Modlitba není promarněný čas

Jer 23,1-6

Žl 23

Mk 6,30-34

16. neděle v mezidobí

Máme léto, dobu dovolených a tak se nám může hodit k zamyšlení slovo, opakující se jak v žalmu, tak v evangeliu: slovo o odpočinku. My máme mnohdy s odpočinkem jako takovým problém: akční lidé si jej nedopřejí, protože jej mylně pokládají za projev lenosti; jiní, a neříkám, že zrovna líní, jej skrývají za prokrastinaci. Odpočinek není nicnedělání. Odpočívat je pro naše tělesné i duševní zdraví nezbytné; je ztišením, zklidněním a obnovou našich sil. Ostatně, běžně užívané slovo rekreace, není nic jiného než výraz pro obnovení kreativity (podobně: re-vitalizace, re-generace)

Dovolím si tedy použít dnešní biblické texty o odpočinku. Nejprve vám připomenu verš z dnešního 23 (22) žalmu. (Žalmu známému díky zhudebnění Antonínem Dvořákem i časté reprodukci na pohřbech, ale především, žalmu krásnému.) Slyšeli jsme ono útěchyplné: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mne k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.“

Podle slov tohoto žalmu je tedy Hospodin nejlepší pastýř svého lidu, dává mu dostatek všeho, co potřebuje, pečuje o své duchovní stádce. Země, v níž Izrael přebývá, je suchá a tak obraz svěžích pastvin, které bylo tak těžké nalézt a ještě těžší uhájit; spolu s obrazem vody, která je v této zemi tím nejcennějším bohatstvím a je symbolem života, jsou posluchačům srozumitelná. A právě u bohatých pramenů svěží vody dává Hospodin - Dobrý pastýř, odpočinout všem znaveným. K odpočinku jim dává dostatečný prostor a také nezbytnou ochranu. Hospodin je tak v podání žalmisty „Nejlepším pastýřem“ – na rozdíl od pastýřů špatných, nad nimiž týž Hospodin, ústy Jeremiáše, vyslovuje své: Běda! „Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu!“ A je to opět Hospodin, který se zdecimovaného stáda ujme (dosaď Izraele) a co víc, shromáždí jej ze všech zemí (diaspor) a přivede je zpět na jejich luhy (do Země zaslíbené); rozmnoží je (požehnání) a vzbudí jim dobrého pastýře. „Hle, blíží se dni, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi.“ Není těžké rozpoznat v tomto slíbeném pastýři, vzešlého z Davidova potomstva, samého Božího Syna - Pomazaného, Pastýře, Krále – toho, jehož jméno je: „Hospodin je naše spravedlnost“.

A právě tento slíbený Boží spravedlivý a Nejvyšší pastýř, vyzývá v evangeliu apoštoly, unavené po své první apoštolské misi: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Ježíš, ač Boží Syn, dokáže vnímat přirozené lidské potřeby, zde konkrétně potřebu odpočinku. Ježíši však nejde jen o to, aby si odpočinuli. Jde mu i o vytvoření prostoru pro vzájemné sdílení - dobu, kdy si mohou vyměnit své zkušenosti, sdělit zážitky, optat se Ježíše na tolik věcí… A hlavně být s Ním! K tomu je zapotřebí ústraní: „pojďte někam na opuštěné místo“.

Jenomže – zůstane jen u přání. Ti, kteří putují za Ježíšem – lačni jeho slova či s touhou po uzdravení, mu tento odpočinek nedopřejí. Sotva přistane s lodí u břehu, už jej čeká na břehu zástup, plný očekávání. A tak, zatímco učedníci (nejspíš) odpočívají, Ježíš nehledí na své vlastní potřeby, ale vnímá potřeby lidí stojících před ním. A opět učí, opět uzdravuje. Do vyčerpání, do večera. (Kdybychom pokračovali v četbě evangelia, hned v následujících verších bychom četli o naplnění další přirozené lidské potřeby – zástup je hladový a tak Ježíš, vnímavý k jejich situaci a potřebám, zázračně rozmnoží pokrm pro všechny přítomné, jejichž počet jde do tisíců.)

Takový je Ježíš. Empatický, vnímavý, velkorysý. (Mimochodem, my jej nemůžeme napodobit v zázračném rozmnožení chlebů, ale v jeho pozornosti, laskavosti, nezištnosti a obětavosti vůči druhým, tam ano.)

Dále: nemělo by nám uniknout, kam Ježíš zve k odpočinku – na opuštěné místo! Tedy do ticha, samoty. Vždyť apoštolové se potřebují nejen tělesně osvěžit, ale také ztišit, aby mohli Ježíšovi naslouchat. A to je možné jen stranou od zástupů lidí, kteří někdy až nepříjemně hlučí, obtěžují a vyžadují pozornost. Četli jsme: „Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas se ani najíst.“ V takovém rušném prostředí není prostor k modlitbě. A co jiného asi má na mysli Ježíš, když mluví o tichém, opuštěném místě? V evangeliích přece opakovaně čteme o Ježíši, který se uchyluje na opuštěné místo, aby se modlil. Nyní totéž nabízí i svým apoštolům. A to nikoli jako další práci, další aktivitu, ale jako odpočinek. A o tom je také dobře mluvit. Modlitba sama o sobě je náročná duchovní činnost. Je protipólem tělesné námahy. Avšak, o čem je odpočinek? O střídání tělesné a duchovní činnosti. O odlišné aktivitě, než je ta, kterou většinu času konám. Apoštolové doteď pracovali - chodili, uzdravovali, dokonce vyháněli zlé duchy. Ale teď potřebují relaxaci, odpočinek. Ne v tom, že se zdekují k jezeru a budou se opalovat - ale tak, že budou spolu s Ježíšem a budou se společně (communio) modlit. A na to potřebují klid. Po všem tom hluku, shonu a napětí, potřebují ode všeho toho vnějšího vypnout a být v tichu. Rozmlouvat s Ježíšem a s Hospodinem v modlitbě. To je ten pravý odpočinek, nejen pro apoštoly, ale i pro nás, kteří jsme většinu svého času tolik zaměstnáni, tolik důležití a nepostradatelní. Potřebujeme docela obyčejně vypnout. Zastavit se. Ztišit se. Zapomenout na shon, napětí, povinnosti. Být chvíli s Ježíšem. Nechat se jím uvádět do tajemství svého života a svého poslání. K tomu, abychom smysluplně a naplno žili svůj život, potřebujeme Boha. K naší činnosti potřebujeme zdánlivou nečinnost, totiž modlitbu. Modlitba není promarněný čas, je pro nás nezbytná. Je nutností pro náš duchovní život, z něhož teprve vychází naše činnost, naše práce, povolání. Potřebujeme odpočinek, potřebujeme modlitbu. (Bez odpočinku bychom byli jak tažní voli, bez modlitby jimi ovšem budeme také.)

Právo na dovolenou nám zakotvuje zákon a asi bychom se o něj nenechali dobrovolně připravit. O právo a výsadu křesťanů být s Bohem v modlitbě, se připravujeme sami a mnohdy i docela rádi…

Takže závěrem vám přeji krásnou dovolenou: aktivní odpočinek s Vašimi milovanými, nejbližšími, přáteli - a také s Ježíšem.

Jiří Vojtěch Černý