29.03.2021 09:00, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Láska se neměří penězi, ale srdcem

Láska se neměří penězi, ale srdcem

Iz 42,1-7

Jan 12,1-11

Pondělí Svatého týdne

Prorok Izaiáš dnes poprvé představuje tzv. „ebed Jahve“ - Hospodinova Služebníka. Nemluví o něm jako o řadovém služebníku na úrovni otroka. Mluví o něm osobně, jako o svém a vyjadřuje k němu svůj vztah: „Můj služebník“ a dále: „kterého podporuji; můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil“. Opakující se slovo můj je více, než jen vyjádření vlastnického vztahu pána k svému majetku, jímž služebníci byli. Ono můj je daleko spíše vyjádřením právě otcovského vztahu – a ostatně, vždy také bylo vztahováno na Božího Syna. On je vyvoleným, on je milovaným – stejně jako očekávaný Mesiáš. A co víc, jeho očekávanou roli potvrzují další Izaiášova slova: „Vložil jsem na něho svého ducha“ – to praví Bůh, jde tedy o Božího ducha. Být obdařen Božím duchem, znamená vždy poslání a také uschopnění k němu. Poslání dát národům právo – právo se vztahuje k Zákonu, a zákonem Božím je Desatero. Boží právo jako charta všeho práva – a Boží vyvolený má toto právo, v síle a moci Boží, dát všem - ano všem, tedy i pohanským; současným i budoucím; národům. „Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici“ – jiným slovy, nebude vykonávat svoji moc pomocí proklamací, nátlaku a násilí. Se svou pokojnou službou právu půjde tak daleko, že: „nalomenou třetinu nedolomí, doutnající knot neuhasí.“ Co vlastně tato slova, všeobecně dosti známá, chtějí sdělit? „Nalomenou třetinu nedolomí“, dolomit by se rovnalo nechat ji zajít, uhynout, zmařit. „Doutnající knot neuhasí“, nezhasit skomírající plamen, světlo, život. Naopak, nechat rozhořet, dát novou šanci k životu – alespoň tak si představuji naplnění těchto slov. Onou šancí nového života bude právě dodržování práva, Božího zákona. Zákona života a lásky. To je poslání tohoto „Božího služebníka.“ Bude vybaven mocí a silou od Hospodina, jeho duchem, ale přidá vlastní síly, vlastní věrnost, vlastní oběť lásky. „Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo.“ Vždyť celý stvořený svět (odkaz na Boží stvoření jistě není náhodný), všechny ostrovy, čekají na jeho nauku. Je Božím povolaným – „Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, chránil jsem tě a ustanovil prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“

Prorok Izaiáš zde doslova vykresluje obraz Ježíše, který také tato slova později vztáhne na sebe sama. On bude Světlem světa, on dá světlo slepým; on vyvede lidi ze žaláře jejich temnot, a zláme okovy jejich temnot – hříchů.

Izaiáš je, a to plným právem, nazýván „evangelistou Starého zákona“. Jeho proroctví (vlastně tři různé knihy od různých autorů, sloučené pozdější redakcí dohromady) zahrnuje příslib příchodu Spasitele, záchrany a vyvedení z babylónského zajetí a nakonec obsahuje i apokalyptické obrazy.

V závěru postní doby čteme právě z té části, která líčí Božího služebníka, kterému (vzpomeňte na včerejší čtení z Květné neděle) „Hospodin otevře ucho a on se nebude zdráhat, necouvne zpět“. Který „vydá svá záda těm, kteří ho bijí, své líce těm, kdo budou rvát jeho vous a svou tvář neskryje před hanou a slinou …“

To je více než výmluvný obraz Božího Syna. Toho, který v dnešním evangeliu sv. Jana přijme hluboké gesto milující Marie, která drahým nardem, pomaže Ježíšovy nohy a utře je svými vlasy. Lazarův dům se tak naplní vůní tohoto oleje. Lazar má už za sebou zážitek smrti a 4. dní v hrobě; Ježíše smrt již za necelý týden čeká. (Marie bude dost dobře možná jednou z žen, které půjdou ráno po sobotě pomazat Ježíšovo tělo, a nejspíš s sebou ponese i onen zbývající nard. Namísto zemřelému, bude tak moci opět pomazat nohy živému, vzkříšenému Kristu. Ale to už je jenom moje spekulace.)

Tato blíže neurčená Marie prokázala Ježíši velkou lásku. Její nard měl velikou hodnotu, jak se dozvídáme z Jidášovy sobecké poznámky. Láska se však neměří penězi, ale srdcem. Jidáš hledí jen na peníze, Marie s láskou líbá Kristovy nohy a Ježíš, ten vidí Mariino srdce, plné vroucí lásky. Vidí i do našich srdcí – kéž by v nich také našel lásku.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 
Nahoru