16.01.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Náš Bůh nás miluje

Náš Bůh nás miluje

Žid 4,12-16

Sobota 1. týdne

Už na prvý poslech cítíme, jakoby mělo to dnešní prvé čtení z listu Židům, dvě části.

- V té prvé, hrozivé, až výhružné, se mluví o dvojsečném meči, který má sílu rozetnout, odhalit i ty nejvnitřnější hlubiny našeho života - a právě tento meč Božího slovo vynese nad námi nesmlouvavý soud;

- druhá část jakoby utišuje a uklidňuje zjitřené svědomí, když hovoří o Veleknězi, který má soucit s námi slabými, který nás nesoudí, ale naopak zve ke svému trůnu, abychom dosáhli milosrdenství.

Skutečně můžeme mluvit o dvou částech dnešního úryvku. Ta prvá uzavírá předchozí část plnou příslibů a hrozeb Starého zákona, ta druhá ukazuje na Ježíše, Velekněze nové smlouvy, který nezasedá na soudcovském trůnu, ale naopak, jeho stolec je trůnem milosti.

Protože v dalších úryvcích se autor listu Židům bude už výhradně zabývat Kristovým Velekněžstvím, jeho milosrdenstvím a teologií spásy, zůstanu ještě dnes v intencích předchozích obrazů o síle Božího slova, dnes konkrétně u obrazu Božího soudu.

„Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč… proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku… a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími….“

Dvojsečný meč, to byla hrůzyplná zbraň. Jím šlo jedním máchnutím rozetnout takřka cokoli, člověka nevyjímaje. Jím se stínaly hlavy a rozčtvrcovali odsouzenci, jím se vykonávaly nejstrašnější soudy. Dvojsečný meč budil sám o sobě hrůzu – a teď adresáti listu slyší, že: „Boží slovo je jako tento meč, že má moc oddělit duši od ducha“, co víc, že dokáže rozetnout i srdce plné skrytých, utajovaných myšlenek. … „Boží slovo je plné života a síly“ – to opravdu znamená, že proniká do největších hlubin, nad nimiž už člověk nemá plnou moc. Že obnaží člověka natolik, že je zcela zřejmé, jaký je on sám uvnitř, i jeho skutky, činy, myšlenky, emoce, touhy, zášti, závislosti…

I když se každý z nás snaží, více či méně vědomě, klamat sebe i druhé a vytvářet o sobě lepší mínění, Boží slovo plné života a silou meče nás zbavuje těchto falešných masek a dává nám skutečnou tvář.

V jeho síle se můžeme vidět, jak nás vidí Pán – a protože už není SZ soudcem máchajícím mečem vlevo, vpravo, můžeme my, lid Nové smlouvy, stát, nikoli jako odsouzenci před soudním trůnem, ale jako věřící, před trůnem svého moudrého a milosrdného Velekněze. To je ten úžasný posun ve vidění Boha, který je ústředním mottem celého listu Židům. Převést židokřesťany, dosud závislé na učení SZ k novému patření na tvář milosrdného Otce a Jeho Syna.

Nový člověk, vzešlý ze spojení s Božím Synem, se už nemusí bát. Boží slovo jej nesoudí, ale odhaluje mu cestu k životu. Uznáme-li, ve světle tohoto Božího slova, že jsme křehcí, slabí a hříšní, Boží Syn, který má soucit se slabými; který prošel vší lidskou bídou a bolestí, nám dá dost síly a milosti, abychom k němu a k jeho trůnu milosti mohli přistoupit.

To je poselství dnešního úryvku – a řekněte sami, může slabý člověk slyšet z úst Nejvyššího Soudce – vždyť my všichni jednou budeme stát tváří v tvář Kristovu soudu – útěšnější a povzbudivější slova? Náš Bůh nás nesoudí, náš Bůh nás miluje!

Jiří Vojtěch Černý

 

 

Zájezd Alpy - rakouské Tyrolsko

 
Nahoru