21.05.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Apoštol Pavel v Césareji

Apoštol Pavel v Césareji

Sk 25,13-21

Pátek po 7. neděli velikonoční

Apoštol Pavel, po rychlé deportaci z Jeruzaléma nyní „sedí“ už druhý rok ve vězení v Césareji. A ona nepřiměřená délka má své, zcela prozaické, vysvětlení. O tamním místodržiteli Felixovi se ví (historikům to stálo za zaznamenání), že byl bezcharakterní, lačný peněz a úplatný. (Vládl v l. 52-60). Často si Pavla vodil na výslech, rozmlouval s ním o věcech víry a očekával, že Pavel jej bude chtít podplatit. Jenomže, tady ve svých plánech narazil. Navíc se tento zkorumpovaný úředník vlastně na Pavlovi dopouští protiprávního jednání, protože ve vazbě mohl být římský občan držen nanejvýš dva roky. Věci a okolnosti se dají do pohybu poté, co je Felix ve svém úřadu vystřídán místodržitelem Porciem Festem. (60-62)

Festus si po převzetí neví s vězněm Pavlem (podle římského práva je nevinný) rady, a tak při cestě do Jeruzaléma osloví Veleradu. Ta si žádá, aby byl Pavel předveden v Jeruzalémě k procesu, Festus jej jako místodržící Césareje, kde je Pavel vězněn, chce soudit tam. Proto nabídne členům Velerady, aby přicestovali do Césareje a tam podrobili Pavla soudu: „Ti mezi vámi, kdo mají pravomoc, ať tam (do Césareje) jdou se mnou.“ Stane se, a hned příští den zasedne Festus k soudu. Přestože se zástupci Velerady snaží Pavla obvinit z kdejakých zločinů, nejsou sto je dokázat. Festus (víceméně z vypočítavosti) nabídne Pavlovi, zda se nechce odebrat do Jeruzaléma k procesu před Veleradou, ale to Pavel odmítne. (Docela jistě by to znamenalo Pavlovu fyzickou likvidaci.) Jako římský občan se odvolá na římský soud, neboť nic z toho, z čeho jej viní Židé, nebylo dokázáno. Festus se poradil se svými rádci a rozhodl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“ A tady začíná dnešní úryvek.

Pavlova causa se dostane do pohybu poté, když do Césareje zavítá král Agrippa II. a jeho sestra Bereniké.

(Agrippa II. by pravnuk Heroda Velikého a syn Heroda Agrippy I.; Bereniké byla sestrou krále Agrippy II. a také se moc nevyznamenala. Za Židovské války měla poměr s Titem a jeho otcem Vespasiánem; historici Tacitus a Suetonius ji zmiňují jako ženu „mravně prohnilou“)

Festus jim předloží Pavlův případ a Agrippa projeví zájem jej sám vyslechnout. Pavel dopodrobna vypoví svůj příběh, mluví o své konverzi, o své práci pro Kristovu církev. Nicméně když mluví o Kristu vzkříšeném a ukřižovaném, Festus jej nazve bláznem, ale neshledá na něm žádnou vinu a prohlásí, že: „Tento člověk nedělá nic, zač by zasluhoval smrt, nebo žalář. Už mohl být na svobodě, kdyby se nebyl odvolal k císaři.“

Pavel si je však dobře vědom vidění Krista ve snu, který mu přikázal, aby o něm hlásal v Římě. A toto je cesta, jak se do Říma (nadto na císařské náklady) dostat. A to i přesto, že Pavel dobře ví, že ho tam čeká mučednická smrt.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 

zájezd na Francouzskou riviéru, do Monaka a Lurd

 
Nahoru