25.02.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Kdo prosí, dostává

Kdo prosí, dostává

Est 14,1-14

Mt 7,7-12

Čtvrtek 1. postního týdne

Kniha Ester nepatří mezi známé knihy SZ. Dokonce, její existence těm, kteří Písmo nečtou systematicky, zůstává možná i utajena. Během mše sv. se čte jen 2x během roku. Ta kniha je více než jen legendou, a to i přesto, že není přesnou historickou skutečností. Děj se odehrává za vlády Perské říše, na začátku 5. stol. př. Kr. Židovský národ je pronásledovanou menšinou, rozptýlenou po celé říši. V tuto dobu se nečekaně stane královnou dívka z židovského lidu, krásná Ester. O svém původu však nehovoří, takže zůstane před králem a dvořany utajen. A právě v té době jeden z předních dvořanů, Haman, rozpoutá pogrom na Židy. Královna Ester, i když je její srdce sevřeno strachem a obavami, vydává v sázku svůj život, aby se přimluvila za svůj národ a zachránila jej před chystaným vyhlazením.

Než dojde k setkání s králem, vzývá ve velké úzkosti svého Boha Hospodina, a svou modlitbu provází postem a pokáním. Zoufalá Ester se modlí ke svému Bohu a k Bohu svých otců, aby zachránil svůj lid; a jí, která má na svých bedrech osud svého národa, pomohl najít odvahu a správná slova pro rozhodující rozmluvu s králem. Zdá se, jako by v tu chvíli byla úplně sama, jediná, bezmocná, zápasící se svou nepatrností a slabostí, které je jakoby umocněno očekáváním jejího lidu, že jej zachrání. Jenomže, právě vědomí její osamělosti upevňuje její důvěru a spoléhání se na Boha. Bůh je jejím jediným útočištěm. Esteřina modlitba je úchvatná. Je modlitbou hluboké víry, modlitbou chvály, díků a odevzdání. Právě pro důvěrnost, důvěřivost její modlitby a pro sebeodevzdání se do rukou Božích, se vzdálenost mezi Bohem a jí samou proměňuje v intimní blízkost.

Jsem v pokušení říci, že tato modlitba by pro nás měla být vzorem, příkladem modlitby. I když Ester takříkajíc „jde o všechno“, není to jen modlitba prosby. Je to zároveň modlitba díků a chvály. Ester se nachází ve smrtelném nebezpečí a s ní celý národ. Úpěnlivě a s důvěrou volá: „Pomoz mi opuštěné, a nemající opory, leč v Tobě, Pane.“

I v našem životě jsou chvíle, kdy se člověk cítí sám a bezbranný, ztracený v přívalu zla kolem sebe, i v sobě. Takové chvíle nás přímo vrhají do Boží náruče. Je dobře vědět, že existuje bezpečná náruč, že je tu Kdosi, kdo nám a všemu rozumí; kdo má pochopení pro naši bezmocnost a beznaději a hlavně, Kdo je silnější, než všechno zlo. Ester se s důvěrou vrhá do náruče toho Boha, o kterém jen slyšela vyprávět, a On jí vrchovatě odplatí za její důvěru. Zachrání Ester i celý národ a spravedlivě odplatí úhlavnímu nepříteli. Možno říci, přesně podle slov Esteřiny modlitby: „vysvoboď nás z rukou nepřátel, proměň náš zármutek v radost a naše bolesti v záchranu.“

Poselství dnešních lekcí není však pouze exkurs do dějin vyvoleného národa. To by bylo málo. Hlavní myšlenkou biblických textů je to, co jsme „naplno“ slyšeli v evangeliu: „Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“

Tomu rozumíme, to jsme si mohli mnohokrát v životě ověřit – ale to, čím se od Ester a apoštolů lišíme, je naše důvěra! Často se sice modlíme – upřímně, takříkajíc „celým srdcem“, ale ve skutečnosti, jakoby nevěříme, že Bůh naše prosby vyslyší. Přiznejme si, že „tohle je náš problém…“ Až vás přepadnou pochybnosti o Božím vyslyšení a o své slabosti, až se budete cítit osamoceni a bez naděje, vzpomeňte si na Ester. A také na slova dnešního evangelia. Stále platí, a platit nepřestane, že: „každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 
Nahoru