03.02.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Umět naslouchat

Umět naslouchat

Žid 12,4-15

Středa 4. týdne

I nadále pokračujeme v četbě listu Židům, v tomto cenném dopise, který je i dnes pro nás velmi poučný a aktuální. Dneska se zabývá VÝCHOVOU. Sám Bůh zde vystupuje v roli vychovatele, pedagoga, a my se musíme smířit s úlohou vychovávaných, božích dětí. To nám možná nevoní, ale přijměme to. Slyšeli jsme: „Když tě Pán vychovává, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá.“ I když už jsme dávno dospělí, vzpomeňme si ještě, jak nám byly někdy výchovné zákroky našich rodičů nepříjemné. Jak jsme proti rodičovskému vychovávání vnitřně revoltovali, jak jsme se mu bránili. Podobně jsou na tom i oni první křesťané, kterým je adresován dnešní list. I oni se podvědomě brání, nedorostli ještě tomu, aby za Boží trestající rukou viděli také Boží otcovskou lásku. (Jak o tom krásně mluví autor v listu Židům:) „Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.“ Jenomže, kdo by měl rád trestající ruku s metlou? My jsme ovšem podobni nedospělým dětem, kteří ještě nevychodili školu Boží lásky. A tak si poslechněme další větu: „V té kázni vytrvejte. Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi. Vždyť kterého syna otec nekárá?“

To je nesmírně povzbudivá věta. Znamená, že všechno, co pro nás může být těžké, ba i velmi těžké, není nějakým Božím rozmarem, (ve kterém by si Hospodin liboval v našem trápení a utrpení), ale že všechno, i to, co se nám na první pohled jeví jako nepříjemné a nepřijatelné, je v Božích rukou a v jeho lásce prostředkem k našemu užitku a růstu. Bůh na nás nikdy nesesílá zlo, vždycky jen dobro, to jen naše lidská krátkozrakost preferuje raději příjemné před nepříjemným; snadné před nesnadným; jednoduché před náročným - proto potřebujeme pevné Boží vedení a někdy i tu metlu. Protože Bůh je nejlepší pedagog, a chce nás vychovat - ke schopnosti lásky, ke schopnosti oběti, ke schopnosti sebedarování. Vždyť témuž učil i svého Syna.

List Židům nám dnes představil Boha Otce, jako největšího vychovatele. Ještě jsme si však neřekli, jací máme být žáci v Boží škole. Samozřejmě pilní a pozorní, to po nás požadoval i školní řád. Ale v Boží škole nestačí jen nabiflovat si poučky a definice, dát ruce za záda a tvářit se způsobně. S přetvářkou ani opisováním v Boží škole neuspějeme.

Co nám radí list Židům? „Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez které nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, aby se nikdo svou liknavostí nepřipravil o Boží milost.“ Troufám si říci, že list Židům podává výstižný obraz Boží školy. Hlavními předměty zde jsou: trpělivost, tolerance, pokora, mírnost, spravedlnost, a tím nejdůležitějším: láska. Moji milovaní, ruku na srdce: kdo z nás může o sobě říci, že je premiant? Budeme-li k sobě upřímní, pak si přiznáme, že v této Boží škole „prolézáme jen s odřenýma ušima.“ Skvělá zpráva je, že Bůh z nás nechce mít „vzorňáky“ a šplhouny. Chce žáčky se zdravým sebevědomím, kteří se umí sklonit před autoritou, kteří umí – ani ne tak „poslouchat“, jako „naslouchat“. Kteří se „neberou příliš vážně“, zato berou vážně a zodpovědně požadavky života, tak jak přicházejí. Kteří nefňukají nad každým bebíčkem života, ale umí zatnout zuby. Kteří dokáží vidět chyby u sebe sama a ne z neúspěchů vinit vždy „ty druhé“. A tak by bylo možné pokračovat. Inu, připomeňme si: „Když tě Pán vychovává, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá.“

Jiří Vojtěch Černý

 

 

Zájezd Alpy - rakouské Tyrolsko

 
Nahoru