23.11.2020 14:30, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Sv. Kliment - patron Královéhradecké diecéze

Sv. Kliment - patron Královéhradecké diecéze

Sv. Kliment - papež z 1. stol.

Dnešní světec, sv. Kliment, papež, který žil a zemřel v prvním století, má přes vzdálenost tolika staletí vztah k naší české zemi a zejména k naší královéhradecké diecézi.

Když sv. Irenej ve svém pojednání „Adversus haereses“ (Proti bludům) vypočítává první římské biskupy, píše: „Apoštolové Petr a Pavel, když založili a zřídili církev, předali biskupský úřad Linovi. Po Linovi následoval Anakletus a po něm, na třetím místě po apoštolech, se ujal římského úřadu Kliment. Znal osobně apoštoly, byl s nimi ve styku a v uších mu proto ještě zněla jejich slova…“ Sv. Kliment je tedy třetím nástupcem sv. Petra na papežském stolci.

O jeho životě mnoho zpráv nemáme. Byl vychován jako pohan v římské rodině. Jednoho dne však prý slyšel kázat apoštola Barnabáše, a byl jím natolik stržen, že se dal od něho pokřtít. Ten jej potom přivedl k sv. Petrovi a Kliment se stal jeho věrným žákem. Dokonce se tvrdí, že jej sv. Petr sám jmenoval svým nástupcem, ale Kliment se zdráhal tuto službu přijmout. Proto, když sv. Petr zemřel, byli zvoleni jako nástupci Petrovi nejprve Linus a Anakletus a teprve r. 90/92 se Kliment podvolil tlaku kléru i lidu a nastoupil úřad, jak si sv. Petr přál. O jeho pontifikátu se však zachovalo velmi málo zpráv. Zůstal však po něm jeden důležitý dokument, totiž jeho list Korinťanům, mezi kterými zavládla opět nesvornost. List začíná těmito slovy: „Boží církev žijící v Římě, Boží církvi, která žije v Korintě.“ Tento Klimentův list má velký význam v církevních dějinách, ani ne tak pro svůj obsah, jako proto, že je to první list římského biskupa církevní obci v jiném městě. Jedná se tedy o první případ, kdy římský biskup, jako hlava církve, zasahuje do záležitostí jiné místní církve. Tím se dokazuje primát římského biskupa nad jinými biskupy. Žádný jiný pastýř by se neodvážil poučovat jinou, cizí diecézi. To si mohl dovolit jen římský biskup, Petrův nástupce a Kristův náměstek. Sv. Kliment byl prvním papežem, který napsal takovýto list. (Dnes bychom řekli, dekret nebo encykliku.)

Tradice vypravuje, že Kliment I. byl koncem 1. stol. vyhnán z Říma a na rozkaz císaře, snad Trajána, musel pracovat v pověstných mramorových dolech v Chersonesu na Krymu. V lomech byl akutní nedostatek vody, dělníkům na nucených pracích hrozilo nebezpečí uhynutí žízní. Když Kliment jednou spatřil, jak jehně na určitém místě hrabe kopytem, hrabal tam dále rukama a náhle vytryskl ze země pramen.

Císař, soptící hněvem, dal poté Klimenta, s těžkou kotvou na krku, svrhnout do moře.

Apoštol Slovanů, sv. Cyril, našel v r. 868 na Chersonesu Klimentovy ostatky, a pak je přes Moravu přenesl do Říma, kde jsou pochovány v kostele sv. Klimenta. Jen pro zajímavost, v tomto kostele je také hrob sv. Cyrila, (a výzkum v tomto velmi významném kostele vedl český dominikán, P. Jan Maria Veselý, který tam byl dlouholetým duchovním správcem…)

Sv. Kliment má výrazný vztah k naší diecézi a je, spolu se sv. Janem Nepomuckým, jejím hlavním patronem. Tento patronát vznikl nejspíš proto, že v Hradci Králové se nalézá velmi starý kostel sv. Klimenta, a, což je neobvyklé, nese na kopuli, namísto kříže papežskou tiáru. A ještě jedna zajímavost: Chersonés, kde je zaniklé biskupství, bylo titulárním biskupstvím našeho zesnulého sídelního biskupa, Karla Otčenáška. (Letos jubilujícího – 100 let od narození, 70 let od tajného biskupského svěcení a 30 let od biskupské inaugurace.) Na jednu diecézi je těch „náhod“ více než dost, ale já na náhody nevěřím, raději než před nahodilostí, se skloním před Boží prozřetelností, velkorysostí a vedením.

Královéhradecká diecéze má tedy dnes co slavit, a protože je vždy dost toho, oč je třeba prosit (za naše posvěcení, za klérus naší diecéze i všechny diecezány; za ukončení pandemie atd.) spojme se s nebeským patronem naší diecéze, stejně jako s Otcem arcibiskupem Otčenáškem a mnoha dalšími, byť nekanonizovanými, biskupy a kněžími v nebi, a prosme. A také děkujme. Je věru zač.

Jiří Vojtěch Černý

Foto: Jiří Bittner

 

 

 

Zájezd do nádherného Tyrolska

 
Nahoru