Vy mne následujte!

Mal 4,1-2

2 Sol 3,7-12

Lk 21,5-19

33. neděle v mezidobí

Naše dějiny, stejně jako náš život, probíhají v jakýchsi sinusoidách; lidově vyjádřeno: chvíli dole, chvíli nahoře, jako na houpačce. Čím dříve si tuto skutečnost uvědomíme a přijmeme ji, tím pro nás lépe. Kyvadlo životních událostí nezastavíme, ale uchráníme se tak alespoň osobních výkyvů – od nadšení k vyprahlosti; od naděje k beznaději; od euforie k zoufalství. Tato úvaha mi vytanula na mysli, když jsem četl dnešní biblická čtení. Vždyť všechny tři v sobě skrývají, byť více mezi řádky než přímo, tyto extrémy.

Prvé čtení: Euforie a beznaděj. Nadšení a zklamání.

Druhé čtení: Očekávání a nenaplnění příslibů.

Evangelium: Výška a sláva, ponížení a zoufalství; bezmoc mocných a síla bezmocných.

Ale pěkně popořádku.

- Malachiášovo proroctví zasahuje do doby, kdy se Izraelité po dlouhém exilu v Babylónii vrací zpět do Jeruzaléma. Jejich předkové opouštěli vystavěné město s pevnými zdmi a oni nalézají trosky a zarostlý Sión. Přesto se, plni odhodlání dávají do práce a začínají znovu budovat chrám, toto centrální místo jejich kultu. Jenomže. Nadšení brzy opadne, je přece třeba se do něčeho obléci, něco jíst, mít střechu nad hlavou. A tak se jejich pozornost obrací od chrámu k jejich potřebám (můžeme se jim divit?), obnova chrámu a tím i kultu se odkládá na neurčito a bez pevných pravidel a vedení snadno sklouzávají k náboženské rutině: Boha uctívají povrchně, více z povinnosti, nežli z lásky. A kde chybí láska, tam nastupuje zlo a zpupnost; kde chybí pokora, nastupuje pýcha a svévole. A to je to, co tak plamenně kritizuje prorok Malachiáš: „Slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti…“ Malachiáš však nezůstane jen u kritiky, současně těm, kteří usilují o obnovu Hospodinova kultu, jménem Božím slibuje: „Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti.“

- I ve druhém čtení najdeme protichůdné postoje – mezi těmi, kteří pracují, v potu tváře si vydělávají na chléb náš vezdejší, a těmi, kteří se starají o kdeco, honí se tu za chimérami planých proroctví či pouhými „drby“, ale trpělivou a usilovnou práci a potřebnou starostlivost o druhé zanedbávají. Těm sv. Pavel s autoritou apoštola přikazuje: „aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají“. Zase, jenom pro upřesnění – prvé církevní obce očekávaly, že druhý příchod Pána Ježíše přijde již záhy a tak se honily za všelijakými znameními a falešnými proroctvími a každodenní všední život s jeho přirozenými starostmi zanedbávali. (Ostatně, ono úsloví: „Kdo nechce pracovat, ať nejí!“, slyšel asi každý z nás, byť v jiných souvislostech, ale ono dosud nic neztratilo na své pravdivosti.)

- Výše zmíněný rozpor vyjadřuje i Ježíš ve svém proroctví o zničení chrámu. A opět neškodí zasadit tato slova do souvislostí. Jeruzalémský chrám patřil v Ježíšově době bezesporu k nejkrásnějším stavbám světa. Byl chloubou a perlou Izraele, a byl také středem jejich kultu, jejich náboženství. Byl jediným místem, kde byla přinášena oběť Hospodinu. Dnešní evangelní úryvek začíná právě obdivem jeruzalémského chrámu, úžasem nad jeho velkolepostí a výzdobou. (Evangelisté Matouš a Marek umísťují tuto předpověď na návrší Olivové hory, odkud je krásný výhled na celou chrámovou plošinu, potažmo celý Jeruzalém – Mt 24,3, Mk 13,3) Do slov obdivu, jak ledová sprcha zazní Ježíšova slova: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“ Představa zničení chrámu musela být pro přítomné zdrcující. Nejen ona krása opracovaných kamenů a zlaté výzdoby, toto dílo lidských rukou, ale zejména místo přebývání samého Boha! Chrám byl srdcem jejich kultu! (Popravdě řečeno, oni však více lpěli na chrámu jako místu a nikoli na tom, koho reprezentoval, tj. na jediném pravém Bohu.) Ježíš nezůstane jen u této hrozivé předpovědi. Chce sdělit víc, než zkázu Jeruzaléma a chrámu. Jde mu o to připravit své učedníky na nastávající dobu. Chce je nejen informovat, ale především povzbudit ve víře, ujistit o Boží přítomnosti, byť uprostřed hrůz a pronásledování. Kristovi posluchači, jako omráčeni nad tou zprávou, se ptají: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že už to nastává?“ Ježíš jim nesdělí žádný časový údaj. On mluví o Posledním soudu nad světem a nad každým člověkem. O soudu, který vykoná On sám. A, abychom, stejně jako jeho současníci, netápali; abychom nebyli zmatení a bezradní, dává i nám všeobecné instrukce. Tomu okamžiku, na který teprve čekáme, budou předcházet různá znamení. „Povstanou národy proti národům, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi…“ Ježíš neskrývá, nezatajuje hrůzy, které přijdou. Nezamlčuje skutečnost velkých strádání a utrpení. Ale současně vlévá sílu a naději: Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, NEDĚSTE SE, neboť to se musí stát napřed.

Dříve však, než o všech hrůzných událostech, hovoří o tom, co pokládá za důležitější znamení. Začíná tím, které se bude linout celými dějinami křesťanství - mluví o všech těch „lžiprorocích“, kteří se budou – a o to jsou zrádnější, ohánět Jeho jménem, odvolávat na Jeho učení: „Mnozí přijdou pod mým jménem a budou říkat: Já jsem to a Ten čas už je tady. Nechoďte za nimi!“

Ne oni mnozí, lživí proroci, lžimesiáši, ale: Já jsem – pravý Mesiáš. („Já jsem, který jsem!“) Nechoďte za nimi – jejich cesty vedou do pekel, vy přece máte následovat mne!

Je jen jedna cesta, která vás provede všemi nástrahami, pronásledováními, válkami, přírodními katastrofami, vesmírnými znameními. Cesta následování. Ano, je to cesta lemovaná utrpením, pronásledováním, bolestí; je to cesta nenávisti a bezpráví tohoto světa – ale, jediná, která vás provede ke světlu. A vy po ní nepůjdete sami a bez pomoci. Jako jsem šel před vámi za svého života, půjdu před vámi i nadále. Vy mne následujte! A „já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci.“ Vládci tohoto světa, všichni ti, kteří se budou proti vám dopouštět bezpráví a snažit se vás násilím umlčet, nezmohou nic. Pravda, mohou a budou ničit vaše těla, budou vás pronásledovat, ano i zabíjet pro mé jméno, ale: „Ani vlas z hlavy se vám neztratí!“ A pak poslední, možná nejdůležitější, věta dnešního evangelia: „Vytrvalostí zachráníte svou duši!“ Trpělivostí, věrností, pevností ve své víře a postojích. V pokoře, lásce, naději a odpuštění dojdete spásy svých duší.