01.03.2017, autor: Josef Vlček, kategorie: Homilie

Pokusme se letos v postní době zaměřit na odpuštění

Pokusme se letos v postní době zaměřit na odpuštění

Milí přátelé, snažme se překonat napětí a neklid vůči lidem, kteří nám snad ublížili, nenosme dlouho v srdci vzpomínky na křivdy a bezpráví.

Známý měl novou váhu. Na ni se stoupá bosky, aby ukázala kromě kil také vodu v těle, tuk, maso (u chlapů také svaly). Také váhu kostí. V těchto dnech máme vstupovat na pomyslnou váhu, abychom zvážili sebe, naše srdce a činy. Abychom se dokázali zorientovat. - V postní době v minulosti si na půst museli veřejní hříšníci obléct kající šat a posypat se popelem. Z 1. postní neděle byl pak začátek postu přesunut na středu, aby se dosáhlo 40 postních dní. Tzv. se “pohřbívalo“ Aleluja. Opět zaznělo opět až na Velikonoce. Popel je užíván jako znamení ošklivosti kvůli svým hříchům. Později znamená i pomíjivost. Znamení kříže je symbol vítězství a nového života. O popelu se dovídáme už ve Starém zákoně v knize Job, Ester – i v Novém zákoně se doporučuje činit pokání v prachu a popelu.

Popel k nám mluví: Kdysi jsem byl žár: život, láska, vášeň – teď jsem popel. Kdysi jsem byl zeleným stromem – nyní jsem popel. Kdysi jsem byl silným lvem – teď jsem popel. Kdysi jsem byl hrdým člověkem, nyní jsem popel. Kdysi jsem koval plány o budoucnosti – teď jsem popel. Kdysi jsem bydlel v domě, nosil šaty, jezdil autem, slavil narozeniny – nyní jsem popel. Kdysi jsem byl někdo, byl jsem milován, pozdravován, ve vážnosti, byl jsem tázán o radu, byl nepostradatelný, nenahraditelný, nezbytný, teď jsem popel. Nepovažoval jsem za možné, že budu popelem, ale že jsem víc. - Žár z kříže tě postaví na nohy a vzbudí k životu. - Podle chasídské židovské tradice by měl každý mít u sebe 2 papírky. Na jednom by bylo psáno: Jsem jen prach a popel; na druhém: celý svět byl stvořen pro mě. – Pokusme se letos v postní době zaměřit na odpuštění. Snad si vzpomeneme na celou řadu lidí, kteří nám ublížili. Ať je to často v zaměstnání, ale i v manželství, v sousedství nebo na dovolené nebo při zábavě. Ve skrytu duše čekáme, někdy celá léta, na odplatu. Bůh chce, abychom místo neklidu a napětí měli ve své duši klid. Někdy to může být pro naše zdokonalení. Může se stát, že někoho obviňujeme neoprávněně. Když chceme zadostučinění, měli bychom je udělat věcně, zdvořile a pokojně. Nechat vše Boží spravedlnosti. Existuje i jiný druh odpuštění - a to sám sobě. Mrzí nás naše jednání, ztrácíme duševní pohodu a schopnost stát se lepšími. Jsme jen chybující lidé. I dál budeme dělat chyby, ale je potřebné s Boží pomocí je zmenšovat. Nevracet se k nim a udržet mír v duši, aby se náš život stal radostnějším. - Buďme svobodní pro lásku k Bohu a bližnímu. Prohlubujme hodnotu naší křesťanské identity. Udělejme něco pro druhé a prohlubujme svůj vztah k Bohu.

Z liturgie Popeleční středy nezbývá než dodat modlitbu: “Bože, ty dáváš pokorným svou milost a odpouštíš všem, kdo činí pokání. Vyslyš naše prosby, když se dáváme označit popelem pomíjivosti, a zahrň nás svým požehnáním. Dej, ať konáme opravdové pokání po celý půst, abychom s čistým srdcem mohli slavit Velikonoce ve spojení se zmrtvýchvstalým Kristem. Amen.” – P. Josef.

Josef Vlček

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru