11.05.2020, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

On nás nenechá na holičkách

On nás nenechá na holičkách

Sk 14,5-18

Jan 14,21-28

Pondělí po 5. neděli velikonoční

Dnešní Janovo evangelium končí příslibem seslání Ducha sv., tohoto Přímluvce od Otce, který apoštoly, stejně jako nás – budeme-li otevření - naučí všemu a připomene vše, co hlásal Ježíš. Doba velikonoční, která se už pomalu nachyluje, končí Sesláním tohoto Ducha, tohoto přímluvce, Těšitele, Rádce, této ztělesněné Lásky a Moudrosti v Nejsvětější Trojici. Nicméně, o Duchu sv. mluvit nebudu. A pokud, tak nepřímo, podle jeho účinků. Ty jsme mohli pozorovat ve Skutcích apoštolských. V nich sv. Pavel a Barnabáš působí v Lystře, tedy v pohanské oblasti (v dnešním Turecku) a působí zásluhou Ducha sv. tak úspěšně, že jim hrozí kamenování. Pokud to, co jsem teď řekl, připadá nesmyslné, pak nejde o nic neobvyklého, cožpak právě Duch sv. není mistrem paradoxů? Pavlovo a Barnabášovo působení je skutečně úspěšné, ale to právě vyvolává zášť u Židů. Pomyšlení, že by jiní Židé hlásali slovo Boží pohanům, a co víc, že by pohané pod vlivem jejich kázání měnili svůj život k lepšímu a zahanbovali tak nepřímo je samé, připadá Židům tak nepřijatelné, že usilují těmto Kristovým apoštolům o život. (Není na tom ostatně nic tak zvláštního, copak jste sami někdy nezažili, jak váš úspěch, plody vaší práce, sklidili u druhých, u nadřízených či kolegů, namísto uznání a chvály spíše zášť a pomluvy? A pokud jste to snad nezažili, o čemž pochybuji, pak vám mohu dosvědčit, že toto se opravdu velmi často děje, i v církvi samé, nenadarmo vzniklo úsloví, že „úspěch se neodpouští …“)

Pavel s Barnabášem se však o úkladech včas dozví a tak z Ikónia odcházejí, doslova je řečeno: utíkají. Není to však útěk zbabělců, spíše naopak, oni ví, že ještě nepřišel jejich čas, že ještě musí kázat i jinde o Ježíši a předávat jeho radostnou zvěst. (Na kamenování ostatně už brzy dojde a před ním nebudou, ač by mohli, utíkat.) Dnes pokračují ve své misii a dostanou do města Lystry a tam se, díky zjevnému zázraku uzdravení chromého, stanou centrem pozornosti. Využijí ji nikoli k své oslavě, (jak svůdné pokušení, kterému jen málokdo odolá), ale k oslavě Boží. Jenomže, lidé jsou stále stejní – tenkrát v Lystře, jako dnes. Vidí jen zázraky, jen to vnější, a nechtějí sestoupit hlouběji, k podstatě věcí a skutečností. Pavla s Barnabášem chtějí provolat za bohy, vždyť konají to, co jejich pohanští bozi neumí. Už, už, chystají slávu, věnce a býky k oběti. Když to Pavel s Barnabášem zjistí, navenek se znemožní – roztrhnou si šaty (jako blázni) a snaží se všemožně chystanému oslavování jich samých zabránit. (Co myslíte, dokázali bychom i my dnes odvrátit od sebe pokušení slávy.) To se jim podaří, ale všimněme si, že nechávají obyvatele Lystry ještě v nevědomosti o Kristu, nejprve si připravují půdu tím, že poukazují na nicotnost a bezzubost pohanských model a na moc a sílu Stvořitele nebe a země, Boha Izraele, který, jak je budou učit až později, poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby je svou smrtí vykoupil. (Ale o tom až zítra, stejně jako o tom, že už zítra budeme slyšet, jakou odměnu jim nakonec obyvatelé Lystry přichystali. Nejprve je chtějí prohlásit za Bohy a zítra už uslyšíme o komplotu, který vedl až k jejich kamenování.) Pavel a Barnabáš čerpají sílu a moudrost právě ze spojení s Duchem sv., jak jsem se snažil tvrdit již na počátku. Jedině v Duchu a v Pravdě, v žité přítomnosti s Ježíšem Kristem, je možné ustát neúspěch i slávu; pochlebování i urážky; konat zázraky a nepropadnout pýše; nacházet vždy ta správná slova.

Sestry a bratři, byl bych rád, kdyby nás tento úryvek ze Skutků apoštolských oslovil, vždyť je slovem i pro nás. Slovem o tom, jak se dá žít a naplnit své poslání. Pouze v Duchu (myšleno svatém) a v Pravdě (což je titul Ježíšův). Snažíme-li se žít podle Božích přikázání a podle Boží vůle, tak, jak ji poznáváme, a pak se nemusíme bát, i kdyby se na nás snášela, obrazně řečeno, sprška kamení. Nicméně, kamenování se dnes už nenosí, ale pomluvy, nactiutrhání, zesměšňování či násilné umlčování, ty jsou stále na programu dne. Máme však Ducha Přímluvce, který nám dá správná slova v pravý čas. Nesnažme se tedy o vlastní obhajobu, ale spolehněme se na slova od Božského Přímluvce. On nás nenechá na holičkách, pokud s ním budeme počítat a nebudeme si chtít žít svůj život po svém.

Jiří Vojtěch Černý

 

 



Zájezd do Slovinska

 
Nahoru