12.02.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Se lží nelze vést dialog

Se lží nelze vést dialog

Gn 3,1-8

Pátek 5. týdne

V tomto a ještě následující týdnu, se v prvém čtení prodíráme houštinou biblických obrazů, které nám přibližují období, našemu poznání nepřístupné; období, kdy svrchovaný Bůh tvořil celý Vesmír a také naši maličkou planetu. Období, kdy první lidé, čistí a ještě nezatížení hříchem, nemocí a smrtelností, žili v bezprostřední blízkosti Boha. Až do onoho osudného skutku, kdy se sami připravili o své výsostné postavení a přišli o dobré bydlo v ráji. O tom jsme četli právě dnes. 1 kniha Mojžíšova nám nabídla strhující scénu, ve které se počalo ono nikdy nekončící drama zápasu mezi dobrem a zlem, mezi poslušností a hříchem.

Na začátku byl Boží příkaz - všechno je ti dáno k dispozici, všechno smíš, jen jeden zákaz omezuje tvůj pobyt v ráji. Obrazně vyjádřený zákazem požívat ovoce ze stromu poznání dobra a zla. To je obraz – ve skutečnosti jde o příkaz: nesmíš překročit meze své lidskosti, nesmíš přitakat své touze po vševládnosti, ano, musíš respektovat mou nejvyšší autoritu a svoji lidskou omezenost a nedostatečnost! Obraz zakázaného ovoce a pokušitele v podobě hada je velmi výmluvný. Ukazuje na sílu pokušení, která přemáhá člověka a zbavuje ho jeho nejvnitřnější svobody. Pokušení je zde reprezentováno hadem, ale v běžném životě může být pokušení reprezentováno čímkoli a kýmkoli. Podívejme se na záludnost dialogu, který se před námi rozvíjí.

Had nejprve zpochybní jasný Boží výrok tím, že jej zopakuje formou otázky. Tím samým se už příkaz, o kterém se nediskutuje, příkaz řečený na konci s vykřičníkem, se stává výrokem, o němž lze vést polemiku. To je ďábelský postup - zpochybnit, rozmělnit a nahlodat všechno, co by mělo být svaté. A když se to ďáblu povede - a ono se mu téměř vždycky povede, (protože lidská pýcha nemá ráda imperativy, příkazy a zákazy), pak může nahlodávat, převracet smysl řečeného, překrucovat obsah a vymýšlet kličky a demagogicky argumentovat jak libo, protože člověk je už nalomen. Pak už opravdu chybí málo k tomu, aby mávl rukou a řekl si: „ono je to všechno jinak a copak se mě může stát, a dělají to všichni, tak proč ne já…“ a pak už jen sáhnout po tom, co mi nepatří, co mi škodí, co mě může i zabíjet. Jen když je obal tak lákavý a reklama pokušení tak svůdná. Moji milovaní, tohle není problém jen Evy tenkrát na počátku v ráji. To je problém nás všech - a dnes a denně. Ano, každý den musíme přitakat buď dobru, nebo zlu, ať má jakoukoli podobu. Každý den nás staví před rozhodnutí. A možná každý den i selháváme. Následky nejsou zpravidla tak bezprostřední a katastrofální, jako tehdy v ráji, ale je třeba si být vědomi toho, že mechanismus působení zla je stále stejný. Zpochybnit, nahlodat, lží ukonejšit hlas svědomí, a pak už jen mávnout rukou… vždyť se zas tak nic hrozného nestalo, nikomu jsem neublížil…

To dnešní čtení může je pro nás velmi poučné. Ukazuje totiž na jedinou osvědčenou obranu proti zlu a pokušení. Eva selhala proto, že se s hadem dala do hovoru, že mu věnovala pozornost a že mu naslouchala. Že připustila dialog. To je ta naše nejslabší stránka při setkání se zlem, se satanem. Že s ním diskutujeme! Ďábel je otec lží, polopravd, pomluv, vytáček, zamlčování a překrucování pravdy. Na něj jsme se svým rozumem krátcí, jeho ďábelská inteligence je neskonale větší, než naše lidská. (Nezapomínejme, že je to duch, anděl, který má vyšší poznání než člověk.) Jestliže s ním začneme komunikovat, vždycky nás dostane! Proto už od ráje platí jedno zlaté pravidlo: „S ďáblem se NIKDY nediskutuje!!!“ Toto bychom měli mít stále na paměti. Se lží NELZE vést dialog! I když bude sebelákavější. Je to vlastně stejný princip, na jakém stojí reklama. Čím větší šunt a zmetek, tím větší vychvalování. Reklama má za úkol vnutit nám něco, co nechceme a nepotřebujeme. Vzbudit v nás touhu a žádost po něčem, co je nám k ničemu. A ďábel? Ďábel pracuje stejnou metodou! Jen nás podlehnutí jeho propagandě, jeho lákadlům a nabídkám přijde dráž než nějaká výhodná koupě, která je nám k ničemu. Ve hře není ani zboží, ani peníze. Nic pomíjivého. Ve hře je naše duše! Naše věčnost!

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 
Nahoru