15.11.2015, autor: Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Co bude znamenat druhý Kristův příchod?

Co bude znamenat druhý Kristův příchod?
33. neděle v mezidobí

Dan 12,1-3

Žid 10,11-18

Mk 13,24-32

33. neděle v mezidobí

Slavíme předposlední neděli církevního roku, příští, poslední, bude, jak jistě víte, nedělí, kdy oslavíme Ježíše Krista Krále. A my jsme mohli už dnes, v druhém čtení, vyslechnout jakousi teologickou přípravu na tuto slavnost, to když nám bylo připomenuto, že, cit.: „Ježíš Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždy posadil po Boží pravici.“ Rozjímání o Kristově oběti za všechny je pro církev nejenom postním tématem, ale možno říci, tématem každodenním, vždyť z jeho oběti žijeme. Jeho konečné kralování po Boží pravici však výslovně slavíme právě o slavnosti Ježíše Krista Krále. Nicméně, jeho kralování (a možná celého světa) bude završeno tím, že Kristus, tento Král a Pán všeho světa, (co víc, celého Vesmíru a vůbec všeho co vůbec jest), jakoby sestoupí ze svého nebeského trůnu a znovu přijde na naši zem. A tomuto jeho, (v pořadí druhému) příchodu, budou předcházet nepřehlédnutelné události a znamení.

O nich mluvil nejprve, ve starozákonním čtení, prorok Daniel. Ve své apokalyptické vizi hovořil o skutečnostech, které nás, spíše než optimismem, naplňují obavami: „To bude čas úzkosti, jaký do té doby nebyl…!“ Avšak obrazy zkázy nejsou hlavním Danielovým poselstvím. Ony jsou vlastně předehrou záchrany! Avizovaný Kristův příchod a to, co nazýváme „koncem světa“, předchází závěrečný, a pozor, VÍTĚZNÝ! boj archanděla Michaela s Antikristem. Michael stojí v čele Božího lidu. Jeho nám Bůh dal za ochránce a věrného pomocníka. A jeho vítězství způsobí, že nastane poslední a definitivní soud, jehož jediným kritériem bude, zda je ten či onen zapsán v Knize života. Ne tedy automaticky a pouze jen židovský národ, či zaručeně zbožní křesťané, ale pouze ten, kdo si zasloužil svým životem a jeho plody, osobní zápis do Knihy života. Tím, kdo zapisuje tyto vyvolené, je svrchovaný Pán života a Spravedlivý soudce. Ten, který nám vidí až do srdce, který nás proniká až do morku kostí, ten, před nímž nelze nic utajit, ututlat, zamaskovat. A také ten, který je nepodplatitelný, který nezná protekci, ani kompromisy. Sice milosrdný, leč spravedlivý Soudce.

Ohlašování osobního soudu není ve SZ nic tak nového, ale to, s čím přichází Daniel, předbíhá svou dobu o celá staletí. Daniel mluví o posledním, definitivním, všeobecném soudu, o soudu na konci věků, kdy dojde ke vzkříšení s tělem. „Probudí se všichni ti, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky...“ Probudí se všichni! Před konečným Božím soudem budou tedy stát všichni bez rozdílu. Avšak věčnost vzkříšených bude rozdílná. Jak předpovídá Daniel, a my bychom neměli jeho slova přeslechnout: „Jedni budou vzkříšeni k věčnému životu, druzí k potupě a hanbě navěky!“

Moji milí, tady jde do tuhého. Tady nejde o kádrový posudek, který se mění podle vládnoucí garnitury, tady jde o věčnost, a věčnost je definitivní, neměnná. Při Posledním soudu budou naše těla vzkříšena a budou následovat naše duše, ale budou už jen dvě krajní možnosti, kde naše duše mohou být. Pro utrpení posledních věků už nebude očistec - ani na nebi, ani na zemi. Bude jen věčná blaženost a láska skvoucí se jak zář oblohy, (dosaďme si: NEBE); anebo věčné zoufalství a nenávist i zloba, temná jak dno nejhlubší propasti (což není nic menšího a horšího, než PEKLO).

Na Danielova slova navazuje Kristovo poselství v evangeliu. Ani ono není optimistickým vykreslováním šťastných zítřků, právě naopak. Po nesmírných útrapách, po očistném a bolestném soužení, které bude způsobeno nevídanými úkazy na zemi i ve vesmíru, přijde: „ten, na kterého čekají všechna pokolení“, která kdy na této zemi žila. Přijde Syn člověka, přijde Vládce, a přijde „s velkou mocí a slávou“. Jeho příchod bude nepřehlédnutelný, bude triumfální a bude nezadržitelný. Nastane to, co nazýváme „druhým Kristovým příchodem“ – PARUSIÍ.

Ten prvý příchod už nastal. V chudobě a poníženosti dítěte v betlémské jeskyni; ten druhý teprve nastane. Nebyli bychom ani lidé, kdybychom se neptali: KDY? Na tuto otázku nám Kristus neodpovídá, jen lakonicky sděluje: „o tom dni neví nikdo“ – dokonce ani On, Syn Boží, natolik je tato událost výhradně v rukou Stvořitele – a pro nás to znamená, jakoby říkal: znát den a hodinu vám nepřísluší. Ale můj příchod budou ohlašovat znamení, která vám bezpečně ukáží, že se ta doba přiblížila. I když den nikdo nezná, tu velmi kritickou dobu lidé bezpečně poznají. Zatímco se nyní toliko znepokojujeme nejrůznějšími znameními kolem nás, a tážeme se, zda snad už přece jenom ona doba nepřichází. (Je přece tolik válek, přírodních a ekologických katastrof, zemětřesení a záplav. Neuvěřitelný rozmach sekt, bludů a satanismu. V poslední době exodus islámu na evropskou půdu.) Lidstvo samo, jakoby ve svém celku ztratilo svůj duchovní rozměr; svět je rozdělen na tzv. civilizovaný, vymírající ve svém sobectví; a na rozvojový, umírající hladem. Copak tohle nejsou znamení? Ano, jsou, ale jiná, než ta, která měl Kristus na mysli při ohlašování svého „druhého příchodu“. Jsou to znamení našeho úpadku, našeho sobectví, ale ještě to nejsou ta pravá Kristova znamení. Ta pravá znamení budou zřejmá, jasná, neoddiskutovatelná. Tak zřejmá, jako listy a květy na stromech označují přicházející léto, a plody ohlašují podzim.

Co však bude znamenat druhý Kristův příchod? Zkázu, zánik, rozbití všeho řádu? Nikoli. Proměnu, novou existenci a vrcholné naplnění všeho řádu. Božího řádu! Ať to zní jakkoliv paradoxně, křesťan nemusí žít ve strachu a hrůze z toho, co jednou přijde. Křesťan by měl žít v radostném očekávání. Křesťané jsou lidé naděje. Křesťané jsou ti, kteří se s celou církví již celá staletí modlí o příchod Ježíše: „Maran atha“ – „Pane přijď“. A stejně tak i my se o něj modlíme, i když možná jen zvykově a bez pochopení toho, co vlastně říkáme, když při každé mši sv., recitujeme v Tajemství víry: „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“ (Zkusme se nad těmito slovy, třeba právě při dnešní mši sv. zamyslet. Opravdu žijeme v očekávání Kristova příchodu? To je téma na osobní reflexi, kterou vám mohu jen doporučit.)

Jiří Vojtěch Černý

 

Banner-zajezd-Kanarske-ostrovy

 
Nahoru