07.05.2017, autor: Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

„Být dobrými pastýři“, to je Kristův program, určený nám všem

„Být dobrými pastýři“, to je Kristův program, určený nám všem

Jan 10,1-10

4. neděle velikonoční

Čtvrtá neděle velikonoční, kterou dnes slavíme, má svůj vlastní název. Říká se jí: „Neděle dobrého pastýře“. Když se zaposloucháme do liturgických textů, tak nás to vůbec nepřekvapí; ve všech třech čteních se mluví o pastýřích; v žalmu jsme dokonce zpívali „Hospodin je můj pastýř.“

Nicméně, většina dnešní populace zná pastýře jenom z literatury či filmu; skutečné pastýře dnes najdeme jen ojedinělých lokalitách a i oni jsou svým způsobem života, na hony vzdáleni pastýřům z minulých dob. Nicméně, Kristovi posluchači, ti znali tvrdé pastýřské řemeslo. Ti věděli, co to obnáší být pastýřem, nadto dobrým pastýřem. A proto také mohli docenit Kristova slova, v nichž sám sebe nazývá „pastýřem dobrým“. Dříve však, než k tomuto přirovnání se Ježíše k pastýři dojde, zazní ještě více přirovnání. My v posledních nedělích čteme z evangelia sv. Jana. A Jan opakovaně vkládá Ježíšovi do úst: „Já jsem…“ V postní době jsme slyšeli kupř.: „já jsem pramen vody živé“; „já jsem světlo světa“; „já jsem vzkříšení a život“; a v uplynulých dnech: „já jsem chléb živý ...“ Samé velké a krásné věci. Ale dneska jakoby tomu Ježíš nasadil korunu. Prohlásí o sobě: „Já jsem dveře ...“ Vytrženo z kontextu, to vskutku nezní nikterak velkolepě - přirovnávat se ke dveřím. Jenomže Ježíš se nepřirovnává k ledasjakým vratům, ale ke dveřím ovčince. A to je jiná. Ovčinec je pro ovečky místem pokoje a bezpečí. A my jsme, obrazně řečeno, také jeho ovečky. A potřebujeme ovčinec - společenství, místo bezbřehé péče a lásky svých pastýřů. Tím ovčincem je pro nás CÍRKEV a tu, stejně jako v evangelním podobenství, ohrožuje mnoho zlodějů, vlků, mnoho zlého. Ježíš však stojí jako pastýř ve dveřích mezi námi a vším nedobrým okolo nás. On nás chrání – a to právě proto, že nás, jako dobrý pastýř důvěrně zná. On nás volá naším jménem. On nás miluje, i když se někdy chováme stejně pošetile a jankovitě, jako ty skutečné ovečky. Je náš PASTÝŘ - a nadto „pastýř dobrý“. A my, my známe jeho hlas. Slyšíme jej v Písmu svatém, ve slovech proměňování, promlouvá k nám prostřednictvím současných pastýřů. A jako skutečně „dobrý pastýř“ nás vyvádí na hojné pastviny - z našich temnot ke světlu, z našich hříchů k usmíření, z naší lidské malosti k velikosti Božích dětí. Vyvádí nás ze smrti k věčnému životu.

Vraťme se však ještě k dalším slovům Pána Ježíše, která dnes zazněla. Používá protikladu PASTÝŘE A ZLODĚJE. Ten, který nepřichází přímo, ale pokradmu se vkrádá ke stádu, je zloděj. Nejde mu o ovce, ale o svůj prospěch. Chce ovečky svést na nesprávnou cestu a zahubit. Takovýchto „zlodějů duší“ nalézáme kolem sebe mnoho, dokonce nepoměrně více, než pastýřů. Státníci a politici nejrůznějších stran se vemlouvají svými lákavými a populistickými hesly, která nikdy nesplní. Jde jim jen o hlas, (samozřejmě volební), nikoli o dobro oveček. Hledají jen svůj prospěch. My však nejsme a nemusíme být jen zmanipulovaným stádem. Rozumné a moudré ovce nenaslouchají cizím hlasům falešných pastýřů; nenaslouchají hlasům prázdných reklam a laciných receptů na šťastný život. Ale rozpoznají ten jediný a jedinečný hlas svého dobrého pastýře, a jen ten poslouchají a následují. Protože nejsou pošetilé, dobře ví, že jedině Kristus - dobrý pastýř je vyvede k pastvinám duchovní hojnosti; že jedině Kristus je může zavést do Království svého nebeského Otce.

Dnešní „neděle dobrého pastýře“ může věřící svádět k tomu, aby si řekli: „tohle evangelium se nás netýká, to je jen pro duchovní; pro biskupy a kněze“. Ti jsou v přeneseném slova smyslu našimi pastýři a duchovními vůdci: my jsme zde od toho, abychom se nechali vést, (tedy, pokud se nám ovšem bude chtít). Tohle je ovšem postoj falešný a pošetilý. „Být dobrými pastýři“, to je Kristův program, určený nám všem. To je model správného jednání pro každého z nás, nejen pro kněze nebo veřejné činitele. Vždyť, v přeneseném slova smyslu je každý z nás nějakým způsobem pastýřem. Každý z nás má za někoho zodpovědnost, ať je to odpovědnost rodičů k dětem nebo odpovědnost již dospělých dětí k rodičům; odpovědnost manželů k sobě navzájem, atd., atd. Abychom tomuto vztahu odpovědnosti dostáli, dává nám Kristus v dnešním evangeliu bohatou inspiraci. Stručně shrnuto, být dobrým pastýřem vyžaduje: otevřený přístup k druhým, osobní vztah důvěry, ochranu a doprovázení

Otevírat se druhým - nebýt uzavření sami v sobě a nežít si jen pro sebe. Nezabarikádovat se ve svém sobectví a ve své lhostejnosti. Přijímat druhé - a to i s jejich chybami a nedostatky; přijímat je takové, jací jsou, nekritizovat a nemoralizovat, ale naopak, vést a pomáhat. Být vstřícní, ohleduplní, tolerantní, a současně pevní a pravdiví ve svých postojích To všechno, a ještě mnohem více, se skrývá za příměrem: být dobrým pastýřem.

A jak je to s těmi, které pastýři i dnes nazýváme? S pastory, kněžími, duchovními Otci? Že je pastýřů - kněží málo, to víte sami dobře. Nejde však jen o to, abychom měli pastýřů - kněží dostatek, ale aby byli pastýři dobří. A to není vůbec maličkost. Dobrým pastýřem totiž může být jen takový pastýř, který žije pro Krista a pro své ovečky. A takových pastýřů zase není mnoho. V dnešním evangeliu nacházíme návod, jak se takovým dobrým pastýřem stát. Znát své ovečky, jít před nimi, chránit je a vést po bezpečných cestách. (Dokonce za ně dát třeba i svůj život.) Tak jako Kristus.

Co tedy závěrem? Nenechme se svést lacinými pozlátky, nevyhledávejme cesty snadné a pohodlné. Ale držme se svého Dobrého Pastýře, Ježíše Krista, který za nás dal svůj život. Který nás miluje a přijímá právě takové, jací jsme. Nebojme se klepat na Jeho dveře, nebojme se brát za kliku. Ten, který je CESTA, PRAVDA a ŽIVOT na nás čeká. Nezůstaňme ve své pošetilosti a pýše stát před Jeho dveřmi. Neopouštějme Jeho stádo – církev, a pro svou nevěru a lhostejnost si nezabouchněme dveře do ovčince – do Božího království.

Jiří Vojtěch Černý

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru