25.05.2020, autor: Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Můžeme jen nekonečně získat

Můžeme jen nekonečně získat

Sk 19,1-8

Jan 16,29-33

Pondělí po 7. neděli velikonoční

Skutky apoštolů, ze kterých po celou dobu velikonoční čteme, jsou nedocenitelnými pro naše poznání života prvotní křesťanské církve, a tím i našich křesť. kořenů. Obsah dnešních lekcí nadto zapadá do doby očekávání seslání D.sv., o kterém je v dnešních čteních také řeč.

Sv. Pavel se v Efesu setkává sice s křesťany, ale takovými, kteří ještě jakoby nedozráli, nedospěli, nedorostli ve své víře. Oni sice věří v Krista, věří v jeho Zmrtvýchvstání – ale ještě neprošli  plamenem Ducha sv. Jsou sice křesťané, jsou pokřtěni, ale tzv. křtem Janovým, křtem pokání na odpuštění hříchů, nikoli však, řečeno dnešní terminologií, křtem svátostným.

To my jsme všichni byli svátostně pokřtěni a při svém křtu jsme dostali první dary D.sv.  – konečně, byli jsme pokřtěni i v jeho jménu, protože ve jménu Nejsvětější Trojice. Ale efezští křesťané nemají, jak vidno, ještě o Duchu sv. ani páru. „Ale ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch svatý.“ A teď: co udělá sv. Pavel? Nezlomí nad nimi hůl, ale bez okolků je pokřtí v Ježíšově jménu, co víc, vloží na ně ruce – tj. jako by je biřmoval – a Duch sv. na ně sestoupí a začne se hned projevovat. Naplní je svými dary, zejm. darem jazyků, aby i oni mohli v cizojazyčném prostředí užívat tohoto jeho daru, k hlásání Kristova učení, k hlásání evangelia.

- Není bez zajímavosti, že oněch mužů bylo 12 – stejně jako izraelských kmenů, stejně jako apoštolů – jako by tím bylo symbolicky naznačeno, že v Efesu se zrodila nová apoštolská církev. (Pro judaismus je číslo 12 významným číslem.) A Pavel sám pak, cituji: „směle vystupoval v synagóze“ (tedy obracel se k Židům) a přesvědčivě kázal o Kristu a Božím království.

Mohli bychom si říci: to se mu to kázalo, když měl tolik darů D.sv.! Jenomže – i my máme dary D.sv. (i když už nikoli v takové podobě a rozsahu, jako první křesťané) – a máme jich dostatek a zejména ty, které potřebujeme, abychom i my, ve svém prostředí a svým vlastním způsobem, stejně tak svědčili o své víře.

Snad nejsem moc troufalý, když řeknu, že nejme nepodobni oněm Efezanům, před Pavlovým příchodem. Vždyť se ve svém duchovním životě mnohdy chováme podobně: jakobychom ani nevěděli, že nějaký Duch sv. existuje. Nepočítáme s ním, nejednáme podle něho – děláme si, co chceme my sami a neptáme se, co po nás chce Bůh. Jsme plni své sebestřednosti a Duchu sv. nedáváme ve svém živtě prostor…

Bratři a sestry. Prožíváme nyní spolu s církví dobu přípravy na Letnice, na seslání Ducha sv. Máme k dispozici množství modliteb k Duchu sv., máme novény, litanie… Užíváme jich? Připravujeme se na očistný plamen Ducha sv.? Myslím, že by nám v této době neškodilo prosit Pána o dary Ducha sv., a také o to, abychom přinášeli ty pravé plody, ovoce Ducha sv. (Jaké jsou, si můžete přečíst v 5 kap. listu Galaťanům.) Nebraňme Duchu sv., aby mohl i na nás sestoupit, aby i nás prozářil světlem svého ohně, který nepálí, ale osvěcuje, prozařuje vše nedobré v nás, i okolo nás. Nemůžeme nic ztratit (kromě trochu toho času, který však není časem ztraceným a promarněným), můžeme jen nekonečně získat. Chvalme tedy Pána za dary které nám stále štědře a hojně rozdává, neuzavírejme se jim a prosme, ať i nás, naše srdce a naše duše, zasáhne svým plamenem Ducha sv.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

Zájezd Alpy - rakouské Tyrolsko

 
Nahoru