19.03.2018, autor: Josef Vlček, kategorie: Homilie

Slavnost svatého Josefa

Slavnost svatého Josefa

Svatý Josef je podle všeho stále pozorný k hlasu Hospodina, který řídí dějinné události a je připraven jednat podle jeho pokynů. - Benedikt XVI., Myšlenky o kněžství. - Milí přátelé. Děkuji za přání k sv. Josefu. Den sv. Josefa bývá svátkem mužů. Přejeme si proto, aby sv. Josef byl jejich vzorem péče o rodinu a vedl je po cestách vedoucích k P. Ježíši.

Sv. Josef žil v těsné blízkosti P. Ježíše. Písmo sv. jej označuje za muže spravedlivého. Jeho slavnost je v blízkosti Zvěstování Páně. Sv. Josef byl živitel Svaté rodiny, zůstává však v pozadí. Neznáme místo narození ani dobu jeho smrti. Víme, že pocházel z Davidova rodu. I když nemáme zaznamenáno žádné jeho slovo, mluví k nám nejkrásnější řečí, řečí lásky. Kde je opravdová láska, nemusí se mnoho mluvit. Hluboké porozumění nemusí být objasňováno množstvím slov. Sv. Josef byl pevný ve víře, statečný, naslouchající a zbožný, aby zvládl náročnou úlohu někdy i v nepochopitelných skutečnostech.

V dnešní prefaci slyšíme: „On byl muž spravedlivý, služebník věrný a moudrý…“ Z jeho činů cítíme odvahu ke svědectví života v různých podmínkách života, pokorné úsilí o svatost. Jistě byl mužem modlitby, z které čerpal sílu Ducha sv. Je patronem domácího života. Jeho Svatá rodina je vzorem pro rodiny současné: proto si najděte čas pro časté rozhovory s dětmi, pro společnou práci a zábavu, aby rostlo pouto soudržnosti a přátelství!

Sv. Josef je veliký světec a ze zkušenosti s jeho přímluvou dějiny církve ukazují, jak křesťané po tisíciletí zakoušeli jeho mocnou ochranu. Vždyť Ježíš mu nic neodepře, neboť byl jeho pozemským otcem. Byl našemu Pánu blíže než apoštolé, prosme jej v našich potřebách, zejména až bude přicházet naše poslední hodina. Je patronem šťastného umírání, u jeho úmrtního lože stáli Ježíš a Maria.

Dnes se nabízí úvaha o úloze laiků v církvi. Laik nepatří do protikladu s knězem, to by byl velký omyl. V Boží perspektivě ten kdo slouží, ten kraluje a kdo kraluje, má sloužit. V království Božím budou první posledními a poslední prvními. Že nám to není někdy úplně jasné, je tím, že často smýšlíme pozemsky, vše chceme vyčerpat a uskutečnit zde na zemi. Vypadá to tak, že ti, kdo jsou v čele, chtějí vládnout a druzí je mají poslouchat. Slouží ne s ochotou a láskou, ale jen z přinucení a ze strachu. Katolický laik neznamená být jen členem spolku, ale má být hlavně solí země, tím který(á) je prospěšný(á) všem jako vzduch, který není vidět, ale bez něhož nemůžeme žít. Jeho důležitost se odhalí, až když chybí nebo odejde. Neusilujeme o to, aby nás všichni chválili, ale aby platilo Ježíšovo: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“ (Jan 13, 35). To je garance i nezištnosti našich skutků. Laici se proto mají angažovat ve světě vydáváním svědectví lásky, aby byli ve světě, ale nebyli ze světa. Sv. Augustin měl zásadu: Miluj a dělej co chceš. S láskou můžeme pronikat do všech sfér života, uzdravovat jej evangelijním duchem.

Josef Vlček
Zdroj obrázků: Wikipedie

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru