30.04.2019, autor: Josef Vlček, kategorie: Homilie

Nejeden „stařec“ či „stařena“ překvapili tím, co vše dokázali změnit na „stará kolena“

Nejeden „stařec“ či „stařena“ překvapili tím, co vše dokázali změnit na „stará kolena“

Dnešní čtení (Sk 4,32-37) líčí život prvních křesťanů – měli jedno srdce a jednu duši. Svědectví o Kristu se šířilo a církev se upevňovala (Skt 2,42-47; 5,12-16; 6,7; 9,31; 12,24; 16,5; 19,20; 28,30). Zdůrazněná je jednota a z ní vycházela mocná síla pro zvěstování radostné zvěsti. Příkladem k následování (prodej majetku nebyl tak všeobecný) byl i levita Josef-Barnabáš, který se stává oporou misie v Jeruzalémě a v Antiochii a uvádí Šavla-Pavla do misijní činnosti. Barnabáš prodal pole a peníze dal k volnému použití. Proto evangelista Lukáš upozorňuje na jeho úzký vztah a podřízenost apoštolům. V Jeruzalémě bylo hodně chudých věřících a Lukáš ukazuje příklad hrdinské lásky k chudým také jako vzor pro budoucí věřící. Apoštol Pavel je i později podporoval ze sbírek na misijních cestách.

K evangeliu. Nikodém se optal (Ježíše): „Jak se to může stát?“ – Jn 3, 7b – 15. – Skoro navlas stejnou otázku položila Maria při zvěstování anděla, že porodí Mesiáše (por. Lk 1, 34). Anděl jí tehdy řekl: „Bohu není nic nemožného“ (por. Lk 1, 37). Nikodém stejně tak netuší, jak se se šedinami na hlavě může znovu narodit. Ti, kdo utekli „hrobaři z lopaty“, by mu uměli povykládat, co to znamená znovu se narodit. Když k tomu dochází v „pozemských“ záležitostech, potom se to dá i v „nebeských“. Dá se jen tak odložit stará víra jako nějaký obnošený kabát do skříně? Jenže i zde platí andělova slova: „Bohu není nic nemožného.“ Tak jako se člověk nerodí z vlastní vůle, ani druhé narození není úplně celé v jeho režii. Pokud na začátku stojí hledání cesty, pravdivost a snaha o změnu, změna nastane. Tyto atributy patří člověku, ostatní je záležitostí Boha. Nejeden „stařec“ či „stařena“ překvapili tím, co vše dokázali změnit na „stará kolena“.

Rád vám a vašim žehná P. Josef Vlček

 

 

 
Nahoru