Jenom láska dává našemu životu smysl

Sk 15,7-21

Jan 15,9-11

Čtvrtek po 5. velikonoční neděli

14. až 16. kapitola Janova evangelia, je pro dnešní posluchače málo srozumitelná a přitažlivá, a přesto se jedná o vrcholné poselství Ježíše Krista. Předává jej těsně před svou smrtí, v Jeruzalémském večeřadle, při večeři, kterou bude nadále celé lidstvo nazývat VEČEŘÍ POSLEDNÍ. Ježíši zbývá do konce života už jen pár hodin. Jen On sám ví, že je odsouzencem smrti a že mu čas ukrajuje poslední chvíle života. V takové situaci je pochopitelné, že volí nejzávažnější slova, že apoštolům předává jakýsi testament. Testament lásky. „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás! Zůstaňte v mé lásce! Zachovávejte má přikázání.“

Hlavním motivem Kristovy řeči na rozloučenou je LÁSKA. Láska je zde dvakrát zdůrazněna, je vyzdvižena jako samá podstata učednictví. Milujte se navzájem!

Z Ježíšových slov plyne pro nás trojí poznání:

- Sílu k žádané lásce dostane ten, kdo zůstává v Kristu, tedy zůstává s Kristem spojen, a to svátostmi, modlitbou a především láskou. Osmkrát opakuje Ježíš jenom v 15. kapitole ono „Zůstaňte ve mně.“

- Jde zásadně o nezištnou lásku a také o lásku k nepřátelům, tedy nikoli pouze o lásku k těm, kteří nám oplácí svou láskou a přízní, svým přátelstvím a vděčností. (Kristova láska k lidem sklízela povětšinou nevděk: nevděk vyvoleného lidu starého i nového zákona, nevděk zázračně zachráněných, ano i náš, i můj nevděk.) Přes všechnu lidskou nevděčnost však Bůh miluje svůj lid dále a Ježíš Kristus slíbil, že nás, svou klopýtající a nevděčnou Církev neopustí až do skonání věků

3/ Jde o lásku bez míry a bez hranic: „Jako jsem já miloval vás…“ Kristova láska byla Boholidskou láskou, nekonečně dokonalou a zpečetěnou nejvyšší obětí. Byla láskou až na kříž. Nikdo tedy nikdy nesmí říci: „Až sem dál už ne, víc milovat nemůžu a nechci, již jsem splnil přikázání lásky…“ Máme-li před očima jako vzor Kristovu lásku, pak nikdy nebudeme dokonalí v lásce, ale musíme o dokonalost po vzoru Kristově usilovat. Máme tedy před sebou nekonečný, věčný úkol. Nebojme se ho. Jenom láska dává našemu životu smysl. Naplňme jej proto láskou, a budeme šťastni. Vždyť to je v našich silách.

Jiří Vojtěch Černý