08.02.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Spojit vlastní život s Bohem

Spojit vlastní život s Bohem

Gen 1,1-19

Pondělí 5. týdne

Po listu Židům, jsme dnes otevřeli v prvém čtení Starý zákon, a to hned na samém jeho začátku, na biblické zprávě o Stvoření. Úmyslně mluvím o „biblické“ zprávě, protože zdrojem mnohého nepochopení a nedorozumění je právě to, že mnozí věřící pokládají, jistě v dobré víře, tuto zprávu za jediný správný výklad teorie o Stvoření světa a kosmu vůbec - a pak nutně narážejí na rozpor s poznáním soudobé vědy a tím i na nepochopení a výsměch, a jejich víra tím může být zpochybňována. Proto si dovolím malé vysvětlení.

Jak vznikl vesmír, svět a život na něm, na to jsou mnohé teorie, některé více, jiné méně pravděpodobné. Žádná však, byť se tváří sebevědečtěji, nemůže podat zaručeně správný výklad oné věčné otázky, jak vznikl Vesmír, Svět, člověk. Věda potřebuje ke svým teoriím ověření, experiment, důkazy – a je samozřejmé, že jej ve vědeckých laboratořích nedosáhne. My však čteme, či nasloucháme, této biblické zprávě s jinou motivací, nikoli vědeckou, ale pod úhlem pohledu VÍRY. A tak nemusíme bádat nad tím, JAK to bylo, ale zamýšlet se především nad otázkou, PROČ? Proč Bůh stvořil svět, život v něm a dal mu svůj řád? A odpověď? PRO NÁS! Pro nás lidi, kteří máme víru, kteří věříme, že nás Bůh miluje a pro nás stvořil tento krásný svět k obývání, k životu v důvěře v Boha a v jeho velkolepou moudrost a dobrotu.

Možná, že jste tento začátek Bible četli a slyšeli už tolikrát, že vám nic moc neříká, ničím vás neoslovuje. Ale věřte mi, že právě zde, v prvních větách Písma, je tolik důležitých a podstatných informací. Kupříkladu nejen to, že hybnou silou všeho stvořeného je Bůh, a že dává řád všemu Stvoření, ale On tak činí SLOVEM! „Bůh řekl!“ „A stalo se!“ A co víc, „Bůh viděl, že je to dobré!“ Jakoby nebeské zrcadlo odráželo všechnu krásu stvořeného. Ale tento pohled do zrcadla všeho živého nabízí Bůh i nám! I my se můžeme s úžasem rozhlížet kolem sebe a vnímat všechnu tu krásu! Stačí jen otevřít oči a srdce a nemůžeme zůstat slepí k tomu, co vidíme, a naše duše nemůže konat nic jiného, než opěvovat chválu Boha Tvůrce a Dárce.

A ještě jeden pohled si dnes dovolím nabídnout. Bůh podle této prastaré (v ústním podání můžeme mluvit o desítkách tisíc let) zprávy hovoří o jednotlivých dnech – přesněji o šesti tvůrčích dnech a sedmém dni, kdy „odpočíval“. Nejde teď o to, že se jedná o jakési etapy, epochy, stvoření, ani o to, že by si Bůh potřeboval odpočinout. Jde o to, abychom i my přijali do svého života jakýsi řád, i my máme být tvůrčí, máme pracovat, a zejména, vyhradit si také den pro odpočinek, pro změnu, kdy necháme ruce, nikoli v klíně, ale odpočívat; kdy do nich vezmeme knihu, ať Písma, nebo jinou duchovní literaturu; kdy svoje ruce sepneme v modlitbě díků a odevzdání se k Otci, a chválíme jej a děkujeme mu. Kdy se věnujeme Bohu a těm, které nám Bůh poslal do našeho života, svým nejbližším i bližním a obětujeme jim svůj čas, svou účast. Kdy, (na rozdíl od Židů nikoli v sobotu v synagóze, ale po křesťansku v neděli v kostele) usedneme, ztišíme se, zklidníme a čerpáme z onoho nevyčerpatelného zdroje síly, naděje, důvěry, jakým jsou bezesporu svátosti a mše sv. Kdy se také my ohlédneme za uplynulým týdnem (a kéž bychom mohli říci: „bylo to dobré“) a oslavíme Boha Tvůrce tím, že mu odevzdáme svou práci, dílo svých rukou nebo svého rozumu – vždyť i to, že můžeme pracovat je nesmírným Božím darem, a s vděčností mu svěříme svůj život, sebe samé i své blízké. Zkrátka, když přijmeme tento Boží řád, a také náš vlastní život spojíme s Bohem, jeho zákonem, a především zákonem lásky, a jako Boží děti s nadějí a důvěrou budeme se svým Otcem. A věřte mi, budeme-li v tomto řádu důslední a poctiví, pak nás nemůže zlomit žádná vnější nepřízeň, ať nemoc, životní ztráty, skleslost, beznaděj. Můžeme se těšit ze všeho, co je kolem nás i v nás, a především z toho, že nad námi s láskou bdí náš Otec, který dává všemu, (i tomu, co zrovínka teď nechápeme a co nás možná trápí a tíží) svůj božský smysl a řád.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

Zájezd Alpy - rakouské Tyrolsko

 
Nahoru