08.05.2020, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Slova, která nám mohou pomoci lépe pochopit, co je smyslem a naplněním našeho života

Slova, která nám mohou pomoci lépe pochopit, co je smyslem a naplněním našeho života

Jan 14,1-6

Pátek po 4. velikonoční neděli

„Já jsem cesta, pravda, život…“

Tato slova stále znova a znova, už celé generace křesťanů vrhají na kolena a vedou k rozjímání. A není divu, vždyť v nich je, alespoň mně se zdá, zkoncentrován celý životní program křesťana, který chce žít s pohledem upřeným na svého Pána.

„Já jsem cesta, pravda, život…“

Rozjímáme-li o Kristu jako CESTĚ – pak je logická otázka, kam tato cesta vede? Který směr nám ukazuje Kristus, který jde před námi, který je naší cestou? Odpověď je vcelku jednoduchá - Kristus je cestou k Otci - vždyť říká: „nikdo nepřijde k Otci, než skrze mne“. Je tedy Bůh-Otec a Jeho království, cílem našeho pozemského putování. Cílem nejen naším osobním, ale cílem celé putující církve, která je, jak říkají teologové: in via – „na cestě“. A nejen církve, vlastně vše lidí, ať už vyznávají a věří v cokoli – všichni jsme pozváni do náručí Otcovi, toho, který nás stvořil a který nás všechny bez rozdílu – a také bez ohledu na naše hříchy, na naši minulost: miluje.

Kristus říká dále - jsem PRAVDA. Ale vždyť i to je tak samozřejmé - copak může být SLOVO, skrze něž všechno povstalo lží? Slovo, které nám přineslo poselství spásy, nepravdou? Když to ovšem domyslíme – odvrátit se od Krista znamená zvolit si život ve lži, protože nic mezi pravdou a lží neexistuje. A žít ve lži je navenek možná pohodlnější, ve skutečnosti nás to však obírá o to nejcennější, co máme: o naši svobodu.

A konečně Kristus říká - jsem ŽIVOT. Jeho smrt nám přinesla život v plnosti, život v milosti, život Božích dětí s příslibem dědictvím věčného života. Bez Krista není náš život jakoby úplný, je jen jakýmsi, i když navenek pohodlnějším, živořením.

„Já jsem cesta, pravda, život…“

Ještě hlubší a dech vyrážející jsou tato slova, když je zařadíme do časové souvislosti. Ježíš je totiž pronáší v předvečer své smrti. A je nepochybné, že Ježíš věděl kdy, a jakou smrtí zemře. V tomto zorném úhlu působí tato slova: „Já jsem cesta, pravda, život….“ jako memento, jako nejhlubší duchovní odkaz - těm, kdo zítra budou stát pod křížem, či ve strachu prchnou za zamčené dveře svých domovů.

Tváří v tvář smrti člověk neplýtvá slovy, duchovní závěť nemívá charakter akademických a nezávazných řečí. Ježíš, který bude za pár hodin odsouzený na smrt, říká: „JÁ JSEM CESTA“, a ukazuje tak na cestu kříže, na cestu, která zdánlivě končí na Golgotě. Ale ono je to naopak: všechny cesty, které nekončí u paty kříže, mohou být právě cesty zavádějící, cesty nikam a jen cesta kříže má smysl, protože ona je cestou následování. Je naplněním Kristových slov: „Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mne!“

„JÁ JSEM PRAVDA“ znamená v ústech nespravedlivě odsouzeného jistotu, že nakonec vždy zvítězí právo a pravda, i když bude utápěna v moři lží, i když bude umlčována v křivých svědectvích, i když bude překřičena výmysly mocných a utápěna v krvi nevinných.

„JÁ JSEM ŽIVOT“, říká ten, který bude příští den položen mrtvý do hrobu. Ujišťuje tím své učedníky i nás, že není třeba mít strach a že nás nesmí zmást tělesné umírání, protože toto není koncem života, nýbrž jen jeho proměnou.

Hluboká slova Kristova „Já jsem cesta, pravda a život“ nám mohou, budeme-li chtít, pomoci lépe pochopit, co je smyslem a naplněním našeho života. Troufal bych si shrnout toto Kristovo memento: „Jít s Kristem v Duchu a v Pravdě; jít s Kristem s pohledem upřeným na něho, v odevzdání mu se sebe sama a dojít s ním k tomu, který je Dárcem Života: k Bohu Otci.“ Ježíš přišel, aby svět vykoupil. Přišel, ne, aby soudil, ale aby nás spasil! „Proto na svět přišel, aby nám dal život a dal nám jej v hojnosti.“

Jiří Vojtěch Černý

 

 

Zájezd do Řecka

 
Nahoru