20.10.2020, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Budeme šťastní

Budeme šťastní

Lk 12,35-38

Úterý 29. týdne

To dnešní evangelium je takové kratičké, ale zdaleka ne bezvýznamné.

„Buďte připraveni v OČEKÁVÁNÍ Vašeho Pána…“

Celý náš život je naplněn čekáním, OČEKÁVÁNÍM něčeho, či někoho. Známe to už z dětství, to očekávání Ježíška, prázdnin, narozenin… A jde to tak po celý život. Stále něco očekáváme, a ono je v tom vlastně i naše životní štěstí. Ale, i to je pravidlem, jen, jak dosáhneme toho, po čem jsme toužili, už je tu nová touha a nové očekávání. Konečně, kdybychom měli úplně všechno, po čem toužíme, takže bychom už nemohli nic nového očekávat, stal by se náš život prázdným a nudným. (To se nám ovšem, naštěstí, nestane.)

Pán Ježíš, který znal psychologii člověka, jak nikdo jiný nám říká: „Buďte jako ti, kteří OČEKÁVAJÍ…“

Když jde o náš drobný, každodenní život, je nám to jasné. Každý den je spjatý s nějakým očekáváním. Ale když jde o život jako celek? Probíhá také jako jedno velké očekávání? A je nám vůbec jasné, nač čekáme a po čem toužíme?

„Buďte jako ti, kdo očekávají svého Pána! Vašemu Otci se zalíbilo dát Vám království!“

To už je „jiný kafe“. Znamená to, že za všemi drobnými očekáváními, která zpestřují a umocňují náš život, která mu dávají jeho dynamiku štěstí, není zklamání ze tmy a prázdna, ale jedno velké očekávání na setkání s Pánem našeho života a smrti, na setkání s novým tajemstvím štěstí, pravdy a lásky.

Jestliže je podle evangelia blahoslaven služebník, kterého Pán při svém příchodu najde bdícího a připraveného, pak to také obrazně platí pro nás - budeme blahoslavení (= šťastní, blažení), budeme-li připraveni na setkání se svým Pánem na věčnosti. Připravení, tzn. v milosti posvěcující. Bez hříchů, které by nám bránily setkat se s Pánem, se srdcem otevřeným a s čistým svědomím.

Pokud se však člověk zabarikáduje ve svém sobectví, ve svém „stačením si sám“, pak se zabarikádoval před Ježíšovým poselstvím lásky, pak si sám neprodyšně uzavřel bránu na svatební hostinu se svým Pánem.

Moji milovaní - nesmíme se vzdávat svých každodenních lidských tužeb a nadějí, to by byl náš život smutný a chudý. Ale nade všemi těmito dílčími touhami musí být jedna velká touha - touha po setkání se svým Pánem na věčnosti. A na toto vrcholné, stěžejní setkání musíme být připraveni. Buďme tedy bdělí, abychom Pána, (který přijde, kdy Ho nejméně budeme očekávat) neprošvihli.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

Zájezd Alpy - rakouské Tyrolsko

 
Nahoru