08.04.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Hlasatel, který hlásá Krista a ne sebe

Hlasatel, který hlásá Krista a ne sebe

Sk 3,11-26

Čtvrtek v oktávu velikonočním

Celou dobu velikonoční nás budou v prvém čtení provázet Lukášovy Skutky apoštolské. Jsou vlastně poutavým zaznamenáním prvních krůčků Kristovy apoštolské církve.

Včera jsme četli o tom, jak Petr a Jan cestou do chrámu uzdravili v Ježíšově jménu chromého žebráka. V kázání jsem však dal přednost evangeliu o poutnících do Emaus, tak vám připomenu, oč včera šlo.

Petr a Jan jdou odpoledne společně do chrámu – jsou to přece Židé. Tím, že uvěřili v Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého, se nic nemění na jejich víře v jednoho Boha a v Boží zákon. Co se ale změnilo, jsou oni sami, jejich víra v Božího Syna, otevření se působení Ducha sv., který je obdařil mnoha mimořádnými dary a charismaty. Jedním z nich je také dar uzdravování.

U Krásné brány sedával den co den jeden chromý žebrák, a čekal na milodary ze soucitu. A tu jdou okolo Petr s Janem. Zastaví se u něho a onen ubožák očekává minci na ubohé živoření. Jenomže. Kapsy apoštolů zejí prázdnotou. Je to Petr, který třikrát vyznal Ježíši lásku při setkání u jezera; Petr, který byl Kristem pověřen, aby byl prvý mezi pastýři; Petr, který vnitřně vyzrál, který už proměnil svoji ješitnost v umírněnou pokoru, a zažil sílu a moc darů Ducha svatého. „Zlato, ani stříbro nemám… Ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, vstaň a chod!“ A stane se zázrak. Do ochrnulých údů chromého se vlije síla a on se staví na nohy. Nejspíš poprvé v životě stojí na vlastních nohou. Není divu, že po prvních nesmělých krůčcích začne poskakovat radostí a, spolu s apoštoly, zamíří do chrámu. Do chrámu, u jehož brány dennodenně seděl, ale kam nikdy nemohl, neboť do chrámu nemohlo nic nedokonalého, nemocného – tedy ani chromý člověk. Vyřazen ze společnosti zdravých, nezbývalo než žebrat, bez šance na důstojný život. A teď poskakuje po chrámu – a jak je napsáno, „chválí Boha“. On si je ty dobře vědom, že jej neuzdravil Petr svoji mocí, ale skrze Petra, ve jménu Ježíšově, sám Bůh. Jeho chování vzbudí samozřejmě pozornost, jako ostatně vše, co se vymyká normálu. „Není to ten žebrák od Krásné brány?“ A, jak píše sv. Lukáš ve Skutcích apoštolů: „byli plni úžasu a jako bez sebe na d tím, co se stalo.“

A nyní navazuje dnešní úryvek. Ti, kteří jej poznali, si kladou pochopitelnou otázku: jak to, že chodí?

Podívejme se opět na prvního papeže, sv. Petra. Kdyby byl Petr zůstal tím starým Petrem, nepochybuji o tom, že by tuto situaci nezvládl. Bylo tak snadné a lákavé říci - to já jsem ho uzdravil! Zde mluví Petr - křesťan, který ví, že všechno, co činí, dělá jen a jen mocí Kristovou. „Izraelité, proč se tomu tak divíte, nebo co na nás tak hledíte, jako bychom to udělali my vlastní mocí nebo zbožností, že tento člověk zas chodí?“

To je obdivuhodná skromnost a pokora. Petr využije vzniklé situace pro hlásání zvěsti o Ježíšovi. O jeho moci, a jeho lásce. A nikterak přitom posluchače nešetří: „Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprostili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky!“… „A protože v něho věříme, dalo jeho jméno sílu tomuto člověku, a právě víra, která od něho pochází, úplně uzdravila tohoto nemocného před očima vás všech.“

Petr pronáší ohnivé kázání, zmiňuje historické paralely a zakončuje výzvou k pokání: „Vy jste synové proroků, a máte účast ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když prohlásil Abrahámovi: V tvém potomstvu budou požehnány všechny rody na zemi. Vám na prvním místě dal Bůh svého služebníka a poslal ho, aby vás požehnal a tak každého z vás odvrátil od jeho špatnosti.“

Toto je jiný Petr. Ten, který hlásá Krista a ne sebe. (Jak tomu má ostatně u Kristových hlasatelů být.) Použije onoho chromého jako přesvědčivý důkaz moci, kterou má každý, kdo uvěří v Krista. Dá posluchačům důkladnou lekci víry v Ježíše Krista a zakončí výzvou k obrácení.

Petrova řeč vzbudí velkou pozornost, ne však pouze ochromených posluchačů, ale také chrámové stráže. Jaké z tohoto zázračného uzdravení a Petrova kázání vyplynou důsledky, tomu budeme naslouchat v dalších dnech ve Skutcích apoštolů.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 
Nahoru