28.04.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Svatý Pavel je pro nás vzorem houževnatosti, zapálení pro Krista a pro misijní činnost

Svatý Pavel je pro nás vzorem houževnatosti, zapálení pro Krista a pro misijní činnost

Sk 12,24-13,5

Středa 4. velikonočního týdne

Skutky apoštolské, které nám v prvních kapitolách přibližovaly prvé dny a týdny Kristovy církve po Seslání Ducha sv., a poté představovaly proměněného sv. Petra, tohoto prvého papeže, mění od 12. kapitoly svůj charakter i hlavní protagonisty.

Ještě v pondělí to byl Petr, který v hlavní roli obhajoval před jeruzalémskou komunitou, složenou pouze ze Židů, přijímání pohanů do Kristovy církve, a proměnil tak její dosavadní obraz. V úterý byl vystřídán sv. Barnabášem a s ním také poprvé zaznělo jméno sv. Pavla, kterého si Barnabáš vybírá jako svého společníka a pomocníka v apoštolské misi v Antiochii.

A my už budeme nadále naslouchat velmi poutavému (kdyby Písmo bylo literaturou pro mládež, řekl bych „dobrodružnému“) vyprávění o Pavlových apoštolských cestách. O jeho plamenných kázáních i tvrdém pronásledování. O získaných nových křesťanech, i utržených ranách.

Dnes jsme svědky toho, jak byl vyvolen a vyslán ke své apoštolské misi. Když se Barnabáš s Pavlem vrací z Jeruzaléma, kam přinesli dar pro jeruzalémské křesťany, přichází zpět do Antiochie, tohoto 3. největšího města, (po Římu a Alexandrii) a v té době živého křesťanského střediska s největším počtem, převážně pohanokřesťanů. (Jen pod čarou, protože liturgická čtení nenavazují přesně za sebou, přeskočili jsme Jeruzalémský sněm, uvěznění a zázračné vysvobození Petra ze žaláře i Herodovu smrt.)

Uprostřed antiošské komunity povstávají ti, kteří „mají dar promlouvat z vnuknutí a učit“ a při „posvátné službě“ je vyzývá sám Duch svatý, aby „oddělili Barnabáše a Šavla pro dílo, ke kterému je povolal“. A poté, za modlitby a postu na oba vyvolené vkládají ruce (nejde o svěcení, spíše o požehnání) a tím je jakoby inaugurují pro jejich apoštolské dílo.

Nepochybně pod vlivem sv. Ducha a za přímluv spolubratří, se oba vzápětí vydávají na tzv. Pavlovu první apoštolskou cestu.

Nejprve zamíří do Seleukie, (přístavní město pro Antiochii, cca 20 km JZ) odtud lodí na Kypr, (odkud Barnabáš pocházel) do přístavního města Salamina.

Zde se začíná s úspěchem prosazovat Pavlova výřečnost i jeho vzdělání. Nejprve navštěvuje židovské synagogy, poté se obrací k pohanům. A mimořádné dary, které dostal, a k tomu jeho houževnatost, zapálení pro Krista a pro misijní činnost, přivedou do církve nejen nové křesťany, ale významně přispějí k rozšíření křesťanství po celé oblasti tehdejší Římské říše. Ne nadarmo je sv. Pavel nazýván apoštolem národů, a my budeme nyní, až do konce velikonoční doby, sledovat ve Skutcích apoštolských jeho apoštolské dílo.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 
Nahoru