05.01.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Neuzavírejme svá srdce jeden před druhým

Neuzavírejme svá srdce jeden před druhým

1 Jan 3,11-21

5. ledna

Sv. Jan, autor obou dnešních čtení, je bezesporu největším pěvcem lásky v Písmu svatém. Tento mystik lásky a, (jak jej označují apoštolové) miláček Páně, byl doslova nabit a opojen láskou; o lásce káže a lásce neustále učí. A my, na sklonku vánoční doby, čteme z jeho 1. listu, který je takovou „učebnicí lásky v kostce“. (A že je to výživný bujón.)

Jan stále opakuje slovo milovat - to mluví samo za sebe. Když máme někoho skutečně rádi, tak se to musí projevit nejen ve slovech, ale zejména v činech. A přece! Když člověk hledá, jak by sebe i jiné oklamal, je velmi náchylný k tomu předstírat to, co není; - říkat pěkná, milá slova a nazývat je láskou.

- „Nemilujme jen slovem…“ říká na to Jan a uzavírá nám tuto možnost, tato zadní dvířka naší neupřímnosti.

Člověk by nebyl člověkem, kdyby se nepokoušel hledat nějaká ta „ale a kdyby…“, vždyť věrni svému sobectví, děláme často dobré skutky a v přítmí svého vlastního sebeklamu, své sebelásky, kalkulujeme, co nám to vynese: kolik výhod, kolik úcty, jakou sumu v nebeské měně…

- Ani tento zištný manévr, jakoukoli naši neupřímnost, nám Jan nenechává otevřenou: „milujte činem, doopravdy!“

Jakákoli faleš naši lásku zcela znehodnocuje. Milovat doopravdy! To je něco mnohem, mnohem více, než říkat jenom pěkná slova. To znamená být tím, čím člověk má být. To je pravdivost a čistota bytí. To znamená zcela a bez výhrad se odevzdat velkolepému proudění života, až k úplnému sjednocení se v lásce.

„Z toho jsme poznali lásku, že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry.“

- Zde je Jan až ad extremum nesmlouvavý ve svém požadavku bratrské lásky. Až k položení života, (stejně jako Ježíš Kristus). Zná však naši lidskou slabost, v níž jsme schopni heroické skutky konat jen na papíře, či ve své fantazii, nikoli však v praxi; zná naši přetvářku, v níž „na jazyku láska a v srdci chlad“, a proto upřesňuje svůj požadavek: „Děti nemilujte jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy!“

A tak si na závěr dovolím takové janovské resumé: „Neuzavírejme svá srdce jeden před druhým, buďme navzájem pozorní a ohleduplní, shovívaví a tolerantní. Vždy připravení druhému v jeho nouzi a obtížích pomoci. A o svých dobrých skutcích samozřejmě pomlčme, stejně jako o těžkostech, s nimiž byly spojeny…“ Myslím, že právě něco takového nám chtěl sv. Jan ve svém prvém listu říci.

Jiří Vojtěch Černý

 
 
Nahoru