18.11.2018, autor: Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Současný život rozhoduje o naší budoucnosti

Současný život rozhoduje o naší budoucnosti

Dan 12,1-3

Mk 13,24-32

33. neděle v mezidobí

Pro závěr církevního roku (příští neděle Ježíše Krista Krále je už poslední, kalendářní a liturgický rok nejsou totožné), je charakteristický výběr tzv. eschatologických textů, tj. takových, které mluví o konci. O konci světa, o druhém příchodu Pána, ale také o tom, co bude ještě dál: o Posledním soudu.

Texty dnešní neděle (a závěru liturgického roku vůbec) nás nešetří před obrazy plnými hrůzy a děsu, líčícími tento avizovaný zánik viditelného světa. I Ježíš, jindy plný milých a laskavých slov o Boží lásce a milosrdenství, je dnes nesmlouvavý ve svém apokalyptickém líčení: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje…“ Slova, která nám nahání hrůzu; slova, která poodkrývají, byť jazykem své doby, roušku tajemství konce časů.

Podobně i v prvém čtení z knihy Daniel, které je jedním z mála apokalyptických textů ve Starém zákoně. I tam se objevuje hrůzný motiv zkázy: „To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy – myšleno nejspíš komunitní, společenský život vůbec – až do doby.“ Potíž můžeme mít (a zpravidla máme) s oním pojmem: „až do doby“. Co je „tou dobou“, to se snaží lidstvo rozluštit už po staletí, ba tisíciletí. Znovu a znovu povstávají nejrůznější sekty a pseudoproroci, se zaručenými výpočty a předpověďmi „konce světa“. A přitom už Ježíš jasně říká: „O tom dni neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“ „Jenom Otec“, který všechno stvořil, zná čas, dobu, ten den, kdy nastane konec všeho, na čem stavíme svou existenci. „Jenom Otec.“ A stejně tak Ježíš varuje před falešnými proroky (v dnešní době kupř. nejrůznějšími věštci, kartářkami, astrology a okultními praktikami): „Přijdou dny, kdy byste rádi viděli jeden z dnů Syna člověka, ale neuvidíte ho. Budou vám říkat: Hle tady je! Hle tam! Neodcházejte a neběhejte za nimi!“

Vraťme se ještě k Danielovi, k jeho sdělení, vystupujícím z příšeří babylónského exilu. Vždyť on nám sděluje i další, neméně důležité skutečnosti. Třeba tu, že „oněm dnům“ bude předcházet vystoupení archanděla Michaela. To není bez zajímavosti. Tento anděl stál při stvoření člověka na Boží straně a smetl odpůrce a nepřítele, zrádce a svůdce, zkrátka satana, ďábla z nebe na zem – a ještě níže, do podsvětí. Michael stál rovněž jako strážce ztraceného ráje po hříchu prarodičů lidstva. A znovu bude stát po boku Božím jako zachránce při skonání věků. My v něm máme mocného pomocníka, ochránce a je k naší škodě, že jej tak netečně přehlížíme. (Modlitba „Svatý Michaeli, archanděli“, by měla patřit k našim každodenním.)

Další důležitou skutečností v Danielově vizi je zmínka o knize – „knize života“. Ta je v Písmu opakovaně zmiňována a mělo by být naší touhou, podpořenou celoživotním úsilím o dobrý, svatý život, být „těmi, jejichž jména jsou v knize života“. 

A ještě jednou Daniel: „Probudí se mnozí (hebr.rabbím – shromáždění vyvolených) z těch, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.“

Těžko bychom našli zřetelnější předpověď Zmrtvýchvstání. Přitom Starý zákon s tímto pojmem nepracoval (to neznamená, že ho neznal). Nicméně u Daniela jej nalézáme, právě v onom ujištění, že: „Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země; jedni k věčnému životu, druzí k potupě a hanbě navěky.“ 

Nelze než žasnout, jak byl Daniel nadčasový, nejen, že mluví o Synu člověka, o vzkříšení mrtvých – to jsou pojmy ze zákona nového, ale on předchází i naši současnost a míří do, nevíme jak vzdálené, a přece nezpochybnitelné, budoucnosti.

Dnešní poselství knihy Danielovy i Markova evangelia je tedy jednoznačné: jednou – a jak řečeno, nemá smysl klást si otázku kdy – tedy jednou přijde neodvolatelný konec, zánik vezdejšího světa, a v tu chvíli dojde k jakémusi třídění, zvažování, souzení duší. Ani sz. Daniel, ani evangelista Marek, nepíší své poselství proto, aby nás strašili, nebo ukájeli naši zvídavost o době konce světa, či aby řešili, jak to bude. Dokonce ani neřeší, proč to bude. Oni své svědectví adresují všem lidem, jako velkou, naléhavou a svrchovaně důležitou výzvu. Výzvu o tom, abychom uvážili už „tady a teď“ čím, jak a proč žijeme my?! Protože, a to je nezpochybnitelné poselství dnešní neděle -  náš dnešní, současný život rozhoduje o naší budoucnosti!

Jiří Vojtěch Černý

 

Zájezd Rumunsko a Moldavsko

 
Nahoru