14.12.2020, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Na jeho příchod se nyní připravujeme

Na jeho příchod se nyní připravujeme

Nm 24,2-7.15-17

Pondělí 3. adventního týdne

Dnes jsme se ve 4. knize Mojžíšově setkali s věštcem Bileámem. Protože je to vcelku záhadná postava biblických pradějin, stojí za to si jej trochu přiblížit. Jisté je, že to nebyl Izraelita, ale není jisté, zda byl z tábora Emoritů, Edomitů, Midjanitů či Amonitů. Ve své době byl vyhlášeným věštcem, kterého si moábský král Balák dal povolat, aby mu kletbou nad Izraelity pomohl zvítězit nad tímto semitským kmenem, který se usídlil na jeho území a budil v králi Balákovi oprávněné obavy z expanze tohoto kmene. Domníval se, že kletba nad Izraelem zruší požehnání, jehož se Izraelitům od Hospodina dostávalo a jehož si byli vědomi i okolní kmeny. Bileám však není pouhým prodejným (za věštbu a prokletí se, a to značně, platilo) věštcem, ani kouzelníkem. Je si vědom působení Božích skutků v Izraelském lidu. Ač tento pohanský věštec nedospěl k poznání Hospodinovy jedinečnosti, přece je mu jasné, že Hospodin je Bůh mocný, odlišný od ostatních bohů a bůžků a že je zapotřebí vůči němu jednat jinak, než vůči ostatnímu božstvu. On dokonce zná jméno izraelského Boha a jedná podle jeho pokynů.

Když k němu moábský král Balák posílá své posly, zdráhá se Bileám s nimi jít. (Což si Balák vykládá jako výzvu k vyšší odměně a posílá další posly s většími dary). I když jsme úryvek o poselství k Bileámovi nečetli, připomenu jen, že tento se nejen zdráhá, ale dokonce očekává od Hospodina zjevení, zda s ním má vůbec jít. A Hospodin mu připraví prvé – a zdaleka ne poslední – překvapení. K cestě s moábskými posly jej vyzve – ale: nikoli jako moábského spojence – právě naopak. „Jdi s těmi muži. Ale budeš dělat jenom to, co ti poručím. Neprokleješ ten lid, protože je požehnaný.“ Bileám však zůstane jen u toho, co si přál slyšet a přeslechne podmínku, že má jít jako Hospodinův vyslanec, jako zvěstovatel Hospodinova slova. Osedlá svoji oslici a jede s moábskými velmoži. Avšak Hospodin vyšle svého posla, který měl zabránit Bileámovi v nekalém prokletí, které se chystal na Izraele seslat. (Pro velikost darů moábského krále – stále panuje falešná představa, že je možné si Hospodina koupit, podplatit, manipulovat s ním – a nemylme se, zůstává mnohdy nepřiznaná a nepoznaná i v jednání dnešního Božího lidu.) Když oslice (osel byl pokládán za zvíře ohlašující neštěstí a nadané mimořádným viděním) spatřila Božího posla, jak stojí s taseným mečem v ruce, odmítala pokračovat v cestě a nakonec uhnula z cesty, ačkoli ji Bileám bil holí a nutil jít cestou přímou. Hospodinův posel se postavil do soutěsky, aby Bileám nemohl uhnout. Tu oslice před Božím poslem klekla. Bileám ji dále bil holí, dokud tato nepromluvila: „Co jsem ti udělala, že mne již potřetí biješ?“ „Protože si ze mne děláš blázny“, odpověděl Bileám. Tu, jak praví Písmo: „sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil, Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář.“ Posel k Bileámovi promluvil: „Proč jsi svou oslici už třikrát bil? Hle, to já vyšel jako tvůj protivník, protože mám tu cestu za pochybenou.“ Bileám kajícně odpověděl Božímu poslu a ten jej nechal jít dále s tím, že „bude mluvit jen to, co mu Boží posel přikáže“.

Když dojel ke králi Balákovi, dostalo se Bileámovi uctivého přijetí. Ráno vzal Balák Bileáma na Baálovo posvátné návrší, pod nimiž se rozkládal tábor Izraelitů. Když obětovali Baálovi oběť na sedmi oltářích, (Bileám zná sílu posvátného čísla sedm) zjevil se mu Hospodin. A Bileám? Namísto prokletí vynesl nad Izraelity slova požehnání. „Z Aramu přivedl mne Balák, z východních hor moábských: „Pojď mi proklít Jákoba, pojď zaklínat Izraele. Jak mám zatratit, když Bůh nezatracuje; jak mám zaklínat, když Hospodin nezaklíná?“ To rozzuřilo Baláka: „Cos mi to provedl? Vzal jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a ty jim žehnáš!“ Hospodin znovu osloví Bileáma a výsledkem je, namísto zatracení, opětovné požehnání Izraeli. Bileám odpovídá moábskému králi: „Bůh není člověk, aby lhal, ani lidský syn, aby litoval. Hle, dostal jsem úkol žehnat. On dal požehnání a já to nezvrátím.“ „Proti Jákobovi není zaklínadla, proti Izraeli není věštby.“ Balák musí před Hospodinovými slovy kapitulovat. A pak pronese Bileám další požehnání nad lidem Jakubovým: „Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky Izraeli.“ To už je na krále moábského příliš, snaží se odehnat a umlčet slova Hospodinova, která vkládá do úst věštce. Hospodina však nelze umlčet. A tak, jako vrchol požehnání zazní slova, která jsme dnes slyšeli: „Vyjde hvězda z Jakuba, povstane žezlo z Izraele.“ To není jen proroctví o pádu Moabitů a ostatních kmenů. Toto je už zřetelná adventní předpověď příchodu Mesiáše.

Vyšlá hvězda z Jákuba bude ukazovat Boží cesty všem národům, z něho vyjde hvězda, jíž se budou všichni řídit a k níž budou vzhlížet. A žezlo odkazuje na symbol královské moci. Myšlen je sice král David, ale nadčasově předpověď směřuje až k naplnění času, k Davidovu potomku, Synu Božímu. A na jeho příchod se nyní připravujeme. Kéž nepropadneme pošetilosti moábského krále a nechceme si podmanit Boha a řídit své vlastní cesty. Bůh má, jak jsme viděli, dost prostředků, aby nás na našich špatných cestách, které jsou v rozporu s jeho vůlí, zastavil. A klidně k tomu použije i mluvícího osla (ať už toho se zvířecí, nebo s lidskou duší.)

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 
Nahoru