Sny jsou odrazem našeho vnitřního duševního života
Sk 16,1-10
Sobota 5. velikonočního týdne
Není žádným tajemstvím, že se v poslední době mezi lidmi, nevěřícími, stejně jako i věřícími, těší oblibě orientální kulty a okultní praktiky. (Proč tomu tak je, je tématem pro sociology, religionisty i psychology – shodli by se nejspíš na tom, že příčinou je ztráta životních jistot a vykořenění z duchovního bohatství, které přináší křesťanství.) Nicméně, proč tomu tak je věcí odborníků a pro nás to v tuto chvíli není podstatné. Co ale podstatné je, je to, že i takový velikán, jako sv. Pavel, (o němž rozhodně nelze tvrdit, že by podléhal pověrčivosti a uléhal s horoskopy a snáři), dal na vidění ve snu a řídil se jím. Slyšeli jsme ve Skutcích apoštolských: „V noci pak měl Pavel vidění. Stál před ním nějaký Makedoňan a prosil ho: Přejdi do Makedonie a pomoz nám…“
A co udělá Pavel? Skutečně uposlechne tohoto vidění ze snu a přejde hranice mezi Asií a Evropou. Vstoupí tak na evropskou půdu a stane se prvním evropským misionářem. A to všechno jen proto, že uposlechl vidění ve snu. Sv. Pavel dokázal (podobně jako sv. Josef) rozlišovat mezi snem jako produktem spánku, a snem, jako nástrojem Boží vůle. (Velcí světci to dokáží, máme pro to dost příkladů v Písmu sv. i v historii.) Vždyť on, po své konverzi, naplno spolupracoval s Boží milostí. Jeho duše nebyla zatížena žádnou pověrčivostí a proto jasně poznává za obrazem ze snu příkaz Božího ducha: „Odejdi do Evropy!“
Konečně, už o pár vět dříve jsme slyšeli ve Skutcích apoštolských jiná slova: „Duch sv. jim zabránil kázat slovo Boží v Asii… Ježíšův duch jim nedovolil přejít do Bithýnie…“
Ve snech apoštola Pavla promlouvá opravdu Duch Boží, který počítá s Pavlovou poslušností. Kdyby sv. Pavel neuposlechnul výzvy Boží ve snu, Kristovo evangelium by k Evropanům muselo přijít jinou cestou. Jistě by přišlo, ale jindy a jinak. Takto jsme díky Pavlově vnímavosti a poslušnosti svědky toho, jak Kristovo učení proniklo nejprve do Řecka a odtud přes celé středomoří do Říma. O tom budou další čtení ze Skutků apoštolských.
Pro nás nyní jen jedno poučení: - vize, fantazie a sny jsou odrazem našeho vnitřního duševního života. Jestliže máme mysl zaplněnou jen světským harampádím, pak jsou vize ve spánku pro praktický život bezcenné a hodí se leda do snáře. Je-li ale náš duchovní život napojen na Krista, pak i sny mohou být prostředkem, kterým k nám mluví Bůh. Je třeba umět se naučit správně rozlišovat - pro rozlišování duchů je běžné zkoumat, co který duch přináší - zda dobro nebo zlo. A tak, namísto bezcenného listování ve Snáři raději prosme o dary Ducha svatého. Všem nám byly hojně dány při křtu a biřmování a stačí se je naučit používat a tím je i rozmnožovat.
Jiří Vojtěch Černý
