O bdělosti
Mdr 6,12-16
Mt 25,1-13
32. neděle v mezidobí
Ještě dříve, než zaznělo známé podobenství o prozíravých a pošetilých pannách, naslouchali jsme v prvém čtení úryvku ze starozákonní knihy Moudrosti. Knihy, která je oslavou, chválou moudrosti, která se v mnohém překrývá s Boží moudrostí. A přestože Boží – není lidem nedostupná. Pravda, nedá se spoutat, nedá se nalézt v knihách, ani na univerzitách – a přece, nalezne ji každý, kdo po ní touží. Ona se dokonce, jak z textu vyplývá, lidem sama vnucuje. „Sama obchází a hledá ty, kdo jsou ji hodni, ukazuje se jim a přichází jim vstříc při každé myšlence“.
„Moudrost září a nevadne, dává se nalézt a předchází ty, kdo ji hledají“ – za povšimnutí stojí, že je to sama moudrost, kdo je aktivní – ale potřebuje člověka, který po ní bude toužit, který ji bude hledat. Takový ovšem musí vědět, po čem touží a musí svoji touhu proměnit v hledání a úsilí. Takovému se nebude schovávat, právě naopak: „bude sedět na prahu jeho dveří“. (Dveře však je třeba otevřít – ty obrazné, stejně jako ony pomyslné, jež otevírají naši mysl, srdce, naše nitro.) Moudrým se člověk nerodí, moudrým se stává, sám život je nejlepším učitelem moudrosti. Jenomže, a v tom je háček, ač sečtělí, ač mnozí graduovaní, přece jsme tak nepoučitelní.
Dobrým příkladem nám mohou být ony družičky, panny z dnešního podobenství. (Překlad panny může být zavádějící, i když družičky bývaly mladé dívky, a v tehdejší době všechny panny; panenství zde není podstatné, podstatná je připravenost.) Ony přece znaly svatební zvyky, ony věděly, že Ženich (Ježíš) může přijít možná zakrátko, možná za noci, nebo až nad ránem. Moudrými jsou ony prozíravé, které mají s sebou dostatek oleje; nemoudré pak ty, které nazývá Ježíš v podobenství pošetilými. Ty nerozvažují, neberou v úvahu okolnosti. Nemyslí, jak se říká dopředu. Ježíš toto podobenství neříká jako kritiku oněch nebohých družiček, říká je především jako poučení pro nás. Pošetilé družičky jsou jen příkladem pro všechny tehdejší i budoucí posluchače. Ony pošetilé – a tím samým ne-moudré, protože nepřipravené, jsou příkladem těch, kteří žijí „tady a teď“ a nemyslí na věčnost. Oním domem Ženicha (Krista), do níž přivede svoji nevěstu (církev), je nebeské království. To se však otevře teprve tehdy, až Ježíš - Ženich „přijde ve slávě na konci časů“. A to může, a nejspíš i bude, trvat.
Smysl podobenství spočívá ve zdůraznění připravenosti, bdělosti. Bdělosti nikoli ve smyslu ne-spánku, vždyť všechny družičky usnuly, ale bdělosti ve smyslu aktivní připravenosti a prozíravosti. Dále: Ženich přichází uprostřed noci – temnoty mohou označovat všechny těžkosti, bolesti, pronásledování, nepochopení; zkrátka náročnost života, v němž chybí Světlo – Kristus. Družičky, (církev, a stejně i my) ví, že Ženich přijde. Neví však kdy. Čekají – a očekávání je charakteristickým rysem života křesťana. Jsme na cestě k věčnosti, o níž nevíme, kdy nastane. Ale věříme v ní. A víra, naděje a láska, tyto vlité ctnosti, mohou být obrazem onoho oleje, jehož je třeba, abychom měli dostatek světla a byli tak připraveni na naše osobní setkání s Pánem, tímto očekávaným Ženichem.
Nepřipravené – pošetilé družičky odchází do noci sehnat olej. (Kampak asi, supermarkety s nepřetržitou otvírací dobou tehdy neexistovaly.) Když se navrátí, nachází dveře do domu zavřené. Definitivně zavřené! Nepomůže volání, nepomůže dovolávání se na „známost“ se ženichem. „Neznám vás!“ To může být pro nás také klíčové sdělení. Vždyť „znát někoho“ má v Bibli širší význam, než jenom vědět, kdo je kdo, mít běžnou známost. Znát v biblické mluvě znamená totéž, co mít s někým hluboký vztah. A řekne-li Ženich: „Neznám vás“, pak je to totéž, jako „nepatříte ke mně“. To je kategorické odmítnutí, zřeknutí se – a až příliš velký trest za pošetilost, nemoudrost, neprozíravost. A zejména, za nepřipravenost.
Celé toto krásné podobenství je korunované poslední větou, která je výzvou k bdělosti: „Bděte tedy, protože neznáte den, ani hodinu!“ Bděte, tj. buďte připraveni! Nikdo neznáme hodinu své smrti a nikdo neví, kdy nastane ona hodina, kdy přijde Pán na konci časů. My nemůžeme hodinu příchodu Pána ani uspíšit, ani oddálit. Čas je v rukou Božích. Ale my můžeme být – a kéž bychom byli – na setkání s Ním připraveni. „Bděte tedy, protože neznáte den, ani hodinu!“
Jiří Vojtěch Černý
