24.04.2020, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Pravdu neumlčí žádná nepravda

Pravdu neumlčí žádná nepravda

Sk 5,34-42

Pátek 2. velikonoční neděle

Po celou dobu velikonoční čteme strhující svědectví o rozšíření víry v Ježíše Krista v prvotní jeruzalémské církvi. O tom, jak z hrstky ustrašených apoštolů vyrostl zástup neohrožených svědků. Dnešní epizoda je zvláště zajímavá a poučná.

Vystupuje v ní muž, který je sice ideově na druhé straně, na straně nepravdy a násilí, přesto však nevědomky a nepřímo, vydává mocné svědectví o pravdivosti a nezpochybnitelnosti křesťanské víry.

GAMALIEL, učitel Zákona, muž moudrý a vážený. Učitel, u jehož nohou se Pavel učil svojí farizejské abecedě. Je prospěšné vyslechnout jeho střízlivou, věcnou a logickou řeč, která zaznívá na půdě Velerady, na půdě plné podvodů, zákeřností, falše a přetvářky. Jeho úvaha pramení ze zkušenosti s fanatismem horkých izraelských hlav i ze zkušenosti s Boží svrchovaností.

Jeho řeč, stručně shrnutá, sděluje, že: „Ti, kteří falešnými řečmi sváděli lid, nikdy nepochodili. Nepravda se dříve nebo později rozpadne sama. Co je od Boha, je pravda, a není moci, která by ji zabránila žít a pronikat do vědomí lidí.“

Pravda, která bude svou vlastní silou stále více ovládat lidské myšlení, to je Boží slovo - Slovo života, slovo Ježíšovo. Vždyť Ježíš sám říká: „Já jsem pravda. Proto jsem se narodil a přišel na svět, abych jí vydal svědectví.“

Gamaliel moudře říká: „Dobře si rozmyslete, co děláte. Je-li to od Boha, marně budete proti tomu bojovat… Když je to od lidí, rozpadne se to samo.“

Sv. Lukáš ve Skutcích říká lakonicky: „A oni mu dali za pravdu.“ Museli ustoupit před silou jeho argumentu. Ale jejich pýcha jim nedovolí dát také za pravdu apoštolům. Jejich výpověď je jasná, slyšeli jsme ji včera. „Více je třeba poslouchat Boha, než lidi.“ A proto dá Velerada nevinné zbičovat a znovu jim zakáže mluvit ve jménu Ježíšově. Jak pošetilé je jejich jednání - přesvědčeného a horlivého křesťana rány neumlčí, naopak, dodají mu sílu a novou energii v jeho hlásání Kristova kříže. Zakázat někomu, kdo žije v Kristu a pro Krista, aby mlčel o tom, který je jeho Pánem, a cílem naděje jeho života, je nesmysl. Z pozice moci, příkazu a zákazu jedná jen ten, který je slabý. A velekněží už tuší, že svůj boj prohráli. Že ten, kterého dali ukřižovat, se jakoby vrací, obklopen novými učiteli, kteří konají stejně neslýchané skutky, jako ten Nazaretský. Že se ti trhani a nevzdělanci pozvolna stávají vůdci národa a oni, skuteční a úřední vůdci, nemohou více než vyhrožovat a používat násilí. Oni už tuší: - Pravdu neumlčí žádná nepravda, žádné násilí, žádné vyhrůžky. Pravda se vždycky zjeví tam, kde skutečně je, a ne tam, kde ji chtějí mít mocní.

A apoštolové? Zbičovaní (a my jejich utrpení nepodceňujme): „odcházeli s radostí, že směli trpět příkoří pro Ježíšovo jméno a nepřestávali zvěstovat radostnou zvěst, že Ježíš je Mesiáš.“

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 

Zájezd do nádherného Tyrolska

 
Nahoru