06.05.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Vyvarovat se modlářství a všeho, co je s ním spojené

Vyvarovat se modlářství a všeho, co je s ním spojené

Sk 15,7-21

Čtvrtek po 5. velikonoční neděli

Od chvíle, kdy sv. Petr navštívil římského setníka Kornélia v Césareji a kdy ten: „přijal víru on i celý jeho dům“; po úspěšném působení apoštola Pavla na jeho první apoštolské cestě po Malé Asii, se víc a více zvětšuje v prvotní církvi napětí. Napětí, které hrozí konfliktem nebo rozkolem, a to mezi apoštoly a jejich liberálními nástupci, kteří přijímají do Kristovy církve dřívější pohany, a mezi tradičními křesťany, pocházející z řad židovských farizejů. Pro ně je těžké „skousnout“ už tu skutečnost, že na životě křesťanské, Kristovy církve – vycházející z judaismu, mají mít podíl pohané. A nyní se snaží dosáhnout alespoň toho, aby se tito dřívější pohané podřídili židovskému Zákonu, který, krom mnoha přikázání, stojí na smlouvě Hospodina s vyvoleným lidem, která je navenek potvrzena obřízkou.

Včera jsme slyšeli, kterak spor vyvrcholil v syrské Antiochii a o rozhodnutí tamních křesťanů, obrátit se s touto spornou otázkou na nejvyšší autority v církvi – na dosud žijící apoštoly a zejména Petra, kterého sám Ježíš ustanovil hlavou své církve.

Když dojdou do Jeruzaléma, nesetkají se ani tam s jednotným postojem. Mnozí jeruzalémští židokřesťané – a těch je v tamější církvi většina, se rovněž rekrutují z řad bývalých farizejů. Ti tvrdí, cit.: „Pohané musí přijmout obřízku a je třeba jim nařídit, aby zachovávali Mojžíšův zákon.“ Na to se apoštolové a starší domluví, že je třeba společně se sejít a celou záležitost vyřešit.

Dnes už se nacházíme uprostřed tohoto jednání, tohoto prvního sněmu, koncilu křesťanské církve. Nazýváme jej „apoštolským (nebo Jeruzalémským) sněmem“ a víme, že se odehrál cca kolem roku 50. A vidíme, že se zdaleka nejednalo ani o jednoznačnou, ani bezvýznamnou diskusi. (Jak už to při podobných příležitostech bývá, byly zde názory věcné a racionální; stejně jako emocionální, tak i demagogické a umanutě lpící na všem starém a zastaralém). „Když se o obřízce na sněmu dlouho tak a onak rokovalo, vstal Petr a promluvil k apoštolům a starším.“ Vstal Petr – první papež v dějinách církve. A obrací se na ty, kteří se snaží zachovat v církvi Kristova ducha, na ty, kteří Krista osobně znali, k apoštolům a starším: „Jak víte, bratři, Bůh už dávno mezi vámi rozhodl, aby pohané uslyšeli slovo evangelia z mých úst, a tak aby přišli k víře. A Bůh, který zná srdce, dosvědčil jim svou přízeň tím, že jim udělil Ducha svatého právě tak, jako nám. Nedělal tedy žádný rozdíl mezi námi a mezi nimi, když jim vírou očistil srdce.“ (Zde se odvolává na setníka Kornelia, který jako prvý pohan přijal křest a sestoupil na něho Duch svatý.) „Proč pokoušíte Boha tím, že učedníkům navlékáte chomout, který nedovedli snést ani naši otcové, ani my? Vždyť jsme přesvědčeni, že spásy docházíme milostí Pána Ježíše my stejně jako oni.“

Je důležité, že se odvolává na autoritu samého Boha i na zkušenost bývalých farizeů, ti proti takto položeným argumentům nemají protiargumenty. Jejich odpovědí je mlčení: „Celé shromáždění mlčelo …“ Poté vystupují Pavel s Barnabášem a referují o své (úspěšné) misi mezi pohany v Malé Asii – „jaká veliká znamení a divy vykonal Bůh jejich prostřednictvím mezi pohany.“

Po nich se slova ujímá Jakub (tzv. mladší, budoucí jeruzalémský biskup): „Bratři, poslyšte mě! Šimon vypravoval, jak udělal první krok, když si chtěl z pohanů získat lid pro sebe. S tím souhlasí slova proroků … Proto soudím toto: „Nenakládejte pohanům, kteří se obracejí k Bohu, žádná zbytečná břemena. Jenom jim písemně nařiďme, aby se vyvarovali všeho, co je poskvrněno modlářstvím …“

Ani obřízka, ani bezpočet příkazů a nařízení židovského Zákona. Jen jediný – a vlastně první z Desatera – vyvarovat se modlářství a všeho, co je s ním spojené, což je totéž co: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh … nebudeš mít jiné modly mimo mne. Neuděláš si žádnou modlu, ani jakékoli zpodobení … nebudeš se tomu klanět … nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha nadarmo …“ (Ex 20)

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 

zájezd na Francouzskou riviéru, do Monaka a Lurd

 
Nahoru