prostěradlo, plné nejrůznějších živočichů, z nichž mnozí jsou Židy považováni za nečistá zvířata, která nesmí jíst. A Petr je vyzván, aby jedl a neprohlašoval (on, ani nikdo jiný) o tom, co je Božím stvořením, že je nečisté. Petr se zprvu brání, ale Božímu slovu neodporuje a ustoupí.

Jeho postoj je podobný tomu v evangeliu, kde všichni, pohoršeni Kristovými slovy, se od něho odvrací a odchází. Když se Ježíš obrátí s otázkou: „I vy chcete odejít?“ na své nejbližší, je to rovněž Petr, který řekne ono rozhodné: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten svatý Boží.“ „My jsme uvěřili, my jsme poznali.“ Nejde jen o úkon rozumu, ale víry i osobního vztahu ke Kristu. A ten by měl mít každý křesťan. Neodcházet od Krista a od víry, když nám jednání církve, jeho kněží, biskupů apod. není po chuti, ale snažit se za vším vidět Krista; toho, který je dárcem života a kterého následovat je nejen posláním, ale především výsadou. Děkujme za ni a buďme v ní důslední.

Jiří Vojtěc Černý

 

 

 
Nahoru