03.05.2021, autor: ​Jiří Vojtěch Černý, kategorie: Homilie

Na gestu víry rozhodně netratíme

Na gestu víry rozhodně netratíme

Svátek sv. Filipa a Jakuba, apoštolů

Dnešní oslavenci, sv. Filip a Jakub, měli tu nesmírnou výsadu, že směli hledět do očí samého Ježíše, a také, tak trochu, mu viděli i pod ruku. Patřili k jeho prvním učedníkům, byli přímými svědky jeho zázraků. Dokonce Filip je citovaný jako ten, kdo tvrdí, že „ani za 200 denárů by nestačilo na chleba pro všechny přítomné“, při zázračném rozmnožení chlebů. Při Ježíšově řeči na rozloučenou, z níž jsme dnes četli úryvek, po Kristových slovech: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho“, prosí Ježíše: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí…“ Tenkrát se mu dostalo malé výtky: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi a ty mne neznáš. Kdo viděl mne, viděl Otce. Já a Otec jedno jsme.“ Plně tato slova pochopil Filip, a s ním ostatní apoštolové, až pod vlivem Ducha sv. po Letnicích. Filip pocházel z Betsaidy, kde byl rybářem a byl povolán Ježíšem Kristem hned na počátku jeho působení. Z evangelia víme, že k Ježíši přivedl Natanaela, který pochyboval, že „z Nazareta by mohlo pocházet něco dobrého.“

Podle tradice zemřel Filip mučednickou smrtí ve Frýgii v Malé Asii, kde apoštolsky působil a pokřtil mnoho pohanů. Jeho horlivost pro Krista jej stála život, když byl, snad ukřižován modlářskými kněžími.

O druhém apoštolovi, Jakubovi, toho z evangelií víme ještě méně, zato je o něm více zmínek ve Skutcích apoštolských. Není divu, v době Ježíšově byl ještě mladý, někteří biblisté se domnívají, že byl bratrancem Ježíše Krista, známe totiž i jeho rodiče, Alfea a Marii, kteří pocházeli také z Galileje. Bývá nazýván „menším“ nebo „mladším“, to proto, aby se odlišil od Jakuba Zebedeova, který byl bratrem Jana Evangelisty a byl prvním apoštolem, který zemřel mučednickou smrtí, ještě za krále Heroda. (r. 44)

Jakubova hlavní úloha začala až po seslání Ducha sv., kdy se stává, hned po sv. Petru, předním apoštolem. Dokonce byl prvním jeruzalémským biskupem. Mezi apoštoly požíval velkou autoritu, ze Skutků apoštolských víme, že když byl Petr zázračně vysvobozen z vězení, běžel se jako prvnímu ukázat Jakubovi; stejně tak, když se sv. Pavel po obrácení vrátil do Jeruzaléma, zamířil nejprve do Jakubova domu, aby si od něho vyžádal další pokyny. Stejný Pavel po své poslední misijní cestě podává Jakubovi zprávu o své misi.

Dokonce i Židé obdivovali tohoto Galilejce a požíval u nich velké vážnosti. Nakonec i on podstoupil mučednickou smrt, když byl při vzbouření židovských fanatiků, podporovaném farizeji, svržen z chrámových hradeb na zem. Zde známe i datum tohoto zrůdného činu, bylo to v r. 62.

O bezprostředních Kristových učednících toho, žel, víme příliš málo. Ale i toto „málo“ stačí k našemu povzbuzení, že pro Krista má cenu a smysl se obětovat. Dnes mu nemusíme obětovat svůj život jako mučedníci, ale jako ti, kteří v něj uvěřili, mu můžeme obětovat, svěřit svůj život, ve smyslu duchovním. Na tomto gestu víry rozhodně netratíme.

Jiří Vojtěch Černý

 

 

 
Nahoru