28.10.2020, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

I my jsme jeho nástroji

I my jsme jeho nástroji

Šimon Tadeáš a Juda Kananejský

Aniž bych ignoroval dnešní den, který je v občanském kalendáři státním svátkem; v církvi se řídíme liturgickým kalendářem, který nám dnes připomíná dva apoštoly, kteří svůj svátek slaví v celosvětovém měřítku, vždyť si je připomíná katolická církev na celém světě.

Sv. Šimon a Juda. Apoštolové. Nejbližší Kristovi přátelé a vyslanci. Vytváří nerozlučnou dvojici, kterou umocňuje jejich, snad, společná mučednická smrt. Ale, upřímně řečeno, víme o nich tak málo, že jejich společné působení, i společná smrt, jsou jenom domněnky, pro něž nemáme přesvědčivé důkazy. A tak si vypomáháme, jako u mnoha jiných světců, tradicí, která tyto dva Kristovi apoštoly spojuje jak při výkonu jejich apoštolského poslání, tak při společné smrti, a to snad kdesi v Persii.

Protože o nich však víme tak málo, zastavím se raději u biblických textů, které nám církev pro jejich svátek vybrala. Evangelista Lukáš nám v dnešním úryvku nabízí kompletní výčet všech 12. apoštolů, které si Ježíš po celonoční modlitbě vyvolil. Lukáš však nepatřil mezi nejbližší Kristovy spolupracovníky (dokonce se ti dva nejspíš nikdy osobně nesetkali) a tak nepopisuje jednotlivá osobní povolání apoštolů Ježíšem, ale jejich, ať už skutečné, nebo později tradované, vyvolení z okruhu mnoha dalších Kristových učedníků, kteří s Kristem, stejně jako apoštolové, chodili, naslouchali mu a byli svědky jeho četných zázraků. Nicméně, pouze z těchto vyvolených učedníků se rekrutovali pozdější „episkopoi“ – dnes bychom řekli: biskupové, kteří měli od Krista přímé poslání kázat, v jeho moci uzdravovat všechny nemoci a křtít – ne jen někoho, ale všechny národy! A tito apoštolové jsou – a do konce časů budou, pilíři církve, jejími základy – jak píše ve svém listě Efesanům sv. Pavel, tento pozdější apoštol národů. Ani on se s Kristem nejspíš nikdy osobně nesetkal, ale Kristus dovede oslovit a uchvátit i ty, kdo se s ním nikdy nesetkali a ani setkat nemohli. Vždyť těch očitých svědků za jeho života mohlo být sotva pár tisíc, a dnes jsou na celém světě milióny lidí, kteří v něho přesto uvěřili, co víc, kteří mu zasvětili svůj život a dali se mu ve své službě zcela k dispozici. A ti všichni, i když mají Kristova ducha, i když byli v jeho jménu pokřtěni, nemohli by se mu takto zasvětit, kdyby si právě nevyvolil své apoštoly, své následovníky, kteří půjdou do celého světa, budou o něm mluvit a jeho učení hlásat – a to i proti nepřátelsky nakloněným vládám a panovníkům. A co víc, budou vyučovat další a další učedníky, na vybrané také vkládat ruce; a i ti opět půjdou a budou pro Krista získávat nové a nové učedníky a ti zase další – a tak máme dodnes nejen víru, ale i církev – tento chrám Ducha sv., jehož základy tvoří právě apoštolové, zatímco Kristus bude nárožním kvádrem – tedy tím, který všechno spojuje a zpevňuje. My všichni jsme tento chrám Ducha, živé tělo Kristovo, na němž stojí náš život. Je to ten samý Ježíš, který si ve svém čase vyvolil apoštoly a který si vyvolil i nás. Jsme tedy i my jeho učedníky, jeho nástroji – a kéž bychom také byli pro něho a pro církev použitelní a stejně zapálení jako apoštolové a všichni ti mučedníci za celá staletí a tisíciletí církve.

Jiří Vojtěch Černý
Obrázek - zdroj: Wikipedia

 

 

Zájezd Alpy - rakouské Tyrolsko

 
Nahoru