22.10.2017 19:30, autor: Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Nejefektivnější „důchodový pilíř“

Nejefektivnější „důchodový pilíř“

Iz 45,1-6

Mt 22,15-21

29. neděle v mezidobí

Máme za sebou volby (a kdoví, co před sebou), jsme dost možná otráveni vším tím humbukem a demagogií poslední doby - a když už si konečně chceme ode všeho odpočinout, jdeme do kostela - a tam slyšíme evangelium, ve kterém se mluví o podobném tématu, jako poslední dny ve volebních agitkách. Je zde řeč o daních. A také o volbě. Dokonce, řekl bych, volbě zásadní - volbě, která neurčuje časově omezené stranické hrátky s mocí a trpělivostí občanů, a kde jde především o vliv a peníze; ale Ježíš v evangeliu odkrývá volbu s přesahem do věčnosti, v níž jde vlastně o všechno.

Na začátku evangelního úryvku je řeč o daních - o těch jsme se toho v poslední době také dost naposlouchali, ale v evangeliu jde o víc, než jen o placení daní. Ty ostatně nezbytně patří ke každému společenskému systému, ať jím bylo v Ježíšově době Římské impérium, či dnes u nás (zatím ještě demokratický) stát. Nicméně farizeům nejde o placení daní jako takové, jde jim o léčku, jak dostat Ježíše; jak ho v lepším případě znemožnit, v horším zlikvidovat. A ony daně, jsou jen chytře vymyšlenou pastí, do níž se, jak očekávají, ten nazaretský asociál konečně chytí.

Před chvílí jim udělil další citelnou lekci, když odhalil jejich ješitnost v podobenství o pozvaných na královskou svatební hostinu. (O ní jsme slyšeli minulou neděli). A teď odcházejí od Ježíše, aby se poradili, jak ho konečně dostat. To, co vymyslí, je opravdu dobře promyšleno. Smyčka, ze které není úniku: „Mistře, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Když Ježíš řekne „ANO, plaťte daně císaři“, postaví si proti sobě své příznivce a přátele, vždyť nikdo nechce platit daně, nadto nenáviděnému Římu a přispívat na císařské hrátky a platit žoldáky. Navíc se stane v jejich očích slabochem a kolaborantem. A když řekne „NE, neplaťte daně císaři“, mohou jej farizeové u římského soudu obžalovat z pobuřování a rozvratné činnosti proti Římu. Zkrátka, ať Ježíš odpoví jak odpoví, vždycky si uškodí a jim samým dá do rukou mocnou zbraň. Z této léčky zdánlivě není úniku.

A tak se vrací a rozehrávají svoji zavrženíhodnou hru. A pěkně teatrálně. S falší sobě vlastní, začínají jakoby pochvalou, která je však neupřímným pochlebováním: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš na to, čím kdo je.“ V jiné situaci by to byla slova uznání a chvály, vždyť toto jsou atributy člověka čestného, otevřeného, přímého - ale v ústech farizeů je to podbízivá vějička, na kterou chtějí Ježíše vtáhnout do připravené pasti. A pak ona připravená otázka: „Pověz nám: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš, jak je ostatně v evangeliu zaznamenáno, prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mne pokoušíte, pokrytci?“ Ano, toto je pokrytectví v míře nejvyšší, ale Ježíš neskončí jen u odhalení jejich zlých úmyslů, ani se nenechá vyprovokovat k silným slovům a rázným činům. Nesníží se na jejich úroveň, ale použije jich samých, aby nejen jim, ale nám všem dal poučení, daleko přesahující jejich přízemní půtky. „Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Neochotně a zmateni vytahují denár ze svých měšců. Jako na všech mincích, nejen jejich doby, ale všech dob, je na něm vyražen symbol panovníka, v pozdějších dobách symbol státnosti. (Pro přesnost, v době Kristově byl na denáru obraz císaře Tiberia Augusta.) „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“

To je odpověď, kterou Ježíš takříkajíc „utřel“ své názorové protivníky, farizeje své doby. A je to zároveň odpověď, kterou potřebujeme slyšet i my dnes. Nejen v ekonomické a politické rovině, v době nechutných třenic politických stran, které, krom jiného i z daní těží vlastní, materiální a politický kapitál. Tato odpověď má daleko silnější akcent v oblasti spirituální, než materiální. Vždyť, co je vlastně císařovo - státní? Úřady, nemocnice, školy. Ekonomická, soudní a výkonná moc. Bezpečnost státu a ochrana občanů. A co je Boží? Láska, zdraví, pravda, spravedlnost, věrnost a milosrdenství. Úcta člověka k člověku; dobrovolná podřízenost Boží vůli a úsilí o duchovní hodnoty. Spása a vykoupení.

Je moc dobře, že nám evangelista zaznamenal tento Kristův výrok: „Dávejte co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ Pro nás může být cennou orientací při volbách (nikoli jen těch parlamentních), při rozhodování, v každodenních situacích. Stále, každým okamžikem, se pomyslně rozhodujeme mezi záležitostmi světa a světla; mezi hodnotami materiálními a duchovními. Být dobrým občanem a současně dobrým křesťanem se nevylučuje. Ale každému tomuto rozměru svého bytí musíme dát správný rozměr. Jsme občané – a jako takoví musíme respektovat zákony, pracovat, užívat občanský práv i plnit své občanské povinnosti. Což znamená, krom jiného, i platit daně a odvádět zdravotní a sociální pojištění. To je ono: „dávat císaři, co je císařovo.“

A pak, jsme křesťané. Ti, kteří uvěřili v Krista, v jeho božství. Kteří upírají svůj duchovní zrak k nebi. Kteří také plní povinnosti - plynoucí z našeho křtu; kteří zachovávají Boží zákon - Desatero (častěji se o to, více, či méně úspěšně, snaží). A kteří mají nedefinované, nekodifikované, leč Bohem zaručené právo na vykoupení. Na spásu. Na proměnu svého dočasného pozemského těla ve věčné tělo oslavené. Ostatně, to naše tělo, je ve spirituální rovině Tělem Kristovým a údem církve. A do naší nesmrtelné duše je vtištěn Boží obraz - obraz Panovníka, Stvořitele. Jemu máme dávat, co jeho jest! Naši lásku, víru, naději. Náš život, s jeho vzestupy i pády, naši důvěru Božích dětí. A také platit jakési pomyslné daně. V podobě obětí, modliteb, nezištné lásky a pomoci druhým. V podobě toho nejcennějšího. Lásky. Lásky k Bohu, k druhým lidem i k sobě samým. Ježíš tuto „Boží daň“ nazve později „Prvním a největším přikázáním.“

Mohu-li na vás apelovat, pak tedy: tuto daň dávejme nezištně a štědře. Ona nám neudělá „díru do rozpočtu“, nezavleče nás do dluhů. Naopak - i sebemenší kousek lásky sám Pán velkoryse zhodnotí. Vždyť - jestliže pozemské daně nám (snad) zaručí bezpečí, péči v nemoci a pomoc ve stáří, pak Boží daně nám zajistí nebeskou ochranu, posilu v těžkostech a věčnou radost v nebi. Na tyhle „Boží jistoty“ se vyplatí bohatě přispívat, to je ten nejefektivnější „důchodový pilíř“.

Jiří Vojtěch Černý

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru