08.01.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Lásku nelze nastudovat, lásku lze pouze žít

Lásku nelze nastudovat, lásku lze pouze žít

1 Jan 4,7-10

Mk 6,34-44

8. ledna

„Každý, kdo miluje je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska“.

Na světě je mnoho, opravdu velmi mnoho vzdělaných teologů, a také lidí kteří znají Písmo svaté, div že ne nazpaměť. Je mnoho těch, kteří přelouskali stovky stránek o Bohu, o Ježíši, dogmatice a morálce. A ještě více je těch, kteří toho o Bohu z knih moc nevědí, pro které je teologie velkou neznámou. A přece právě tito nevzdělanci toho mohou o Bohu ve skutečnosti vědět více, než ti prvně jmenovaní. Proč? Jak je to možné? Na to dává odpověď apoštol Jan v dnešním prvním čtení. Boha totiž nelze poznat z učených knih, ale jenom ze života s ním. O Bohu nelze jenom číst, ale je třeba s ním žít. A žít s Bohem nelze jinak, než životem naplněným láskou. Protože „BŮH JE LÁSKA“. (Nevyčerpávající a nejkratší definice Boha.)

„V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze Něho.“

Bůh nečeká, až lidstvo bude dostatečně vzdělané; nečeká, až si Božího Syna zaslouží. Protože člověka miluje, protože jej stvořil, z lásky a pro lásku, je tím prvním, který se nabízí, dává, angažuje. A čeká, trpělivě čeká, na lidskou odpověď.

Židovští vzdělanci, kněží, farizeové toho o Hospodinu věděli mnoho, ale nepoznali a nepřijali Božího Syna. Prostí pastevci, rybáři, lidé obyčejní a nevzdělaní, o Bohu věděli málo, nebo skoro vůbec nic. A byli to právě oni, kteří, nikoli světlem rozumu, ale světlem prosté víry a čistým srdcem, poznali v Kristu Boha a Spasitele. Následovali jej, naslouchali mu a milovali jej. Z toho vidíme, že to není vzdělanost a učenost, která dává poznání, ale láska a čistota srdce, ve které je možné poznat Boha. A nejen to. O lásce nelze jen mluvit, ohánět se s ní a manipulovat s ní. Lásku je třeba žít a rozdávat. Milovat se navzájem jako bratři a sestry v Kristu, pomáhat jeden druhému, přijímat se i se všemi chybami a nedostatky, které všichni máme. Nečekat, až si druzí naši lásku zaslouží, ale rozdávat se, bez nároku na odměnu a uznání. Stejně tak jedná i Bůh. A stejně tak jednal i Kristus, když jako anonymní tesař chodil po Galileji. O tom jsme slyšeli v dnešním evangeliu.

Je večer a Pán Ježíš klidně mohl říci zástupu lidí kolem něho: „Ať si jdou nakoupit!“ Mohl také říci: „Co je mi po těch hladových otrhancích, copak jsem stravovací podnik, nebo hokynář? Už je večer, skoro tma, a já mám také nárok na klid a odpočinek.“ On to neřekl, On udělal zázrak.

Pomineme pro tentokrát biblickou skutečnost, že tento zázrak „rozmnožení chlebů“ je předobrazem Eucharistie. Podstatným smyslem dnešního úryvku evangelia je právě to, že Kristus ony shromážděné lidičky miluje. Neříká jim sladká slova, prázdné sliby a otřepané fráze o lásce. To, o čem jim celé odpoledne vykládal, to teď, večer, dokáže činem. Z lásky (jinou motivaci nemá), je bohatě nakrmí. Odpoledne sytil jejich srdce a duše slovem, teď nasytí i jejich žaludek. A tím samým dokáže pravdivost svých slov. Protože o lásce nelze jen naprázdno tlachat, láska se dokazuje činem. Jinak je prázdná, jalová, bezcenná.

BŮH JE LÁSKA. Bůh o lásce nemluví, BŮH MILUJE!

Boha a Jeho lásku nelze spoutat do žádné litery, nelze uzavřít do učených knih. Proto máme tolik teologů, ale málo věřících. Protože o lásce nelze číst, protože lásku nelze nastudovat. Lásku lze pouze žít, jinak nemá smysl. Proto si může sv. apoštol Jan dovolit říci, že: „kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha“.

Učme se proto poznávat Boha svým osobním životem, naplněným láskou. Konečně, vždyť jen takový život má v Božích očích smysl.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

Zájezd Alpy - rakouské Tyrolsko

 
Nahoru