31.03.2020, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Všichni potřebujeme uzdravení

Všichni potřebujeme uzdravení

Nm 21,4-9

Jan 8,21-30

Úterý po 5. neděli postní

Určitě jste si všimli, že mezi dnešním prvním čtením a evangeliem je do očí bijící souvislost A to, co je jim společné, onen vyvýšený symbol spásy, který je současně lékem proti smrti, (pro toho, kdo věří) - to je nejdůležitější symbol naší víry. A doufejme, že i nejdůležitější symbol našeho života. KŘÍŽ.

Nejprve se v prvém čtení setkáváme se sz lidem, putujícím už několik let po poušti. To není žádná legrace, žít v nedostatku, plahočit se sem a tam, a mít jen chudou, stále stejnou stravu, která se Izraelitům už dávno zajídá, přestože jde o pokrm z nebe. Prostě, čeho je moc, toho je moc. A tak dělají to, co děláme my všichni bez rozdílu, když jsme otrávení a unavení. Reptají. A nejraději by se vzdali přislíbené, ale tak vzdálené perspektivy, a raději se vrátili k plným hrncům v Egyptě. Co na tom, že je jedli v nesvobodě, na nějakou tu ránu a kopanec už zapomněli, ale chybí jim jistota, postrádají smysl svého putování. Co je snazšího a pro nás lidičky přirozenějšího, než reptat. Nadávat. Poukazovat na to, že… Naše lidská paměť je krátká a egyptské otroctví se po letech jeví jako docela příjemné místo, kde „přece měli svý jistý“. (Mimochodem, my jsme těm Izraelitům na poušti beznadějně podobní, i my máme neskutečně krátkou historickou paměť.)

Bůh pro neposlušnost Izraele, pro jeho věčnou nespokojenost, pro jeho reptání a svéhlavost, sešle na tento lid putující pouští trest, v podobě jedovatých hadů. Jejich uštknutí je smrtelné. Není proti nim léku, není obrany. Tvrdohlavý lid pod vlivem této výchovné lekce jde do sebe, uzná své provinění a volá k Hospodinu s prosbou, aby je této hadí pohromy zbavil. A teď se stane něco zvláštního. Co udělá Hospodin? Něco dočista jiného, než oč jej lid kajícně prosí. Jak snadné a samozřejmé by bylo prostě hady odstranit. Hospodin však udělá něco jiného. On ony hady ponechá, ale dá lidem do ruky účinný prostředek, jak se s nimi vypořádat, jak vyléčit jejich uštknutí. Dá jim měděného hada na kůlu, dá jim symbol toho, co jim škodí, jako prostředek, k uzdravení. Divný protiklad. Ale ono to funguje. Tím, že je zlo odhaleno, zviditelněno, je zneškodněno. (To platí stále, jakékoli zlo, je-li odhaleno, zviditelněno, pojmenováno, ztrácí svou sílu a moc škodit.) V případě izraelitů na poušti je nástrojem zla uštknutí hadem a příčinou je ona nespokojenost lidu, jeho remcání, jeho pohrdání darem svobody a osobní blízkosti Boží. Samozřejmě, že neuzdravuje ten měděný had, ale Hospodin, který je za ním a víra, s níž se zdvíhají oči nešťastníků vzhůru. Had je symbol, had jako symbol zla… uzdravení a život dává Bůh. (Přesně tak to funguje i v našich svátostech. Vidíme znamení a slyšíme lidské slovo, ale za tím je Bůh a ten působí, že to funguje tak, jak slíbil.)

A teď k NZ a do dnešních dnů. Nejsme nepodobni těm putujícím Izraelitů, právě naopak. Jsme stejně jako oni nevděční, stále reptající, nespokojení s dary, které nám dává Bůh, odmítající Jeho ustavičné nabídky. A z důvodu této své lidské slabosti jsme i my často uštknuti hadem - hříchem. A mnohdy i hříchem smrtelným. A Bůh nám dává stejnou, ba větší šanci, než těm Židům na poušti. Ani nám neulehčí situaci tím, že by odstranil hady, tedy hřích, ale dává nám do rukou mocný nástroj k zneškodnění hadů a následků jejich uštknutí, tj. hříchů. Dává nám kříž. A pohled na něj i nám stačí k uzdravení. Neuzdravuje ten kus dřeva, ale ten, který na něm visí. To dřevo je znamení, symbol smrti, popravčího nástroje, to, co je za ním, neviditelné, je Boží láska, která se nechala dobrovolně a pro nás na kříž přibít. Moc této lásky uzdravuje. Pohled na kříž je pro nás zviditelnění našeho hříchu, který stále znovu a znovu přibíjí samého Boha na kříž a zároveň zviditelnění Boží lásky, která nás ospravedlnila, vykoupila, spasila. Kříž je symbol naší spásy, a nemělo by být dne, kdybychom o něj alespoň pohledem nezavadili, kdybychom alespoň slovem modlitby Bohu nepoděkovali. (Nedělá nám potíže užívat léky, jsme-li nemocní, nemělo by nám dělat potíže pohlížet na kříž očima víry, neboť uštknuti jedem hříchu jsme všichni a tudíž jsme všichni nemocní. A jako takoví všichni potřebujeme uzdravení.)

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 
Nahoru