20.02.2021 11:40, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Pojď za mnou

Pojď za mnou

Iz 58,9-14

Lk 5,27-32

Sobota po Popeleční středě

Včera jste mohli zaslechnout v prvém čtení, z úst proroka Izaiáše, reakci na povrchní a falešné prožívání postu u sz. lidu. Prorok volá: „Je tohle půst, jaký se mně líbí, den, v němž se člověk umrtvuje? Tohle nazveš postem, dnem milým Hospodinu?“ A dále: „Či není půst, jaký si přeji spíše toto: rozvázat nespravedlivá pouta, uvolnit uzly jha, utiskované propustit na svobodu, lámat svůj chléb hladovému, popřát pohostinství, obléci nahého, neodmítat pomoc svému bližnímu?“ Zkrátka prorok Izaiáš poučuje své posluchače, (to však platí i pro nás dnes), že půst není záležitostí vnějších okázalých skutků, okatě prázdného žaludku - a přitom zoufale vyprázdněného srdce bez lásky k těm, kdož jsou okolo nás. Postit se, ale přitom myslet jen na sebe, vesele vést svoje, mnohdy nepoctivé kšeftíčky, a přitom se tvářit zbožně. Shánět se po kdejakých zbytečných krámech a přitom nevidět potřeby toho, jež nemá střechu nad hlavou? „Tohle nazveš postem, dnem milým Hospodinu?“

Jestliže včera převažovaly výčitky, dnes slibuje Hospodin ústy proroka spíše odměnu za dobře prožitý půst. „Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li chlebem lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo… Hospodin tě stále povede, v nedostatku ukojí tvou touhu, posílí tvé údy…!“ A dále následuje, vyjádřeno biblickým jazykem, jedno zaslíbení za druhým. Příkazy Hospodina se vztahují i na sobotu – naši křesťanskou neděli: „Zastavíš-li svou nohu v sobotu, nebudeš-li vyřizovat své záležitosti v den mně zasvěcený, nebudeš zbytečně tlachat… tu bude tvá radost v Hospodinu!“

Už tento, zkrácený a neúplný výčet postních požadavků sz. doby by nám mohl dát na hluboké zpytovaní svědomí ohledně našeho prožívání postu a neděle, z něhož, troufám si říci, bychom nevyšli nikterak slavně. Přesto nad námi Hospodin, stejně jako nad adresáty z doby Izaiášovy, neláme hůl, ale dává nám šanci ke změně a s ní i k naplnění všech výše zmíněných příslibů.

Nezlomil hůl ani nad celníkem Levi – pozdějším evangelistou Matoušem. Kdo to byl? - celník = zloděj, daňový podfukář, kolaborant s Římem. Neměl toho zrovna málo na svědomí. A přeci. Jako v každém člověku, i v něm je Boží obraz, kus nebe, kus dosud neobjevené krásy a čistoty. A právě na strunu jeho nejlepšího JÁ citlivě zahraje Ježíš a jeho prostá výzva: „Pojď za mnou!“ je natolik neodolatelná, že Levi nechá všeho, na čem doposud lpěl, své peníze, svou existenci, ale i své hříchy, a následuje Ježíše. To je půst podle Hospodina! Změnit směr své cesty, obrátit se! Být si vědom svých hříchů a nebát se od nich odvrátit a jít za Kristem. Plnit Boží přikázání a nechat se pozvat k následování.

Kolik „celníků“ dosud sedí ve svých celnicích, kolik hříšníků si žije ve svém virtuálním světě peněz, moci, úspěchů? I z nich mohou být apoštolové. I oni jsou potenciálními světci. Jen nepřeslechnout ono Kristovo: „POJĎ ZA MNOU!“ Ozývá se v nejrůznějších situacích, prostřednictvím různých lidí. Může mít povahu jemné výzvy, může být doslova kopancem z nebes. Ale nutné je, nezacpat si uši, nedržet se křečovitě svého jistého a zvednout se z té své židle (byť by byla sebevyšší) a jít cestou pokory, modlitby, lásky a milosrdenství za Kristem.

„POJĎ ZA MNOU!“ - toto slovo zaznívá pro nás všechny, pro každého v jeho životní situaci a stavu. Cesta následování má vždy postní charakter, musí mít, vždyť na konci je naše osobní vzkříšení, nový člověk, který, také skrze půst, může dojít k Bohu, do Božího království. A tam jsme pozváni přece všichni!

Jiří Vojtěch Černý

2006, přeprac. 2012,2021

 

 

 
Nahoru