06.01.2018 20:00, autor: Josef Vlček, kategorie: Homilie

V dnešní den se šíří radostná zvěst...

V dnešní den se šíří radostná zvěst...

Mágům vyšla hvězda. Tvé světlo je vyslalo na pouť, aby Tě hledali, nalezli a vzývali. Nechávají všechno ležet a stát a vydávají se na pouť svého srdce. – A. Grün, Důvěrné slovo.

V den slavnosti Zjevení Páně nebo v předvečer svátku se žehná voda a kropí se lid; sůl se rovněž žehná a vsypává do vody. Také bývá žehnání křídy a kadidla. Věřící si mohou donést zlaté křížky a medailky a nádoby na vodu.

V dnešní den se šíří radostná zvěst: veliký nedostupný Bůh se stal Emanuelem, tj. Bohem s námi. Zjevil se mudrcům a pastýřům a celému světu. I nám se zjevuje ve svém Slově, které slyšíme, a ve svém Těle, které smíme přijmout. Volejme: Ty jsi Syn nebeského Otce, Pane, smiluj se nad námi. Ty jsi světlo našeho života, Kriste, smiluj se nad námi. Ty jsi Král věčné slávy, Pane, smiluj se nad námi!

Jako slavnostní fanfáry zní slova proroka Izaiáše (60,1-6): zve k Božímu světlu všechny trpící temnotami života. – Sv. Pavel (Ef 3,23a.5-6) oznamuje s údivem, že nejen jeden vyvolený národ, ale celé lidstvo – a také my - jsme pravoplatnými dědici Božích zaslíbení. – V evangeliu (Mt 2,1-12) uslyšíme, kdo patří k Božímu lidu. Nerozhoduje o tom rasa, původ, národnost, ba ani hříšná minulost, ale jedině víra. Víra živá a opravdová, stává se vůdčí hvězdou života.

Když se za časů krále Heroda v judském Betlémě narodil Ježíš, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu. – Do třetice je tu výzva: „Pojďte a uvidíte!“ (por. Jn 1,39). Trojice zřejmě už starců se vydala za hvězdou. Smýšlení okolního světa asi jistě naznačovalo: „Může být hvězda z Orientu pravá?“ Bible však prozrazuje, že tito tři nebyli žádní zlatokopové, kteří by šli naslepo, ale mudrci. Hvězda osvětlila cestu ke smyslu jejich života. Nebyli to králové v tom smyslu, jak jsme zvyklí o nich hovořit. Králi se stali, když vybalili svoje dary, protože velikost daru prozrazuje nitro dárce. Královské dary svědčí o králi, i kdyby byl v šatech žebráka. Byli to králové i proto, neboť jen oni dokázali dojít až ke králi, o kterém psala Písma. Veleknězi a zákoníci správně dešifrovali zprávu proroka (por. Mich 5,1: A ty Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je od pradávna, ode dnů věčných), ale vůbec je to nerozhodilo: „Může být z Betléma něco dobrého?“ Proto se nikdy ve svém nitru nestali králi. O královském srdci mudrců svědčí i to, že se dokázali vrátit jinou cestou. Ten, kdo jde a vidí, se už totiž nemůže vrátit po vlastních stopách.

Humor. – Zaslechnuto v různých kostelích: Pane, nasyť střádající /místo strádající/. – Nebudete-li jako děti, nevejdete se do Božího království. – Vyznávám jeden chřest na odpuštění hříchů. – Když mu zpívali, on jim to zpíváním neoplácel /místo spílali/. – Hospodin se smiluje nad nebožtíkem /místo bezbožníkem/. – Píseň „Nastokrát buď pozdravena“ – jeden kluk zpíval: …neboť ty jsi v lese (místo Jesse) kořen. – Hospodyně, ukaž nám svou jasnou tvář /místo Hospodine/. – P. Josef.

Josef Vlček

 

Zajezd-do-Omanu

 
Nahoru