29.10.2020, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

O co všechno prosíme my?

O co všechno prosíme my?

Ef 6,10-20

Čtvrtek 30. týdne

Dalo by se říci, že nám dnes apoštol Pavel dokázal, že byl nejen skvělý kazatel, ale že musel být i dobrý bojovník. Z čeho tak usuzuji? Z jeho znalosti bojové výzbroje – vyjmenovává jednotlivé části soudobé výzbroje římského bojovníka. Nám jsou už dnes pojmy, jako: opásání beder, pancíř, štít, meč, či přilba, cizí. Známe je leda z literatury nebo z muzeí. Ale co nám je dobře známé, co se nezměnilo po celá tisíciletí, to jsou útoky, napadání zlými duchy.

Pavel používá vojenskou terminologii, užívá metafor bojových zbraní proti nepříteli z nejzákeřnějších. A protože jde o zápas člověka oslabeného hříchem, proti ďáblu, který je zvláště silným a nebezpečným protivníkem, je Pavlův výčet zbraní nesmírně cenný. Vždyť tento apoštol národů poukazuje na jediné účinné zbraně proti tomuto odvěkému nepříteli. „Vezměte na sebe plnou Boží výzbroj … stůjte pevně, opásáni životem podle pravdy …oblečeni pancířem spravedlnosti, obuti odhodlaností … chraňte se vírou jako štítem … vezměte přilbu spásy a meč Ducha – slovo Boží. Proste a modlete se. Buďte bdělí a vytrvalí.

Sv. Pavel zde předkládá nejen výčet obranných bojových prostředků proti největšímu nepříteli, on krom toho dává doslova program duchovního života. V něm nesmí chybět, jak jsme slyšeli: pravda, víra, spravedlnost, odhodlanost, bdělost a vytrvalost v modlitbě. To všechno jsou prostředky, účinné zbraně proti zlému duchu. A pak je tu zmíněn zdroj síly: „Vaše síla a vaše naděje je v Pánu. On je Všemohoucí. S jeho pomocí lze odolávat i temnotě ďábelských nástrah. Žijte v pravdě, buďte spravedliví. Modlete se a buďte bdělí. Opřete se o Krista a o slovo Boží v Písmu svatém…“

Těžko bychom hledali důkladnější a prozíravější návod, jakými prostředky vést odvěký boj s naším největším nepřítelem. Pavel jej zde dává, a svou jasnozřivostí předbíhá celá staletí. Teprve kolem 4. století začnou psát první Otcové a Učitelé církve svá duchovní pojednání; své návody k duchovnímu boji, proti zlým duchům i učebnice duchovního života. Sv. Pavel, jako už tolikrát předběhl svou dobu. Jeho ponaučení, které píše do Efezu, neztratila doposud svoji platnost.

Pavel častěji mluví o „ zlých mocnostech“ – jsou jím míněni zlí duchové, kteří nás neustále atakují a vydávají člověka ke zkáze. Křesťané nejenže musí s jejich útoky počítat, ale musí se jim i postavit – vojenské výrazy jen umocňují skutečnost, že půjde o skutečný a zásadní boj. Člověk – křesťan, který by však spoléhal jen na vlastní síly, je předem odsouzen k prohře – jedině tehdy, bude-li bojovat spolu s Kristem, vyzbrojen jeho silou a mocí, může zvítězit. Zbraněmi tohoto vítězného boje je pravda, víra, spravedlnost a statečnost. (To, co později nazve církev vlitými a kardinálními ctnostmi) Přilba spasení a meč Ducha – tyto atributy jednoznačně ukazují na Krista, vítěze nad zlem, lží, nespravedlností a nakonec i samotnou smrtí. Pouze s Kristem a v Kristu lze svést vítězný boj! (Nebo alespoň neprohrát – mám mnohdy pocit, že hrajeme s odřeným hřbetem leda plichtu).

Úryvek je zakončen Pavlovou prosbou, u něho ne příliš obvyklou. Je nejspíš už unavený, léta vězněný, vyčerpaný péčí o církevní obce, z nichž ona efezská patřila spíše k těm nepoddajným, neposlušným. Pavel prosí o modlitbu za sebe sama – nikoli však za vysvobození z pout, ale za to, aby „mu bylo dáno pravé slovo, když promlouvá; aby bez okolků zvěstoval tajemné pravdy evangelia a aby mluvil neohroženě, jak je jeho povinností.“ Toto nejsou slova rezignace, ale touhy být ryzým, pravdivým a přesvědčivým hlasatelem evangelia.

Ve svém nasazení pro Krista, pro církevní obce je Pavel nepřekonatelný. Přesto si je vědom svých ubývajících sil a lidských omezení a nestydí se prosit, téměř žadonit, o modlitbu. Z toho je patrné, jakou hodnotu má v Pavlových očích „přímluvná modlitba“.

A tak, v porovnání se sv. Pavlem – o co všechno prosíme my? – o své lidské a mnohdy přízemní potřeby; a o co prosí Pavel? Aby byl neohroženým hlasatelem Kristova evangelia! Kéž by nám v tom byl příkladem.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 
Nahoru