20.05.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

I takový gigant jako sv. Pavel potřebuje slova povzbuzení

I takový gigant jako sv. Pavel potřebuje slova povzbuzení

Sk 22,30;23,11

Čtvrtek po 7. neděli velikonoční

V souvislé četbě ze Skutků apoštolských jsme od včerejšího úryvku přeskočili hned dvě kapitoly, a tak na úvod malé připomenutí jejich obsahu.

Po velmi srdečném, až dojemném rozloučení s efezskými křesťany, se Pavel lodí přes ostrovy Kós a Rhodos doplaví do přístavního města Patary. Tam se nezdrží, jen vyhledá vhodnou loď, a na ní obepluje ostrov Kypr a přistane na pobřeží tehdejší Fénicie, v městě Tyru – akkadsky Tyrus, fénicky Cur.; zal. cca ve 3. tisíciletí př.Kr. (dnešní Súr – Libanon). Tam se zdržel týden a vyučoval tamní křesťany, poté se přeplavil do nedaleké Ptolemaidy (dobový řecký název přístavního města Acco). Odtud po krátkém zdržení pluje podél pobřeží do Césareje. Tady pobyl u jáhna Filipa – (známe jej z prvních kapitol Skutků apoštolských). A v Césareji se skrze tamního misionáře (proroka) dostane Pavlovi znamení, že v Jeruzalémě bude spoután a uvržen do vězení. Místní mu cestu do Jeruzaléma rozmlouvají, ale Pavel vnitřně cítí, že tam musí jít. Jeho argument: „Já jsem přece odhodlán pro jméno Pána Ježíše nejen se dát v Jeruzalémě svázat, ale i podstoupit smrt!“, je jasným svědectvím jeho víry, odvahy, horlivosti a lásky ke Kristu.

Co bylo předpovězeno, se také stalo. Pavel se setkal s apoštoly a bratry a ti jej varovali, aby odešel z Jeruzaléma. Pavla však jde do chrámu a tam jej poznali asijští Židé. Chtěli se jej násilím zmocnit, a místní římská posádka měla co dělat, aby jej od rozvášněných Židů ochránila. Velitel římské posádky chtěl dát Pavla bičovat, ale ten se ohradil na základě svého římského občanství (jako takový nesměl být bičován, ani nijak mučen).

A tady začíná dnešní úryvek. Pavel dostane slovo ke své obhajobě a zcela záměrně svoji řečí proti sobě postaví názorově rozdělené Židy. Dosud je spojovala nenávist vůči Pavlovi, ale on, který dobře znal rozmíšky mezi židovskými frakcemi (zde konkrétně ohledně uznávání Vzkříšení mezi farizeji a saduceji) je postaví proti sobě, takže se na nádvoří římské pevnosti strhne mela a musí zasáhnout vojáci z římské posádky. Ti Pavla vytrhnout z jejich spárů a „uklidí“ jej do bezpečí vězení.

Zásadní je pro dnešní úryvek poslední odstavec: „V noci potom přistoupil k němu (Pavlovi) Pán a řekl mu: „Neztrácej odvahu! Jako jsi o mně vydával svědectví v Jeruzalémě, tak musíš vydávat svědectví také v Římě.“

I takový gigant, jako sv. Pavel potřebuje slova povzbuzení, potřebuje dodat odvahu a novou sílu. Sám Pán, v jehož jménu tak věrně slouží, jej nejen povzbudí, ale vyzve k poslední cestě, která povede do Říma, centra tehdejšího světa. (Římská říše ovládala prakticky celý známý svět). Tam bude muset! vydat svědectví – svědek = martyr. Pro Pavla je to zřetelná předpověď mučednické smrti, kterou bude muset pro Pána a svědectví o něm, podstoupit.

Pavel bude vypraven lodí k soudu do Říma, aby se tam obhájil. Další kapitoly Skutků apoštolských nás poučí o tom, jak jeho cesta dopadla. Zažije dvojí ztroskotání, asi dvouletou, zprvu mírnou vazbu v Římě, kdy bude dále učit a kázat. A teprve potom tuhé vězení a nakonec smrt pod ostrým mečem katovým.

Teď je ještě před Pavlem rychlá a utajená deportace z Jeruzaléma do Césareje, (protože Židé se domluvili, že při výslechu před Veleradou Pavla úkladně zabijí – ale Pavlův bratranec to prozradil veliteli posádky), poté dvouleté vězení za místodržitele Felixe a následně jeho nástupce Festa. A o soudu před Festem budeme číst zase zítra.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 

zájezd na Francouzskou riviéru, do Monaka a Lurd

 
Nahoru