22.03.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Bůh nám skrze Kristův kříž nabízí odpuštění

Bůh nám skrze Kristův kříž nabízí odpuštění

Dan 13,41-62

Jan 8,12-20

Pondělí po 5. neděli postní

Přestože je to dnešní prvé čtení až nadmíru dlouhé, přesto nám to zpravidla nevadí – vždyť příběh o vítězství práva nad nespravedlivostí; čistoty nad chlípností; rozvážnosti nad unáhleností, se čte jako moudrá pohádka, kde pravda a dobro zvítězí nad lží a zlem.

Nicméně, příběh o cudné Zuzaně a zvrhlých soudcích, kteří zneužijí - nejprve důvěry Zuzanina muže a všeho služebnictva a posléze svého postavení starších, uznávaných autorit, soudců a respektovaných zástupců práva, je víc, než jen pohádkou.

Jednání oněch dvou zhýralců není třeba rozebírat – je až příliš podobné jednání mnohých, kteří tehdy i dnes, využívají svého postavení pro prosazení svých osobních zájmů; kteří lžou, kradou, zneužívají své moci proti nevinným; manipulují pomocí lží veřejnými míněním (a názory potenciálních voličů).

- Jednání těch dvou jsme zažili „ve velkém“ v letech vlády komunistů, většina z nás starších si dobře pamatuje na manipulace, křivá obvinění, tresty smrti nevinných v letech padesátých i devalvaci morálky a pravdy v letech normalizace. Mocní až na (řídké) výjimky podléhají svůdné „moci mocných“ a všeobecnému strachu bezmocných, postavit se tváří v tvář síle jejich zneužité a překroucené spravedlnosti. - (Ti, kdo se dokázali postavit této zločinecké zvůli, na to vždy, z lidského hlediska, doplatili, a přece si právě oni zaslouží naši úctu – ať to byli disidenti, chartisté, anonymní a nezlomení zastánci práva kdesi v dílnách, podnicích, na školách – kolik čestných a vzdělaných, skončilo v kriminálech, nebo u lopaty. To jsem však velmi odbočil od biblických čtení.)

V prvém čtení z knihy Danielovy je to právě mladičký Daniel, který nesnese pohled na toto bezpráví a moudrým jednáním usvědčí ty dva zločinné podvodníky ze lži a křivého obvinění.

V porovnání pohádkou – až sem bychom se mohli vejít s jejich obvyklým schématem spravedlivého prince, který ze spárů dračích – satanových, vysvobodí princeznu. Ale zde jde o biblický, duchovní text a tak se zadívejme na postavu, kolem níž se celý děj odehrává a která neprávem stojí v pozadí naší pozornosti.

Zuzana. Tak krásná, že není divu, že její krása a půvab zamotá hlavu dvěma obstarožním chlípníkům. Co by nám nemělo uniknout je její heroický postoj. Ví, že je proti lži a bezpráví bezmocná. Obrací se na jediného garanta pravdy, spravedlnosti a práva. Na jediného možného zachránce – Hospodina. Zuzana zabědovala: „Ze všech stran jsem sevřena. Když to udělám, bude to má smrt, neudělám-li to, neuniknu vašim rukám. Lépe mi bude, když to neudělám a padnu do vašich rukou, než abych zhřešila před Hospodinem.“ To je jasný postoj, to není kličkování mezi větším a menším zlem, z hlediska následků je to dokonce postoj, který vede k jasné smrti (lid dá jistě za pravdu soudcům, kteří mají moc a veřejnou autoritu, než ženě). Fascinující na Zuzaně je právě ona ochota zemřít, než v sobě popřít pravdivost a čistotu svého života. A také její víra v Hospodina, její důvěra proti beznaději. „Věčný Bože, který znáš skryté věci, který víš všechno dřív, než se to stane, ty víš, že křivě proti mně svědčili.“ Zuzana věří ve svého Hospodina, a to i přesto, že je její situace z lidského hlediska bezvýchodná. Hospodin však nenechá své věrné bez odpovědi, bez pomoci. Pošle svého služebníka Daniela, který moudře věc vyřeší; vrátí slepé spravedlnosti opět zrak, a potrestá bezpráví. Opravdu šťastný konec jako v pohádce. Jenomže ten dnešní příběh je více než jen zbožnou pohádkou.

Rovněž evangelium bychom mohli brát jako pohádku se šťastným koncem. I zde chrabrý rytíř zachrání bezmocnou ženu. Avšak přece. Evangelium se s prvním čtením shoduje pouze tím, že i v něm hrají roli žena a soudci. Ale obsahem jde o úplně jiný příběh. V jeho středu nestojí žena, ale Ježíš. Je zde rovněž zášť a bezpráví, ale skrytě obrácené proti Ježíšovi a ona cizoložná – tedy skutečně provinilá žena, je jen zástěrkou.

V případě hříšnice z evangelia je co odpouštět, v případě Zuzany, není co trestat. Novozákonním žalobcům jde o to dostat Ježíše do úzkých a o ženu samou, jim vůbec nejde.

Srovnáme-li SZ čtení a evangelium, vidíme, že právě na postavách obžalovaných žen, je vidět kontrast mezi starým a novým zákonem. Ve SZ byl dán průchod spravedlnosti a viník byl trestán smrtí. V NZ vykonal Bůh spravedlnost na svém milovaném Synu, ač byl jediný bez viny, a skrze toto Boží gesto jsme my všichni ospravedlněni, ač zdaleka nejsme bez viny. Bůh nám skrze Kristův kříž nabízí odpuštění. V NZ není hřích trestán smrtí, ale léčen láskou a milosrdenstvím. Ježíš dává průchod Boží lásce a odpuštění. Buďme šťastni, že žijeme v novozákonní době a tím máme kdykoli na dosah, v každé svátosti smíření, Boží odpuštění.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 
Nahoru