Pavel je bezesporu nesmírně zajímavou postavou
Sk 13,26-33
Pátek po 4. velikonoční neděli
Na tzv. První apoštolské cestě sv. Pavla, jsme jej naposledy opustili na cestě z Kypru do Perge. Perge, město v Malé Asii, dnes součástí Turecka, bylo založené už za trojské války. Když přichází sv. Pavel, je zde především helénská, ale rovněž židovská komunita. A tím samozřejmě také synagoga. Do ní Pavel vešel, využil zvyklosti dát nově příchozímu slovo, a pronesl řeč, v níž vycházel ze židovských dějin, z knih proroků, aby nakonec ukázal na toho, který je naplněním očekávání židovského lidu. Na Ježíše Krista, který byl Božím Synem, ale ze zášti byl židovskými předáky ukřižován; třetího dne vstal z mrtvých a zjevil se apoštolům.
Stejné schéma použije Pavel také v Antiochii Pisidské, kam z Perge dorazí. (Jen pro upřesnění, nejedná se o Antiochii Syrskou, o té byla řeč v minulých dnech, ale o Antiochii v provincii Pisidie. Město Antiochie bylo založené některým ze seleukovských panovníků, jménem Antiochos. V prvém stol., v době apoštolské, patřilo k nejvýznamnějším městům Malé Asie.) Je zde silná židovská komunita, a tak jdou v sobotu do synagogy a sv. Pavel se ujímá slova. „Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha. Nám bylo posláno slovo o té spáse…“ A opět stáčí řeč na vyplněná proroctví v osobě Ježíše: „Obyvatelé Jeruzaléma a jeho přední mužové však nepoznali, kdo Ježíš je. A když ho odsoudili, vyplnili tím jen to, co říkali proroci. Ačkoli na něm nenašli nic, zač by zasluhoval smrt, žádali od Piláta, aby ho dal popravit. Když dokonali všechno, co bylo o něm psáno, sňali ho z kříže a položili do hrobu. Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých!“
„Bůh ho vzkřísil z mrtvých!“ To je jádro křesťanské víry a Pavlova poselství. Bůh ho vzkřísil z mrtvých! Na dotvrzení svých slov ještě používá svědectví apoštolů, kterým se Ježíš po svém zmrtvýchvstání zjevoval po 40 dní. A oni (Pavel a Barnabáš) jim přináší „radostnou zvěst o tom, že zaslíbení, která Bůh dal našim otcům, vyplnil na jejich dětech, na nás, když vzkřísil Ježíše.“ Toto své tvrzení dokládá slovy 2. žalmu: „Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.“ (Žl 2,7)
Druhý žalm byl často křesťany citován jako mesiášské poselství, a není divu. Připomeňme si jen slova, která jsme opakovali při bohoslužbě i my: „Pán mi řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil … dám ti v majetek národy, do vlastnictví končiny země …“ To jsou zřetelná slova mesiánského proroctví a všichni Židé je dobře znali. Nadto Pavel, jako bývalý farizeus a znalec Zákona, umí na základě slov Písma, dokládat jejich naplnění v Kristu Ježíši. Pavlova úloha při hlásání Krista je nezastupitelná. Sami apoštolové by neměli tu výřečnost a znalosti, aby se mohli přít s učenými Židy. Ale Pavel je pro svůj úkol dokonale připraven. Ježíš si jej, jako starého Šavla připravoval, aby ho u Damašku mohl oslepit svým světlem a tak mu osvětlil, kým je. A Pavel se tak stal největším a nejúspěšnějším hlasatelem evangelia všech dob.
Postava sv. Pavla mne inspiruje k přesvědčení, že pro současné apoštoly je nepochybně podstatné vzdělání – a dnešní teologické fakulty na rozdíl od dob minulých takové skutečně poskytují, ale že je zapotřebí ještě něčeho navíc. Toho co měl obrácený Šavel – osobní zkušenost s Ježíšem. Uznání vlastní bezmoci. Delší dobu pro dozrání a upevnění víry. A k tomu osobní vlastnosti: vytrvalost, důslednost, nezlomnost. Zdravé sebevědomí i notnou dávku pokory. Vnitřní svobodu a nezávislost. Oddanost, až krajní vydanost Kristu, a jeho poslání.
Samo vzdělání v učení předků, znalost Zákona, by nestačila. To, co dělalo z Pavla apoštola národů, byla jeho horlivost. Jeho láska ke Kristu. Jeho sociální cítění. Jeho vnitřní pevnost. (Navzdory tělesné slabosti, kterou nám Písmo na více místech dokládá). Bezbřehá vůle a statečnost. Odhodlanost a odvaha. Pavel je bezesporu nesmírně zajímavou postavou. Pod pevnou slupkou se skrývá mnoho vnitřních bojů. Pavel dokáže jít k podstatnému, nemrhá síly na boje s větrnými mlýny pomluv; neztrácí odvahu navzdory ranám biče. Je pravým Kristovým apoštolem. Je nenapodobitelným a přesto příkladným. Jeho příklad je inspirující i pro dnešní dobu. Vnější kulisy se mění, ale podstatné zůstává. Láska ke Kristu. Vědomí svého životního poslání. Pokora a vnitřní svoboda.
Ano, máme se od sv. Pavla ještě mnohému učit.
Jiří Vojtěch Černý
